Ivan Diviš

česká, 1924 - 1999

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Poslední průvodce Prahou

Poslední průvodce Prahou - Ivan Diviš

Dva spisovatelé, kteří významně ovlivnili českou literaturu od šedesátých do devadesátých let 20. století, básník Ivan Diviš a prozaik a esejista Josef Jedlička... detail knihy

Populární knihy

/ všech 43 knih
Bílá žízeň
Bílá žízeň
Poslední průvodce Prahou
Poslední průvodce Prahou
Odchod z Čech
Odchod z Čech
Teorie spolehlivosti
Teorie spolehlivosti

Nové komentáře u autorových knih

Poslední průvodce Prahou Poslední průvodce Prahou

„S rozkoší přelouskáno na cestě mezi Prahou a Karlovými Vary. Dva pábitelé, čtyřicátníci na útěku před Rusem, vzpomínají v exilovém Mnichově na dětství a mládí, zkrátka dobu "před". Skrze abecedně řazená hesla líčí Prahu prvorepublkovou, válečnou, popřevratovou, padesátkovou, vždy jaksi ztracenou, s půvabem starých časů a následně komunisty pošpiněnou. Se smutkem, nostalgií, úsměvem, úšklebkem. Rozmáchle, věcně, stručně. A je to skvostné čtení... V jakýchsi reklamních tiskopisech Kulíkovy firmy: "Kam sahá pánská punčocha? - Až se. - Kam sahá dámská punčocha? - Ta až sem! - A kam sahá domácí přítel? - Ten sahá po šálku té dobré Kulíkovy kávy!" (Meinl, Kulík, lahůdkářství, s. 114) "A každý stárnoucí národ má takové místo a kolem něho se asociativně stře podobný vějíř psychfenoménů, jejichž společný jmenovatel je iracionalita a nedospělost. Čím je národ starší, tím je ono místo nedospělejší, jako by hledalo po vlastním těle pubertu bez jásotu, který k ní rovněž patří." (Strahov - Masarykův stadion, s. 185)“... celý text
— petrarka72

Uzlové písmo Uzlové písmo

„Je to kniha, která vznikla po vynucené tvůrčí pauze, kterou Diviš myslím trávil ve výrobě. Je to také jeho první skutečná kniha poezie (První hudbu bratří počítám spíš mezi juvenilie). Hned v první básni Diviš mluví o "démonu řeči", a ten je v jeho básních opravdu znát. Jsou to vášnivé, vychrlené texty, ale zároveň mají jakousi poctivou, až klasickou formální stavbu. Zároveň myslím, že Diviš jako básník narostl až když pohlédl do očí svým vnitřním démonům. Tady se stále ještě zaklíná povinným civilismem, všednodenností a jakousi nadějí. Možná jí i sám věřil. Básně hodně zachycují "radostný" všední život" člověka - chodí se do práce, ryje zahrada, miluje se se ženou, patří se užasle na dítě. Poslouchá se lomoz nedaleké hospody. Ale všechno tohle "květňácké" klišé "poezie všedního dne" Diviš přerůstá svou mocnou obrazností. Byť se v Uzlovém písmu teprve nadechuje, rozcvičuje aby později předvedl nevídané. Ano, "holanovské" genitivní metafory jsou časté, ale Diviš je mnohem spontánnější básník něž Holan, takže jako epigona jsem jej ani v této fázi tvorby nevnímal. Ale tohle je nádherné: Projíždím na kole periférií plnou štětu, otlučenin, zdí, kouří se z kalužin, a je mi, s podivením, jako bych byl kdesi v smaragdovém Caracásu v zahradách popleněných přívalem... (Rolička nevyvoleného filmu, IV) Diviš - mystik už od počátku, extatik i v socialistických kulisách.“... celý text
— Jakub_Řehák

Poslední básně Poslední básně

„Nebyl to zrovna můj šálek čaje, ale některé básně mě chytili za nos. Po několika přečtení, jsem už nacházel smysl a začalo mě to i bavit.“
— jiri77

Skála se sesouvá do bořeliska: výbor z korespondence 1969–1989 Skála se sesouvá do bořeliska: výbor z korespondence 1969–1989

„Těžké, ale důležité! Svědectví o přátelství dvou mužů nesnadných povah; o těžkých existenčních a hlavně duchovních zápasech; o zvířatech a dětech, otroctví a hlouposti; o tom, jak obtížně se ve zralém věku začíná takřka od nuly život v cizině; o řevnivostech mezi českými exulanty a o tom, co pro ne-levicovou exilovou kulturu znamenal A. Tomský a jeho nakladatelství Rozmluvy... Diviš i Preisner se každý po svém snažili bránit ničenou a sebe samu ničící kulturu a civilizaci, přitom oba v podstatě s přesvědčením, že vedou ztracený boj na konci prohrané války. Preisnerovy teze, které v jeho knihách někdy působí dojmem až ideologické zaťatosti, se tu často ukazují jako odpověď na reálné pochybnosti a alternativy formulované Divišem nebo jako logický výsledek Preisnerovy životní zkušenosti. V knize defiluje spousta postav české kultury i světové politiky (jmenný rejstřík má 30 stránek); polovina knihy je navíc napsána češtinou jednoho z velkých moderních básníků (viz už název!), druhou polovinu napsal jeden z našich nejvýraznějších politických myslitelů. Že editor rezignoval na veškeré vysvětlující poznámky, není ve věku internetu taková škoda; horší je, že četbu komplikují stovky (nekecám) chybně přečtených a někde zjevně i vynechaných slov a chybějící nebo nesprávně umístěná interpunkce.“... celý text
— J.F.

Jedna loď (Laura Blair) Jedna loď (Laura Blair)

„"báseň má být dobrodružná a nemá být krásná, ale ona krásná byla" Trvalo mi dlouho než jsem se odhodlala k poslechu, ale stálo to za to. Ivan Diviš nepatří k básníkům mého srdce, takže jsem se bála, že poslech nebudu snášet úplně nejlíp, byla jsem šokována, jak nádherná interpretace se mi dostala do ucha. Diviš, posedlý démony ze sebe kromě základního dobrodružného příběhu chrlí litanie (stížností, občas nadávek,...), doporučuju elementátní znalost angličtiny, jinak vám možná něco unikne, angličtina se objevuje často ve vypjatých momentech, i když celá skladba je vlastně jedním velkým vypjatým momentem. Přiznám se, že jsem se značnou část poslechu pobaveně usmívala, výbuchy nekontrolovatelné vášně a hněvu mě vždycky rozveselí. Nejradši bych vynechala slovo báseň a ponechala jen označení dobrodružný příběh, aby se poselství dostalo k více lidem, a i oni se mohli potěšit překrásným dramatickým zážitkem.“... celý text
— marketa3815

Přejít na knížky autora