boxas
přečtené 1270
Pověsti a vyprávěnky z Boskovic
1995,
Miroslava Minxová
Existuje spousta lepších a mnohem lépe zpracovaných pověstí o nejrůznějších koutech naší země, ale upřímně řečeno, pro nás, kteří máme rádi Boskovicko, Kunštátsko, Moravský kras, Drahanskou vrchovinu a vůbec celý tento nádherný kus ČR, má tato útlá knížka svoji (značnou) přidanou hodnotu. A proto ta jedna či dvě hvězdičky navíc.... celý text
Hodina dějepichu
2023,
Jan Studnička
Nějak moc nerozumím trochu zvláštnímu rozporu - relativně velice dobrému procentuálnímu ohodnocení této knihy a spíš vlažným nebo přímo odsuzujícím komentářům, které tu (zatím) ke knize jsou. Tak mi prosím dovolte dodat i můj názor na věc. Primární cíl je naprosto zřejmý, tedy pobavit (a trochu poučit) i takové čtenáře (a že jich je), jako jsem kupříkladu já, tedy ty, kteří se vyhýbají různým podcastům, blogům, jakož i influencerům, youtuberům nebo blogerům (totéž prosím pěkně i v ženském nebo jakémkoliv jiném rodě) jak jen můžou. Kniha je kniha, o tom žádná, a já si moc ráda nasadím brejle, zalezu do postele a v klidu si přečtu pár stránek třeba o tom, proč ti Japonci nahrazují na obrázcích penisy chapadly chobotnice nebo něco jiného, stejně pikantního. Kdyby tohle zůstalo jen v podcastu, v životě bych se to nedozvěděla a uznejte, o co by byl můj život chudší! :-) A podsouvat autorům Janu Studničkovi a Tereze Kujové, že to udělali, aby si přišli na nějakou tu korunu? Ale no tak, vážení! Dovedu si představit, že při sběru materiálu, jeho třídění, zpracovávání, při všem tom dohadování co ano a co už ne, při všech těch jazykových (a jiných) korekturách, prostě při všem tom okolo vyjde hodina práce na této knize na míň, než kdyby si kupříkladu pronajali stánek a prodávali třeba ponožky. A že jsou jednotlivé části knihy trochu nerovnoměrné, že autoři mají tendence odbočovat od tématu, že (pro mě a moji generaci) používají až moc dneska moderních (anglických?) slov a zkratek, pro což bych potřebovala přidaný výkladový slovník, no jo, co už, taková je doba... A když už jsme u těch slov - tak ještě adresně něco málo autorovi a autorce. Každý z nás má v sobě asi nastaveno, co už je a není tak říkajíc "za hranou". Chápu vaše argumenty, píšete, o čem píšete, někdy se vyhnout nelze, ale stejně mi připadá vaše výrazivo místy až moc sprosté. A není to jen tím, že patřím k jiné generaci. Udělala jsem si takový svůj mini průzkum a tento můj názor sdílí drtivá většina dotázaných bez rozdílu věku a pohlaví. Připadá mi to zbytečné. Vaše kniha tím hodně ztrácí. Jako byste se podbízeli (hluboko pod cenou)... komu vlastně? Škoda.... celý text
Zajímavé časy
1998,
Terry Pratchett
Skvěle jsem se bavila! A Mrakoplaš i Barbar Cohen se definitivně zařadili mezi moje nejoblíbenější, hned vedle Bábi Zlopočasné a desátníka Karotky Rudykopalssona. Rozhodně jeden z nejlepších dílů Úžasné Zeměplochy! Posuďte sami: Rozhlédl se (Cohen) po ostatních členech hordy. Každý muž slabě přikývl. "Tak dobrá, mládenci," řekl tiše. "A teď do toho." "Ehm co mám dělat?" zeptal se pan Čabajka. "Mysli na něco, co tě vždycky hodně namíchne. Aby se ti začala vařit krev! Představ si, že v řadách nepřítele je všechno, co nenávidíš." "Ředitelé škol," řekl pan Čabajka. "Výborně." "Tělocvikáři!" vykřikl pan Čabajka. "Jasně." "Žáci, kteří žvýkají!" zasípal pan Čabajka. "Koukněte na něj, už mu jde z uší pára," upozorňoval Cohen. "První v posmrtným životě počká na ostatní u brány. Vpřed!" A co toto: "No, tak teda, já se z toho snad po-" začal Bleskový. "Seznam, pane Podrsi, jen slova uvedená na seznamu," zvýšil hlas pan Čabajka. "Poslyšte, skláním se před vašimi zkušenostmi, když se jedná o to, projít drsnou divočinou, ale tohle je civilizace a vy musíte používat ta správná slova. Prosím!" "Radši dělej, co ti říká, Bleskovej," přikývl Cohen. Se špatně skrývanou nechutí vylovil Podrs z kapsy kus papíru a rozložil ho. ",Do háje'?" řekl. "Co to má bejt? A co má bejt tady to ,sakva, sakva' nebo ,i Čermáka!'?" "To jsou civilizované kletby," vysvětloval pan Čabajka. "No, tak ty si můžeš vzít a -" "Jak?" zeptal se pan Čabajka a pozvedl prst. "Můžeš si je nacpat do -" "Jak?" "Klidně si je -" "Jak?" Podrs zavřel oči a zaťal pěsti. "Do háje, sakva, i s Čermákem!" zařval. "Výborně," pochválil ho pan Čabajka. "To bylo mnohem lepší."... celý text
Poslední hrdina
2003,
Terry Pratchett
Tak to bylo opravdu moc pěkné dobrodružství Terryho Pratchetta, jakož i všech zúčastněných. Moc se mi to líbilo. Vtipné hlášky a postřehy promíchané trochou filozofie, mytologie, historie, mystiky a především názorem, že když už tedy je to mládí v ... tak že by měl člověk odejít jako hrdina. Co je tedy nejdůležitější? No jasně! Nejdůležitější je mít po ruce nějakého minstrela (barda, zpěváka, loutnistu atd. atd.), který naše velké činy zaznamená pro příští věky! A o tom, vážení, je Poslední hrdina! Budou mi chybět. Nejen Barbar Cohen, ale i ostatní - Bláznivý Humoš, Cucák Vilda, alias Šílený Vil, Caleb Rozparovač, Bleskový Podrs, prostě celá ta partička starých nahluchlých dědků, co si říká Stříbrná horda. I když kdo ví, jak to s nimi takhle blízko Cori Celesti vlastně dopadlo... Aspoň kousek: Cucák Vilda zasunul bez dalšího slova roubík na původní místo. „Takovej za groš kudla,“ zabručel, „a dokonce ani nemá harfu. Co je to za pitomýho barda, kerej nemá ani harfu? Akorát tuhle malou dřevěnou věcičku, co vypadá, jako dyš rozřízneš hrnec. To je ale blbej nápad!“ „Tomu se řiká loutna,“ vysvětloval huhlavě Caleb s pusou plnou mrože. „Soževonoto? Loupna?“ „LOUTNA, HUMOŠI!“ „Jasně že sem loupil!“ „Ale houby, to je na zpívání písniček. Dámám,“ nedal se odradit Caleb. „Jako vo kytkách a tak. Romantika, chápeš?“ Horda ten výraz znala, i když činnost, kterou obsahoval, byla mimo hranice jejích pestrých a zaměstnaných životů. „Je úžasný, co taková písnička se ženskejma udělá,“ zamyslel se Caleb. „No, teda řeknu vám, že v době, když sem byl já mladej,“ vrtěl hlavou Bleskový Podrs, „tak když si někdo chtěl získat zájem nějaký holky, musel svýmu nejhoršímu nepříteli useknout tentononc a dát jí to darem.“ „Sože vy to furt?“ „POVÍDÁM, ŽE ZA MEJCH ČASŮ SI MUSEL SVÝMU NEJHORŠÍMU NEPŘÍTELI USEKNOUT PINDIPÁSKA A DÁT JÍ HO!“ „Jo, no jo! Máš recht, romantika je úžasná věc!“ přikyvoval spokojeně Humoš.... celý text
Poslední kontinent
1999,
Terry Pratchett
Nějakou chvíli mi sice trvalo, než jsem se ve všech těch časových a prostorových rovinách zorientovala, ale humor Terryho Pratchetta si mě rychle podmanil. A překlad Jana Kantůrka je jedním slovem dokonalý! Posuďte sami: "Mrakoplaš opatrně strčil do pirohu. Ten se odrazil od okraje misky. Takže co... Jedl už párky v rohlíku Kolika Aťsepicnu, i to legračně barevné staré vejce Ku-li-k’e- sana alias Spáchám čestné harakiri. A přežil, i když ta doba zahrnovala několik minut, kdy doufal, že umře. Jedl Lobsang Kohl-ikeův podezřelý kus-kus, pil příšerný čaj s máslem z jačího tuku, který mu podal Kolikrampa Nechť-nikdy-nejsem-osvícen, a přinutil se polknout i Koli Kolikssonův příšerný morgasbord. Pokoušel se nepřežvykovat ty kousky příšerného velrybího tuku, kterým ho uctil K’ilok Nechť-mě-nakopají-do-mé-vlastní-ledové-díry (při té vzpomínce se mu žaludek začal znovu bouřit - konec konců je jasné, že je něco jiného rozporcovat mrtvou velrybu, již moře vyplavilo na pláž, a něco jiného nechat ji na pláži ležet tak dlouho, dokud sama od sebe nevybuchne a nerozletí se na kousky o velikosti sousta.) A co se týče zeleného piva, které vyráběl a prodával Che-Goliqua Ať-polknu-otrávenou-šipku-z-vlastní-foukačky... Všechny ty věci jedl a pil."... celý text
Malí bohové
1997,
Terry Pratchett
Bavilo mě to. I když míň než např. příběhy o Hlídce nebo o čarodějkách. Poučení z této knihy? I malí bohové mohou rychle vyrůst, i velcí bohové mohou být rychle zapomenuti.... celý text
Popravčí
2013,
Chris Carter
Tak nejdřív plusy: Detektivka má tempo, vcelku překvapivého vraha, solidní motiv a jak jsem už někde psala, tak Robert Hunter je sympaťák. A teď ty mínusy: Vadila mi přemíra brutálního násilí a jeho popis v knize tzv. "do mrtě". A snad ještě víc mi vadila druhá "duchařská" linka, bez které by se Robert Hunter a tím víc Chris Carter jistě bez úhony obešel.... celý text
Velká Jízda/Na cestu
1996,
Terry Pratchett
Terryho Pratchetta mám takříkajíc "načteného" docela hodně, ale vždy mě znovu a znovu pobaví a potěší, jakou mohutnou, nepřebernou fantazií ten člověk oplýval! Málo takových autorů bylo a obávám se, že i málo bude. Velká Jízda je velice vtipné vypravování o tom, že všechno je relativní - výška, čas, vzdálenosti, význam lidí, ale i sporů mezi nimi. Tak ať nás Rekordní Tržba chrání před Konkurenčním Hitem! Nebo tak nějak... :-)... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Nikdy bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavný (zábavná). A ještě kratičká poznámka k letošní Čtenářské výzvě - Smrť je sice milovníkem koček, ale o tom tahle kniha rozhodně není. Na skvostné obálce jsou ovšem přesýpací hodiny, takže šup s knížkou do jiné kolonky ;-)... celý text
Třikrát Hercule Poirot
1963,
Agatha Christie
Pokud máte rádi Agathu Christie, tak toto je to nejlepší z nejlepšího!