Přežila jsem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Otevřená výpověď o zradě, nenávisti a odpuštění. Až do onoho osudného dne roku 1994 se Immaculée domnívala, že se narodila v ráji. Překrásná krajina, hory zahalené v mlze, zelená údolí a jiskřivá jezera, jemný větřík vanoucí z kopců, pronikající cedrovými lesy a vonící po liliích. Ne nadarmo ji němečtí osadníci koncem 19. století nazvali "zemí věčného jara". Rwanda. Jak je možné, že se ráj během okamžiku promění v peklo? Že lidé, kteří spolu dosud žili jako dobří sousedé, se začnou k smrti nenávidět? Immaculée vyrostla v kruhu milované rodiny, její tři bratři na ni nedali dopustit, laskaví rodiče dbali na vzdělání, a když dcera získala stipendium na univerzitě, všichni oslavovali. Když se Immaculée roku 1994 vracela domů, těšila se na prázdniny strávené se svými nejbližšími. A tehdy naposledy je viděla naživu. V zemi vypukla krvavá genocida a během vražedného řádění, které trvalo tři měsíce a vyžádalo si životy téměř milionu lidí, byla brutálně vybita i její rodina. Jak to řekl prezident země? "Zabíjejte Tutsie, kdekoli na ně narazíte - ani jednoho nenechte naživu. Zabíjejte novorozence i ty nejstarší." Práce neskončí, dokud nebudou všichni Tutsiové mrtví. A našlo se hodně těch, kteří poslechli. Ozbrojené bojůvky pustošily krajinu, zfanatizovaný dav lynčoval nevinné a samozvaní mstitelé se s nelítostnou urputností pídili po těch, kteří ještě unikli jejich mačetám. Po celou dobu se Immaculée krčila v úkrytu maličké koupelny v domě místního pastora, kde se na ploše zhruba metr krát metr tísnilo osm žen... ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18870/prezila-jsem-18870.jpg 4.6113
Žánr
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno · Ikar (ČR)
Orig. název

Left to tell

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (28)

Kniha Přežila jsem

Přidat komentář
Viera22
03. července

Toto bolo pre mňa neuveriteľné čítanie, je nepochopiteľné akí dokážu byť ľudia k sebe krutí. Ľudia, ktorí sa pred tým s úsmevom zdravili a priatelili, sa v minute zmenia na zvery. Stačí správna manipulácia. Na to by sme si mali dať veľký pozor aj v našej krajine.

eva9748
03.10.2018

Drsný příběh, plný bezmoci a zklamání, jaký můžou být i blízcí lidé a nejen ti..

ZuzanaHabi
14.05.2018

Zapomeňte na Hotel Rwanda. Popis otřesných události, které se ve Rwandě staly. Často jsem se musela jít projít a rozdýchat, co jsem přečetla. Ač Rwanda se dnes nazývá Švýcarsko Afriky, napětí je zde neustále obrovské. Přeji (nejen) této zemi, ať již nikdy nic podobného nezažije.

orinka3
14.02.2018

Kniha, ve které očitá svědkyně svědčí o neskutečném utrpení a neskutečné zbabělosti "civilizovaného" světa. Krev se ve mě vaří nad postojem USA. Do všeho, z čeho cítí prospěch, strkají nos, ale tam, kde jde lidem o životy a děje se takové bezpráví - genocida - tam se jim nechce a dělají slepé a hluché. Autorka knihy má můj hluboký obdiv. Že přes všechny hrůzy a útrapy neklesla na mysli. Opírala se o hlubokou a upřímnou víru v Boha (je možná překapivé, že i v africké Rwandě jsou věřící křesťané-naši bratři). A posměváčci kvůli víře jsou postaveni před velký problém: vydržela by toto všecko, kdyby neměla oporu v Bohu? Je vidět, že inteligence a vzdělání s vírou v rozporu zcela určitě nejsou. Na tuto knihu si vzpomenu ve chvílích, kdy budu reptat na běžné potíže a trable. Kdo z nás by vydržel při zdravém rozumu být zavřen v těsném prostoru s ostatními? Neuvěřitelné, co se na světě všecko může stát.

jan6775
14.12.2017

Kniha ukazuje hrůzy které se děli a dějí po celém světě. Přimknutí k Bohu je jediné východisko které pomůže. Síla modlitby je v dnešní době opomíjena.

Jana512
07.12.2017

Tato kniha zaujala především tím, že jsem si uvědomila, jak nenadále se mohou změnit hodnoty, jako je láska v rodině, pokoj a společné soužití lidí na jednom místě, v nenávist až k zabíjení. Autorka, která vše prožívá, ukázala, jak z tohoto "pekla" ven. Skrze odpuštění, které sám však člověk nedokáže uskutečnit, jen s vírou v Boha a v jeho síle.

SilviaKovacikov
15.09.2017

Kniha ma úplne sklamala. Síce som sa dozvedela nejaké informácie o genocíde vo Rwande z pohľadu priamej účastníčky, no kniha obsahuje celé pasáže rôznych modlitieb, ku ktorým sa uchyľovala v čase ukrývania sa. Opakujúce sa frázy text neskutočne naťahovali, a v určitej časti som už doslova nevládala tie modlitby čítať a tak som ich jednoducho preskakovala. V závere som celému príbehu prestala úplne veriť a nadobudla som pocit, že určité informácie mali knihu trochu oživiť a sú prikrášlené. Nebudem konkrétna, nech si každý čitateľ vytvorí svoj názor sám. Zaradila by som ju do kategórie "náboženské".

ZuzziŠ
09.08.2017

Vlastně mě překvapilo, že jsem po té knížce sáhla, protože s Odpustila jsem (kterou jsem poněkud nelogicky četla jako první), jsem měla z Ilibagizy dojem, že Mirek Dušín hadr oproti ní.
Jenomže tahle kniha si zaslouží být čtena, neb je svědectvím o Božích skutcích, či snad ještě lépe řečeno zázracích, neb je svědectvím, že víra má smysl i v této době.

PS: nejvíc mě děsily ty okamžiky, kdy jsem si uvědomila, že se tento děj odehrává (víceméně) v současnosti - jako například když jedli hranolky. Že něco tak děsivého není starší holokaustu.