aetos
přečtené 211
Všichni žijem' v blázinci
2014,
Radkin Honzák
Dávám maximální počet, byť mě mě kniha něčím zklamala. Doufal jsem, že se téma hovoru bude více ubírat k dnešnímu dění. Bohužel krom dvou kapitol, pan Honzák mluvil o věcech, které jsou úzce spjaty s psychiatrií. Tiše doufám, že vyjde kniha, kde pan Honzák bude vystupovat více jako sociolog a nikoli jako psychiatr. Myslím si, že to by byla pecka. Přes všechno negativní o knize, všechna čest paní Červenkové a hlavně panu Honzákovi. A ty dvě kapitoly, kde se nejedná o psychiatrii, jsme zhltnul jedním dechem. Kdyby pan Honzák kandidoval na prezidenta ...... celý text
Ulice Záhadných tajemství
2016,
John Irving
Zavřeno a nedočteno. Nejhorší Irving (přečetl jsem cca 7 knih). Zdá se mi, řemeslně odvedená práce, ale co a zda tím autor chtěl něco říci, nehodlám po více jak 150 stránkách zjišťovat. Ale někomu se líbí, takže asi je to prostě úplně z jiného světa než já.... celý text
Kedrigern a hlas pro Princeznu
1993,
John Morressy
První kniha od Kedrigernovi co jsem četl v dospělosti. Čekal jsem více. Když to srovnám s Pratchettem, zdá se mi, že toto bylo opravdu jen obyčejné fantasy bez něčeho, co by autor potajmu upekl a dál pod pokličku. Zde nic takového nebylo. Jistě, je to moc hezky napsáno, ale nic si z četby neodnáším. Postava Kedrigerna je alespoň trochu nastíněna, ale z ostatních postav jsem měl takový plochý pocit. po roce: Přečteno podruhé a zvedám o hvězdičku. Četlo se to mnohem lépe než poprvé. Asi jsem to napoprvé nepochopil. Ano, hřálo to u srdce, jak zde někdo napsal.... celý text
Do vody
2017,
Paula Hawkins
Tak za prvé. Než jsem začal knihu číst, všiml jsem si, kolik lidí si stěžuje na špatnou orientaci v postavách, vzal jsem si před začátkem čtení tužku a papír, který mi sloužil jako záložka a ihned na první stránce jsem si začal zapisovat: JMÉNO, ZDA SE POSTAVA UTOPILA, KDO JE JEJÍ SOUROZENEC, KDO MANŽEL/MANŽELKA, DĚTI a POVOLÁNÍ. S tímto papírem/záložkou jsem neměl sebemenší problém se neztrácet v postavách. A to jsem měl četbu rozprostřenou do dvou týdnů. Věřím že toto je dobrý přístup pro knihy, kde je mnoho postav, za předpokladu, že má člověk tak špatnou paměť jako já. A teď ke knize. Kniha je napsána bravurní stylistikou, kterou bych nazval "vyprávění příběhu psychologickým rozborem". Ze začátku jsem byl ze čtení nadšený. Když jsem ovšem zjistil, že příběh je čím dál tím méně zajímavý, dostavilo se zklamání. Četl jsem dál doufaje, že alespoň pointa bude stát za to. Ještě se mi snad nestalo, že jsem pointu minul! Přečetl jsem na konci rozuzlení a najednou příběh mířil k zakončení a já si říkal a kde je to, na co čekám? Aha, tak to bylo tamto, hmm... Kdybych to věděl, knihu bych nečetl. Dívka ve vlaku se mi zdála dobrá a pointu jsem neuhádl, ale zde bylo vše jasné. Autorka píše skvěle, jen námět by jí měl vytvořit někdo jiný. Bohužel. Za mě tedy nejhorší hodnocení.... celý text