Gerard Manley Hopkins

anglická, 1844 - 1889

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Básně
Básně
Zánik Eurydiky
Zánik Eurydiky
Jsem výšleh z ohně k ohni
Jsem výšleh z ohně k ohni
Svíce uvnitř
Svíce uvnitř

Nové komentáře u autorových knih

Démant a slza Démant a slza

„Kniha obsahuje kompletní Svaté sonety Johna Donna. Vedle toho je zde Hopkins a T.S.Eliot. Navzdory tomu, že se jedná o překlad, oslovují básně svou silou a duchovním nábojem.“... celý text
— sika444

Démant a slza Démant a slza

„Nádherná duchovní poezie napříč staletími - opravdu démanty“
— Magdalena5

Jsem výšleh z ohně k ohni Jsem výšleh z ohně k ohni

„Další výborný a záslužný výbor z geniálního G. M. Hopkinse, doplněný třemi vynikajícími studiemi. Nemohu si ale odpustit jednu výtku směrem k překladateli, Jeho Excelenci biskupu Josefu Hrdličkovi. Byl jsem skutečně překvapen jeho větou v Poznámce k překladům, „V této básni [Zkáza lodi Deutschland] jsem záměrně vynechal jednu sloku (č. 20) z ekumenických důvodů.“ To je skutečně až tragikomické. Ostatně jako politická korektnost vůbec. Tahle sloka tedy neprošla, zřejmě jako příliš urážlivá pro protestanty (překlad Ivan Slavík a Rio Preisner, in: Zánik Eurydiky): První z pětice byla a od sestřiček s čepcem pocházela. (Ó Německo, dvakrát prokletý rod!) Zemi, z dober svých osiřelá! Lilie Certruda a Luther – z jednoho města jsou však, Kristova lilie a hovado z lesního šera. Už z života úsvitu uznáno tak, Ábel a Kain jsou bratři, jeden prs napájel dvojí plod.“... celý text
— HTO

Zánik Eurydiky Zánik Eurydiky

„Musím, opravdu musím přepsat sem jeho báseň Poštolka: POŠTOLKA (Ježíši Kristu, našemu Pánu) Dóféna říše úsvitu, miláčka rána přistih jsem – poštolku jitrem grošovanou – právě jak projížděla na plynoucí ploše vzdutého větru, jak vyrážela tam vzhůru, kroužíc na uzdě bijících křídel v svém nadšení. Pak sem a tam kmitem se převracela tak zcela jak ostří brusle svým hladkým obloukem, výpad i skluz vstříc vichru. – Mé srdce v skrytu svém nadchlo se zvládnutím, mistrovstvím, které v sobě měla. Čin, odvaha, krása – oh pýcho a větře zarputilý, pero, tady se spojte! Co teprv oheň, tisíc- krát více krásný a krutý, sršící z tebe, rytíři! Nediv se: postačí strmý nápor – brázdou syčíc, radlice křísne, uhlíky se zamodrají, milý, sprchnou a samy se odřou, růžovým zlatem zažíří.“... celý text
— HTO

Zánik Eurydiky Zánik Eurydiky

„Ivan Slavík, to byl mimo jiné skutečný Kolumbus literatury: jeho zásluhou se v původní české literatuře objevila některá dříve prakticky neznámá jména, jeho zásluhou se v české literatuře překladové objevila řada nedocenitelných knih. Tato je jednou z nich. A jak je u Ivana Slavíka zvykem, skvělý překlad (a že tady se jedná přímo o překladatelskou osmitisícovku!) doprovází výtečná, zasvěcená studie. Pokud byste nemohli sehnat tuto knihu, doslov je k přečtení rovněž v knize „Rozklenout srázné". Hopkins, to obrovské zářící těleso, je už přes půlstoletí pevnou součástí anglické poezie. Doufejme, že stejně pronikne i do české. Výpisky z doslovu: „Stejně jako u Shakespeara, Keatse, Meredithe, píše Hopkinsův znalec W. H. Gardner, shledáváme u Hopkinse nespokojenost s jazykem a snahu vytvořit své vlastní výrazivo. Například jeho experimentování se složeninami, kde k tradiční části připojuje nezvyklý díl, jako bychom např. v české složenině sedmihlásek nahradili první či druhou část, např. jednohlásek, stříbrohlásek, lunohlásek nebo sedmizvonek, sedmismíšek apod." – No není to krásné? Přímo sedmikrásné! „Technické prostředky jsou do jisté míry napodobitelné, a také byly později napodobovány, u Hopkinse však mají jedinečný osobní přízvuk nesnadné a nebezpečné strmosti, těžce dobyté rovnováhy. Je to poezie, která se podobá plachtění ptáka na vichřici, jak o tom mluví on sám ve své nejmilejší básni Poštolka." – Na naší ulici hnízdí poštolky, a pozoruji je, any se v letu zasnubují a na poli, kde učí své mladé létat a lovit, a věřte mi, že jakkoliv nádherný zážitek to je, Hopkinsovo „dauphin říše úsvitu, poštolka jitrem grošovaná" mu přidalo další dimenzi. Podle Edith Sitwellové (té samé, co byla tak nadšena Dylanem Thomasem) „dovedl své objevy až k nejzazšímu bodu; není tu místa pro další posun, pro další vývoj jeho směrem". (...) A když se mezi mladými počali objevovat napodobitelé, napsala Sitwellová o jednom z nich: ,Zde máme všechnu Hopkinsovu nesnadnost a temnost, ale nic z jeho síly, z jeho vitality, z jeho dravého zraku. A tak tu jedinečný a nesrovnatelný básnický osud Hopkinsův i drůza jeho díla zůstávají a přečnívají jako ten jeho ,bouřňák... v hromově rudém peří na břehu rudě hromovém, jenž rozevřev sněžná křídla, jejich náporem rozhodil obrovský úsměv, úžasem duši ovál.' Fascinován hledím ,na ty mateřské značky, ty luny zježené pod jeho křídly'.""“... celý text
— HTO

Přejít na knížky autora