zuzi.kovar komentáře u knih

Kniha se opravdu velmi dobře čte, ale to je asi tak jediné pozitivum. Jinak je to příběh nekonzistentní, dvě nekorelující linie příběhu, z nichž ani jedna nemá uspokojivé vyústění. Sadie jako advokátka zcela selhává. Na konci by měl příběh gradovat, no u mne spíš zájem opadal. Takový tuctový thriller. Neurazí nenadchne.

2 06.08.2023

Velmi svižné čtení, děj odsýpá. Ale nějak se nemohu shodnout s komentáři, které tvrdí, že byl konec nečekaný. V podstatě mi napadla jediná osoba, která za vraždami stojí. Nenapadal mi důvod, ale říkala jsem si, že budu zklamaná, když to ona osoba na konci bude. A ona bohužel byla. Takže žádné velké odhalení a wow efekt se nekonal. Mlčící pacientka byla pro mne velkým překvapením a na konci jsem zůstala doslova s otevřenou pusou. Tady ne, přišlo mi to celé dost divné a přitažené za vlasy. Ale líbilo se mi, jak autor propojil osud Mariany a Thea Fabera z první knihy. Četla jsem knihu na výletě jako relaxační únik, ani jsem tolik nedávala pozor na děj, možná mi sem tam něco uniklo. Každopádně čtivost se autorovi upřít nedá.
Co mi na knize vadilo, bylo množství zbytečných postav a odboček, které nedávaly smysl. Například Mariana přistihla na hřbitově školníka se Serenou, jak se divoce milují – jako by to byl nějaký rituál. A na konci z toho vyjde akorát to, že to tam autor napsal, aby měl pár stránek navíc, žádné vysvětlení, žádný smysl. Stejně tak Mariana trpí tím, že ji někdo pronásleduje. Opravdu ji někdo pronásleduje nebo se u ní projevuje počínající schizofrenie? Opět žádné vysvětlení. Zbytečná je i postava staré učitelky Clarissy, která překládá texty z řečtiny a nosí v hlavě encyklopedii. Ve výsledku ale má většina postav výplňový charakter. Dokonce samotný kroužek Panny nebyl ani zdaleka důležitý. Celkově mi tato kniha přišla v mnohém nedomyšlená.

2 02.10.2022

Ve skutečnosti moc nerozumím výtkám ke knize. Za mne byla skvělá, ačkoli se střídaly pasáže z minulosti a přítomnosti, ale pozornému čtenáři hned došlo, ve které etapě se nachází. Já se neztrácela. Přišlo mi to, jako by skutečně někdo psal vzpomínky, zatímco hlavní děj pomalu plynul. Pravda je, že v knize se toho příliš nestane – nejsou zde naturalisticky popisované hrůzy. Ale zlo je šedé, fádní, plíživé. Nepotřebujete bomby, války a hory mrtvol, aby vynikl skutečný obraz hrůzy. Mě kniha zasáhla. Nechápu, jak někdo může něco podobného udělat vlastním dětem. Nepochybně se ale podobný příběh stal. Jsem ráda, že mě neodradily zdejší komentáře, a knihu jsem přečetla. Bylo to milé překvapení.

2 17.11.2021

Kniha neosloví žádnou literární hodnotou, tady jde o její hodnotu lidskou. Neuvěřitelně milý, krásný a pravdivý příběh, který vezme za srdce a uchvátí nejednoho milovníka přírody. Mně osobně se moc líbily fotografie vložené, jinak by asi byla bezcenná, ale s těmi fotkami si člověk vše lépe představí. Jedinou výtku mám ke korekci knihy – myslím, že ji snad ani nikdo nečetl, v druhé polovině knihy často bylo jedno slovo napsané dvakrát. Nebo z Lisy byla najednou Luisa, hromada překlepů, špatně přepsaná italská jména. To dost rušilo, a když si člověk vezme, že do knih investuje nemalé peníze, tak takové lajdáctví při vydání knihy moc nepotěší.

2 03.05.2020

Nemůžu hodnotit. Knihu jsem nepochopila.

Kniha udržuje hororovou atmosféru. Autor má jedinečný vypravěčský styl a krásné, nezvyklé obraty. Bylo by to super, kdybych pochopila ten konec.

2 26.09.2016

Asi to není úplně četba pro mě. Celou knížku jsem ty duchovní pochody hlavních hrdinů moc nechápala, a to se zrovna nepovažuju za úplně nevěřící. Hlavní hrdinové nesympatičtí, konec divný. Vlastně celá ta kniha je divná.

2 10.07.2016

Kniha O Fyláskovi byla oblíbenou knihou mého dětství. Milovala jsem jakékoli příběhy o psech nebo jiných zvířatech. Nyní v dospělosti už ty příběhy nemají takové kouzlo. Už si více uvědomuji, že autor psychologii psů nijak neovládal. Spíš stylizoval lidské vlastnosti do podoby psa. Pár namátkových chyb: pes by nalezená koťata roztrhal a nezkoumal, co je to za tvory. Kdyby sežral bednu cukru, nebyl by přežraný, nýbrž mrtvý. Pes, který pytlačí, musí být zastřelen, určitě neexistuje šance na nápravu – alespoň tak, jak nám ji tu pan spisovatel podává. Spisovatel se nás snaží přesvědčit, že psi ctí tzv. osobní vlastnictví. Prostě z dnešního pohledu už to pro mne není atraktivní čtení a asi bych ji ani nedoporučila. Nicméně tahle kniha byla, a tak i zůstane knihou mého dětství.

2 16.05.2016

Biografická kniha o obdivuhodné ženě. Neskutečné čtení o odvaze, touze přežít, ale hlavně duchovně povznášející text o síle odpustit viníkům bez ohledu na to, jak neskonalé utrpení nám způsobili. Kniha je napsaná poutavě. Toto téma mne osobně zajímá, ale také se mne hluboce dotýká, když čtu o nezměrných zvěrstvech, které se v této malé zemi před zraky celého světa děly. Neskutečné je, že to ještě ani není tak dávno, abychom si mohli dovolit zapomínat. Myslím, že genocidou byl zraněn celý svět a že bychom rozhodně měly dbát toho, aby se již nic podobného nemohlo opakovat. Milion lidí během 100 dní, neskutečné. Tento text však není jen biografickým příběhem, je nabádáním k pozitivnímu myšlení, vizualizaci a hlavně víře v Boha a sílu modlitby.

2 28.04.2016

Jedná se o kroniku spirituálních zážitků Lorny Byrneové mnohem více, než o vlastní autobiografii. Po pravdě jsem se velmi často v textu ztrácela, chyběly časové údaje. Autorka má omezenou slovní zásoby a její vyprávění vyznívá trochu, jako kdyby vám vyprávělo malé dítě, co kdy zažilo. Já od autobiografických knih nečekám žádný literární požitek, ale myslím, že by neuškodila nějaká korekce nebo přepis do čtivější podoby.

Text mi přišel mírně depresivní. Lornin dar vidět a povídat si s anděly mi spíš přišel jako její prokletí. I když si nemyslím, že by za její špatné známky a nepozornost ve škole mohli andělé. To, že ji rodiče vytáhli ze školy ve 14 letech, by spíš měla vnímat jako osvobození, protože jí to tam stejně nešlo. Rodiče ji považovali za méněcennou, retardovaného potomka. Prarodiče se v tomto ohledu ani neštítili ošklivých komentářů. V 15 letech začala pracovat s tatínkem na benzince, kde se seznámila se svým budoucím manželem Joem. Jenže už od andělů věděla, že s ním bude mít děti, ale nezestárnou spolu, on bude často nemocný a nakonec zemře. Není mi jasné, proč musela takové věci vůbec vědět. Stejně jako když jí andělé sdělili, že potratí své dítě. Depresivní mi to přišlo z toho důvodu, jako by všechno bylo předem dané – úplně každá situace. Navíc Lorna byla svědkem smrti mnoha svých nejbližších. Všude víc utrpění než radosti. Dnes ji navštěvují trpící a nevyléčitelně nemocní, kterým pomáhá nést jejich bolest. Někdy si říkám, kde se v ní pořád bere tolik lásky a mírových poselství. Jak vůbec mohla po tolika tragických událostech znovu postavit na nohy a věřit v boha, cožpak se nikdy nechtěla vzbouřit proti vůli andělů? Já bych pravděpodobně udělala něco, abych je neslyšela, protože je 12 letech se dozvědět, že můj manžel brzo zemře, je pěkně hnusné poselství. A taky si myslím, že spoustu věcí lze v životě ovlivnit, například zdravým životním stylem, změnou myšlení. Určitě není všechno až tak předem dané.

2 13.04.2016

*** TEXT OBSAHUJE SPOILERY ***

Kniha není příliš dějově obohacená, jde o vzájemnou interakci mezi mafiánským princem a holkou, která chce být jen obyčejnou holkou z ulice, nikoli dcerou jiného mafiánského klanu. Jejich slovní přestřelky byly k pousmání. Ale skutečně věříte, že mafiánští bossové se nezajímají o nic jiného než o všední věci? Jednání zahrnují jen cestu do otcovy pracovny a říct schvaluji či neschvaluji tuto akci? Nějaká přiměřená míra násilí v knize je, ale vždycky nám je předkládáno, jak chudinka Nero nikdy střílet nechtěl, ale musel, jak všechno dělá z ušlechtilých důvodů. Takže mafie je sice špatná, ale jejich členové jsou vzory ryzích lidských povah?

Elisa se vydělí z rodiny, pro niž dělala účetnictví, takže smrt zjevně nezasluhuje, zatímco Eileen byla mrcha, protože otcovy obchody vedla. Elisa se po jednom nevydařeném vztahu psychicky propadne – jako pardon, ale věděla, že žije v rodině mafiánů, ne? A že jejich životy obvykle nebývají dlouhé a krásné? Buď chcete prachy a luxusní život, anebo prostě chudobu a čest. Elisa sice odejde s Nerem do Evropy pod pohrůžkou, ale když je vzápětí její rodina vystřílena, tak je jí to v podstatě jedno? Několikrát opakuje, že sestra a otec byly podrazácké svině. Ale kdyby náhodou se nám to nezdálo, tak nás na konci autorka ujistí, že Eileen měla v úmyslu budoucího manžela zabít. (Anebo taky důvod, jak si ospravedlnit její vraždu.)

Nejvíc mě však šokovala malá Emma, která byla vázaná na své rodiče, které milovala. Po masakru, jemuž byla přítomná a který by stačil zadělat každému dítěti na trauma do konce života (vždyť Maurizio nemůže od 13 let pořádně spát, protože vystřelil na cizího kluka?), se Emma neptá po osudu svých rodičů. Po příchodu do vily ji zajímají dětské filmy, pobyt u bazénu a povídání si se strýčkem Albertem. A Jen, která přijde jako chůva, se nad mafií jen uspěje a pohoda jazz – prostě se nechala zaměstnat mafií a veškerý její život byl od té chvíle růžový protože mafie v této knize je prostě jen směšnou snůškou pár chlapíků s pistolkama.

Nevím, jak dalece se autorka zajímala o fungování mafie. Asi nějak ano, ale kniha je celá o interakci dvou lidí. A představa, že mafiánský princ nemá na práci nic jiného než velebit úžasné křivky své ženy, kterou by ani nepodvedl, kterou nosí na rukou a s níž si čte erotickou literaturu, protože se mu pak líp spí, to je prostě výsměch. Vadí mi celková romantizace násilí, mafiánské bezohlednosti a krutosti a přeměna těchto témat v něco extrémně ňuňavého, růžového, něco, nad čím se máme rozplývat. Pardon, ale ustřelená hlava, pach krve a všudypřítomné násilí jsou pořád tím, čím jsou, navzdory tomu kolika milostnými pravoláskovými scénami je překryjete. Pro mě celkově byla kniha zklamáním.

Můj obdiv ke statečnosti Nicolette, která sama vyrazí rovnou do Istanbulu. Musím říct, že kniha je až brutálně upřímná, alespoň co se týče nepříjemných prožitků střevního charakteru. Ovšem myšlenky, které se snaží knihu duchovně povznést, zavést nás do samotného nitra, působí dost rušivě - a v cestopisu bych si je odpustila. Naopak zde chybí fakta o místech, zvláštnostech jednotlivých zemí, střety s jinou kulturou.

Pokud máte možnost vydat se na přednášku, slečna jich pořádá poměrně dost, vřele doporučuji. Na videích lépe vynikne psychické rozpoložení v daný moment, což v knize vůbec není. Přednáška je navíc naprosto famózně zpracovaná a slečna velmi sympatická. Opravdu vřele doporučuji.

1 30.08.2023

Kniha mě ohromila především svým rozsahem. Jedná se o židovské dějiny v kostce. Když jsem si knihu z knihovny půjčila, myslela jsem si, že se jedná o prostý příběh jednoho člověka, který skončí sebevraždou. Nedošlo mi, kdo je Theodor Herzl a že značná část knihy bude pojednávat o jeho díle. Na komiks obsahuje kniha příliš mnoho textu, přesto si myslím, že zvolená forma je správná. Kdo by četl beletristickou knihu na podobné téma? Zatímco smyšlené příběhy z druhé světové války lákají širokou veřejnost, všeobecné povědomí o Židech a o tom, co to vůbec znamená být Židem, jaksi chybí. Zdá se mi, že v našich myslích je judaismus spojován s druhou světovou válkou a založením státu Izrael. Tato kniha pojednává o situaci evropských Židů na přelomu 19. a 20. století. Kniha byla poměrně složitá – nejen kvůli šíři tématu, ale také střídáním časových rovin. Prolíná se zde osud Ilji Brodského zastupujícího ruské utečence bez domoviny s osudem Theodora Herzla zastupujícího asimilované dobře situované Židy. Kniha rozhodně stojí za nejedno přečtení.

1 19.06.2022

Dobrý thriller pro ženy. Důvod pro tři hvězdičky je pouze ten, že očekávání jsem měla ještě vyšší. Čekala jsem, že celou dobu budu napnutá, co a jak se děje. Ale bylo to takové plynulejší. Ale dobré, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

1 29.01.2022

Jednoduše brilantní psychothriller, žádný krvák, ale tajemství vrstvená jedno na druhé, až člověk bez dechu čekal, co z toho vyleze. Nejsem klasický čtenář, co by se thrillery ládoval, možná proto mi to přišlo skvělé. Detaily jako že Elli-Belle je rozhodně víc než tři, jsem přehlížela, často i to její chování na facku. Neumím si představit, že malý dítě o matce říká, že je ťululum, a neschytá hezkých pár facek.

1 01.02.2021

Naprosto nádherná publikace. Obsahuje řadu převyprávěných osudů, dle nichž si můžeme udělat obrázek o životě peruánských indiánů v druhé polovině 20. století. Setkáme se nejen s životními příběhy, ale také povídáním o úrovni školství, o rozdílech mezi městy a vesnicí, mnoho také o neštěstích způsobených zemětřesením a lavinami. Mě samotnou kniha uchvátila, hlavně svou vypovídací hodnotou. Dnes v době internetu jsme zase jinde, i pod Huascaránem se zřejmě trochu změnil svět, takže kniha jako by zaznamenávala ještě starý svět před tím, než nadobro zmizel. Musím říct, že při čtení mnohých tragických osudů mi vhrkly slzy do očí a obdivuju vnitřní sílu zdejších obyvatel, kteří jsou i přes neštěstí schopni a ochotni žít v neustálém stínu další hrozby.

1 08.09.2020

Takový průměr. Čekala jsem daleko víc. Tady jsem trpěla s každým dalším jménem, bylo jich milion. Takže jsem měla v hlavě zmatek. Čekala jsem, jak se na konci ty dvě smrti krásně propojí v jeden případ s velkým rozuzlením. A ono nic, vlastně půl knížky se tak stalo naprosto zbytečnou. Exner mi taky přišel jak amorální komouš, když nejdůležitější informace vytáhl z vojáků, kteří překročili předpisy. Nechal je samozřejmě potrestat, i když byli-li by vzorní a chovali-li by se přesně dle předpisu, nedozvěděl by se nikdo nic a případ by šel k ledu. No celkově mi to přišlo dost nedotažené, a to nejsem na detektivky ani v nejmenším náročná, jelikož je čtu opravdu jen jednou za čas.

1 07.08.2020

Na prvotinu je to dobré. Stručné, rychle se to čte, ale postavy jsou ploché a atmosféra málo prokreslená. Takže slušný průměr, ale nic extra.

1 28.10.2016

Podnikla jsem nájezd do knihovny a pátrala po peruánských autorech. Překvapilo mne, že vůbec něco od Álvara Vargase Llosy, syna slavného spisovatele Maria V. Llosy, bylo přeloženo do češtiny. Už jsem od něj četla Manual del perfecto idiota latinoamericano. Bylo vidět, jak mu styl padl, on sám se hodně angažuje v politice a nemilosrdně tepe do levičáckých prezidentů a diktátorů. Naopak historická monografie o dceři dobyvatele Peru nebyla šálkem jeho čaje. Navíc šlo spíše o historii dobývání se zřetelnou snahou převyprávět ji čtivěji. Mezi fakta jsou tak vsunuty smyšlené dialogy nebo pocity postav, ačkoli to tak třeba vůbec nemuselo být. O Francisčině životě toho v knize prakticky moc nenajdete, takže mi kniha přišla trochu zbytečná. Byla bych ráda, kdyby byly přeloženy i další knihy tohoto autora, ale bohužel v našich podmínkách by je nikdo nečetl – de facto všechny se týkají úzce latinskoamerických reálií.

1 07.08.2016

Velmi krátký příběh s hlubokým poselstvím, čte se doslova jedním dechem. Přitom je tak ohromně lidský a jednoduchý – žádní zázrační hrdinové s obrovskými starostmi, prostě jen obyčejní lidé se svými obyčejnými osudy a starostmi. Ve srovnání se Strážcem času tento příběh dýchá opravdovostí, je uvěřitelnější. Autora obdivuji za jeho schopnost vymýšlet hluboce sugestivní příběhy.

1 14.07.2016