bertrand - Příspěvky

Dějiny ruské revoluceDějiny ruské revoluceR. Pipes

Výborná, čtivá, historickofaktická kniha se širokým záběrem. Já ji nedočetl, naháněly mi hrůzu ty hromady mrtvol, lidská bezcitnost v přímém přenosu a osud velkého národa v rukou lidí s diagnózou jistě z ranku psychopatologie....brrrr

12. února


Jablíčko zelené, červené a bíléJablíčko zelené, červené a bíléneznámý

Originální pohádky ve výborném civilním podání, nevšedním dějem a hlubokou moudrostí moudrostí navrch. Děti při jejich čtení ani nemuknou a valí oči.

11. ledna


Conan: Rudé hřebyConan: Rudé hřebyR. E. Howard

Do třetice s originálním Conanem, bohužel naposledy. Už jsem zmínil, že nejlepší povídkou je pro mě Za Černou řekou, viz komentář přímo k povídce. Meč s fénixem autor přepracoval a místo původního Kulla Dobyvatele dosadil Conana - a v kontextu předchozích dvou právě přečtených knih se tento tah vyplatil - Conan,jako postava živoucí i literární, je tu hotovým mužem, zkušenosti z minulosti jako by se tu zúročily u něj i autora. Howard dává i v tomto malém prostoru náhled na jeho přímočarý charakter, který není schopna zášti ani v pomstě či nespravedlnosti - jako divoch má v sobě uložený jakýsi základní kodex, který mu to nedovoluje. Navíc vládne selským rozumem, což vyniká v porovnání s uzurpátory a tyrany civilizovaného světa i v následující povídce, Šarlatová citadela, kde se už jako vládce zaplete s mágy.
Ta má navíc efektně ironický konec: hlavu Conanem dekapitovaného mága odnese orel (či co to bylo), tělo se po chvíli zvedne a vydá se nemotorně na pouť za ní. Conan, zbrocený krví z bitvy a unavený štvanicí, jedním dechem zatouží po doušku vína a posteskne si, že příště už by se bez mágů nejradši obešel...
Po dočtení ve mě všechny tři knihy dlouho doznívaly (či rezonovaly s divošskou podstatou ve mě) a teď je mi věru skoro až líto, že nejsou další, že jsem dočetl, že Howard si tenkrát svůj čas pro zúročení nesporného talentu tak skoupě odměřil...

02. ledna


Conan: Věž slonaConan: Věž slonaR. E. Howard

Po létech jsem otevřel Conana, abych se znovu ujistil, proč a jestli byl Howard pro žánr tak důležitý. Tedy otevíral jsem s despektem, ale končil s respektem. Vytvořit věčného hrdinu není lehká práce, zařadit ho do funkčního světa, taky "makačka na bednu". A psát o něm jednu kvalitní povídku za druhou?
Řekli bychom nemožné, ale Howard to dokázal. Inu, on barbara žil, nejen stvořil.
Nejlepší povídky z knihy jsou pro mě ty, kdy se Barbar (zde zachycen v mladém věku) potkává s normálními "civilizovanými" lidmi, ve světě, kam zdánlivě nepatří (Darebáci v domě, Bůh v míse, Věž slona). To dává vyniknout jeho chmurnému charakteru a divošské podstatě.
Nejslabší je pak halucinogenní Dcera pána mrazu.
Je-li brak archetypální, je věčný a vděčný. Ať žije brak, ať žije Conan!

02. ledna


Conan: A zrodí se čarodějka... a jiné povídkyConan: A zrodí se čarodějka... a jiné povídkyR. E. Howard

Další setkání s navazující knihou povídek. Conan již v mužném věku.
Pamatuju se, první povídky o Conanovi, ještě v řadě Poutník, jsem četl pod lavicí na ZŠ a proto dodnes nemám řádně dokončené vzdělání, nešlo se totiž od nich odtrhnout a nudný výklad vyučujících neměl proti Howardovi šanci.
Dnes už člověk vidí i ty mouchy, povídky se trochu slévají, pletence svalů neustále přelévají, ale stejně se stále jedná o vcelku strhující čtivo.
Z povídek vedou dobře promyšlené Zamboulské stíny - už proto, že tu Conan svoje protivníky nejen klasicky zmasakruje, ale i přelstí!

21.12.2018


Zákopová válkaZákopová válkaY. Heřtová

Ehm... ač nejsem nijakým ženofobem, měl jsem při čtení potíže uvěřit, že tuto nadmíru sugestivní, ne poutavou, ale přímo při-poutavou knihu z ranku literatury faktu psala žena.
Precizní popisy bitev, podaných často z první ruky, příčin jejich zdarů a nezdarů, druhů výzbroje apod. S občasnou osobní analýzou, jak by to mohlo či mělo být - věru bych toto čekal spíše od nějakého fousatého vědátora-glosátora s prsty zahnědlýmy od řetězové cigaretózy nežli od křehké ženy.
Ale autorka odvedla skvělou práci a výsledkem je přesvědčivě zpracovaná kniha, která je ovšem plná bláta, krve, smrti a beznaděje, takže jsem si čtení musel dávkovat, abych se z té naší historie nezbláznil.

08.11.2018


Muž, který chtěl být bohatýMuž, který chtěl být bohatýM. Fisher

Tenoučká knížka, která vydá za knihovnu jiných. Najdete zde popis nejen toho jak vydělat nějaký ten miliónek, což v podstatě není zase tak důležité, ale hlavně způsobu osvobození z omezujícího vlivu naší vlastní mysli. Komu se to podaří, může být třeba ten milionář, jestli mu to ještě bude připadat zajímavé...

07.11.2018


Liga výjimečnýchLiga výjimečnýchA. Moore

Lidskými slovy nepopsatelné. Snad jen ten Alan Moore by dokázal vypsat, co je tahle steam viktoriánská lahůdka zač, jak chutná čtenářovo setkání se známými hrdiny v jiných kabátech a jiných časech...
Co bych také vypisoval, když si každý může přečíst sám....

06.11.2018


Nemo: Srdce z leduNemo: Srdce z leduA. Moore

Jaký to svátek pro milovníka grafických novel, když vyjde nový Moore! Jaký to svátek pro milovníka pulpu, alternativních historií (další blabla dosaďte sami) když se jedná o spin-off Ligy vyjímečných!
Se zmíněnou Ligou se prostě nehodí měřit, také kdo by na to hleděl, když vyšel nový Moore! Pokud vás totiž také někdy zatáhl magickým drápkem do svého světa neuvěřitelných příběhů, stejně žádné rozumování, mudrování ani analytický rozbor nepomůže, prostě - vyšel nový Moore! Koupíš - vyjde třeba další!
Co víc dodat? Koupil bych klidně i jeho adaptaci telefonního seznamu.

06.11.2018


Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiRaději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiA. Palán

Psychologická i psychiatrická, přírodní, duchovní, filosofická, povídková, inspirující... všechno najdete pěkně v jednom balíčku... při čtení jsem měl chuť zase jednou odhodit strach z lesa, vlastně odhodit všechno zbytečné a usnout v náručí tajemného, neznámého a přece tak povědomého ticha lesa...

15.10.2018


Čtvrtá oběťČtvrtá oběťP. May

První díl byl zajímavý uvěřitelnou ženskou hrdinkou, a jejím seznamováním s exotickým prostředím do kterého je zasazena promyšlená detektivka. Dvojka už je čistá červená knihovna okořeněná jakýmsi nanicovatým vyšetřováním. To slouží hlavně k tomu, aby se oba hlavní protagonisté mohli hádat, aby si mohly vyměňovat smutné pohledy, aby jejich raněné srdce mohla cítit neskutečnou bolest a aby kanuly proudy slz, a aby od těch slz mohli mít oba zmáčené tváře. Naštěstí je tu dodána malá holčička, aby obstarávala nezbytné sblížení. Chybí jen pes - ten bude ve třetím díle.
Oba sympatické hrdiny autor bez problémů proměnil v dokonalé idioty, kteří jsou navzdory své inteligenci a vzdělání zmítání emocemi a sexuálním vzrušením, které každou chvíli pociťují - v tomto se mu obraz naší doby podařilo vykreslit věru věrně.

11.10.2018


Svatá BarboraSvatá BarboraM. Šindelka

Po prvním přečtení těžko říct, rozhodně zjevení nad všemi českými komiksy za posledních 100 let. Člověk by jim odpustil i toho ledabyle pojatého Abdrushina.

24.05.2018


Drak nikdy nespíDrak nikdy nespíD. Baban

Při prvním otevření knihy je na místě dechberoucí úžas nad její grafickou podobou. Člověk plesá, že je něco takového u nás konečně možné - či spíše, že někdo dostal prostor (čas a peníze) něco takového vytvořit. Grus je mistr, k tomu není co dodat.
Jak už tu psáno, zbývající autoři se drželi, na své poměry, docela při zdi a jako hnidopichovi se mi zdá, že předlohu nevyužili tak, jak by možná mohli (viz epizoda s bludičkou).
Některé nedotažené dějové peripetie a ne zcela věrohodné postavy také do jejich repertoáru spíše nepatří... co by ve zběsilém Monstrkabaretu působilo fuknčně, zde vyčuhuje...
No však oni si to vynahradí jinde, viz Svatá Barbora.

24.05.2018


Kámen a krevKámen a krevJ. Červenák

Kdesi jsem četl bonmot o režisérech, že Robert Aldrich je takový Peckinpah pro chudé. Dá se použít zde tak, že Červeňák je takový Žamboch pro chudé. Příběhy všechny na jedno Brdo, postavy vlastně taky, nic nezaujme, nic nevyčnívá, není to nikdy úplně blbé, ale nikdy ani úplně dobré.
Pár povídek se zdá býti inspirovano božským R. E. Howardem, ale bohužel Ďuro nemá jeho magickou vypravěčskou sílu, brutální drajv se kterou dokázal tvůrce Conana oživit barbarské v nás a podat podobně jednoduché příběhy tak, že vcucnou a nepustí.

10.05.2018


Funky Koval #1: Jedním dechem (1990)Funky Koval #1: Jedním dechem (1990)B. Polch

27 let se nepřestávám těšit až vyjde další díl...

16.04.2018


Deníky, dopisy, vzpomínkyDeníky, dopisy, vzpomínkyF. Peroutka

Kdypak a jestlipak budou vydány Peroutkovy deníky a korespondence, které zmiňuje Kosatík v Pozdějším životě?
Chtělo by to. Tato zachycuje jenom zlomek deníků, vybrané fragmenty, pokud to chápu dobře. Ty nejsou ani tak zajímavé (bez kontextu např. právě Pozdějšího života) jako jakýsi náčrt velmi osobních Peroutkových pamětí zpracovaných pro RFE. Peroutka zde píše vlastní rukou o Šaldovi, Haškovi (se kterým to jednu dobu táhnul!!) a samozřejmě Čapkovi, Masarykovi, Benešovi, žurnalistice, psaní Budování státu...
Pro zvídavé čtenáře mého typu jistě kniha nezbytností jest ač coby katarze zůstává pocit hnípání v jakési minulosti dávné...

27.03.2018


Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978)Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978)P. Kosatík

Celkem zajímavý životopis F.P, začíná tam, kde vlastně končí jedna etapa Peroutkova života - s koncem první republiky. Čekal jsem adorační dílo, ale naštěstí Kosatík se snaží o jakous takous vyváženost (Peroutkovy snahy "výt s vlky" či psychický kolaps po emigraci do Anglie), do nějaké ostré polemiky s guru české žurnalistiky ovšem nejde - ale to ostatně nebyl ani cíl.
V této souvislosti je zajímavé přečíst toto:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533
S první republikou, jako by ostatně skončil i Peroutkův nejvlastnější život, sledujeme jeho pobyt v Buchenwaldu, krátké a zpočátku nerozhodné (s komunisty nebo proti) působení jeho v letech 45/48 a potom dožívání (neboť co to bylo jiného) v nucené emigraci...
Suma sumarum - zajímavé objevné čtení, ale snad v budoucnu zpracuje někdo Peroutkův (nejen pozdější) život barvitěji, podrobněji, detailněji.

27.03.2018


Poselství v láhvi od whiskyPoselství v láhvi od whiskyZ. Mahler

Tato kniha vyšla v šedesátých letech pod názvem SALLY, mám ji shodou okolností doma a jedná se o unikátní, vysoce zábavné a výtvarně jedinečné dílo. Skvělá spolupráce autora a ilustrátora, Mahlera a Brychty.
Snad se stejně podařilo i vydání z roku 1997 - obálka v náhledu tomu moc nenasvědčuje...

20.03.2018


Obr jménem DrobečekObr jménem DrobečekP. Šrut

Velmi vtipná kniha, kterou k dokonalosti povyšují ilustrace Václava Kabáta.

14.03.2018


Pohádky brášky KrálíkaPohádky brášky KrálíkaP. Šrut

Knížku jsem koupil kvůlivá jedinečným Čapkovým obrázkům, a to je také jediné, co mě na ní po přečtení zaujalo. Bráška Králík není opravdu žádný svatoušek, spíše vychcánek a všechny příběhy jsou tzvn. na jedno brdo. Podvody, lhaní, intriky apod. Nenašel jsem důvod, proč to dětem číst.
Rodičům s malými i většími dětmi bych tuto četbu nedoporučil, sám jsem se jí také zbavil.
Hvězdička za Jindru Čapka.

14.03.2018odpad!


Překupník / Vrahův žoldPřekupník / Vrahův žoldE. McBain (pseudonym)

McBain a osmdesátejsedmej v plné parádě. Obě povídky působí jako s lehkostí a radostí napsané, kořeněné jemným humourem a nápaditými dialogy. Druhá povídka, Vrahův žold, zmíněné obsahuje více, za ni dávám pět hvězdiček.
Druhá mi přišla spíše do počtu, takové stylistické emotivní cvičeníčko, ale zase aspoň víme, kde přišel Carella ke slabosti pro svýho informátora a informátor k privilegiu oslovovat ho křestním jménem.

09.02.2018


Třikrát 87. revírTřikrát 87. revírE. McBain (pseudonym)

Četl kdysi, ale byl nadšen.

05.02.2018


SníhSníhE. McBain (pseudonym)

Ano, luxusní, bezchybná detektivka o mravenčí policejní práci plná uvěřitelně vykreslených postav a jemného humoru. Nyní také moje oblíbená kniha.

05.02.2018


Dlouho jsme se neviděliDlouho jsme se neviděliE. McBain (pseudonym)

Na McBainovi mám rád i ten jeho zvláštní humor - kdo jiný by takto pojmenoval knihu o vraždách nevidomých (nebo je to žertík překladatele Zábrany?)
Každopádně: co nemám rád jsou ty McBainovy dlouhé dlouhé popisy topografie Isoly, ve stylu jaká ulice se křižuje s jakou a kde. Na fiktivní město si s tím vyhrává nějak moc, dle mého vkusu. Občas přežene popsat i ty policejní procedury a někdy se zdá, že je schopen vypsat i celý telefonní seznam, kterým si Carella náhodou listuje.
No, ale když se mu to povede vyvážit, vznikne perfektní kniha. Tahle je spíš průměr. Co ji trochu ozvláštňuje je překlad Jana Zábrany, což člověk ocení hlavně v drobných detailech.

05.02.2018


Setkání v OlohoSetkání v OlohoC. P. Stonebridge (pseudonym)

Nadprůměrný rodokapsový příběh z pera Jaroslava Velinského, zde skrytého pod pseudonymem.
Podobných příběhů jest mnoho - některé nedočteme - oho! K Oloho, hoho, se rádi budem vracet - ať čilý kmet či líný fracek!

04.02.2018


Poštovní úřadPoštovní úřadC. Bukowski

Co máme dělat my ubozí lůzři, bez vzdělání, bez známostí, bez zastání, bez vyhlídek do budoucnosti? Každej si o nás otře špinavý ruce, děláme nejhorší hoknu a pro šéfy jsme míň než kus hovna u silnice. Jenom bezejmenný ksichty, který je třeba pořádně vyždímat než odpadnou. Když umíráme můžeme bejt vděčný, když nám daji deku.
Jo, máme moc pohnout světem a žít podle svýho, jak nám věčně říkají, ale nejni na to čas a pak ani chuť...padáme na hubu, udržujeme zdání, že žijeme...
Chinaski tohle vnímal a zažil a našel únikovou cestu - v chlastu, děvkách a psaní, dostizích. No nějaký způsob úniku to rozhodně byl. Rozhodně aspoň pro něho. Někdo je hippie, někdo Chinaski. Někdo je zpívá mantry někdo sází na hajtry.
My čteme ty jeho knihy, a tím vlastně taky unikáme...aspoň na chvíli... díky Hanku, ty misogynskej debile, seš jeden z nás...

18.01.2018


Conan Barbar #01Conan Barbar #01R. Thomas

Jó... to byly časy... bylo to jako zázrak narazit na něco takového ve stánku PNS na malém městě a každý měsíc nebo dva chodit kolem znovu, že a zda se objeví další díl... scénáře snad slabší, ale nad kresbou spočinu zálibným okem i po těch létech... mám je všechny skované v krabici na půdě, dědictví to poctivě brakové pro mé ratolesti...

12.01.2018


RychlopalbaRychlopalbaŠ. Kopřiva

Štěpán Kopřiva budoucích dní?
To doufám, protože ač Rychlopalba není bez chyby, mohla by být příslibem umírněnější (mainstramovější? ne - dospělejší!) etapy autorovy tvorby. Já osobně bych to uvítal. Obvyklá nadstandardní kvalita Kopřivovy tvorby je zde zastoupena - kromě vynikajících dialogů a kvalitně odpozorovaných postupů z noir filmů (vše začíná nenápadně a mění se v kapitální průser odvrácený na poslední chvíli) bych zde zmínil i viditelně detailní přípravu, nad brilantně popsanými postupy policistů se dá slintat blahem (zde připomíná Harryho Bosche, ale kam se ona émerická legenda hrabe na dravé a hravé pojetí českého krimi v Kopřivově a třebas Dánově podání, spíše bych tipoval na inspiraci Last Boy Scouttem - ale koho ve své době neoslovil, že?).
Jó, Kopřiva je borec, jak tu kdosi píše. Občas je znát, že píše tzv. od stolu a spíše realitu tvoří než popisuje, to je ale vada stejně jako přednost.
Těším se na další knížku.

12.01.2018


AsfaltAsfaltŠ. Kopřiva

Štěpána Kopřivu mám rád i jako člověka a považuju ho za výborného spisovatele, s talentem pro jazyk, postavy i s velkou slovní zásobou (opak Kulhánka?). Proto mi nezbývá než čekat, že opustí psaní knih pro čtyřicetileté a jiné pubescenty a pustí se do něčeho, co by bylo hodno jeho talentů.
Asfalt je masakrálně makabrózní dobrodružství se skvěle napsanými postavami, místy neskutečně vtipné a všude neskutečně a nápaditě brutální. Brutalita kulminuje a jak je knížka tlustá, přestává bavit a bere se jako nezbytné zlo, protože to co pod ní prosvítá (popisy Pekla, vztahy mezi postavamy, geniální dialogy, slepé uličky a jak z nich ven) je mnohem mnohem zábavnější a zajímavější.
Napadá mě, jak citlivě Štěpán Kopřiva balancuje na hraně kvalitní zábavy a žánrových stereotypů (které má samozřejmě v malíku). To je radost.
Podobně na mě působili třeba ve filmu první Guardians Of Galaxy.
Tak se těším na příště, Štěpáne, bral bych druhou Rychlopalbu.

12.01.2018


Noční klub. Díl druhýNoční klub. Díl druhýJ. Kulhánek

Ve stylu hollywoodských majstrštyků větší, hlučnější, akčnější a brutálnější nežli první díl. A taky hloupější. První návštěva v ústavu působivá svou přímočarou amorálností.
To je asi tak všechno, čtl jsem předevčírem, ale více si nepamatuji. Zapomnění milosrdně zastřelo mou mysl...

12.01.2018odpad!


1 2 3 4 5