brodequin přečtené 66

Faja 2017, Petra Stehlíková

Když jsem si kupoval Naslouchače, netušil jsem, že se dostanu do fáze, kdy skončím druhý díl a budu toužit po dalším. Líbí se mi, že spisovatelka stále udržuje čtenáře v napětí a stále si schovává nějaké to tajemství. Tedy, tajemství si tedy schovávají především postavy a v tomto díle přibudou další a další. Moc se těším na další díl, až budu opět cestovat Duvalským pohořím společně s Ilan a Pětadvacítkou!... celý text

Ledová sfinga 1929, Jules Verne

....Pozor, komentář může obsahovat spoilery.... Tak další Verneovka za mnou a tentokrát nemohu pjet chválu. Předem jsem si pochopitelně přečetl Arthura Pyma, abych byl v obraze, ale musím říct, že mě tentokrát Jules zklamal. Do první půle, možná i trochu dál, mě napínal. Už jsem si zvykl na jeho rozsáhle popisky, jako historické, tak přírodopisné. S tím jsem problém neměl. Pořád jsem byl napnutý a čekal jsem na něco...těšil jsem se na něco, co se má teprve stát. Ale jak příběh plynul, tak se vlastně stále a stále nic nedělo a upadlo to do obyčejné cesty k jižnímu pólu, při které jen tak mimochodem hledají ztracenou posádku z knihy E.A.Poea. Ten, na rozdíl od Ledové sfingy dokázal do své knihy vměstnat strach, napětí, hrůzu a po dočtení i chvilku ticha a přemýšlení nad tím, co se vše odehrálo. Už dříve jsem zjistil, že Verne nedokáže psát hororovým stylem, který mi zde oproti první části příběhu chyběl. Je to škoda..kniha mě zaujala a chytla, ale pak sklouzla do průměru. Z daného tématu se rozhodně dalo vykřesat mnohem více a věřím, že právě Verne na to určitě měl. Tentokrát se mu to však moc nepovedlo. Konec knihy už byl hodně přitažený za vlasy. Neznámý tvar Antarktické pevniny ještě chápu, ale "scénka" s magnetem už bylo opravdu hodně velké fantasy. :-)... celý text

Příběhy Arthura Gordona Pyma 2013, Edgar Allan Poe

Abych si přečetl Ledovou sfingu, musel jsem začít Pymem. Ze začátku jsem měl hodně problémy. Na styl psaní, jazyka, obecně psaného stylu jsem si musel zvyknout. Tedy jedna věc je styl psaní, druhá je nespočet pravopisných i jiných chyb (překlepy), které se v textu nacházejí (v hojném počtu). Občas jsem si musel větu přečíst 3x, abych vůbec pochopil její smysl. Obecně je kniha rozdělena asi do 3-4 událostí, které jsou napínavé a vše kolem je zeměpisná omáčka, kterou se dá po odstavcích přeskakovat. Popisy a výčet zvířat, rostlin apod. Zeměpisných souřadnic, ostrůvků atd. Někdy fajn, někdy vyloženě popis jak z přirodopisu. Poučné to však je. Trochu mi dělalo problém zasazení příběhu do míst, které jsem si nemohl vybavit - tedy na konci knihy. Dle zeměpisné délky a šířky takto popisované místo neexistuje a na zalesněném ostrově je ve skutečnosti Antarktida. Úplný závěr jsem moc nepochopil a tak očekávám, že mi to Verne v Ledové sfinze dle vlastí fantazie popíše. Celkově za mě dobrá kniha, jak s nudnými, tak velice tajemnými a napínavými částmi. Na konci knihy (OMEGA) je ještě "Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfaalla". Tento příběh jsem četl jen krátce a pak přestal, jelikož mě vůbec nebavil.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Přiznám se, nebýt zdejšího hodnocení, nikdy bych si tuto knihu nepořídil. Nějak mě to nezajímalo a díval jsem se po "slavnějších" titulech. Díky recenzím jsem se ale nechal ukecat a knihu koupil. Ze začátku jsem se bál, že to bude něco ve stylu Jména větru - vlastní (vymyšlená) slova, pojmenování atd. Ale zvykl jsem si v pohodě, navíc na konci knihy je slovníček pojmů. :-) A přesto, že se jedná o první díl série, tak jsem se začetl a teď se těším na další díl. Četba je to jednoduchá, přímá, žádné odbočky nejsou potřeba. Dokonce jsem měl i strach z toho, že knihu píše žena, ale nakonec jsem byl překvapen, jak si vyloženě krvavé scény v popisech užívá! :-) Takže za mě výborný - hlavně originální námět se sklenaři se mi líbí. No a nemohu zapomenout na dobře napsané postavy - Ilan, kapitán Joel, Vargas a Raven. Přidávám bodík za tu snahu, co musela spisovatelka podstoupit, aby knihu vydala a držím jí moc palce k dalším dílům.... celý text

Lovci mamutů 1980, Eduard Štorch

Hrozně mě mrzí, že jsem Lovce mamutů nečetl tak 15 let zpátky. Ale i tak jsem si je dokázal užít a poprvé po dlouhé době mě mrzelo, že jsem nějakou knihu dočetl. Obsah sice postrádá nějaký extra příběh a jde "pouze" o popis putování tlupy, ale s tím jsem se nakonec smířil. Přenesl jsem se do jejich doby a představil jsem si zemi, kdy ještě krajinu nehyzdily věžáky a paneláky. Skrze knihu jsem seděl s tlupou u ohně a vnímal zvuky nočních šelem. Uvědomil jsem si tu důležitost ohně, masa a kožešin. Ze začátku jsem měl problém se stylem psaní. Spousta podivných přechodníků a styl mluvy, s kterou se dnes již nesetkáme. Ale pak jsem v tom našel kouzlo a zjistil jsem, jak je Eduard Štorch výborný spisovatel a dokáže větu postavit tak, že si jí s radostí přečtu třeba dvakrát :-). A k tomu nádherné ilustrace pana Buriana....co dodat.... celý text

Cesta kolem světa za osmdesát dní 1963, Jules Verne

Samozřejmě další skvělé dobrodružství a jedno z nejznámějších, ne však nejlepších! :-)

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Knihu jsem četl jenom jednou, ale rád bych někdy znovu. Nejvíce mám naposlouchanou audio verzi, kterou jsem poslouchal stále dokola (Lukáš Hlavica).

Tajemný hrad v Karpatech 1998, Jules Verne

Tuto knihu jsem chtěl mít rád, ale opravdu si z ní skoro nic nepamatuji. Bohužel....je to slabší kousek, ale pořád dobrý.

Děti kapitána Granta 1899, Jules Verne

S touto knihou jsem měl od Verna problémy. Zkoušel jsem jí dvakrát a ani jednou jsem jí nedočetl. Začátek, nebo asi první třetina dobrá, ale pak se to začne tak neuvěřitelně natahovat, že to nevydržím. Přitom mě to tak vždycky zajímalo, jak to dopadne. Snad tomu dám zase někdy šanci a dokončím to.... celý text

Legenda o Humovi 2007, Richard A. Knaak

Tak za mě dobrý - což je za tři. Trochu jsem měl problém s příběhem, který byl OK, ale nijak zvlášť mě nepohltil. Občas jsem jen četl odehrávající se děj bez znalosti toho, proč to vlastně dělají. Napsané je to fajn, ale po přečtení "To" musím uznat, že je styl psaní o pár levelů níže. Sem tam mi chyběly potřebné popisy krajin a míst, kde se zrovna něco odehrávalo. A pak mě mrzí, že z jedné hlavních postav - minotaurovi Kazovi, nebylo věnováno více prostoru. Nakonec mám ale kladné pocity a jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Tak a teď se vrhnu na rest z mládí, Lovci mamutů! :-)... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Jedna z prvních knih, co jsem četl v mládí. A rodiče se divily, že čtu horory. A nevěděli, že mě takové věci budou bavit i v dospělosti. :-) Líbilo se mi to, ale samozřejmě už si knihu moc nepamatuji. Jen pár scén, které mi utkvěly v hlavě.... celý text

Mrtví se někdy vracejí 1992, Stephen King

Dám tomu plný počet, protože to byla úplně první knížka, kterou jsem od Kinga četl. Nebo tedy povídky. Tím to začalo a já si Kinga oblíbil. Pak mě ale přestalo bavit číst a tak jsem si od něj přečetl jen pár knih. Snad to nyní doženu.... celý text

Nadaný žák 1991, Stephen King

Nezbytné věci 1993, Stephen King

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Verneovka, kterou jsem vždycky chtěl mít hrozně rád, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo. Hlavně proto, protože jsem vždycky snil o tom, letěl balónem nad krajinou, kde všude číhá nebezpečí. Ten pocit mám pořád zakořeněný v sobě a proto jsem si tuto knihu tak vysnil. Není to sice takové, jak bych si přál, ale i tak moc dobré dobrodružství.... celý text

Matyáš Sandorf - Nový hrabě Monte Christo 1988, Jules Verne

Černé Indie 1928, Jules Verne

Dávám sice 3*, ale v době, kdy jsem to četl, tak jsem se poměrně bavil. Zajímavé, napínavé, dobré. Bohužel si knihu nepamatuji a tím pádem to zas až tak dobré nebylo. :-)... celý text

Dva roky prázdnin 1972, Jules Verne

Nejlepší dětské dobrodružství! Verna miluju. Líbí se mi styl jeho psaní, chrabrost a odvaha postav a neuvěřitelně moc se mi líbí ilustrace, které jeho knihy doprovází a dodávají jeho knihám tu nejúžasnější jiskru. :-) Knihu jsem možná četl dvakrát, ale audioknihu jsem poslouchal snad úplně každý den po několik let.... celý text

To 1993, Stephen King

Tak jsem to konečně dal! :-) Pro mě, znovu začínajícího čtenáře, to byl ze začátku celkem oříšek. První půlku jsem dával ztěžka, protože King se často věnoval jakýmsi odbočkám, popiskům (obsah Eddieho lékárničky mě fakt dostal) a dalším věcem, které mě odtahovaly pryč od hlavního příběhu. Často jsem si říkal: "Tak už sakra Kingu....k věci!". Nechtěl jsem to vzdát a konečně jsem se chytil v druhé půlce knihy. Obecně se cítím trochu divně, když čtu ty pozitivní komentáře "Nejlepší horor všech dob... Nejděsivější..." Já se s tím bohužel nemohu ztotožnit. Kdybych to četl ve věku 10-15 let, tak asi ano. Já nějak nic děsivého nepozoroval. Asi možná proto, že jsem již dospělý a pohled na Frankensteina mi přijde spíše komický, než hrůzostrašný. Každopádně, musím složit poklonu, protože dát něco tak komplexního a velkého dohromady, to je prostě umění. Velice dobře napsané a dobře zachycené dětství. Až na ty některé, pro mě nedůležité odnože od hlavního děje, dobré!... celý text