Zlatinka.Emilly komentáře u knih

Tak nevím :) já přečetla asi 40 stránek a vůbec se mi to nelíbí. Nevím jestli mám číst dál nebo knihu odložit.

Takové dívčí čtení. Líbilo se mi to, ale ten konec byl trochu /dost ujetý. Sám pan doktor vyhledal Denisina kluka, aby ji vyléčil. Tak tohle bych chtěla vidět v reálu :) Za to snižuji jednu hvězdičku.

04.10.2018

Zpočátku se mi kniha nelíbila. Připomínala mi jeden film, který jsem nedávno viděla. Myslela jsem si, že je to kniha, podle které byl film zpracovaný, ale byla to jenom shoda. Jednalo se o běžce, který byl bodnut do zad, ale film pokračoval tak, že ten člověk dostal druhou šanci. Probral se, myslím, o měsíc dřív, aby měl dost času na to zjistit kdo ho chce zabít a mohl tak změnit svůj úděl. Kniha měla jiný děj, odvíjel se od jednoho maratonu, tedy čtyři hodiny času, ve kterém policie vypátrala vraha. Ač i já byla přesvědčena o tom, že vrahem je ten, koho pisatelka předkládala, opak byl pravdou. Paradox všeho byl, že důvod, pro který se vraždilo, se vymkl kontrole a i když tento příběh skončil zatčením vraha, nebylo třeba být přítomen výslechu. I když jedna věc by mě zajímala. Jak se vrah postavil k výsledku toho, co neodhadl :) Nemohu prozradit víc. Kniha je pěkná a rozhodně stojí za přečtení.

27.09.2018

Čtyři sta stránek jsem přečetla jedním dechem. Nevím, jestli lze napsat, že se mi příběh "líbil". Byly tam zvrácené momenty, popsané šílenosti jak na lidech tak na zvířatech. Tolik zmařených životů a vůbec se mi nelíbí praktiky průběhu vyšetřování, kdy je sadista pod ochranou zákona. Taková brutalita musí zahýbat s každým, kdo má nějaké svědomí. Můj velký obdiv proto patří Johnymu, který spravedlnost vyřešil po svém.

20.09.2018

Zpočátku mě iritovalo, jak jsem četla o tom, jak Klára nasypala do misky müsli s karamelem, jak je zalila mlékem...jak nasype cukr do cukřenky a mouku dá do spíže...Dušánkovi koupí nové manšestráky a podzimní bundu, Nikolce pár triček, tepláčků a pyžamo do školky, Milanovi nějaký pěkný svetr a pro sebe sukni... Kniha by měla minimálně o polovinu stránek méně, kdyby nebyly dopodrobna popisovány každodenní úkony tak, jak vedla Klára svoji domácnost. Na str. 264 "i když je jí sotva pouhých sedm let" a osm řádků na to "představivost osmiletého děvčátka" jedná se přitom o tu samou holčičku. Ale jo, knížka se dala přečíst. Nedá se vůbec srovnávat s knihou Popel všechny zarovná, obě jsem totiž četla (první jen z poloviny) v rámci Výzvy Kniha od slovenského autora. Po četbě této knihy se těším na nějaký severský thriller :)

07.09.2018

Pěkná kniha, jednoduchý děj a i zápletka milostná i pracovní :) Žorža se mi líbila, prostě puberťačka. Nakonec našla spokojenou cestu ven z labyrintu svého života. Tak by mě zajímalo, co chtěla paní mistrová slyšet jako odpověď na radu, jak si v létě chránit vlasy?

04.09.2018

Hollis, která hledá v životě své místo. Její reakce mě zpočátku zarážely - přesně tak jak na ní nahlíželi její pěstouni, i já zhodnotila její povahu jako protivnou, nafoukanou. Hollis u nikoho dlouho nevydržela. Proč? V životě to neměla vůbec lehké. Matka jí odložila a jediné co jí dala do života, bylo jméno Hollis Woodsová. Mít Hollis ve své péči, asi bych reagovala jako přemíra těch, u kterých přechodně žila. Tohle nedělej …. tohle udělej ….. tohle je to špatně … tohle je to dobře ….. Když se "omylem" dostala do péče k Josii, byly spokojeny obě dvě. Josie trpěla (dnes bychom řekli Alzheimrem ?) Nevyžadovala výchovu, jen dívku milovala. Hollis byla velmi citlivá dospívající dívka a byla i rozumná. Nakonec najde svou rodinu, ne však biologickou, nýbrž adoptivní. Není to Josie, u koho zůstane žít. Je ještě jedna rodina, kde vládne porozumění nad výchovou.

24.08.2018

Román ze sedmnáctého století. Pěkně se mě kniha četla, měla pointu, myslím si, že se člověk odreaguje a lehce vpluje do děje. Trochu mi to připomíná Moliérovy hry. Zamotaný příběh, přibývají do děje další lidé a zápletka je opravdu zajímavá. I v této knize můžeme spatřit spravedlivý úděl, který dostane každý zúčastněný. Nejvíce se mě však líbila Janova otázka směřovaná na svého sluhu Gerrita: "Kde je tulipánová cibulka?" No a kdo jste zvědaví kde ta cibulka je, tuto knihu si rozhodně nenechte ujít.

20.08.2018

Příběh pro "náctileté". Mě se tedy moc nelíbil, zvláště na začátku jsem se přemlouvala, ať už dál nečtu :) Nakonec jsem dočetla až do konce a mohu konstatovat, že zas tak strašné to nebylo. Je to takové oddychové čtení po knihách, které jsem v poslední době četla. Téma, které není reálné dokáže čtenáře odpoutat od svých problémů, takže alespoň k něčemu dobré.

07.08.2018

Kniha se mi moc líbila a to hlavně proto, že od první stránky to mělo nějaký děj. Žasla jsem, kolik toho hlavní hrdina příběhu prožil za pouhých 24 hodin. Zcela nevinně se dostal do velkého průseru, ale jako v pohádce to nakonec dobře dopadlo. I když, co se týče hlavního důvodu, proč se to všechno stalo, opět otevřený konec a ty já nemám vůbec ráda :)

20.07.2018

Dobře se to četlo, mám ráda příběhy typu … jsem zpět v minulosti. Sice byl příběh místy zašmodrchaný sny, že jsem hned nevěděla, jestli je to skutečnost, nebo právě sen, ale konec byl překvapivý. Příběh naváděl čtenáře k potenciálnímu vrahovi pár stránek od konce, takže správný závěr jsem nakonec udělala i já. Jen se mi nelíbí ty otevřené konce. Jeden pak může vymýšlet jak to asi mohlo dopadnout? A těch "asi" v tomhle příběhu myslím není víc, ale stejně. Těch pár stránek k pořádnému konci by neškodilo :)

15.07.2018

Nepochybně to není nic příjemného ocitnout se na okraji společnosti a žebrat o přežití, nicméně si myslím, že takový člověk, jakým je Jean-Marie Roughol, by měl pracovat a vydělávat si na živobytí poctivou prací. Podle toho co psal, to umí. Pakliže se nechoval v souladu se zaměstnavatelovou podmínkou, není se čemu divit, že dostal vyhazov. Kdyby každý, koho vyhodí z práce, měl jít žebrat ….. I já jsem přišla jednou o práci , no a? Tak jsem si našla jinou. Chápu, že se někdy člověk může dostat do situace, kdy práci nesežene, nemá kde bydlet a rodina či přátelé se od něj odvrátí. Ale Jean-Marie je jiný případ, tomu se prostě pracovat nechce. On žebrotu přirovnává k práci. Nedala bych mu ani euro ani českou korunu. A to jsem sociálně založená :) Říkám si, jestli si my, pracující, ty žebráky nehýčkáme!!!!

10.07.2018

Na zpestření mezi četbou o doktoru Jekyllovi a panu Hydemu a psychologickým thrillerem prý té nejvyšší kvality, tak uvidíme :) Richard, zapřísáhlý starý mládenec, se bezhlavě zamiluje a to do jedné zdravotní sestřičky a následně do slečny doktorky. Bude svatba?

02.07.2018

Pravdou je, že kdyby mě k této knize nepřivedla Výzva 2018, nikdy bych si ji nepřečetla. Ale pro zamyšlení nad svým životem, bych každému doporučovala tuto knihu přečíst. Jak píše radakus9806: po přečtení si každý uvědomí, že i on má v sobě svého Jekylla a Hyda a (dodávám), může s tím začít něco dělat. Lidský charakter mívá dvě strany mince a to je věc, nad kterou málokdo uvažuje. Nechť vás tento příběh zavede do tajů svého nitra.

01.07.2018

Jak je mým krédem. V každé knize lze najít něco pozitivního, něco co buduje, něco co ukáže cestu ven z čehokoliv co svazuje nebo třeba jen něco vysvětlí. Takže dříve bych knihu odložila a už se s ní víc nezabývala. Já jí ale přečetla celou (a opravdu jsem se naučila nečíst mezi řádky, jak jsem mívala v oblibě, když mě nějaká kniha nudila). Navíc na straně 125 je kniha, která se mi hodí do Čtenářské výzvy bod č. 1 - Kniha, která byla zmíněna v jiné knize. To je dostačující pozitivum :)

27.06.2018

Celý příběh se odehrál v čase necelých 24 hodin. Pro mne 260 stránek o ničem. Přesto i v tomto příběhu jsem si našla poučení - nic cizího si domů nebrat.

25.06.2018

Hezky se to četlo, ale život na statku je asi velká dřina. A zvláště pak, žije-li tam dítě. Musí od mala pomáhat, tytam jsou chvíle, které by mělo dítě trávit se svými kamarády. Něco málo o tom vím. Moje matka také vyrůstala na statku.

25.06.2018

Této knize jsem neporozuměla :(

U knížek si všímám kiksů, např. Ráchelin otec se byl podívat u spáleniště domku, kde údajně uhořela jeho manželka s dcerou. Co dělala policie, že nezjistila, že v domku nebyli uhořelí lidé? K tomu, aby se vynesl jednoznačný verdikt stačila pouze uhořelá panenka jeho dcery? Dobře, když tohle opomenu, příběh se mi líbil a skončil tak, jak to promýšlela Ráchelina matka. Jediný doklad o manželství mezi jejími rodiči byl zničen. Líbilo by se mě pokračování. Co Vy na to, Lauren?

15.06.2018

Příběh byl pěkně zpracovaný a o tom, jestli by mohl být reálný či nemohl, jsem nepřemýšlela. Spíš mě zajímalo, jak Poppy Day zvládala nelehkou situaci svého života. To, že se zachovala tak, jak se zachovala, bylo v její situaci nevyhnutelné, pokud chtěla zachránit život svého manžela. To co udělala byla obrovská oběť lásky. Šla do toho přesto, že nemohla důvěřovat splnění slibu který dostala.

12.06.2018