1. Domů
2. Autoři
3. James Joyce
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 7
• Diskuze 5

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih James Joyce

Odysseus

„Odysseus byl pro mne intelektuální dobrodružství prožité s irskou dvojicí Štěpán Dedal a pan Bloom, jež jsou zvláštní tím, že od rána do večera myslí a představují si. Jde o těžké čtení, ve kterém na mne James Joyce zapůsobil hlavně dokonalým obrazem rozptýlené lidské mysli, rozepsané do jakoby anekdoty nebývalého rozsahu. Příjemné překvapení byly i pasáže, které měly v době vzniku románu nejspíš velkou schopnost šokovat svou "nemorálností". Míň příjemné pak pasáže obsahující i cosi nudného, což je nejspíš tím, že je kniha omezena jen na její dvě postavy, které prostě nemohou neustále dělat něco zajímavého. Můj obdiv má i český překlad, Odyssea bych totiž bez větších pochybností zařadil k těm překladatelsky nejtěžším literárním dílům a to už jen tím rozlišit jednotlivé myšlenky aktérů románu různými styly vyprávění s patřičnými dialekty, což se povedlo skvěle. Jako intelektuální výzva mi kniha posloužila, jen nakonec nepociťuji touhu se k ní ještě někdy vracet, ač by si styl Joyceova psaní opakované čtení pro lepší porozumění asi zasloužil.“... celý text
— Adam84

---

Vyhnanci

„....Řekl, že starat se o budoucnost znamená zničit na světě naději a lásku.... ....Sochy jsou vesměs dvojího druhu. (Zkříží paže na prsou.) Socha, která říká: Jak se dostanu dolů? a ta druhá (Rozpaží ruce, pravou paži napřáhne a odvrátí hlavu), která praví: Za mých časů býval hnůj takhle vysoko.... ....Existuje ještě podivnější víra než víra učedníka ve svého mistra. A to? Víra mistra v učedníka, který ho zradí.... ....Chápeš, co to je něco dát? Dokud něco máš, můžou ti to vzít. Ale když jsi to dal, tak jsi to dal. Žádný lupič ti to nevezme. Je to na věky tvé, když jsi to dal. Vždycky to bude tvoje. To znamená něco dát....“... celý text
— IvaJaga

---

Portrét umělce v jinošských letech

„....Všechen volný čas, pokud mu ve škole zbýval, trávil ve společnosti podvratných autorů, jejichž šprýmy i neomalenosti mu rozkvasily mozek a potom přešly do jeho neumělých výtvorů.... ....Štěpán se nedal odvrátit od klidné poslušnosti. Křiklounství nedůvěřoval a družnost, tak chatrně předjímající mužnost, mu připadala neupřímná. Otázka cti, o niž tady šlo, mu jako všechny takové otázky připadala bezvýznamná.... ....Soucit je cit, který jímá ducha přede vším, co je v lidském utrpení vážné a trvalé, a spojuje ho s trpitelem. Hrůza je cit, který jímá ducha přede vším, co je v lidském utrpení vážné a trvalé, a spojuje ho se skrytou příčinou.... ....Pustil se do mne kvůli lásce k matce. V duchu jsem si vybavoval jeho matku: nejde to. V nestřeženém okamžiku mi kdysi prozradil, že se narodil, když bylo otci jednašedesát. Vidím ho před sebou. Statný sedlák. Šaty z kropenaté látky. Široké tlapy. Nehleděný prošedivělý plnovous. Ale co jeho matka? Mladá, nebo stará? Mladá asi ne. Kdyby byla, jistě by tak Cranly nemluvil. Tedy stará. Nejspíš, a přezíraná. Odtud Cranlyho duševní zoufalství: dítě vyčerpaných beder....“... celý text
— IvaJaga

---

---

Anna Livia Plurabella

„Myslím, že je to spíš výplod příliš inteligentního mozku. Číst se to moc nedá, ale dá se to občas otevřít.“
— Veroniki

---

Dubliňané

„Několikrát jsem se neúspěšně snažila začíst do Odyssea a ačkoli mám ráda sledování toku myšlenek třeba u Hrabala, Joyce ne a ne... Tak jsem zkusila Dubliňany a vůbec to nebylo špatné. Něco, přiznám se, se mi četlo dosti klopotně, některé povídky jsou zdánlivě bez pointy, ale nakonec se čtenáři vždycky rozbřeskne, třeba až na druhý den, až se to uleží - což je známka kvality četby, ukládá se v hlavě, ve vědomí, které potom vyvozuje závěry. V tomto případě trochu smutné a nahořklé závěry. Jedna z povídek mi už týden tkví v mozku jako hřebík. Člověk ( v tomto případě mladá žena, která se vzdala vyhlídky na lepší budoucnost) se může, možná pro druhé zcela nepochopitelně, zachovat v rozporu se zdravým rozumem, a já se vlastně nedokážu rozhodnout, jestli dobře, či ne.“... celý text
— mol378