Acamar
přečtené 903
Kvazikrystaly
2015,
Eva Menasse
Jedna z knih, která opisuje život ústřední postavy v různých životních etapách a rolích pohledem zvenčí. V jednotlivých kapitolách, prostřednictvím lidí, kterým, ať už letmým, či dlouhodobějším a provázanějším způsobem protla cestu, autorka nabaluje do celkové mozaiky i jejich příběhy, a tedy i odlišná životní témata současnosti. Až mne málem zklamalo, že jedna kapitola byla psána přímo pohledem hlavní postavy...a že z mého pohledu nic moc jiného či osvětlujícího nepřinesla, než vhled do dalšího myšlenkového kruhu, s nímž se člověk v životě potká a srovnává. Kniha je to přemýšlivá, pestrá, psychologie postav nejednoznačná... ale pro mne šíře záběru a různorodost pouze načrtnutých, neustále střídajících se témat, provázaných jen občas se opakujícími aktéry do zdánlivého celku, na úkor hloubky ponoru, a tím ani moc neumožňuje navázat k sobě ten správný vztah, aby zanechala otisk v paměti.... celý text
Zama
2013,
Antonio Di Benedetto
Metafora promarněnosti života v neustálém čekání, mimo jakoukoliv vlastní kontrolu i vliv. Permanentní kolotoč dojmů a následných obrazů v Zamově fantazii...příslibů, milostných i kariérních, jež se míhají v rychlém sledu přiblížení na dosah a okamžitému vzdálení. Výřez tří časových úseků v rozmezí deseti let, v každém Zama propadá o kus hlouběji vzdálen slibné minulosti i očekávání a blíže drsnému završení. Absurdní, temně existenciální groteska s tragikomicky ješitnou a sebestřednou karikaturou v hlavní roli, jež v nečekaném kontrastním posunu závěru působivě zmrazí.... celý text
Neviditelná města
2007,
Italo Calvino
Velmi abstraktní, proto obtížně popsatelná kniha. Podobně jako v Palomaru, toto putování imaginárními, fantaskními městy je především o vnímání pozorovatele ... Calvinův kouzelný dalekohled se snaží zachytit to viditelné i neuchopitelné, co utváří vše, jako vzájemnou vazbu prostoru, času (i v jeho kontinuitě) spolu s představami i realitou těch, co se v daném průsečíku nacházejí...a objevit to osobité, absurdně charakteristické, čím je lze vyjádřit a odlišit, stejně jako odhalit opakující se nerozlišitelnost. Marco Polo/Calvino nenabízí jasný návod, jak s městy naložit, zato pestrobarevný a širokoúhlý krasohled svého oka uchu posluchače. Nejlépe k opakovanému použití.... celý text
Ďábel v těle
1960,
Raymond Radiguet
To byl tedy poněkud dekadentní Romeo...a jeho zvláštní směsice silného romantického citu a sebeanalyticky cynického odstupu. Ne že bych si kdy v reále byť jen na moment chtěla vyměnit místo s Martou (ech, to by bylo po zábavnosti hned), ale takhle ve mně ta Radiguetova krutá a nezastírající otevřenost v popisu duševních pochodů zamilovaného, citově nezralého mladíka, díky jeho brilantnímu podání, mohla budit údiv nikoli pohoršený či zhnusený, ale čistě nad jeho sotva 18letou vyzrálostí literární i "psychoanalytickou".... celý text
Tvoja neprítomnosť je tma
2022,
Jón Kalman Stefánsson
Stefánssonovy knihy nezklamou poetickým pohlazením...svým (vykradením Hrabalova slova) "krasosmutněním". Snad ještě více než v předchozích knihách jakoby popisoval souběžně a spojitě prožitky života z rubové i lícové strany zároveň, jak jsou vždy neoddělitelně spjaty, záleží jen na tom, kdo, kdy a odkud se na to dívá...a s tak širokoúhlou perspektivou nelze nevidět, že život, ať už jsou jím naše volby nebo ruka osudu, je především paradox, kterému nelze rozumět, jen zkoušet hledat odpovědi. Kdo má atmosféru jeho knih, poetiky i tíže života, jeho všeobjímající a zevšeobecňující, nikoli však laciné (tedy z mého pohledu) postřehy rád, vstoupí do podobné řeky, snad jen s novinkou zviditelněného spisovatele-demiurga.... celý text
Mladí romantici
2012,
Daisy Hay
Poctivě a pečlivě zmapovaný kus literární historie formou propojené mozaiky životních příběhů, stojících za jmény známými ze školních hodin...a toto podání má smysl i účinek, je-li suchopárným informacím dodán celkový kontext vzájemných ovlivňování osudů i tvorby. O dramatičnost téměř beletrického vyprávění se starají především samotné postavy autorů, potažmo životní zvraty, které je potkaly, autorka se drží v rovině doložitelného, není -li to možné, spekulace jsou přiznané a velmi střízlivé...a soustředí se na rekonstrukci té pavoučí sítě jejich vzájemných vztahů, svébytnou filosofii a literární proud, které spoluutvářely a na nečernobílé portréty jednotlivých složitých osobností.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Sama bych si dobrovolně život ve velkoměstě ani podobnou práci ve firmě tohoto typu nevybrala. Patrně mne svět autorčiny knihy, ta odcizenosti, anonymita a zaměnitelnost jednotlivce v obřím mraveništi, tlak na přizpůsobení se hektickému tempu výkonu atd. dokáží dostatečně frustrovat už předem. Což mne bohužel zřejmě limituje i nějak vnitřně souznít s knihou...ne víc než v té obecné rovině zlomového bodu, kdy tlak už je natolik nesnesitelný a síly spotřebované, že vzdát to je nejlepší, co lze udělat. Snad i proto mi výjimečně byl bližší lékař, který v sobě sebral sílu vymanit se z neopětované lásky, jeho natolik zranitelný stav, kdy aspoň na moment je schopen empaticky více vnímat konkrétní osudy, s nimiž se v té splývající šedi míjí. Čte se to snadno až bleskurychle, má to přes tu úspornost určitý rytmus, uvěřitelnost, aktuálnost, což o to...ale vlastně i styl samotný byl pro mne ubíjející. Jednolitá a jednovrstvá linie upadání čím dál hlouběji, kterou autorka jen stupňuje přibývajícími hodinami nijak nepředvídatelného téhož, byť mezi ně vkládá retrospektivní prostřihy (ty však nemají valný význam) a polopatické analogie s okolní realitou...a jako udržovač napětí je účelně šponovaný okamžik, který avizuje v úvodu.... celý text
Moudrost lesa
2018,
Peter Wohlleben
Les, jak jej neznáme, a zdá se, že aspoň v evropském prostoru ani nepoznáme. Srozumitelně, v návaznostech, kde vše je provázáno se vším, pohledem praktika, věnujícího se ochraně lesa a přírody od mládí, jeho vlastní iniciativou nabyté zkušenosti (přičemž sympatický nezastírá ani vlastní chyby či neznalosti), boj s byrokracií...ale vlastně povšechně především o vlivu člověka na původní přírodu. Poučné, nijak povzbudivé (to snad ani nemohlo být) , a taky zahanbující, když je tak zřejmé, že počátkem i koncem bludného kruhu devastace je neznalost (i tam, kde by ji člověk předpokládal) a neochota vzdát se svého už navyklého stylu života v duchu rčení "po nás potopa". Stromy i les mám ráda, kdysi jsem je i jezdila vysazovat, ale...živě vidím sebe na jeho survival pobytu:( Po přečtení nutně působí zažitý obraz našeho typického lesa jako nějaká sofistikovaná 3D kulisa.... celý text
Stromy znamenají svět
2020,
Richard Powers
To, co je na románu nejzajímavější a nejuhrančivější, jsou jeho skutečné hlavní postavy, stromy, ve svém přirozeném symbiotickém společenství - lese. Všechny ty informace vložené mezi řádky, ať formou popularizační, poetickou či metaforickou... a rozkošatělé dramatické příběhy románových lidských hrdinů, vtažených do jejich lesního světa, působí jen jako literární díleček člověka jejich mnohem staršímu a důležitějšímu příběhu... Čtenář (aspoň ten co vydrží) žasne, je fascinován, obohacen i vyděšen vším o čem netušil nic...a tady je možná zakopán pes toho, před čím se autor snaží burcovat. Každopádně silný podnět, třeba přečíst si konečně některou dlouho odkládanou knihu P.Wohllebena, kde to bude bez té nezbytné románové omáčky... rozšířit pohled na život za hranice lidského druhu a smyslů.... celý text
Barabáš
1970,
Pär Lagerkvist
Novela, jejímž epicentrem je život Barabáše, novozákonní postavy, za kterou podle evangelií zemřel Ježíš doslovně. Kristus jako reálně okrajová, přesto ústřední postava Barabášova osudu, zároveň Barabáš jako okrajový pozorovatel zrodu křesťanské víry. Vyprávění, svým ničemu nestranným pohledem, pluje na hraně zkoumání, co (a proč) je víra, co zázrak a co realita, a žádnou jednoznačnou odpověď v sobě nenabízí...ale pohled na víru jako cosi, co vysvobozuje člověka z jeho osamělosti, coby skutečné říše smrti, ať už je to jakkoli, v sobě nese volbu odevzdat se této útěše. Neokázalé, prosté, žádné hluboké psychologické prokresy, spíš jednoduché a pragmatické lidské úvahy...přesto se dotýká, nikterak povrchním způsobem, jedné ze základních, ač průkazně nezodpověditelných, životních otázek, stejně jako toho spektra základních, všem společných, emocí a vnitřních bojů.... celý text
Zápisky Malta Lauridse Brigga
1967,
Rainer Maria Rilke
Na vydání nakladatelství Leda jsou Zápisky, dle mého značně nepříhodně, anotovány jako román.. sice je text seskupen v prozaické podobě, ale té nesouvislé tříšti vzpomínek na dětství a mladictví, střípků nahodilých historických scén a odkazů, pár něco jako deníkových záznamů, přehršel představ, fantaskních, úzkostných či až psychotických nebo úvah o životě, naprosto dominuje básnické vnímání světa, obraznost, smyslovost i hlubiny psyché, krása slov. Asi žádný čtenář Zápisků nebude Rilkeho podezírat, že byl asertivní sangvinik, ale nemůžu si pomoct (navzdory zdejším komentům), já tam občas nacházela i, byť takovou fantaskní, kultivovanou, ale přesto ironií.... celý text
Spatřil jsem svou tvář
2022,
Petr Hruška
Sbírka trochu jiná (aspoň co si paměť vybaví), hravá a svým objevitelským rámcem rozmáchlá do daleka, ale přesto autorův způsob vnímání stále znatelný, stejná vnímavost k drobným, čímsi paradoxním či absurdním situacím či větám, které se stávají jakýmisi pointami básní. Ta vzrušující hrůza z předzvěstí cesty, neznámých světů.. "Kotvily při pobřeží a stály má pevnině. Některé se ukrývaly v domech. Ovšem i domy pouze předstíraly, že nejsou loděmi. Další veliká se zdvíhala v kostele. Starý stůl v krčmě léta odplouval, židle se houpala. Venku strměly stromy a čekaly, až se stanou stěžni, kýly, ráhny. Uvnitř nábytek rozesýchavě přiznával palubní prkna. Kam se člověk podíval, ve všem byla loď. Žena a muž, zbledlí, zírali na sebe." Ale také povědomá tíživá melancholie... na konci plavby, kdy se vracíme zbídačelí, přetížení a... "Nedovedete si ani představit, jak stejní jsme, jak stejní jsme, když se teď vracíme z opačné strany... K zešílení stejní sestoupíme nakonec na přístavní molo a pomalu zamíříme k Panně Marii Sněžné."... celý text
Čtyři roční doby
2014,
Stephen King
Se Stephenem Kingem, jakožto známým autorem hororů, které nevyhledávám, jsem dosud neměla to potěšení. Proto také volba na seznámení s jeho tvorbou padla záměrně na tento netypický výběr...a hned překvapení, že autorem předlohy filmu Vykoupení z věznice Shawshank je zrovna on. Výběr je to pestrý. Shawshank, retrospektivní vyprávění třetí osoby o nezlomnosti lidské důstojnosti, vůle, vytrvalosti a naděje, navzdory všem ranám osudu vlastně pozitivní. Nadaný žák jako mrazící ponor do rozvířených temnot psyché, až fascinující jak se aktéři navzájem drží v šachu a vzájemný strach akceleruje spirálu hnusu...zanechá docela dost otazníků, co by bylo kdyby, co všechno se skrývá za spořádanými fasádami (doufejme vyšinutých) myslí...Tělo jako vzpomínka na jedno klučičí prázdninové dobrodružství, barevné, plné autentických emocí, dojmů, strachů, ale pod tím vlastně dost melancholické vyprávění o drsném dospívání v rodinných podmínkách, které už svým nastavením nedávají moc šancí do dospělého života. Dýchací metoda, příběh o příbězích, kde sama ústřední vánoční historka není tak zajímavá jako to, co se nakonec čtenář vůbec nedozví. Kingův fanoušek se že mne nestal, což však není vina jeho psaní, nýbrž mých čtenářských preferencí....ale jako odpočinkový výlet mimo obvyklé vody líbilo.... celý text
