Blasth přečtené 45

Dallas 63 2012, Stephen King

Temný experiment 2019, Gwenda Bond
3 z 5

Nepatřím ke skalním fanouškům seriálu Stranger Things, nicméně líbil se mi. Tomuto preqelu za mě patří 3,5*. Jedná se o velice čtivý příběh, který jsem na dva zátahy bez problému zhltnul. Příběh je psán příjemným jazykem a čtenář je do příběhu skutečně vtažen. Na druhou stranu je příběh lineární a ničím mě vlastně nepřekvapil - nepřichází sám s ničím novým a nejsem si jistý, jestli je to takto správně (u prequelu) nebo nikoliv. Rozhodně se člověk hlouběji ponoří do seriálového příběhu a prohloubí mu kořeny - kdo jsou rodiče El, jaké jsou počátky experimentů, díky nimž má El své schopnosti, atp. Převládá ve mně však pocit, že to není dost - resp. kdyby nebylo dobrého seriálu, nepřinesla by tato kniha nic svého a dost možná ani dostatečně zajímavého (jsou zde podstatně lepší knihy ve SCI-FI a FANTASY). Na druhou stranu se příběhu podařilo v některých okamžicích hrát na emoce a fungovalo to, byl jsem smutný (za čtivost a emoce ta půlhvězda navíc). Stručně shrnuto - opravdoví fanoušci seriálu si tuto knihu nesmí nechat ujít. Neskalní fanoušci knihu ocení co do prohloubení příběhu a čtivosti, protože kniha je mírný nadprůměr. Ti, kteří o seriálu nikdy nic neslyšeli - je to sázka do loterie a dost možná budete zklamaní... doporučuji proto zkusit nejdřív seriál nebo sáhnout po jiné knize.... celý text

Outsider 2019, Stephen King
5 z 5

Po delší době zase krásná kingovina, která mi atmosférou připomněla můj oblíbený Salems Lot. Oproti Růženkám a Kouzelné skříňce pro Gwendy Kingovi jednoduše svědčí, když píše sám a ne ve spoluautorství. Kéž by byl příběh ještě delší s ještě hlubším propracováním místa a postav ala Pod kupolí... nebudu se ale rouhat, je to skvělé čtení.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman
4 z 5

Nejprve jsem byl ke knize kritický, protože příběh se odvíjel velice lineárně bez větší hloubky - chybělo mi větší psychologické vykreslení postav, detailnější popis nové nesmrtelné společnosti, lidí, atmosféry, pravidel, Nimbusu nebo alespoň popis "jak k tomu došlo." Bez této hloubky na mě kniha působí bohužel prostěji, než by si námět zasloužil, protože námět je zajímavý. Ve čtvrtce knihy jsem si řekl, že nebudu na knihu nahlížet tak kriticky, protože jsem si ji kupoval s vědomím, že se jedná o zpracování YA (byť Medvěd a Slavík byl rovněž do YA zařazen a naopak svou hloubkou překvapuje). Námět Smrtky je však skutečně zajímavý a děj, ačkoliv nebyl nikterak napěchovaný zvraty, plynul a čtenáře nenudí. Doporučuji pro nápad jako 4* čtení pro mladé dospělé, kteří vyhledávají svižné odsýpání hlavního děje bez hlubších popisů a vedlejších linek. Pro ostatní doporučuji jako 3,5* čtení, pokud chtějí odpočinek a chtějí se "klouzat po povrchu nadprůměrného námětu".... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden
4 z 5

Druhý díl hodnotím 4,5* z 5. Děj knihy utíká, plynule navazuje na první díl a i zde jde o velice poutavý příběh. Atmosferičtější však pro mě byl Medvěd a Slavík - byl podstatně temnější, mystičtější, přičemž Dívka ve věži se k tomuto naplno vrací až v poslední třetině. Druhý díl je prosycený politikařením, intrikami a akcí. Oproti prvnímu dílu jsou tu pro mě však jisté negativní okamžiky, v nich na mě hlavní hrdinka nepůsobí přirozeně a oproti předchozímu chování a ději mi to k ní zkrátka nesedí - nebudu prozrazovat spoilery, avšak jen poznamenám, že vyspělost a úsudek hlavní hrdinky s ohledem na její prožitky a předchozí profil kolísá. Závěr knihy byl silně obrazotvorný a atmosféra gradovala, avšak závěrečný konflikt na můj vkus skončil rychle a vlastně až moc jednoduše. Aby však můj komentář nepůsobil zbytečně negativně, jelikož to si kniha rozhodně nezaslouží, je Dívka ve věži skvělý a poutavý příběh, který čtenáře až do konce nepustí. Budu se velice těšit na třetí díl a jsem zvědavý, co velké finále přinese, když první i druhý díl jsou spojeny relativně tenkými dějovými linkami, přičemž hlavní děje jsou vždy uzavřené.... celý text

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden
5 z 5

Nádherná pohádka pro dospělé plná slovanské mythologie a temnoty lidí a démonů. Atmosferické mistrovské dílo, díky němuž jsem se opakovaně vracel do pocitů, které jsem měl například u S. Kinga a jeho Prokletí Salemu nebo noir příběhů od H. P. Lovecrafta. Srovnám-li se současným západním příběhem od Gaimana - Američtí bohové, tak mohu s klidnou duší říci, že ačkoliv mi slovanská mythologie není nijak zvlášť blízká, Medvěd a Slavík jsou o třídu výš. Příběh je poutavý, postavy nejsou prkenné, atmosféra graduje, je temná a děsivé scény "fungují", máte své oblíbence ale i ty, které přímo nesnášíte, v některých scénách se slzy derou nezadržitelně do očí, přičemž knihu nechcete a nemůžete odložit... Zkrátka kniha jak má být!... celý text

Jenom lidé 2019, Sylvain Neuvel
4 z 5

Na třetí díl této trilogie jsem se těšil - první díl čtenáře skvěle navnadí, druhý byl plný akce a zvratů, třetí díl tak vyvolal očekávání a překvapil, protože nesměřuje tam, kam by čtenář čekal. Závěrečný díl jde více do emocí a vztahů postav a dává nám nahlédnout do podhoubí naší i cizí civilizace. Za mě příjemné a odpočinkové čtení, poslední díl mě rozhodně nezklamal, byť obsahově se mi předchozí dva díly líbily více a navíc mi zde konec připadal rychle useknutý (resp. od určité chvíle zkratkovitý, což ke konceptu knihy nesedí, když byl děj koncipovaný "hlouběji").... celý text

Den přizpůsobení 2018, Chuck Palahniuk
2 z 5

Pro mne jedna z nejhorších knih, které se mi za poslední dobu dostaly pod ruku. Příběh je velice plochý, nejde do hloubky, postavy si neoblíbíte, scény se míhají a nic nezanechávají. Celé zpracování jde autorovi na ruku a děj je hrnut tak, aby nemusel autor nic hlouběji vysvětlovat, což působí v konečném důsledku spíše neuvěřitelně a zmateně, místy protichůdně a konečný konstrukt na mě bohužel nefungoval. Žádná rebélie a buřičství se nekoná. Více než cokoliv jiného jde o politickou satiru psanou pro Američany - nedomnívám se, že u nás může obsah fungovat na čtenáře stejně. Dílu by slušel čtvrtinový rozsah povídky. Obávám se, že debutující autor by s tímto dílem neuspěl, přičemž Palahniuka zachraňuje pouze to, že je to již zažitý Palahniuk. Je mnoho lepších post apo. a dystopických fungujících příběhů a orwellovských prostředí. Den přizpůsobení je bohužel Céčkový příběh, který má v americkém prostředí možná na víc.... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman
4 z 5

Čtivá kniha plná severských bohů. Když jsem ji četl, vracel jsem se vzpomínkami ke Starým řeckým bájím a pověstem. Gaiman oplývá znamenitou fantazií a povedlo se mu rekonstruovat severské mýty v příjemné a čtivé podobě. Příběhů však bylo bohužel nemnoho, svět severských bohů byl popsán poměrně plitce a jednotliví bohové by si zasloužili detailnější vykreslení. Nemohu hodnotit 5 hvězdami, neboť perem Gaimana by měla být honosná Severská mytologie podstatně komplexnější. Ale jako vybrané severské mýty a pověsti skvělé! Doporučuji nečíst najednou. Vychutnávejte si denně jeden mýtus - třeba před spaním.... celý text

Absolutní miláček 2019, Gabriel Tallent
4 z 5

Silný příběh mladé dívky, incestu, násilí, zbraní, šikany, ale taktéž lásky, přátelství a naděje. Příběh čtu chvíli po přečtení knihy Pouta od Delphine de Vigan a je to jako volné pokračování o tom, jaké nevyřčené sliby a životní pouta nás pojí s lidmi a co všechno se skrývá za dveřmi lidských příbytků. Kniha se četla dobře, byť uznávám (a nevím, jestli vinou autora nebo překladu), že některé pasáže byly psány krkolomně a nečtivě. Obecně však stránky utíkaly pod rukama a děj přirozeně plynul. Ačkoliv je příběh hluboký, emotivní a jde za hranu vztahově nemyslitelného, nemohu se ubránit místům, která ve mně neměly možnost rezonovat, a to zřejmě ze subjektivních důvodů. Předně celý děj prolínají zbraně a informace o zbraních, které mne nechávají chladným. Dále je v knize popis přírody prostřednictvím dílčích obrazů, avšak často s použitím prvků (zejména rostlin), které mi neříkají nic nebo si je jen obtížně dokáži zařadit. Aby v americkém povídání o mladých lidech nechybělo, tak samozřejmě ani zde nechybí všudypřítomná šikana mezi studenty. Být Američan nebo mít osobní zkušenost s takovou mentalitou zbraní a školní šikany, zřejmě by správně rezonovaly i tyto části knihy. Příběh zajímavým způsobem odhaluje zlomenou (ale neporaženou) dívku, resp. mladou ženu, která miluje svého trýznitele - nebo spíš je na něm zcela závislá. Velice oceňuji, že autor nestaví hlavní postavy do předdefinovaných rolí černé a bílé, ale ukazuje širokou paletu šedé, ukazuje každodenní zvrácený život, který postavám připadá normální (jiný neznají a sami sebe uzavírají v té malé vzájemné jistotě). K navození atmosféry a ilustraci života a psychiky autor zdatně využívá repetici (v průběhu knihy se intenzivně objevují tytéž výjevy, denní rituály), u níž však musím přiznat, že mi od poloviny knihy začínala lézt na nervy. Místy podivně (a k mému vkusu ne zcela libě) na mě působily pasáže týkající se četby a přímých rozhovorů postav (Proust, citace Aurelia,...). Chápu, co tím autor chtěl říct, avšak zakomponování a celkový dojem nepůsobí přirozeně (zejména z úst třeštivých středoškoláků). Aby však můj komentář nevyzníval nadmíru kriticky (což by si kniha rozhodně nezasloužila), hodnotím ji jako skvělý a emotivní zážitek. Kniha vás chytne a pustí vás až na poslední stránce. Doporučuji se oddat silným emocím, přičemž věřím, že každý si najde více než jednu emotivní rovinu - pro většinu to bude ústřední motiv zvrácené lásky, nemyslitelného zakázaného sexu a teroru. Nadto se však nabízí toulky přírodou, které přináší pocit svobody a uvolnění. Pro mě osobně byla velice silná pasáž o boji o holý život ve vlnách oceánu. Hodnotím na 4,5*. Jsem rád, že byl Gabriel Tallent objeven a věřím, že se od něj dočkáme dalších skvělých příběhů.... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan
5 z 5

Naturalistické a přímočaré vyprávění paralelních intimních příběhů, jenž se protínají a odhalují světy, které prožíváme za zavřenými dveřmi našich domovů pod nevyslovenými sliby a nepsanými pravidly. Jedná se o příběh, který autorka bez okolků a kliček podává čtenáři, aniž by jej nutila v něm hledat hlubší pravdy skryté mezi řádky. Na dřeň odhalená opravdovost vyvolávající paletu ponurých pocitů a úvah nad životem (resp. životy lidí), po níž zůstanou emoce. Ano, některé knihy můžete odložit a rovnou číst další, aniž by ve vás hlouběji utkvěly. Tato k nim nepatří. Po přečtení rozhodně zůstávají ozvěny emocí.... celý text

Probuzení bohové 2018, Sylvain Neuvel
4 z 5

Autor zachoval i v pokračování styl psaní v podobě záznamů a dialogů, což i zde silně akcelerovalo děj. Čtenář tak nenarazí na místo, v němž by se nudil. Kniha je o něco rozsáhlejší a rozhodně jí to prospělo - více děje, více hloubky i akce. Příběh pro mě nebyl předvídatelný, děj je poutavý a přináší originální myšlenky i jejich zpracování. Díky závěrečnému otvíráku a zkušenosti se dvěma díly, které mě rozhodně nezklamaly, se rozhodně těším na třetí díl!... celý text

Spící obři 2017, Sylvain Neuvel
4 z 5

Kniha nabízí zajímavým způsobem podaný děj ve formě záznamů, osobních zápisků a dialogů. Díky této formě nabírá děj skutečně na obrátkách a zpomalí jen zřídkakdy. Nezadržitelně nás tak autor žene k završení knihy, v níž rovnou nabízí "otvírák" na pokračování. Jazyk knihy je čtivý, děj je záživný a postavy nejsou gumové. Ačkoliv si děj nemůže dovolit jít příliš do hloubky (díky zvolené formě) máte k postavám jisté sympatie a záporáky nemůžete ani cítit, byť je časem začnete chápat. Příběh samotný je však vykonstruovaný dobře - autor jej nepřitáhl zbytečně za vlasy, nezahnal jej do absurdit a povedlo se mu spojit hru politiky, lidských osudů a sci-fi. Doporučuji k odpočinkovému čtení. Ačkoliv kniha nemůže nabídnout hloubku, nejde o ztracený čas. Nabízí se nám čtivý a zajímavý příběh, který čtenáře připraví na ještě o něco povedenější pokračování.... celý text

1Q84: Kniha 3 2013, Haruki Murakami
5 z 5

Mé první setkání s Murakamim, který mě míjel (nebo jsem se mu cíleně vyhýbal, protože ho v mém okolí četli všichni...) a po přečtení všech tří knih 1Q84 uzavírám, že šlo o setkání krásné - přesně takto by první "rande" mělo vypadat. Ačkoliv musím uznat, že jsem byl první třetinu první knihy značně skeptický nebo snad lépe řečeno rozčarovaný, protože jsem člověk, který má rád logické řetězení a odpovědi na pokládané otázky. Následně jsem se však na styl knihy zvládl vnitřně synchronizovat, poutavý děj mě pohltil a až do konce třetí knihy jsem jen s obtížemi přerušoval četbu. Dílo na mě působí jako obraz a myslím si, že přesně takto by ho na sebe člověk měl nechat působit. Jiné světy, jiné reality, hledání cest mezi nimi, a to vše doprovázeno něčím vyšším, něčím co ví, slyší a je nad naše chápání. Autor tento obraz převážně popisuje, nevysvětluje jej do detailů (a někdy jej vlastně nevysvětluje vůbec). To vše zanechává emoce a prožitky (a věřím, že pro někoho mohou být příjemnější než pro jiného - stejně jako u obrazů). Děj je poutavý, byť uznávám, že v některých částech mohou popisy působit rozvláčně a zdlouhavě (což mě v první třetině rovněž vyvádělo z míry). Po tom, co jsem se do děje dostal hlouběji a nechal na sebe tento "obraz" působit, přirozeně mě děj i svými popisy příjemně obtékal. Závěrem snad jen shrnuji, že jde o skvělou knihu, kterou doporučuji číst a vychutnávat s otevřenou myslí.... celý text

1Q84: Kniha 1 a 2 2012, Haruki Murakami
5 z 5

Chlapec, který rozdával sny 2015, Luca Di Fulvio
4 z 5

Pokusím-li se knihu "otitulkovat" jedním slovem, řekl bych, že je to hlavně - oddechovka. Čtenáře, kterého navnadí anotace a vezme-li v potaz označení "oddechovka," dost možná překvapí syrovost a jaksi přirozeně naturalistické zpracování, které protkává celou knihu. Přesto se jedná o příběh psaný velmi čtivým jazykem - nenudí a než se nadějete, jste na poslední stránce knihy. Kdo si přečetl oficiální anotaci knihy na jejím přebalu nebo v distribuci na e-shopech, nemusí se bát spoilerů - anotace prozradí prakticky vše. A když víme, jaký je začátek i konec, zbývá jen doufat v zajímavou cestu, která vede ke konci "splněného (amerického) snu. Děj příběhu je skutečně ponurý, vyvěrá z podsvětí migrace a ghetta New Yorku v první polovině 20. století. Autorovi musím uznat, že ačkoliv mě prostředí gangů, mafie a filmového průmyslu nijak zvlášť neláká, zvládl skutečně nenuceně vykreslit tehdejší atmosféru, náladu a život doby, obyvatel a měst (NY, LA). Jako mnoho jiných děl poslední doby (knižních i filmových) dává kniha pocítit hořkou pravdu o "barevných," o imigraci do USA a o ne/splněných amerických snech, kdy díky potu a krvi černochů a imigrantů (quasi nových otroků) fungovala velká města, hornictví i průmysl, vytvářela se ghetta všech národností s vlastními pravidly, s vlastním znamením doby a původu, s nadějí zajištění lepší budoucnosti pro sebe, nebo alespoň pro své potomky. Duch čirého kapitalismu, který ukazuje příležitosti všem, avšak ne všem se této příležitosti dostane. Mimo vykreslení doby a atmosféry (za což jsou právě ony 4*) je příběh poměrně lineární a směřuje od jasného začátku k dobrému konci. Děj je utvářen propojovanými životními příběhy převážně tří postav (ústřední Christmas, láska Ruth a záporák Bill). Ačkoliv jsou karty hlavních postav rozloženy poměrně zjevně již na začátku knihy, nejsou rozhodně šablonovité a prvoplánové. Postavy (a ne jen ty hlavní - např. Cetta a Sal) se vyvíjejí, některé nemáte rádi víc a víc, jiným fandíte. Hrdinové však v sobě nesou i temné stránky, což dopřává přirozený dojem. Velice zajímavá je i rozmanitost osob a jejich původů a duší - od americké smetánky a filmové hvězdy až po italská a židovská ghetta, městskoku chudinu a černý Harlem. Za zmínku stojí samostatně ona surovost a brutalita, kterou se autor nebojí popustit. Zejména brutalita na ženách. Věřím, že tento aspekt knihy, který je pro ni přirozený a který mění a vyvíjí životní příběhy hlavních hrdinů, může být pro některé čtenáře kritickým bodem a zdrojem nelibosti. Na stranu druhou pro mě bylo místy až zábavné číst pasáže s milostnými akty - jak se autor nebojí vykreslit brutalitu nebo vraždu, tak velice opatrně zachází s popsáním milostného aktu. Autor akt buď naznačí a přeskočí, nebo obchází (resp. hezky česky "obkecává") a používá květnaté popisy, které již s naturalistickým pojetím jiných scén nemají moc společného. Popravdě je však dobře, že se z díla nevyklubalo pouze dalších 120 dnů sodomy od Markýze de Sade v italsko-americkém pojetí. Děj se díky tomu vyklidní a milovníci romantiky nebo červené knihovny si mohou v těchto útržcích přijít na své. Proč 1* dolů? Jde o celkový dojem. Ačkoliv se kniha četla skvěle, je psána poutavým jazykem, děj je zajímavý, vnímání místa je skvělé, postavy nejsou gumové, tak celkový dojem je právě "jen" oddechovka. Ačkoliv jsem byl vlastně za naplnění anotovaného dobrého konce rád, tak v příběhu se opakovaně objevují plošší a rozvláčnější místa - jiná, atmosférou zajímavější, jsou rychle uťata a některá místa budila dojem zbytečnosti, která děj neposouvá a čtenář se těší až se odrazí, resp. narazí zase na záchytný bod, který ho vystřelí příběhem vpřed. Nutno však podotknout, že knihám s jinou tématikou nebo prostředím bych to odpustil možná snáz, protože prostředí gangsterů a mafie nepatří k mým favorizovaným. Rozhodně je knize ke cti, že cestu hrdinů vedoucí k anotovanému dobrému konci zvládla vykreslit nepředvídaným způsobem. Sečteno a podtrženo - nelituji, že jsem knihu četl. Jedná se o příjemný knižní zážitek, který dá okusit evropskému čtenáři americké smíšené chutě. Vše psáno poutavě se zajímavým příběhem - jak říkám, super oddechovka!... celý text

Růženky 2018, Stephen King
4 z 5

Oproti Kouzelné skříňce pro Gwendy je tato kniha typický King. Jak si někteří stěžují na množství postav, tak za sebe musím říct, že mi větší v tomto provedení více postav nevadilo. Naopak - dostatečně jsem si užíval dílčí příběhy vykreslovaného města. Pod kupolí (k čemuž mají Růženky "blízko") jde vše však jaksi více do hloubky - více vnímáte město, více a do větší hloubky prožíváte postavy. Užívat si člověk může i klasické a propracované Kingovo přeskakování po postavách, v čase, v místech. Za co ztrácí Růženky pár bodů je fakt, že jsem si žádnou z postav vlastně neoblíbil. Jednotlivé postavy v určitých situacích chápete, byť s nimi nesouhlasíte. A v některých situacích jim fandíte, ale ne tak moc, abyste pro případnou chladnokrevnou Kingovskou smrt postavy "truchlili". Děj je zajímavý, poutavý a rozhodně nenudil. Knihou jsem proletěl a nikdy jsem neztratil tu vášnivou potřebu "číst dál, když je to zrovna teď tak zajímavé". Hlavní motiv knihy je nápaditý a originální. Na druhou stranu způsob podání ženství a rozpracování "ženské role" v Růženkách mi úplně nesedl (což si uvědomuji hlavně teď - s krátkým odstupem po dočtení). Glorifikace žen, jakožto těch dobrých a správných, které dělají chyby jen z důvodu, že je k nim navedli/svedli/přinutili muži (nebo okolnosti s muži spojené) a pojetí "nového světa", v němž by byl díky ženám "nový ráj" bylo až absurdní. Nerad takové přirovnání používám ale připadá mi přiléhavé - pojetí žen je až americky hysterické (jak jen to v USA dokáží roztočit do takových rozměrů a situací, že se vlastně ztrácí původní podstata problému - viz #MeToo?). Na stranu druhou na Růženky můžeme nahlížet jako na vzdání holdu ženám a jako poklonu ženství, pro což absurditám může být člověk i nakloněn. Možná že mají být Růženky naopak povedeným "biblickým příběhem," který očišťuje ženy, že to nebyla Eva, která svedla Adama, ale byl to naopak Adam, který přímo, násilím, okolnostmi, sám sebou (svou hloupostí, prudkostí, závislostí,...), atd. přinutil Evu k hříchu. Ať je to jakkoliv, tak toto je značná část příběhu - a jeho background, která čtenáři buď více či méně sedne (nebo nesedne). Závěr Růženek je bohužel mírně předvídatelný. V celém příběhu se neodehraje žádný významnější zvrat, který by dramaticky zamíchal kartami, vyloženě překvapil nebo šokoval (jako tomu může být do jisté míry např. v knize Kříďák - C.J.Tudor). Srovnám-li Růženky s Pod kupolí, pak bych nemohl dát stejné hodnocení - Pod kupolí prostě svoji hloubkou, dějem a zpracováním vede. Na druhou stranu rozhodně nelituji, že jsem knihu četl, moc jsem si ji užil a rád ji budu mít ve své knihovně.... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor
3 z 5

Z počátku jsem byl z knihy na rozpacích. Četl jsem ji hned v závěsu po sérii od C. R. Zafóna, jehož jazyk a provázení dějem je mistrovské. Jednoduchý až úsečný jazyk knihy mě nejdříve odrazoval. V průběhu knihy jsem si na něj však zvykl a po přečtení knihy jej vlastně musím ocenit - "hlavním hrdinou" je střídavě dítě a střídavě muž, čtyřicátník, k nimž vlastně onen místy úsečný jazyk sedí. Obsahově je kniha nápaditá, zajímavá i poutavá. Až do samotného konce vám průběžně odhaluje části pravdy - neunudí vás a místy vás překvapí. Na stranu druhou mě od počátku knihy doprovázel pocit, jako by se autorka obsahově inspirovala z To od S. Kinga. Zdůrazňuji slovo inspirovala - a tedy tím nemyslím bezmyšlenkovité kopírování. Mám-li vyřknout svůj ortel - kniha stojí za přečtení. Rozhodně se jedná od nadprůměrné dílo a věřím, že i autorka se bude nadále vyvíjet. Na stranu druhou marketingový "humbuk" kolem této knihy čtenáře navnadí a očekává excelentní zážitek, čemuž však kniha nemůže dostát. (Je to jako by vás plošná reklama ze všech stran uháněla do luxusní restaurace na nezapomenutelný gurmánský zážitek - přitom jde "jen" o solidní podnik s nadstandardní pizzou. Za běžných okolností dobrou pizzou zklamáni nejste - za takových okolností však zůstává jistá pachuť). Doporučuji proto ke knize přistupovat bez přemrštěných očekávání s otevřenou myslí. Připraveni vylechnout si poutavý příběh s koncem, který zaujme.... celý text

Nebeský vězeň 2013, Carlos Ruiz Zafón
5 z 5

Pokračování nádherného příběhu staré Barcelony, které člověka okouzlí a již nikdy nepustí. Autor i zde upoutá čtenářovu pozornost a až do samotného konce ji nepustí. Nádherný jazyk a náramná atmosféra doprovází silný příběh, který prohloubí předchozí díly (Stín větru a Andělská hra), odpoví na mnohé otázky a poukáže na další směřování příběhu. Sečteno a podtrženo - návykovost příběhu této série a autorova jazyka potvrzena! Chvíli mi trvalo, než jsem byl schopen číst další autory, aniž bych je srovnával a podroboval je tím (nutno uznat, že nezasloužené) kritice. Nemůžu se dočkat, až vyjde pokračování - Labyrint duchů (Knižní klub - 2019/04).... celý text

Andělská hra 2010, Carlos Ruiz Zafón
5 z 5

Někteří knihu Andělská hra srovnávají se Stínem větru a křivdí jí, když ji považují za méně poutavou. Andělská hra jde svým dějem před Stín větru, otevírá (i uzavírá) další krásný příběh z magické Barcelony. Autor i zde zručně užívá nádherného jazyka, jehož prostřednictvím mne provedl od začátku knihy až po její konec - a to vše jedním dechem. Osobně ve mně kniha místy vyvolávala až surrealistické snové obrazy. Velice oceňuji filozofické hovory hlavního hrdiny (nebo snad lépe řečeno - zamýšlení se) nad nelehkými tématy víry. Po přečtení ve mně kniha zanechala mimo všestranné nadšení a okouzlení i jistý pocit nedokončena/nevysvětlena. Je zřejmé že si se čtenářem autor sám pohrává a ponechává mu prostor k vlastním úvahám nad příběhem a nad osudy hlavního hrdiny. Po krátkém čase v řádu několika dní však pocit "nedovysvětlení" mizí a zůstává ve mně přesvědčení, že by na závěru knihy nemělo být nic měněno. Mimo vlastní zamyšlení nad závěry příběhu se navíc čtenář může zaměřit na další knihu ze série - Nebeský vězeň. Ačkoliv Nebeský vězeň jde dějově až za Stín větru, odpoví a prohloubí mnohé. Na druhou stranu - není snad znamením dobré knihy, že donutí čtenáře zastavit se a s chutí přemýšlet nad příběhem, který jej prostoupil?... celý text