bertrand - Přečtené 127


Jablíčko zelené, červené a bílé
? - leden 2019
Jablíčko zelené, červené a bílé 1972, neznámý

Originální pohádky ve výborném civilním podání, nevšedním dějem a hlubokou moudrostí moudrostí navrch. Děti při jejich čtení ani nemuknou a valí oči.


Conan: Rudé hřeby
? - leden 2019
Conan: Rudé hřeby 1990, R. E. Howard

Do třetice s originálním Conanem, bohužel naposledy. Už jsem zmínil, že nejlepší povídkou je pro mě Za Černou řekou, viz komentář přímo k povídce. Meč s fénixem autor přepracoval a místo původního Kulla Dobyvatele dosadil Conana - a v kontextu předchozích dvou právě přečtených knih se tento tah vyplatil - Conan,jako postava živoucí i literární, je tu hotovým mužem, zkušenosti z minulosti jako by se tu zúročily u něj i autora. Howard dává i v tomto malém prostoru náhled na jeho přímočarý charakter, který není schopna zášti ani v pomstě či nespravedlnosti - jako divoch má v sobě uložený jakýsi základní kodex, který mu to nedovoluje. Navíc vládne selským rozumem, což vyniká v porovnání s uzurpátory a tyrany civilizovaného světa i v následující povídce, Šarlatová citadela, kde se už jako vládce zaplete s mágy. Ta má navíc efektně ironický konec: hlavu Conanem dekapitovaného mága odnese orel (či co to bylo), tělo se po chvíli zvedne a vydá se nemotorně na pouť za ní. Conan, zbrocený krví z bitvy a unavený štvanicí, jedním dechem zatouží po doušku vína a posteskne si, že příště už by se bez mágů nejradši obešel... Po dočtení ve mě všechny tři knihy dlouho doznívaly (či rezonovaly s divošskou podstatou ve mě) a teď je mi věru skoro až líto, že nejsou další, že jsem dočetl, že Howard si tenkrát svůj čas pro zúročení nesporného talentu tak skoupě odměřil...


Conan: Věž slona
? - leden 2019
Conan: Věž slona 1989, R. E. Howard

Po létech jsem otevřel Conana, abych se znovu ujistil, proč a jestli byl Howard pro žánr tak důležitý. Tedy otevíral jsem s despektem, ale končil s respektem. Vytvořit věčného hrdinu není lehká práce, zařadit ho do funkčního světa, taky "makačka na bednu". A psát o něm jednu kvalitní povídku za druhou? Řekli bychom nemožné, ale Howard to dokázal. Inu, on barbara žil, nejen stvořil. Nejlepší povídky z knihy jsou pro mě ty, kdy se Barbar (zde zachycen v mladém věku) potkává s normálními "civilizovanými" lidmi, ve světě, kam zdánlivě nepatří (Darebáci v domě, Bůh v míse, Věž slona). To dává vyniknout jeho chmurnému charakteru a divošské podstatě. Nejslabší je pak halucinogenní Dcera pána mrazu. Je-li brak archetypální, je věčný a vděčný. Ať žije brak, ať žije Conan!


Conan: A zrodí se čarodějka... a jiné povídky
? - prosinec 2018
Conan: A zrodí se čarodějka... a jiné povídky 2001, R. E. Howard

Další setkání s navazující knihou povídek. Conan již v mužném věku. Pamatuju se, první povídky o Conanovi, ještě v řadě Poutník, jsem četl pod lavicí na ZŠ a proto dodnes nemám řádně dokončené vzdělání, nešlo se totiž od nich odtrhnout a nudný výklad vyučujících neměl proti Howardovi šanci. Dnes už člověk vidí i ty mouchy, povídky se trochu slévají, pletence svalů neustále přelévají, ale stejně se stále jedná o vcelku strhující čtivo. Z povídek vedou dobře promyšlené Zamboulské stíny - už proto, že tu Conan svoje protivníky nejen klasicky zmasakruje, ale i přelstí!


Zákopová válka
? - listopad 2018
Zákopová válka 2008, Y. Heřtová

Ehm... ač nejsem nijakým ženofobem, měl jsem při čtení potíže uvěřit, že tuto nadmíru sugestivní, ne poutavou, ale přímo při-poutavou knihu z ranku literatury faktu psala žena. Precizní popisy bitev, podaných často z první ruky, příčin jejich zdarů a nezdarů, druhů výzbroje apod. S občasnou osobní analýzou, jak by to mohlo či mělo být - věru bych toto čekal spíše od nějakého fousatého vědátora-glosátora s prsty zahnědlýmy od řetězové cigaretózy nežli od křehké ženy. Ale autorka odvedla skvělou práci a výsledkem je přesvědčivě zpracovaná kniha, která je ovšem plná bláta, krve, smrti a beznaděje, takže jsem si čtení musel dávkovat, abych se z té naší historie nezbláznil.


Muž, který chtěl být bohatý
? - listopad 2018
Muž, který chtěl být bohatý 2009, M. Fisher

Tenoučká knížka, která vydá za knihovnu jiných. Najdete zde popis nejen toho jak vydělat nějaký ten miliónek, což v podstatě není zase tak důležité, ale hlavně způsobu osvobození z omezujícího vlivu naší vlastní mysli. Komu se to podaří, může být třeba ten milionář, jestli mu to ještě bude připadat zajímavé...


Liga výjimečných
? - listopad 2018
Liga výjimečných 2002, A. Moore

Lidskými slovy nepopsatelné. Snad jen ten Alan Moore by dokázal vypsat, co je tahle steam viktoriánská lahůdka zač, jak chutná čtenářovo setkání se známými hrdiny v jiných kabátech a jiných časech... Co bych také vypisoval, když si každý může přečíst sám....


Nemo: Srdce z ledu
? - listopad 2018
Nemo: Srdce z ledu 2018, A. Moore

Jaký to svátek pro milovníka grafických novel, když vyjde nový Moore! Jaký to svátek pro milovníka pulpu, alternativních historií (další blabla dosaďte sami) když se jedná o spin-off Ligy vyjímečných! Se zmíněnou Ligou se prostě nehodí měřit, také kdo by na to hleděl, když vyšel nový Moore! Pokud vás totiž také někdy zatáhl magickým drápkem do svého světa neuvěřitelných příběhů, stejně žádné rozumování, mudrování ani analytický rozbor nepomůže, prostě - vyšel nový Moore! Koupíš - vyjde třeba další! Co víc dodat? Koupil bych klidně i jeho adaptaci telefonního seznamu.


Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
? - říjen 2018
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, A. Palán

Psychologická i psychiatrická, přírodní, duchovní, filosofická, povídková, inspirující... všechno najdete pěkně v jednom balíčku... při čtení jsem měl chuť zase jednou odhodit strach z lesa, vlastně odhodit všechno zbytečné a usnout v náručí tajemného, neznámého a přece tak povědomého ticha lesa...


Čtvrtá oběť
? - říjen 2018
Čtvrtá oběť 2015, P. May

První díl byl zajímavý uvěřitelnou ženskou hrdinkou, a jejím seznamováním s exotickým prostředím do kterého je zasazena promyšlená detektivka. Dvojka už je čistá červená knihovna okořeněná jakýmsi nanicovatým vyšetřováním. To slouží hlavně k tomu, aby se oba hlavní protagonisté mohli hádat, aby si mohly vyměňovat smutné pohledy, aby jejich raněné srdce mohla cítit neskutečnou bolest a aby kanuly proudy slz, a aby od těch slz mohli mít oba zmáčené tváře. Naštěstí je tu dodána malá holčička, aby obstarávala nezbytné sblížení. Chybí jen pes - ten bude ve třetím díle. Oba sympatické hrdiny autor bez problémů proměnil v dokonalé idioty, kteří jsou navzdory své inteligenci a vzdělání zmítání emocemi a sexuálním vzrušením, které každou chvíli pociťují - v tomto se mu obraz naší doby podařilo vykreslit věru věrně.


Kolty bez pozlátka
? - červenec 2018
Kolty bez pozlátka 1987, J. Brdečka


Svatá Barbora
? - květen 2018
Svatá Barbora 2018, M. Šindelka

Po prvním přečtení těžko říct, rozhodně zjevení nad všemi českými komiksy za posledních 100 let. Člověk by jim odpustil i toho ledabyle pojatého Abdrushina.


Drak nikdy nespí
? - květen 2018
Drak nikdy nespí 2015, D. Baban

Při prvním otevření knihy je na místě dechberoucí úžas nad její grafickou podobou. Člověk plesá, že je něco takového u nás konečně možné - či spíše, že někdo dostal prostor (čas a peníze) něco takového vytvořit. Grus je mistr, k tomu není co dodat. Jak už tu psáno, zbývající autoři se drželi, na své poměry, docela při zdi a jako hnidopichovi se mi zdá, že předlohu nevyužili tak, jak by možná mohli (viz epizoda s bludičkou). Některé nedotažené dějové peripetie a ne zcela věrohodné postavy také do jejich repertoáru spíše nepatří... co by ve zběsilém Monstrkabaretu působilo fuknčně, zde vyčuhuje... No však oni si to vynahradí jinde, viz Svatá Barbora.


Kámen a krev
? - květen 2018
Kámen a krev 2010, J. Červenák

Kdesi jsem četl bonmot o režisérech, že Robert Aldrich je takový Peckinpah pro chudé. Dá se použít zde tak, že Červeňák je takový Žamboch pro chudé. Příběhy všechny na jedno Brdo, postavy vlastně taky, nic nezaujme, nic nevyčnívá, není to nikdy úplně blbé, ale nikdy ani úplně dobré. Pár povídek se zdá býti inspirovano božským R. E. Howardem, ale bohužel Ďuro nemá jeho magickou vypravěčskou sílu, brutální drajv se kterou dokázal tvůrce Conana oživit barbarské v nás a podat podobně jednoduché příběhy tak, že vcucnou a nepustí.


Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978)
? - březen 2018
Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978) 2011, P. Kosatík

Celkem zajímavý životopis F.P, začíná tam, kde vlastně končí jedna etapa Peroutkova života - s koncem první republiky. Čekal jsem adorační dílo, ale naštěstí Kosatík se snaží o jakous takous vyváženost (Peroutkovy snahy "výt s vlky" či psychický kolaps po emigraci do Anglie), do nějaké ostré polemiky s guru české žurnalistiky ovšem nejde - ale to ostatně nebyl ani cíl. V této souvislosti je zajímavé přečíst toto: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533 S první republikou, jako by ostatně skončil i Peroutkův nejvlastnější život, sledujeme jeho pobyt v Buchenwaldu, krátké a zpočátku nerozhodné (s komunisty nebo proti) působení jeho v letech 45/48 a potom dožívání (neboť co to bylo jiného) v nucené emigraci... Suma sumarum - zajímavé objevné čtení, ale snad v budoucnu zpracuje někdo Peroutkův (nejen pozdější) život barvitěji, podrobněji, detailněji.


Poselství v láhvi od whisky
? - březen 2018
Poselství v láhvi od whisky 1997, Z. Mahler

Tato kniha vyšla v šedesátých letech pod názvem SALLY, mám ji shodou okolností doma a jedná se o unikátní, vysoce zábavné a výtvarně jedinečné dílo. Skvělá spolupráce autora a ilustrátora, Mahlera a Brychty. Snad se stejně podařilo i vydání z roku 1997 - obálka v náhledu tomu moc nenasvědčuje...


Obr jménem Drobeček
? - březen 2018
Obr jménem Drobeček 1997, P. Šrut

Velmi vtipná kniha, kterou k dokonalosti povyšují ilustrace Václava Kabáta.


Pohádky brášky Králíka
? - březen 2018
Pohádky brášky Králíka 2007, P. Šrut

odpad!

Knížku jsem koupil kvůlivá jedinečným Čapkovým obrázkům, a to je také jediné, co mě na ní po přečtení zaujalo. Bráška Králík není opravdu žádný svatoušek, spíše vychcánek a všechny příběhy jsou tzvn. na jedno brdo. Podvody, lhaní, intriky apod. Nenašel jsem důvod, proč to dětem číst. Rodičům s malými i většími dětmi bych tuto četbu nedoporučil, sám jsem se jí také zbavil. Hvězdička za Jindru Čapka.


Překupník / Vrahův žold
? - únor 2018
Překupník / Vrahův žold 1993, E. McBain (pseudonym)

McBain a osmdesátejsedmej v plné parádě. Obě povídky působí jako s lehkostí a radostí napsané, kořeněné jemným humourem a nápaditými dialogy. Druhá povídka, Vrahův žold, zmíněné obsahuje více, za ni dávám pět hvězdiček. Druhá mi přišla spíše do počtu, takové stylistické emotivní cvičeníčko, ale zase aspoň víme, kde přišel Carella ke slabosti pro svýho informátora a informátor k privilegiu oslovovat ho křestním jménem.


Třikrát 87. revír
? - únor 2018
Třikrát 87. revír 1986, E. McBain (pseudonym)

Četl kdysi, ale byl nadšen.


Sníh
? - únor 2018
Sníh 2005, E. McBain (pseudonym)

Ano, luxusní, bezchybná detektivka o mravenčí policejní práci plná uvěřitelně vykreslených postav a jemného humoru. Nyní také moje oblíbená kniha.


Dlouho jsme se neviděli
? - únor 2018
Dlouho jsme se neviděli 2004, E. McBain (pseudonym)

Na McBainovi mám rád i ten jeho zvláštní humor - kdo jiný by takto pojmenoval knihu o vraždách nevidomých (nebo je to žertík překladatele Zábrany?) Každopádně: co nemám rád jsou ty McBainovy dlouhé dlouhé popisy topografie Isoly, ve stylu jaká ulice se křižuje s jakou a kde. Na fiktivní město si s tím vyhrává nějak moc, dle mého vkusu. Občas přežene popsat i ty policejní procedury a někdy se zdá, že je schopen vypsat i celý telefonní seznam, kterým si Carella náhodou listuje. No, ale když se mu to povede vyvážit, vznikne perfektní kniha. Tahle je spíš průměr. Co ji trochu ozvláštňuje je překlad Jana Zábrany, což člověk ocení hlavně v drobných detailech.


Sanders
? - únor 2018
Sanders 1948, E. Wallace


Stráž na Psí skále
? - únor 2018
Stráž na Psí skále 1976, E. Fiker


Poštovní úřad
? - leden 2018
Poštovní úřad 1996, C. Bukowski

Co máme dělat my ubozí lůzři, bez vzdělání, bez známostí, bez zastání, bez vyhlídek do budoucnosti? Každej si o nás otře špinavý ruce, děláme nejhorší hoknu a pro šéfy jsme míň než kus hovna u silnice. Jenom bezejmenný ksichty, který je třeba pořádně vyždímat než odpadnou. Když umíráme můžeme bejt vděčný, když nám daji deku. Jo, máme moc pohnout světem a žít podle svýho, jak nám věčně říkají, ale nejni na to čas a pak ani chuť...padáme na hubu, udržujeme zdání, že žijeme... Chinaski tohle vnímal a zažil a našel únikovou cestu - v chlastu, děvkách a psaní, dostizích. No nějaký způsob úniku to rozhodně byl. Rozhodně aspoň pro něho. Někdo je hippie, někdo Chinaski. Někdo je zpívá mantry někdo sází na hajtry. My čteme ty jeho knihy, a tím vlastně taky unikáme...aspoň na chvíli... díky Hanku, ty misogynskej debile, seš jeden z nás...


Conan Barbar #01
? - leden 2018
Conan Barbar #01 1992, R. Thomas

Jó... to byly časy... bylo to jako zázrak narazit na něco takového ve stánku PNS na malém městě a každý měsíc nebo dva chodit kolem znovu, že a zda se objeví další díl... scénáře snad slabší, ale nad kresbou spočinu zálibným okem i po těch létech... mám je všechny skované v krabici na půdě, dědictví to poctivě brakové pro mé ratolesti...


Rychlopalba
? - leden 2018
Rychlopalba 2015, Š. Kopřiva

Štěpán Kopřiva budoucích dní? To doufám, protože ač Rychlopalba není bez chyby, mohla by být příslibem umírněnější (mainstramovější? ne - dospělejší!) etapy autorovy tvorby. Já osobně bych to uvítal. Obvyklá nadstandardní kvalita Kopřivovy tvorby je zde zastoupena - kromě vynikajících dialogů a kvalitně odpozorovaných postupů z noir filmů (vše začíná nenápadně a mění se v kapitální průser odvrácený na poslední chvíli) bych zde zmínil i viditelně detailní přípravu, nad brilantně popsanými postupy policistů se dá slintat blahem (zde připomíná Harryho Bosche, ale kam se ona émerická legenda hrabe na dravé a hravé pojetí českého krimi v Kopřivově a třebas Dánově podání, spíše bych tipoval na inspiraci Last Boy Scouttem - ale koho ve své době neoslovil, že?). Jó, Kopřiva je borec, jak tu kdosi píše. Občas je znát, že píše tzv. od stolu a spíše realitu tvoří než popisuje, to je ale vada stejně jako přednost. Těším se na další knížku.


Asfalt
? - leden 2018
Asfalt 2009, Š. Kopřiva

Štěpána Kopřivu mám rád i jako člověka a považuju ho za výborného spisovatele, s talentem pro jazyk, postavy i s velkou slovní zásobou (opak Kulhánka?). Proto mi nezbývá než čekat, že opustí psaní knih pro čtyřicetileté a jiné pubescenty a pustí se do něčeho, co by bylo hodno jeho talentů. Asfalt je masakrálně makabrózní dobrodružství se skvěle napsanými postavami, místy neskutečně vtipné a všude neskutečně a nápaditě brutální. Brutalita kulminuje a jak je knížka tlustá, přestává bavit a bere se jako nezbytné zlo, protože to co pod ní prosvítá (popisy Pekla, vztahy mezi postavamy, geniální dialogy, slepé uličky a jak z nich ven) je mnohem mnohem zábavnější a zajímavější. Napadá mě, jak citlivě Štěpán Kopřiva balancuje na hraně kvalitní zábavy a žánrových stereotypů (které má samozřejmě v malíku). To je radost. Podobně na mě působili třeba ve filmu první Guardians Of Galaxy. Tak se těším na příště, Štěpáne, bral bych druhou Rychlopalbu.


Noční klub. Díl druhý
? - leden 2018
Noční klub. Díl druhý 2005, J. Kulhánek

odpad!

Ve stylu hollywoodských majstrštyků větší, hlučnější, akčnější a brutálnější nežli první díl. A taky hloupější. První návštěva v ústavu působivá svou přímočarou amorálností. To je asi tak všechno, čtl jsem předevčírem, ale více si nepamatuji. Zapomnění milosrdně zastřelo mou mysl...


Noční klub. Díl první
? - leden 2018
Noční klub. Díl první 2002, J. Kulhánek

Jak popsat Noční klub, knihu z roku 2002, čtenou v roce 2017? Inu, svět se posunul i v popisu a zobrazení brutalit a z tohoto pohledu je kniha bohužel už poněkud zastaralá (bohužel se vztahuje k momentálnímu vztahu světa, filmu a literatůry). A literárně? Rodokaps pro 21. století, kdy Indiány, rančery a kovboje nahradili upíři, nindžové a různí jiní nadlidé, na jemnější psychologii opět není místo. Rozdíl mezi Rodokapsy je v tom, že v nich byla hranice mezi dobrem a zlem zcela jasná a nezrušitelná. Dnes? Porcuje se to horem dolem, vinní nevinní, může se všechno, jen houšť do toho, hrdinové se brodí potoky krve s občasnou hláškou na rtech a jejich život je nadřazen životům kolemjdoucích. Vnitřní morální kompas lehce poblikává v udávání směru, aby se zachovalo dekorum. Čtenář časem otupí. Možná je Kulhánek schopný vypravěč, s dobrými nápady a schopnostmi vtáhnout do děje, ale není to v takovém případě ouplně ouplně zbytečné?


Ostří oceli
? - leden 2018
Ostří oceli 2004, M. Žamboch

Velice, velice, velice... nudné. Kde je Koniáš, kterého mám tak rád? Asi mu povídky nesluší.


Setkání v Oloho
? - leden 2018
Setkání v Oloho 1990, C. P. Stonebridge (pseudonym)

Nadprůměrný rodokapsový příběh z pera Jaroslava Velinského, zde skrytého pod pseudonymem. Podobných příběhů jest mnoho - některé nedočteme - oho! K Oloho, hoho, se rádi budem vracet - ať čilý kmet či líný fracek!


Padoucnice 3
? - leden 2018
Padoucnice 3 2002, D. B. (pseudonym)

Cesta do temnoty. Autorův bratr překročil bod z něhož není návratu - přijal za své, že je pacientem. Že je postižený, nevyléčitelný. Opět hypnotické, znepokojivé čtení. Jako autobiografický grafický román jde Padoucnice do hloubky a intenzity, jakou jsem nečekal...


Přeběhlík
? - leden 2018
Přeběhlík 2016, M. Connelly

Člověk už je zvyklý, že knížky s advokátem Halloranem jsou, inu, nudnější. V tomto crossoveru se onou nudou podařilo nakazit i Harryho Bosche. Celá kniha je rutinní, vykalkulovaná, prostě zboží na zakázku - něco jako by Hollywood napsal scénář k nějaké knize Harryho Bosche. Snad je Bosch po dvacáté už vyčpělý, kdo ví? Nebo je to tím, že jsem začal číst mezitím knihy Dominika Dána - v jeho světě by umírněný rebel a last boyscout Harry Bosch (a to jsem jeho fanda) nevydýchal ani čtvrthodinu. Jsem zvědavý na další Boschovku, jestli mi potvrdí nové pravidlo: kdo jednou čtl Dána, nemůže se vrátit ke Connellymu. Naopak to neplatí. Hodnocení je subjektivní, objektivně by to bylo za ***, knížka nemá žádnou jinou chybu než mainstreamovou unylost.


Padoucnice 1
? - leden 2018
Padoucnice 1 2000, D. B. (pseudonym)

Padoucnice je cesta do jiných světů, do jiných časů, do příběhů, kterých je plná. Už začátek prvního dílu naznačuje, že se jedná o příběh bez happy endu, o to je jeho četba drásavější, plná beznaděje a černobílá kresba to jenom podtrhuje. Zároveň je fascinující (tak jako fascinuje můru žárovka) zpovědí autora, který i v dospělosti dokáže vnímat svět očima dítěte a předat jeho popis nám ostatním. Padoucnice také není komiksem, Padoucnice je grafický román.


Škvár
? - prosinec 2017
Škvár 2015, C. Bukowski

Nejlepší Bukowski, obstojí i pro poučeného čtenáře.


Zápisky starého prasáka
? - prosinec 2017
Zápisky starého prasáka 2005, C. Bukowski

odpad!

Nuda, bohužel už jenom stereotyp a nuda.


Ženy
? - prosinec 2017
Ženy 1995, C. Bukowski

Inu, v dobách mládí moje oblíbená četba a nyní, po cca 20ti letech? Bukowski měl knihu pojmenovat spíše (a s prominutím, dámy) "Kundy", protože to je jediné, co Hanka Chinaskiho na ženách zajímá a v knize také hojně využívá. Pozor, nekladu 100% rovnítko mezi Bukowski - Chinaski. Co mi kdysi připadalo vtipné nebo zajímavé se vytratilo a zbyl smutný příběh o osamělém alkoholikovi, který se snaží udržet jakés takés zdání integrity vlastní osobnosti, bez ladu skladu a výběru bere, co mu život v jeho věku ještě nabízí i když sám v koutku duše cítí, že jediným pevným bodem v životě je psací stroj a Mozart v rádiu. Chlast mu pomáhá přežít. A právě na jeho vztahu k ženám prosvítá jeho pravá osobnost. Něco v závěru na chvíli pochopí, ale holt, je to alkoholik, že... No, kdo četl depresivní Šunkový nářez a věří na určující vliv rodiny a mládí, tuší, odkud Hankovo chování může pramenit. Chtěl toto Bukowski napsat? Nevím, ale pro mne to tam mezi řádky jest.


Šunkový nářez
? - prosinec 2017
Šunkový nářez 1995, C. Bukowski

Co mi kdysi, jakožto Bukovského fandovi, připadalo zajímavé a vtipné vyprávění, to vidím dneska jako nesmírně smutnou výpověď o dospívání v kruté bezcitné společnosti a dysfunkční rodině. Už nebudu číst, je toho i tak kolem dost.


Rudý kapitán
? - prosinec 2017
Rudý kapitán 2016, D. Dán

Tak jsem viděl film a že si otevřu knížku, abych viděl jestli je stejně blbá. Sklaplo mi po pár stránkách. Do filmu ji zhmotnil někdo, kdo nikdy neseděl s kámošama v zaplivané čtvrté cé, komu sprostý slovo nesedí v hubě, kdo viděl víc filmů jak živejch obyčejnejch lidí a kdo si bůhvíproč myslí, že Michal Suchánek může hrát mužnýho agenta StB - podle toho to taky vypadá. A knížku napsal někdo, kdo je toho prvního pravej opak a podle toho to taky vypadá! Body snižuju jenom za podivnou zápletku s templářema, která se hodí snad do Indiana Jonese, ale tady byla jako pěst na oko... ale jinak - lahoda pane jahoda....škoda, že nemám k mání slovenskej originál, ale jen českou kopii....


1 2 3 4 >