Crowley přečtené 96

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Galerie mrtvých 2018, Chris Carter

Uspěchaný konec mi brání v udělení plného hodnocení. Na Cartera schází trochu víc rafinovanosti. Po tom všem dějovém hypu se zakončí bez noblesy. Pokud pominu sterilní zakončení, tak se stále jedná o jednu z top kriminálek na trhu. Fandové série nemůžou být extra zklamaní. Skvělý Carter navozuje thrillerovou atmosféru skrz plot twisty v druhé polovině knihy. Stále sympatická hlavní dvojice dokáže bavit celou dobu. Kniha uteče a nezaměnitelný styl autora se nemění. Jeden za druhým ale stále nepřekonán. Úplné zakončení jen namlsá čtenáře k touze po pokračování. Abych tedy zodpověděl hlavní otázku. Chcete to číst? Chcete. Vážně.... celý text

Izolovaný 2015, Sebastian Fitzek

Na okraji 2018, Lina Bengtsdotter

84%?! Co?! Tak si zase půjdu proti proudu... Těžce ženská krimi. Přesně takhle bych Na okraji popsal v jedné větě. Jelikož jsem ale ukecanej kretén, tak si pár odstavečků vypíšu. Hlavní hrdinka je na facku. Znáte takový ty nepříjemný ženský, který usrkávají skleničku vína a na vše mají pseudochytrou odpověď? Přesně taková je Charlie. Ano, pod vším tím egoistickým chováním se sice skrývá skutečně citlivá bytost, která postupem času nabyla cynický pohled na svět, ale její vystupování je jako konverzace s namyšlenou holkou z vesnice. Autorka samozřejmě postupem času odkrývá něco z hrdinčiny minulosti (která je mimochodem složená snad ze všech archetypů těžkého dětství), ale nemohl jsem ji pořád přijít na chuť. Přibližně ke konci knihy jsem se s tím tak nějak smířil a akceptoval její důležitost v příběhu. To ale neznamená, že to pro mně bylo dobře. Ale dost o hrdince. V krimi jde hlavně o nějaký fajn případ, ne? I tady budu svině. Jak zde správně poznamenala jiná uživatelka, tak se v prvé řadě jedná o psychologický román. Tudíž klame tak trochu tělem. Jasně, je tu případ zmizelé dívky na který láká anotace a obálka, ale hraje tak trochu druhé housle. Ono se není čemu divit. Rozřešení a postupná gradace je totiž zoufale obyčejná. Tím nemyslím vyloženě špatná. Myslím tím, že pokud jste si zvykli na určitý krimi standard (Chris Carter), tak Vás nemůže děj překvapit. A co vedlejší postavy? Spíše kulisy. Prostičkou konverzací utvářejí psychologický profil hlavní postavy. Což opět vysloveně není špatně, pokud máte stavěný děj na atraktivní postavě. To je samozřejmě čistě subjektivní posouzení, ale já konkrétně moc sympatii k Charlie nezískal. Když je tedy kniha zařazená i okrajově jako thriller, tak odseknu celkem jasně. Kniha fakt není napínavá. Necítíte absolutně žádný ohrožení okolo postav. Jelikož se všechny ostatní postavy kromě Charlie nerozvíjí, tak ani nestihnete s nikým pořádně soucítit nebo nedej bože cítit sympatie. A proč? Protože se to čte fakt dobře. Stránky utíkají a postupem času i přijmete podivuhodnou stylistiku (přímá řeč bez uvozovek? Proč?). Proto tedy dávám takový hodnocení. Jako autorčin debut (jak tu opět někdo trefně poznamenal) se jedná o příjemné čtení, když nemáte zrovna do čeho píchnout. Ke štěstí mi tedy chybí napětí, vypečený děj, zajímavější postavy a atmosféra. Oželel bych snahu o vytváření milostných trojúhelníků. I tak kniha uteče rychle a vlastně jsem se nestihl ani nudit. Pokud hledáte nenáročné čtení, které nebude násilný, tak směle do toho. Jestli jste žena, tak bodík hore.... celý text

Strážcové Varadínu 2009, Juraj Červenák

Pokud o tureckých válkách nevíte absolutně nic (stejně jako já), tak se nemusíte obávat, že se příliš v ději ztratíte. Budete sice zahlceni tamním názvoslovím, ale obsáhlý popis slov, které naleznete na konci knihy, ukojí vaši zvědavost. Tím jsem doufám eliminoval hlavní věc, která by mohla čtenáře odradit. Jedná se o vkusnou kombinaci lehké fantasy, historického románu a špetky násilí ze splaterpunku. Kupodivu kombinace funguje a nevyrušuje se navzájem. Co se týče zasazení, tak jde dost o subjektivní záležitost. Když nevíte absolutně nic o tureckých válkách, tak se sice neztratíte, ale vaše fantazie dostatečně nevykreslí danou dobu. Tudíž si upíráte velkou porci atmosféry a jeden ze stavebních kamenů celé knihy. Pro lepší zážitek pomůže rešerše. Na druhou stranu se nejedná o nějaký filozofický čtení. Přirovnal bych to třeba k hrdinům od Žambocha. Zkuste si představit, že Koniáš není takový masér a je zasazen do historických reálií. Posouzení je samozřejmě na každém čtenáři. Pokud se zajímáte o historii v knize, tak si dokážu dost dobře představit, že se budete bavit nadmíru. Nejspíš nejsem cílovka. Proto nejdu s hodnocením výš. Ne že by mi zasazení vadilo, ale jsem v daném okruhu příliš nevzdělaný. Za vyzdvihnutí stojí elegantní propojení lehoučké fantasy s historii. To chce um. Ani jedno se nevyrušovalo a spojení působilo přirozeně. Finále byl taky slušný masakr. Se zakončením jsem spokojený a rozhodně se zhostím i následujícího pokračování. Zbývá tedy doporučení. Nejsem si jistý, komu bych knihu doporučil. Pokud se zajímáte o turecké války a nevadí vám netradiční kombinace, tak směle do toho. Autor píše rozhodně zábavně. Nečekejte ale vzdělávací tour. Fanouškům Koniáše a Žambochovy tvorby bych také doporučil. Dbejte ale na to, že se stále jedná o historickou četbu. Především bych ale doporučil knihu všem fanouškům česko-slovenské tvorby. Ďuro je slavný autor a každý by měl vlastnit ve sbírce nějakou jeho knihu. Nejste zvědavý, proč je kolem něj takový poprask?... celý text

Strach moudrého muže 2012, Patrick Rothfuss

Já vím. Jak jsem mohl dočíst knihu, která je litr dlouhá a dát ji hodnocení tak nízko? Popravdě docela jednoduše. Začneme tím horším a pokusím se to vzít ve zkratce. Děj se neposouvá. Hlavní příběhová linka zůstává ladem a čtenáři je předhozena pouze slaboučká záminka, proč se hlavní hrdina vydává na tak daleká putování. Sice ho pohání naprosto základní pud pomsty, ale když vezmete propracovanost všech ostatních příběhů v knize, tak s každou další stránkou obsazuje tato motivace piedestal malichernosti. Je to tak. Extrémně propracovaný svět, který je popisován skrz Kvotha, je ve skutečnosti poháněn v podstatě "jen"pomstou. Tím si autor vytvořil poněkud nestabilní základ, který se pokouší (velmi úspěšně) podržet pomocí obrovského množství podpěr. Jasně, je to velmi zdárný způsob, jak udržet příběh v pohybu a oklamat čtenáře, aby sám upozaďoval hlavní dějovou linku. Klasik by sice řekl něco jako "cesta je cíl", ale tohle není žádná extra filozofická kniha. Obsahuje mnoho vrstev (jo, jako cibule). To bych si nedovolil popírat. Balancuje na hranici chytré fantasy a teen románu. Nutno podotknout, že balancuje nadmíru vychcaně. Po slabších pasážích totiž ihned autor přilije benzín do ohně a otevře další atraktivní dějovou linku. Ano, je velmi jednoduché propadnout tomu obrovskému množství odboček, ale stále bychom měli mít na paměti, že hlavní hrdina (dle názvu knihy a legend, které hlavní hrdina vypráví) tak nějak zůstává stále na stejném místě. Což je celkem paradoxní, protože Kvoth cestuje naprosto všude. Myslím to tedy ve smyslu, že se hlavní děj nehýbe. Mohl jsem to napsat jednoduše, co? Ale spolkněme na okamžik hořkost v ústech, která se Vám rozlije po ofláknutém konci. Jak jsem zmínil. Dějové odbočky je extrémně zábavné. Velmi pomalu tak rozvíjí hlavního hrdinu v někoho, kdo se zdá jako nezdolný, ale v jádru je přitom zranitelný, protože po odloupání všech těch vrstev je to stále člověk. Tím vším jsem vlastně jen potvrdil, že další díl z Kroniky královraha je přesně taková, jakou autor asi zamýšlel. Nevyzpytatelná, dynamická a maniakálně detailní. To dokazuje, že Patrick umí opravdu skvěle psát a dokáže zaujmout. Jenže pořád tu máme v tmavém rohu hlavní děj, který ztrácí svůj potenciál (ne že by byl přehnaně velký hned ze začátku). Taky ten šíleně odfláknutý konec. I po těch všech stranách jsem se sám sebe ptal, jestli to má být opravdu všechno. To moc v kostce nebylo, co? Už to utnu, nebojte. Pokračování je tedy určeno fanouškům prvního dílu. Dostanete přesně to, co chcete. Rozsáhlou, výpravnou a velmi sympatickou fantasy, která vás ubije detaily světa a zničí finálním prázdným koncem.... celý text

Tajná historie Twin Peaks 2017, Mark Frost

Tak jsem zpátky, juchů! Konečně jsem se opět dostal ke čtení po fakt dlouhý době a musím přiznat, že jsem zvolil fakt pecku. Tajná historie Twin Peaks by neměla chybět v knihovně žádného fanouška seriálu. Ti ostatní sice z ní nadšení nebudou, ale pokud znáte seriál alespoň obstojně a máte zájem prohloubit své znalosti nebo najít odpovědi, tak nemůžete šlápnout vedle. Pokud jste tedy fanoušek seriálu, prokažte si laskavost a okamžitě si tento kousek zajistěte. Nic víc Vám o tom nenapíšu. Nechte se překvapit. Zklamaní nebudete. Co se týče lidí mimo fanoušky Twin Peaks, které zaujalo zpracování, tak musím s lítostí oznámit, aby dali ruce pryč. Bez znalostí seriálu totiž budete neuvěřitelně tápat a především Vám kniha nebude dávat absolutně žádný smysl. Je to totiž spíše takový dodatek s několika odpověďmi a tradičně i novými otázkami. Neznalý čtenář se tedy může rychle ztratit ve změti jmen a dokážu si představit, že velmi brzy začne být kniha nezáživná. Jako taková totiž nemá souvislou příběhovou linku. Tudíž ostatním musím tedy sdělit: ruce pryč. Nebude Vás to bavit.... celý text

Prokleté zvony 2018, Mike Mignola

Depresivní a dospělý komiks. To je to první, co se mi vybaví při vzpomínce na tento kousek. Je vlastně až neuvěřitelný, co dokázali všichni autoři dát dohromady na tak malém prostoru. Jak bylo napsáno v úvodu. Panely jsou přehledné a nijak chaotické. Jde poznat, že Baltimore tak trochu vybočuje z mainstreamu. To samozřejmě pochopíte už z kresby. Ta je tvořena stejně jako u Hellboye (například) jednoduchými tahy. Nijak křiklavě není obarvená. Dává se větší důraz na krvavě rudou barvu, čímž se podtrhne opravdu vydařená efektivní brutalita (bludišťáka tomu, kdo uhodne z jaké je to knihy). Není to až tak křiklavé jako třeba v Sin City, ale určitě dělá to, co dělat má. Podtrhuje celou atmosféru. Stejně jako výběr ostatních barevných palet. Vše je tak krásně šedý a depresivní, že si po přečtení fakt řeknete, že je to komiks pro dospělejší čtenáře. Co mě trápí, tak je délka. Na takový příběh je využito strašně málo prostoru. Dalo by se to rozvést. Vytvořit silnější poutu k příběhu. Takhle to totiž vyústí v (dobrým slova smyslu) béčkovou jednohubku. To je celkem škoda. No nic, budu si muset sehnat další díly :). Doporučuji fandům Hellboye (nebo autorského stylu Mignola obecně), kteří mají chuť dostat se k trochu netradičnímu příběhu.... celý text

Autorita 2017, Jeff VanderMeer

Po Anihilaci jsem se hodně těšil na pokračování. Příjemný příběh plný tajemství a psaný deníkovou formou. Až s Autoritou jsem si uvědomil, jak je psaný styl důležitý pro osobitost celé knihy. Autorita je vykleštěná ode všeho, co dělalo Anihilaci zábavnou. Není proto asi nejlepší nápad porovnávat oba díly i když patří do stejného universa. Je to trochu škoda, protože se srovnání samozřejmě automaticky nabízí. Při čtení Autority jsem se nemohl vzdát pocitu jisté sterility. Je to prázdné a až příliš obyčejné. Na Anihilaci jsme přeci milovali tu jedinečnost a tajemství. Necháme ale styl stylem a popojedem. Co se týče příběhu, tak je taky o několik úrovní níž. Problémem je, že se autor až příliš soustředil na formování různých skrytých frakcí. To je poněkud zvláštní rozhodnutí, když počátek série byl stavěn na záhadném habitatu a drsném přežívání postav. Oceňuji sice snahu vložit do hry nové postavy, ale ve skutečnosti slouží jen jako pouhá kulisa. Nejsou dokreslené a propracované. Kromě přibližně dvou postav (bioložka a když přimhouřím oko tak Whitby) jsou ostatní nedůležití. Sem tam něco kváknou, ale děj to neposouvá. Čímž se chci dostat k ději jako takovému. Spoilerovat nebudu, ale oproti předchozímu dílu je to opět slabší. V podstatě nedostanete žádné odpovědi. To mi nevadí. U této série je osobité nadhazovat další otázky bez odpovědí. Problémem je, že nadhazuje těch otázek fakt málo. Jasně, přichází s několika pěknými teoriemi (terroir), ale ty ždíme do poslední kapky, až se začne ten dobrý nápad stávat otravným. Je plno důvodů, proč být na Autorita nasraný. Přitom to není tak špatná kniha. Jen jsem čekal víc. Nebýt hrstičky (asi tak dvou) rozkošných plot twistů, tak bych se nebál jít s hodnocením níž. Subjektivně zklamání. Doporučeno fanouškům Jižní zóny, kteří jsou schopni zkrotit své nároky. Budete to totiž potřebovat.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Bohužel nejsem cílovka. Jelikož má být komentář subjektivní, tak rozjedu menší shitstorm. Dobře napsané to je. O tom není pochyb. Dynamické a moderní. Problém nastává při zjištění, že je to celé tak šíleně ženské. Je to jako číst dívčí román. S penisem jsem se cítil v tomto okruhu nesvůj. Nechci spoilerovat, tak alespoň pokusím nastínit. Postavy jsou podrobeny psychologickému rozboru. Každá má svůj archetyp, kterého se drží. Případně ho upravuje ve prospěch "společnosti". Na tom, že někdo používá klasické archetypy není nic divného, ale jsou tak pochybně zpracované, že jim prostě nemohu uvěřit. Vše je tak jasně dané, že se přes to nedokážu přenést. Což je na psychologický thriller/krimi dost špatné. Pochopím, že se kniha někomu líbí. Jak jsem napsal. Je to dobře napsané. Jen nejsem cílovka. Sorry jako!... celý text

Volání Cthulhu 2 2012, Howard Phillips Lovecraft

Zásadní kniha pro každého zájemce o Cthulhu universum. Obsahuje mimo jiné i fantastické dokončení povídky Případ Charlese Dextera Warda. Povídka byla uzavřena více než uspokojivě a čtenářovi se tedy dostává do rukou jedna z nejkvalitnějších povídek Lovecrafta. Top je ale Barva z kosmu, kde autor vygradoval práci se strachem skrz neznámo do maximálních rozměrů. Originální, úderné a děsivé. Taková ta plíživá nejistota, která obestírá veškeré povídky je symbolem weird sci-fi hororu. Uzavření povídkou Šepot v temnotách nemohlo být lepší. Vyčerpávající doslov mě zaskočil. Musím se přiznat, že nejsem na takové intelektuální rovině, abych chápal veškeré autorovi téze. Vlastně jsem pochopil sotva polovinu. Rozhodně však nešlo o nezajímavé čtení. Je to taková sladká tečka na konec, pokud máte zájem se o Lovecraftovi dozvědět něco více. Potěší i poznámky a vysvětlivky, které dokreslují celkový dojem a okoření povídky nějakou zajímavostí. Opět musím pochválit fantastický překlad. Něco takového přeložit musí být fakt porod. Abych to ale shrnul, tak Volání Cthulhu 2 je povinnost pro každého fanouška Lovecrafta. Kdo ví o co se jedná, tak nemůže šlápnout s výběrem vedle. Kdo neví, tak ať si předem raději něco zjistí. Jedná se totiž o dost specifický styl psaní. Nemusí se líbit všem. Já byl ale nadšen i přes některé hodně zbytečné povídky (subjektivní názor), které jsou napsané třeba jen na dvě strany. Za mě tedy supr!... celý text

Hovor se smrtí 2017, Chris Carter

Další Carter a další trefa do černého. Suverénní detektivní thriller, který má sympatického hrdinu a dynamický styl psaní. Opět většina krátkých kapitol udrží díky rozkošnému zvratu na konci. Posledních pár stran je už jen takovou krásnou třešničkou na dortu. Pokud máte rádi Cartera, tak opět budete knihu milovat. Pokud ne, tak je pravý čas začít.... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Béčkové postapo s nějakým tím humorem a odfláknutým koncem. Prostě další Kotletovka. Výborné a zábavné i když se několik věcí dá vytknout. Jestliže jste četli jakoukoliv brakovku od našich autorů, tak víte do čeho jdete.... celý text

Ztracená 2016, Adam Nevill

Autor až příliš tlačí na pilu. Jeho snaha uvést čtenáře do deprese a získat si tak pozornost je až zarážející. Sice jde jasně vidět, že rád píše, ale nemá ještě zajímavý příběh, který by vyprávěl. Je to prostě kýčovitá nuda. Neustálé pasáže o tom, jak je otec v prdeli z vykonaných činů, se velmi rychle zají. Tomu celému se ještě přidává dost ujetý překlad (go fuck yourself přeložit jako "běž se vopíchat" je celkem drsný. Google překladač?). To nejlepší na celé knize je vlastně obálka. Komiksové ladění dává pocit, že tohle bude akční post apo jízda plná drsných hlášek a béčkovitosti. Bohužel je to špatně napsaný psychologický román plný neoriginálních pasáží. Možná příště.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss

Kvalitní fantasy pro mladistvé, které ztrácí dech v poslední čtvrtině příběhu. Více na: http://charta.webgarden.cz/obsah/nazorovky-recenze/jmeno-vetru

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

O Carterovi jsem toho psal už více, takže bez opakování jen ve zkratce. Ačkoliv je tento díl již sedmým v řadě, tak se autor stále nezbavil sterilního popisu, který dohání napínavým dějem, sympatickým hrdinou a převážně opravdu drsným záporákem. Konečný twist mě opět dostal a zase jsem to neodhadl. Carter je jediný autor, který dokáže ze mě na konci knihy dostat citoslovci "ouuu" . Těším se na další jeho počiny. Gratulace!... celý text

Les mytág 1994, Robert Holdstock

Pravděpodobně mi Les mytág prostě nesedl. Je to propracované universum, ale o starověké legendy se moc nezajímám, tudíž jsem se často ztrácel. Ne že bych nevěděl kdo je kdo, ale jednoduše to pro mě bylo strašné psycho. Kniha často měnila situace závratnou rychlostí, ale místo kvalitního spádu a "drivu" to na mě působilo chaoticky a psychedelicky. Také hraničí na pomezí knihy pro mládež a pro dospělé. Nejsem si jistý, jaké lidi tohle má oslovit. Na dospělé jsou určité pasáže prostě příliš pohádkové až dětské. Pro děti je to zase málo pohádkové a spoustu z toho nemůžou pochopit. Kromě toho kniha strašně ráda mění žánry. Každá část knihy má v podstatě svůj osobní žánr, který si udržuje po určitou dobu. Následně se objeví nějaký šílený "mindfuck" a vy pak sledujete knihu s výrazem "cožeeee? kdy?!!". Pozitivní však na tom je, že si najde v Lese mytág každé to své. Není to vyloženě uspokojující, ale stále je to lehce nadprůměrné. Komplexní svět je popsán roztržitým stylem, který jakoby byl z autorova sna. To je nejspíše nejlepší přirovnání. Les mytág je jako sen. Zmatený, podivný, občas nesmyslný, ale svým způsobem krásný. Má svoji osobitost, to rozhodně. Přirovnal bych Les mytág k dílům od Gaimana, akorát musíte přidat více psycho situací. Co se mi ale líbilo, tak zakončení. Bylo skutečně skvělé sledovat, jak se psychologie hlavních postav rozvíjí a eskaluje do extrémních rozměrů, jehož vyvrcholením je finále lákající na další díly. Osobně bych však do dalších dílů nešel. Na mě je tento typ románu až příliš šílený a snový. Pokud máte rádi starověké legendy a různé pověsti, tak si přidejte k hodnocení 1-2*. Měli by jste je znát, jelikož kniha čerpá (údajně) z ověřených základů (jak je to možné u legendy). Pro mě tedy byla ve výsledku výprava do Ryhopského (Rohypnolového) lesa mírné zklamání. Autorovi se však nedá upřít obrovská fantazie s kterou manipuluje. Stejně tak jeho manipulace s žánry, které nejsou dopilované, ale jakmile to rozjede a přijmete tuto situaci, tak zjistíte, že Holdstock píše opravdu skvěle. Přesto mě tak trochu udivuje, proč je tato kniha oslavována několika cenami za nejlepší sci-fi/fantasy. Fanoušci mě sežerou a právem. Tohle prostě nebyla kniha pro mě. I tak musím ocenit autorův smysl pro skvělou volbu slov, fantazii a originalitu.... celý text

Popravčí 2013, Chris Carter

Na Carterovi poměry takový průměr. Klasická kriminálka, která je neotřelá převážně ve vraždách. Přesto převážně na konci skončí do hry autor s parádním zvratem, který mě osobně dostal. Fakt jsem už myslel, že vraha mám, sakra! Tak to zkusíme příště, mistře Cartere! Pro ujasněnou. Bylo by to mezi 4-5*, ale porovnávám převážně s Jeden za druhým, které považuji za dokonalou kriminálkou.... celý text

451 stupňů Fahrenheita: grafický román 2009, Tim Hamilton

Předloha se ke mě bohužel prozatím nedostala, ale komiks mi přišel šíleně osekaný. Jakoby se sám popisoval svým textem."Ti lidé, jedoucí rychle v autech, vidí v okolí pouze skvrny." Asi takový komiks je. Jen skvrna. Vše je děsně uspěchané a tíhne až k chaotičnosti. Myšlenky jsou nadhozené, ale absolutně nedotažené. Proč je komiks tak krátký, když si vybral za předlohu klasickou literaturu s opravdu zajímavou myšlenkou? Na druhou stranu je kresba pěkná. Nic víc, nic míň. Prostě je pěkná. Dočetl jsem se, že autor kreslil i pro DC a dark horse, takže je tam jistý talent samozřejmě znát. Osobně jsem byl překvapen, že kresba je v takovémto komiksu silnější stránkou. Text je prostě osekaný a jde to těžce poznat i když jste nečetli předlohu. Hodnocení se odráží také na tom, že jsem nečetl původní román, což je škoda a tak trochu jsem si to tímto komiksem pokazil. Děj mi totiž přijde opravdu zajímavý a skvělý. Jen je to jako nějaká ukázka, která víte, jak dopadne. Něco jako prvních deset vteřin pornofilmu. Víte jak dopadne, ale stejně jste zvědavý se na něj podívat. Kdybych četl předlohu, tak pravděpodobně se tomuto komiksu vyhnu. Pro ostatní bych doporučoval si sehnat klasickou knihu.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Tak trochu jsem byl překvapen zpracováním knihy. Nejde tam totiž o děj, ale spíše o filozofické myšlenky, které nám autor předkládá skrz antiutopistickou alternativní budoucnost. Což je zajímavé zpracování. Především tím, do jakých detailů Orwell své dílo prohlubuje. Má promyšlené snad naprosto vše. Nejzajímavější však je realističnost celé knihy. Skutečně by bylo možné dosáhnout této budoucnosti, ale i když spousta lidí píše/říká, že již taková budoucnost tady je, tak máme do ní ještě sakra daleko. Je nutné rozlišovat mezi pokrokem a totalitním státem, ale to už bych se pustil do zbytečného filozofování nad knihou. Z toho jistě můžete vytušit, že kniha je převážně o přemýšlení. Je nutné se nad ní zamyslet. Jakmile přibíráte další a další pasáže v potaz, tak zjišťujete, že kniha je vlastně komplikovanější a říká o dost více, než se na první pohled zdá. Nepřekládá ani tak otázky, jako spíše odpovědi. Orwell napsal "proč" i " jak". Spíše jde o zamyšlení a pomyslný zdvihnutý prst, strašící před děsivou budoucností. "2+2=5"... celý text