Astonius přečtené 286

Jen aby, řekla moje žena 2017, Michael Třeštík

V téhle knížce buď čtenář ten humor vidí a pobaví se - nebo nevidí a kritizuje..... :-) Já patřím do té první skupiny a i když jsem si představovala, že si přečtu jen pár náhodně nalistovaných úryvků, četla jsem od začátku do konce. A bylo to bezva :-)... celý text

Porodní bába od řeky Hope 2016, Patricia Harman

Každému je jasné, o čem bude v téhle knize číst. Čekala jsem historky z porodů a byla jsem trochu skeptická, jestli mě to bude bavit - ale - musím přiznat, že hned po přečtení úvodních stran mě tahle knížka lapila a já opravdu těžce nesla, když jsem musela se čtením přestat. Příběh je tak přirozeně líčen, že se asi musel opravdu stát a paní spisovatelka to prostě jen přenesla na papír, jinak nevím :-) Atmosféra doby a místa je vykreslena velmi věrohodně, že čtenář si připadá součástí děje. Lehká milostná linka, která lemuje celé vyprávění od začátku do konce, mi učarovala - bylo to tak reálné a dospělé, žádné laciné scény a klišoidní romantická dobrodružství - rozvíjející se vztah byl popsán od úplného počátku, od začínajících sympatií a v pomalém tempu postupoval dál a dál, nic nebylo uspěcháno a na všechno si hlavní hrdinové pěkně počkali. Musím říct, že bych opravdu ráda četla ještě dál a litovala jsem, že kniha nebyla obsáhlejší. Zcela určitě si přečtu i další díl, i když ten už zřejmě nebude pojednávat o Patience jako o hlavní postavě, což je škoda, ale i tak věřím, že díky příjemnému stylu vyprávění bude také bavit - doufám v to.... :-) Byla to tématicky tolik jiná kniha, než které čtu, že mi přišla velmi vhod. Moc doporučuji.... celý text

Tvář mojí dcery 2017, Kathryn Croft

Čím víc se snaží autoři šokovat, tím větší "slátanina" z toho vzejde. Otrávená jsem byla již od počátku událostmi s "nalezenou" dcerou a hlavně všemi těmi dále popisovanými nepravděpodobnými formami pátrání. Vše bylo tak vzdálené životu, že i přes velkou snahu jsem příběh nedokázala víc prožívat - hlavní hrdince vše vycházelo celkem jak po másle, zvonila u cizích lidí, kteří s ní ochotně jednali a každou lež jí hned spolkli, navíc jí předávali seznamy s kontakty na další lidi, případně si sem tam něco ukradla z pokojů, které procházela, když si dovolila jít na wc. Trochu jsem od počátku nechápala, proč se vše řeší tak na tajno, pomocí lží a vymýšlených identit, když pro to nebyl žádný důvod a proč se prostě nezavolala policie, případně Simone nezajela za Ginny a prostě nežádala vysvětlení. Asi proto, že bychom přišli cca o 100 stran textu o ničem. O konci a rozuzlení ani nemluvím..... Dočetla jsem už rychločtením, protože mám množství jiných knih a nechtěla jsem protahovat svůj čas s tímhle "dílem" :-) Abych jen nehaněla, musím říct, že téma mi poskytlo určitý materiál k přemýšlení o tom, jak by se člověk choval a hlavně co by cítil v situaci, kdy by přišel o dítě jako je to v této knize a po 18 letech přišla dospělá cizí dívka a tvrdila, že je dcera. Krev sice není voda, ale těžko by se už asi v takové situaci hledaly bližší vzájemné vztahy a někde se navazovalo... Celkově knihu však bohužel nedoporučuji.... :-)... celý text

Řekni lituji 2015, Michael Robotham

Věčný Thomas 2007, Dean Koontz

Za mě tedy zklamání, a velké... Byla jsem namlsaná bezvadným prvním dílem a těšila se na něco podobného, zvlášť i vzhledem k vysokému hodnocení, ale bohužel. Na stejné vlně se to neslo jen během prvních pár stránek a pak už nastala nuda. Hrozné popisy - prostředí, kudy Thomas utíká za někým nebo se schovává někde nebo ho honí někdo někudy - stále jsem četla, otáčela listy a říkala si "kdy už tam bude?" - a pak jsem zjistila, že jsem už pomalu v polovině knihy a stále jen čtu o tom, jak to vypadá v nějakém kanále.... Pro tohle jsem si opravdu knihu nevybrala. Navíc celý příběh byl dost praštěný, záporná postava úplně nepřirozená a tak nějak hrozně mimo, děj žádný. Nejlepší scénky byly ty s Elvisem a to je docela málo. Je mi to líto a sama jsem moc chtěla, aby to bylo perfektní, ale bohužel.... :-)... celý text

Záhada zadního pokoje 2013, Katarína Gillerová

Pro mě tomu chyběla nějaká jiskra. Začátek a prostředí vesnice se mi moc líbily, ale tím to i skončilo - abych řekla pravdu, docela se divím, že jsem to dočetla. Popisované tajemství, na které se čeká, je uměle prodlužováno vyprávěním životního příběhu hlavní hrdinky, který mne tedy opravdu nebavil, zejména části popisující krach podnikání jejího partnera. Navíc mi byla dost nesympatická tím, jak ona byla stále obětí nějakých intrik a jinak přitom bezchybná. No a pokud jde o příběh z minulosti, člověk se vlastně nedozví nic moc detailního, stále dokola se omílají stejné skutečnosti, až se čtenář v závěru knihy konečně dozví, jak se věci tehdy seběhly. No a tohle rozluštění záhady mě moc nevzalo, zejména je absolutně nevěrohodná skutečnost, že by bylo možné okolnosti smrti jedné ze sester tak, jak byly popsány, utajit a všichni, kdo o tom věděli, by to léta tajili... - hlavně nějak nechápu, proč. Jediné, co hodnotím kladně, je čtivost knihy, ale jinak to čtenáři nic nedá.... celý text

Slib mlčení 2014, Linda Castillo

Udělala jsem dobře, že jsem knihu četla o dovolené a prakticky v ní mohla ležet od rána do večera :-) Tohle se opravdu povedlo - je to klasická detektivka s prvky thrilleru a jde pěkně postupně, čtenář nic neví dopředu a postupuje spolu s policisty. Velmi se mi líbil i vedlejší milostný vztah hlavní hrdinky, policistku to přibližovalo skutečnému životu. Samozřejmě se kniha nevyhnula určitým klišé a nelogičnostem v příběhu, ale nad tím jsem mávla rukou, protože mě už dlouho nic tak nebavilo. V tomto případě mi ani nevadila osoba pachatele - tedy jak to bylo vymyšleno, protože takto podané by to mohlo být možné. Amišská komunita je jen okrajový prvek navíc, který rozhodně příběh obohatil a ozvláštnil. Ve čtení série hodlám pokračovat.... celý text

Dcery strážce majáku 2017, Jean E. Pendziwol

Na straně 169 mi došla trpělivost a knihu jsem zaklapla :-) Bylo to rozvleklé, nezáživné, nezajímavé. Připadalo mi, jako by to autorka původně psala jen pro sebe, jako takové vybroušení stylu nebo zkoušku napsat knihu a pak zřejmě došla k názoru, že je to natolik dobré, že to vydá. Jsem dospělý čtenář a nebaví mě číst si o dětech a jejich hrách. Naznačená "tajemství" mě absolutně nezajímala a bohužel i postavy v příběhu z minulosti i z přítomnosti mi k srdci nepřirostly. Byla to jen nastavovaná kaše na jednoduchou zápletku, kterou si autorka vymyslela a obalila ji nepředstavitelným množstvím balastu. Styl podání by to mohl zachránit, ale je to psáno absolutně bez emocí, bez hlubšího vhledu, takže čtenáři je úplně jedno, k čemu došlo a o čem stařenka vypráví. Ani prostředí majáku nebylo vykresleno nijak zajímavě, atmosféru jsem z toho necítila. Bohužel.... celý text

Katalánec 2008, Noah Gordon

Tahle kniha je reklamou na přísloví "s poctivostí nejdál dojdeš" :-) Je to taková z těch knih, které člověka úplně pohltí a kdykoli ji otevře, je to, jako by v hlavě pustil pozastavený film. Děj je velmi uvěřitelný, jako by to byl příběh někoho známého, souseda, člověka, který mluví o tom, jaké měl vlastně v životě štěstí. Krásně se četla, čtenář se nenudil v žádné části nějakou nastavovanou kaší, příběh obsahoval hodně děje, doporučuji.... celý text

Podivný Thomas 2005, Dean Koontz

Tak tohle byla kniha, od které se těžko odcházelo, hrozně mě ten příběh bavil. Styl autora je mnohovrstevný, hlavnímu hrdinovi čtenář "sedí v hlavě" a čte si jeho vtipné a ironické poznámky týkající se prožívaných událostí, vjemů a vzpomínek, obdivuje jeho nevšední schopnosti a je zvědavý, co dalšího se ještě stane. Byla to jedna z těch knih, u nichž oči letí po stránkách a celý příběh se v hlavě promítá jako film. I když šlo o fantasy příběh, byl napsán natolik reálným způsobem, že bych v existenci nějakého Odda Thomase v klidu uvěřila :-) A ještě jeden možný spoiler: Asi poprvé jsem právě u této knížky poznala, co to znamená sednout autorovi na lep - spisovatel si se čtenářem neustále hraje a mnohdy se stane, že co se zdá opravdové, to se po čase vyjeví, že takové nebylo. Největší z těchto her, co jsem absolutně neodhalila, proběhla v samém závěru... :-)... celý text

Madona z hor 2018, Elise Valmorbida

Nevím, nudilo mě to.... Nejvíce mě bavil úplný začátek, kdy hlavní hrdinka vyhlíží otce, který jí "našel" ženicha a následná část až do svatební noci. Kdyby se vše odvíjelo v tomto tempu, byla bych spokojená - těšila jsem se na obyčejný život těch dvou a na poznávání se, ale najednou se skočilo a já zjistila, že už mají dvě děti a že žijí už zaběhnutý obyčejný život s důrazem na praktičnost. Válečné téma, které je následně rozebíráno, bylo pro mne takové nijaké, člověk to už zná a asi se mi nechtělo číst stokrát předtím rozebírané útrapy. Navíc sloh autorky mi někdy přišel dost nečitelný, unikaly mi některé detaily, člověk neví chvílemi, co se děje opravdu a o čem hlavní hrdinka jen přemýšlí a když k tomu byl v další části odkaz, nedokázala jsem si vybavit podrobnosti. Část po konci války byla hrozně "ukecaná", musím se přiznat, že jsem už pak používala i rychločtení, protože mi to přišlo jako plácání o ničem a natahování stránek. Marie Vittoria mi byla nesympatická a její postoj vůči dceři jsem nechápala. Vše v jejím životě bylo zaměřeno jen na přetvářku a strach o to, co tomu řeknou lidi. Jsem ráda, že jsem měla pouze z knihovny.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Kromě zajímavého námětu, pro který jsem si samozřejmě knihu vybrala, mne v textu velmi příjemně překvapily zejména zvraty a nečekaná překvapení, které byly většinou neodhadnutelné a dá se říci i šokující. Čekala jsem totiž, že když jde o literaturu "pro děti a mládež", bude na zajímavý námět napsán příběh plný klišé a bude se držet "výchovných" principů - zlí budou zlí a hodní budou hodní.... Ve stěžejních okamžicích, kdy se hlavní hrdina či hrdinka měli k něčemu rozhodnout, jsem tedy už automaticky očekávala, že to bude ta "správná" - a nudná - cesta, ale musím říct, že jsem byla vždy velmi mile překvapena, protože tomu bylo buď právě naopak nebo se situace vyřešila úplně jinak - způsobem, který mne i vůbec nenapadl. Pokud jde o osoby smrtek, ty byly vykreslené tak, až z nich mrazilo - čtenář úplně cítil, jak by lidem asi bylo, kdyby se poblíž někdo podobný objevil. Ráda bych knihu viděla zfilmovanou, ale tak nějak temně, neamericky.... Drobné vady na kráse to samozřejmě mělo, děj byl velmi jednoduchý, prakticky se držel jedné dějové linky a jedna z hlavních zápletek se vyřešila tak nějak divně a rychle, což se však tomuto typu literatury nedá nijak vytýkat. Patřím již mezi starší dospělé čtenáře a přesto jsem se velmi bavila a rozhodně budu zvědavá na pokračování. Knihu doporučuji.... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Ponechávám bez hvězdičkového hodnocení, protože jsem nedočetla a z toho, co jsem přečetla (100 stran), jsem se dozvěděla o záhadných zmizeních lidí na Tríbečsku, což mi tak nějak úplně stačilo :-) Bohužel za sebe musím konstatovat, že styl autora je velmi rozvláčný - až jsem začala i přeskakovat text, protože se mi zdá, že jsem četla pořád dokola stejný kus příběhu - nejprve to hrdina prožije, pak o tom přemýšlí a následně to vypráví přítelkyni... Dá se předpokládat, jakým způsobem bude příběh pokračovat a nějak se mi nechce to všechno pročítat. Kdyby měla kniha o polovinu stran méně a vyprávění bylo dynamické, neváhala bych - ale takhle mě to vůbec nechytlo. Třeba se ale jednou vrátím.... :-)... celý text

Rudý kapitán 2016, Dominik Dán

Na jednu stranu jsem byla nadšená - z popisovaného prostředí policejního vyšetřování, které je velmi realistické a věrné, z neotřelého námětu, kterým je nalezený "hřebík v hlavě" nebožtíka i z atmosféry doby těsně po revoluci, kde je cítit ještě doznívající moc totalitního režimu. Na druhou stranu musím však také uvést, že mínus knihy vidím v někdy krkolomném slohu - hlavně ve vztahu k použitým dialogům. Vůbec mi nevadí hovorové či vulgární výrazy, protože mezi chlapy se takto prostě mluví, to je v pořádku, ale vadil mi ten křečovitý "policejní humor", kterého tam bylo na mne moc. Kdyby se použil opravdu jen občas, bylo by to ku prospěchu věci - umocňovalo by to uvěřitelnost, protože lidé se tak opravdu občas baví a snaží se vše zlehčovat, ale když jsem to nacházela prakticky v každém rozhovoru, který vedl policista s někým nebo policista s dalšími policisty (tam to bylo obzvlášť hustě), působilo to na mne jistým buranstvím a hloupostí. Partička "kamarádů" policajtů, kteří se sešli na dovolené a jakoby mimochodem pomáhali kolegovi s vyšetřováním, tak na mne působila jako pitomci na tahu, kteří ani při vážné věci nedokážou přestat s vtipkováním a tvářit se alespoň chvíli vážně. Celkový historický přesah, do kterého to nakonec vyústilo, byl pro mne také dost přitažený za vlasy. Jinak ale knihu hodnotím velmi kladně a myslím si, že autor se přiřadí k dalším (např. Kingovi nebo Robothamovi), jejichž příběhy mne i přes vady, které v nich nacházím, vábí svojí atmosférou, že nad tím jen mávnu rukou a už teď se těším na další případ. Doporučuji.... celý text

Čas odejít 2015, Jodi Picoult

Myslíte si, že vás čtení o slonech nebude bavit? Že je na vás prostředí, kde se děj knihy odehrává, moc exotické? Že to bude o ničem? Taky jsem si to myslela - a po přečtení říkám, že jsem se nemohla mýlit víc. Já to doslova hltala, stále jsem na příběh myslela a v každé volné chvíli jsem ke knize utíkala. A čtení o slonech? - na ty pasáže jsem se vyloženě těšila. Jak jsem se blížila konci, už jsem byla napjatá jak struna, chtěla jsem už zjistit, co se to vlastně stalo a jak vše dopadne. A pak přišla asi 40 stran před koncem ta bomba...... :-) A já si musela dát pauzu od čtení, abych se postupně v hlavě k celému ději zpátky vrátila a najednou jsem chápala všechny kousky té skládačky, které se mi zdály trochu povytažené, nezasunuté, i když úplně ne logiku vylučující. Jen budily některé malé otázky. A ty otázky tím vysvětlením všechny dokonale našly odpovědi. Tohle je jediná kniha, kterou si možná přečtu někdy ještě jednou - jinak to nedělám - právě už s vědomím, že všechno vím.... Nádherná kniha, velmi doporučuji :-)... celý text

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? 2017, Martin Lavay

Čtenář si při čtení připadá jako soudce, kterému se dostal do ruky spis dokumentující nevyjasněné úmrtí výpravy a je na jeho uvážení, ke kterému naznačovanému vyhodnocení se přikloní. Jak je v knize hned na začátku napsáno, návrhů na to, jak to mohlo být, je hodně, ale každý má své "ale". Záhada by to možná mohla být trochu méně záhadná, kdyby se to nestalo v SSSR - zde bohužel nelze věřit pomalu ničemu, co se tvrdí. Faktem jsou mrtví, ale jsou pochybnosti prakticky skoro ve všem ostatním, včetně míst nálezů, zajištěných důkazů a chybějících důkazů. Co nevykonal čas a zmíněná snaha o zatajování, to dokončila nedobrá práce vyšetřovacího týmu na místě. Kniha podává vyčerpávající obraz na vše okolo podivné smrti Djatlovovy výpravy a také asi všechny myslitelné možnosti, jak to mohlo být. Věřím, že skutečnost byla určitě realistická a postrádající mystiku, ale to se dnes už nikdo nedozví. Díky tomu máme na světě záhadu, při jejímž čtení mrazí v zádech. Kniha byla velmi čtivě a zajímavě zpracovaná, umocněná velkým počtem autentických fotografií. Některé pasáže s detaily byly pro mne však zbytečné nebo se zbytečně opakující, i když těch nebylo mnoho. Kniha mne velmi bavila, doporučuji.... celý text

Levandulová zahrada 2015, Lucinda Riley

Od knihy jsem čekala trochu víc. Styl autorky je příjemný, dobře se čte, ale děj jsem příliš neprožívala - ani lásku, ani válku. Nemám ráda srovnávání knih, ale nedá mi to, abych nezmínila Slavíka, kterého jsem četla nedávno a ve kterém byla obě témata vykreslena úplně jinak - byla tam soustava detailů, kvůli kterým se čtenář do příběhu dokonale vžil a prožíval ho - a týkalo se to obyčejných lidí, žádné společenské smetánky, tedy bylo to čtenáři bližší a uvěřitelnější. Tady jsem sice četla o válečné Francii a odboji, ale to všudypřítomné zlo jsem z toho necítila. Vše totiž bylo zmiňováno jen tak obecně a veškeré negativum prakticky směřovalo vůči jednomu gestapákovi. Možný spoiler:..................Další pro mne dost nelogická věc byla hlavní hrdinka ze současnosti, která ač vzdělaná žena, dědička velkého majetku a příslušnice šlechty se bezhlavě vdá za pochybného muže po krátké známosti a pak se diví problémům, které jí z toho vzejdou. Toto manželství je vlastně jádro celého příběhu, ale bylo vpraveno do příběhu hned na začátku na mne moc násilně. Další, co jsem postrádala, byla atmosféra Provence - spíš než tu jsem cítila při pobytu hrdinky v Anglii pošmournou a studenou atmosféru starého vymrzlého sídla tam - ale neříkám, že toto by bylo na závadu, to svoje kouzlo mělo :-) Celkově knihu hodnotím lepším průměrem, čte se dobře a stále se něco děje, ideální na prázdniny.... celý text

Dům u ústí řeky 2016, Victoria Jones

Zpočátku se mi líbilo velmi - obě časové linky byly zajímavě rozepsané a obě mě bavily, navíc mám ráda, když má kniha podrobný děj a příběh jde do hloubky. Zdálo se, že tohle bude přesně ono. Jenže potom vyprávění ustrnulo a já zjistila, že víc už autorka prostě asi nevymyslela a snaží se to tak nějak uzavřít. Možný SPOILER: Způsob, jakým to celé ukončila, mne velmi zklamal, bylo to velmi překombinované a bláznivé a co se týče příběhu ze současnosti, nechápu, proč nemohlo zůstat pouze u snahy odkrýt minulost, ale musela se tam násilně šroubovat ještě genetická souvislost s hlavními hrdiny. Přišlo mi, jako by autorka hledala konec a nemohla se rozhodnout, jestli to má skončit dobře nebo špatně, tak zase ještě kousek napsala a pak zase ještě kousek - ty závěrečné události po válce "kdo s kým" už jsem nějak moc neprožívala, bylo to jen takové "plácání do větru", kterému se moc nedalo věřit. A nutno říct, že Fabia, se kterou měl čtenář zřejmě sympatizovat, byla pro mne spíše potvora, která jednala jen ve vlastním zájmu - litovala jsem jejího muže, kterého jen využila a sama mu jeho laskavost ničím neoplatila, i když stále dokola své obětování připomínala. Její pravá tvář se ukázala v úplném závěru při události u řeky.... celý text

Měsíční údolí 2017, Melanie Gideon

Je to jednoduše napsaná pohádka pro dospělé, nic víc - a tak je nutné ji i brát. Nemá cenu hledat v tom nějaké hlubší myšlenky, děj klouže po povrchu, až se hladce dostane ke svému konci. Vzhledem k tomu, že téma nabízelo daleko větší využití, které bohužel nenastalo, bych počet stránek radikálně zkrátila - hlavně vprostřed knihy jsem četla samou vatu :-)... celý text

V podezření 2015, Michael Robotham

Autor má velmi příjemný styl, jeho postavy jsou reálné a propracované - i kladní hrdinové mají své chyby, tak, jak to v životě bývá. Průběžně chci přečíst vše, co od něj vyšlo, jeho knihami si prokládám ostatní čtení - šetřím si ho :-) Text skrývá pro mne mnoho myšlenek z obyčejného života a trefných komentářů - čtu ho vlastně hlavně kvůli nim, protože jeho detektivní zápletky zas tak brilantní nejsou.... Ten styl to u mne vyvažuje na plné čáře - myslím, že kdyby začal psát spíš společenské romány, byly by pro mne bez chyby :-)... celý text