1. Domů
2. Autoři
3. Ivan Diviš
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 43
• Bazar 11
• Životopis
• Citáty 24
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 43 knih

Nové komentáře u knih Ivana Diviše

Říkadla a kecadla

„Na knihu je potřeba nahlížet jako na nalezený poklad. Autor neměl texty zřejmě učesány, připraveny k vydání. Proto jsou takové kostrbaté, neumělé a často nerytmické. Rozhodně je nedoporučuji dětem, ale spíše dospělým k nahlédnutí do autorova světa. Ze zvědavosti. Jsou to prostě pokusy a je třeba je tak i číst. Pro mě je to zajímavá kniha a dokážu se vžít do té chvíle tajuplna a napětí, když Martin Diviš texty našel na zaprášené půdě.“... celý text
— Pentlička

---

Konec štěstí

„Divišovy básně jsou pro mě poezií nasranosti. V něčem mi to připomíná manželskou hádku, ve které se vytáhne vše od nevypraných ponožek po nezájem o děti - zkrátka úplně všechno, což se pak tomu druhému podtrhne a sečte. A Diviš takovou hádku vede s vládnoucími komunisty, s rodnou vlastí, se světem vůbec. Jak je v ráži, tak chrlí (křičí) slova a obrazy. Zároveň jeho tvůrčí gesto vnímám jako onanii ega, protože ony slova a obrazy jsou jakoby schválně extravagantní. ("Mohl bych použít normální výraz, ale proč, když místo něj mám po ruce tohle silně příznakové synonymum - co na tom, že to v textu nenese žádnou funkci".) To jsou za mě dva základní autorovy kompoziční postupy. Zejm. ten druhý tak vede k tomu, že mě jeho poezie spíš provokuje nebo přímo otravuje. A mám pocit, že je to vlastně záměr. ("Já jsem nasraný a ty budeš taky, až to dočteš.") Ale působivé mi to nepřipadá, protože mám pocit, že krom jakéhosi vzdoroaktu nemá autor moc co sdělit. Nejsilnější mi tak Diviš připadá ve chvílích, kdy se "zapomene" a odváží upřímnosti (např. Renety u babičky). Mám ale chuť přečíst divišovskou monografii Výstup na horu poezie a možná pak svůj názor poupravím.“... celý text
— matej.kulistak

---

Moje oči musely vidět

„Tuhle knihu jsem poprvé četla hodně mladá a dnes s odstupem těch už pomalu bezmála třiceti let, musím objektivně uznat, že jsem ji tehdy nechápala. Nedávno jsem se k ní dostala znovu a vehnala mi slzy do očí. Naturelní, nepozérská a odžitá bolest v její nejčistší podobě...“... celý text
— Rozzmillaje

---

---

Poslední průvodce Prahou

„Vlastně by byl omyl, pokud by někdo tuto knihu považoval například za literaturu faktu nebo dokonce jakési místopisné paměti. Podle mne to je čistá poezie, která vypadá jako místopisné paměti. Ta lehkost, svoboda, se kterou jsou vybírana jednotlivá hesla, a jak jsou pojednávána, nesvědčí o touze sdlěit fakta - je to esence vzpomínky na Prahu, která již neexistuje, ale zároveň v niterném detailu je nesmírně intenzivní. Příklad za všechny: Tramvaje podle čísel - citový povahopis všech linek tramvají...autor jde číslo po čísle a sděluje nám buď fakta, nebo historku nebo pocit, nebo...nic. Například tramvaj č. 3: "Pro mne bez příznaku, nikdy jsem jí nikam nejezdil." Tramvaj č. 7: "Cize žižkovská na rozdíl od 9 a 21 - důvěrně žižkovských". Podobně je na tom heslo Nádraží, kde je také výčet, jako: - "Wilsonovo: nádraží buržoazní, kosmopolitní, světácké..." - "Smíchovské: jakoby až sem sahala Plzeň, smutné, sazovité, vedlejší nádraží, daleko k němu, daleko odtud" - "Libeňské: dokonalý přízrak" - "Holešovice-Bubny: odtud jeden z naprosto neznámých pohledů, být už v Praze, ale stále ještě být na cestě..." A tak dále a tak dále. Mísení naprosto nepodstatných detailů s konkrétními příběhy, mikrovzpomínkami, zásadními hodnoceními celku - to je roztomilá kombinace, která si nejen nečiní nárok na úplnost (viz složitá redakční a ediční práce líčená v editorské poznámce), ale zároveň je to všechno jenom hra. Kdo si ji chce zahrát, je vítán a bude velmi spokojen. Heslo Stesk: "Stesk po Praze - roven stesku po milence, táhlý jak posečené strniště, stesk po Bohu, mystickém středu. Nedá se mu uniknout, v něm obsažena mnohočetná výčitka, ovšem i ona našemu zanedbání a propasení. Stesk po Praze, nejen krutý trestm ale jedno z atematických "témat": láska." Zní z emigrace počátkem 70. let, ale lze se s tím ztotožnit i z Liberce, i jako Pražák v Praze pražákující.“... celý text
— Apo73

---

Poslední průvodce Prahou

„Krásné. Takové všednodenní, ale právě to všednodenní se nenávratně mění a mizí. těším se na něco takového o devadesátkách :)“
— Marmarek