arthera přečtené 273
Láska v mnoha podobách - Nové kapitoly z deníku
2016,
Zuzana Peterová
Na této povídkové knize mi vadilo, že ač byla psaná o různých osobách a situacích, vše vyznělo tak, jak by to psala jedna osoba. Slovesnost, styl řeči, výrazy. Me se autorčin styl psaní libi-je archaičtějšího rázu, ale natolik specifický, že se nehodí pro povídky-spíše pro ucelenou beletristickou tvorbu. Povídky jsou spíše oddychové-pro méně náročného čtenáře.... celý text
Playground
2016,
Lars Kepler
Nechápu nízké hodnocení. Opět se ukázalo, jak jsou knihy subjektivní co se tyče vyvolávání emocí, protoze tech 400 stran jsem mela zhltnute za tři odpoledne. Skvele téma, bravurně a sugestivní napsáno! Dovedu si představit i filmové zpracování.... celý text
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
2012,
Bronnie Ware
Moc hezká kniha, líbí se mi trochu více než "Musela jsem zemřít". Musím dát za pravdu níže komentujícím, kniha je tak nějak "špatně" napsaná. Autorka tam hodně skáče do svého životopisu, často se opakuje se svými vlastními "stalo se mi", aniž by to mělo návaznost k aktuálnímu ději. To jí velice ubírá na čtivosti. Asi to chtělo lepšího redaktora. V půlce knihy jsem si už na to zvykla a trochu se smířila s tím, že to je jak s kámoškou u kafe. Nicméně i přesto, je můj dojem z knihy dobrý a povzbudivý. S mnoha názory souhlasím a pro někoho mohou být takové myšlenky objevné a životaměnné. P.S.: její písně jsem si hledala na ytb a čekala jsem teda něco víc :-D /pro zajímavost/... celý text
Kniha mi tvrdě připomněla životaběh. Spolu s příběhem z Číny 20.století prožijeme jeden lidský život od začátku do konce se všemi slastmi (mají krátkého trvání) a strastmi (mají dlouhého trvání). Kniha je ale velice čtivá, i když je psána jednodušším slohem.... celý text
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Odpolední jednohubka pro doplnění sebevědomí rodičovo. Po přečtení už si nebudete připadat jako jediný neschopný rodič v okolí. Bacha-některé pasáže vyluzují hlasitý smích ;-)... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Tyjo já jsem snad jediná, co si z knihy nesedla duševně nap*del. Nemohla jsem se začíst. Ani v polovině. Konec ušel, ale chtělo to zajíst něčím hořkým, protože to bylo přeslazené jak bolywood. Já mám někdy pocit, že jak je něco o holocaustu, tak to má automaticky vyšší hodnocení. Protože prostě nechápu proč to je tak oblíbená kniha, když na světě je tolik méně profláklejších a lepších kousků nad kterýma trávit volný čas.... celý text