zaba.zuzla zaba.zuzla komentáře u knih

☰ menu

Hana Hana Alena Mornštajnová

Pokud by bylo možné udělit nějakému dílu tisíc hvězd a vynést ji na piedestal všech knižních databází, pak by to byla právě Hana. První mnou přečtená kniha od paní Mornštajnové, která mě přivedla ke koupi veškeré její dosavadní literatury. Velmi hluboký zážitek, který ve mně zůstává ještě rok po přečtení knihy včetně touhy uchopit knihu a přečíst si ji zkrátka znovu a znovu. Lehce mě mátlo časově zařadit prolínající se vyprávění, nicméně to spisovatelka mistrně vyřešila rozdělením textu na části. Pro mne je paní Mornštajnová přeborník úžasných důmyslně propracovaných souvětí, která mají hloubku, smysl a některá z nich jsem si pročítala několikrát po sobě. Ne proto, že bych jim nerozuměla, nýbrž proto, že mi zkrátka schopnost se takto vyjádřit brala dech. Nehodnotíme-li obsah, který je vnitřně svíravý a trýznivý při jen malé představě o tom, být v té situaci, pak forma užitá k převyprávění srdcedrásajícího příběhu, je jednoznačně úchvatná. Pro mne by to měla být povinná literatura pro žáky základních i středních škol.

18.02.2023 5 z 5


Farma zvířat Farma zvířat George Orwell (p)

Prosím, zařaďte knihu do povinné četby našim dospívajícím dětem. Kniha je tenká, takže to každý puberťák zvládne a to, co svět zažil, pan Orwell jakoby zkrátka dopředu věděl a historicky se celý tento bajkový příběh odehrává stále dokola dodnes.

18.02.2023 5 z 5


Marťan Marťan Andy Weir

Četla jsem dříve, než jsem viděla film. S velkým despektem jsem přicházela do kina a odcházela celkem nadšená. Knize, která je skvělá s lehkou ironií a příjemným stylem napsaná, se film zkrátka nevyrovná, ale překvapil - velmi. Pokud se chtěl Andy Weir zapsat jako spisovatel, pak se mu to povedlo, protože Artemis mám v knihovně a nově i Spasitele. Nejsem čtenář sci-fi, ale touto formou, jakou autor vyprávění pojal, se k Marťanovi ještě vrátím.

18.02.2023 5 z 5


Padesát odstínů šedi Padesát odstínů šedi E. L. James (p)

Nemůžu knihu osobně zařadit do žádného chlívku. Nějak mi nikam nepasuje. Po shlédnutí prvního dílu filmu jsem si řekla, že je to celkem zajímavá tématika, příběh nebyl úplně špatný, leč nehorázně natočený potažmo zahraný, i když nutno podotknout, že protagonista šovinistického manipulativního narcisty, nebyl úplně k zahození. Držíc se pravidla, že film je tak z 10% dobrý stejně jako kniha, jsem si zakoupila rovnou dárkový booklet všech dílů za nehorázné prachy. Jaké to zklamání, když jsem dočetla prvních padesát odstínů tohoto literárního braku a další dvě knihy jsem neměla chuť ani otevřít, protože touha tuto sérii rituálně zakopat dva metry pod zem byla vskutku velmi silná. U značné části knih nabývám občas dojmu, že se špatně čtou nebo na mě působí jednoduše a slabě, díky špatnému překladu. V tomto případě musím říct, že sebelepší překlad by knize nepomohl. Jedině, že by sám překladatel byl spisovatel a celé by to pro nás do našeho jazyka proboha přepsal. Určitě u toho musel sám trpět, a několikrát se v google translate ujišťovat, že je to pravda. Autorka (aniž bych studovala před čtením její věk) na mě působila jako postpubertální nadržená blbka, neschopná se vyjádřit originálním způsobem. Celkem zajímavé téma (a to nejsem čtenář erotiky) naprosto utopila v plytkých frázích a rozkousala naději na zajímavý příběh stejně dementně, jako nechala Anastázii neustále ožírat její vlastní ret. Hlavní hrdinka, absolutně nemožná, k nevydržení protivná, panensky vlhne při pohledu na prachy, pro které jí vlastně nevadí, že ji ten idiot občas nařeže, když jí bude řezat, tak jak sama chce. On je to vlastně chudák, kterému někdo kdysi ubližoval a tak je v pořádku, když teď bude chodit po světě, klátit a mlátit ženské hlava nehlava. Na základě tohoto vzorce mne prosím omluvte, jdu okoupat děti v padesátiprocentním alkoholu, protože moje matka byla alkoholička.

10.02.2023 odpad!


Les v domě Les v domě Alena Mornštajnová

Měla jsem to štěstí, že jsem knihu četla dřív, než internet zavalily spoilery a aféra ohledně údajné krádeže myšlenky a příběhu, což je mi vcelku jedno a s kvalitou knihy a příběhu to podle mě nijak nesouvisí. Musím se přiznat, že po Listopádu asi nejslabší dílo autorky, což píši velmi nerada. Dokonce jsem si nechala knihu v myšlenkách uležet - dočetla jsem ji před týdnem - v naději, že až dozní to zklamání, zpětně se na knihu podívám jinak, ale nemohu si pomoci. Všeobecně rozprostřené pocity tíhy, smutku, temnoty, nádech thrilleru, stísněnost apod. se u mě zkrátka nedostavily. Nemůžu říct, že by se mnou emočně kniha nějak hnula. Styl, kterým byla kniha napsána se vymyká i autorčiným jiným knihám a mistrně vykonstruovaná souvětí, která se čtou stejně ladně, jako ptáci v letním ránu zpívají, jsem postrádala. Zůstává ve mě pocit zklamání, protože ta očekávání - jako čtenářka a obdivovatelka autorčina stylu - byla vyšší, než výsledek. Příběh nebyl ani propracovaný tak, jak autorka skutečně umí, některé postavy byly odbyté co do osobnostních charakteristik, až hloupé a působily slohovým stylem, namísto skutečného literárního umu. Knihu si samozřejmě schovám ke všem ostatním knihám autorky, ale znovu ji určitě číst nebudu a budu se těšit na další literární pokusy paní Mornštajnové, která svou kvalitou stále ční nad všemi ostatními českými "rádoby" literáty á la D. Landsman, mladá paní Krajčo a pod.

Druhá věc, která mi absolutně vadila je font, což bezesporu nemá vliv na kvalitu vyprávěného příběhu, ale oku to nelahodilo a bylo mi to i nepříjemné. Písmena byla zbytečně velká (pokud nebyla určena žákům 1. stupně ZŠ nebo dalekozrakým) a font číslování stran byl doslova zmrskáníhodný. Kniha by úplně v pohodě mohla být na méně stranách, čímž by nemusela být ani tak drahá. Knihy od mých oblíbených autorů si ze zásady kupuji nové a tahle investice byla nevratná a neodpovídala zážitku, který za své peníze očekávám. Nejen kvalitní příběh, ale i kvalitní zpracování ze strany vydavatelství. V tomto případě se nepovedlo ani jedno.
Jediná esteticky zajímavá věc je grafická úprava pevné vazby, která se skrývá pod obálkou.

05.05.2023 2 z 5


Analfabetka, která uměla počítat Analfabetka, která uměla počítat Jonas Jonasson

Četla jsem bezprostředně po staříkovi, takže už jsem na tento styl a humor byla dá se říct připravená a možná i trochu zvyklá. Skvělá a svižná kniha. Další knihu autora nechám uležet, aby mě potěšil tento styl znovu.

12.05.2023 5 z 5


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Jonas Jonasson

Výborná kniha, skvělý humor, svěží literární styl. Určitě se ke knize ještě vrátím a prozatím ji budu doporučovat dále.

12.05.2023 5 z 5


Listopád Listopád Alena Mornštajnová

Pro mne nejlepší česká spisovatelka se vydala směrem fikce a frází typu "coby kdyby". Není to jedna z knih, kterou si znovu přečtu, ale dočetla jsem ji, protože kvalita vyjadřování paní Mornštajnové a schopnost čtenáře zaujmout opravdu chytrým a vytříbeným stylem je nezměřitelná. Nemůžu hodnotit obsah knihy, protože to, jak si každý z nás dokáže představit, jak by vypadala minulost, "kdyby" se různé události vyvinuly jinak, je opravdu různorodá. Přečetla jsem si o představách paní spisovatelky, která tyto své představy umí zhmotnit a popsat velmi realisticky a zejména velmi kvalitně. Dvě hvězdy ubírám za přehnanou představivost, která je opravdu vykonstruovaná. Závěr knihy byl takový, jaký byl a zanechal ve čtenáři přesně takový pocit, jaký paní Mornštajnová zamýšlela - svíravý, smíšený, úzkostný s pocitem trocha toho vděku, že jsme ve společnosti tam, kde jsme.

18.02.2023 3 z 5


Hotýlek Hotýlek Alena Mornštajnová

Čtvrtá kniha od autorky prošla mými čtenářskými tužbami. Opět jsem nechala dojmy uležet, což se mi u této autorky vyplácí. Horko těžko jsem se do knihy začítala. Styl opět osobitý a výborný vypravěčsky i češtinářsky. Nicméně se nemohu ubránit pocitu znuděnosti cca do poloviny knihy, možná déle. Některé osudy a charaktery přidružených postav nebyly vůbec pro děj podstatné a ojediněle i zbytečně nabobtnale rozpliznuté jakoby autorce ujela původní linie příběhu někam jinam, aby to bylo o něco záživnější a dramatičtější. V poslední třetině knihy se děj rozjel, byl zajímavější, nabral spád, i když typické autorčino depresivno schované mezi řádky v každé knize, se stejně prodralo na povrch v krajně absurdní a zbytečné zápletce. Avšak nebýt této zápletky, pronudila bych se až do samého závěru. Po třech týdnech od přečtení nemohu říct, že by ve mně kniha zanechala nějaké emoce, nějaké to "něco" proč bych si ji chtěla přečíst znovu.
Kvalitně podaný příběh o jednom člověku, který se rozvětvil do vyprávění o spoustě dalších lidí, jejichž osudy byly kapičku a chviličku zajímavé, nicméně se člověka nijak nedotýkají.
Určitě doporučuji přečíst všem, kteří obdivují autorčin spisovatelský um a nevadí jim, že forma převyšuje sdělený obsah.

06.06.2023 3 z 5


Artemis Artemis Andy Weir

Vesmírná detektivka. Nenadchne, neurazí. Po Marťanovi nenaplnila očekávání, ale nutno říct, že Marťanem autor nasadil laťku velmi vysoko.

18.02.2023 3 z 5


Růže bílá, černý les Růže bílá, černý les Eoin Dempsey

Knize bohužel dávám jen jednu hvězdu, a to za to, že jsem ji dočetla. Úplné nesmysly většinou ani nedočtu. Buď špatný překlad, nebo špatný způsob vyjadřování autora mi neskutečně vadil. Některé věty nedávaly smysl, některé snad ani nenavazovaly na předchozí text a působily skoro jako vytržené z nějakého jiného kontextu, jindy byly zase useknuté, krátké fráze, které doslova dychtily po prodloužení v nějaké smysluplné souvětí. Příběh jako takový se pro mne příliš táhnul na mnoha stranách a nemohu říct, že by nějak odsýpal. Neměla jsem vůbec problém s tím, knihu odložit a za týden či dva se k ní opět vrátit. Rozhodně to není jedna z těch knih, kterou zkrátka nechcete odložit. Závěr knihy naopak nabral neskutečný spád. Obrovsky předvídatelný, urychlený a uspěchaný závěr nabral takový fičák, že jsem si ani nevšimla, a bylo po knize. Nějaká ta romantika na mě působila nuceně, jakoby byla do příběhu uměle vložená, aby to teda nebyl jen dokument o pilotovi a jeho přepravě přes hranice. Ani jsem vlastně nezaznamenala, kdy že se to do sebe zakoukali? Samozřejmě oceňuji autora, který se vydal nastudovat reálie, nicméně na tématiku válečnou byly napsány lepší knihy.

10.02.2023 1 z 5


Srdce netvora Srdce netvora Andrew Davidson

Kniha, která rezonuje uvnitř myšlenek ještě dlouho poté, co ji dočtete, je to nejhlubší literární dílo, na které člověk může narazit. Mezi tato patří i Srdce netvora. Několikrát jsem se musela do knihy začítat. Ten start skutečně velmi drhnul, ale jakmile do mě zasekl drápy "netvor" se svým plánem, jak naložit s osudem, nedokázala jsem ji pustit z rukou. Chvíli mi trvalo zvyknout si na Marianne a její retrospektivní vytrhávání z aktuálního děje, ale postupně jsem se i na ono vytržení začala těšit. Závěr mě úplně dostal a opravdu dlouho, velmi dlouho jsem o knize přemýšlela. Dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a několik mých přátel jsem touto knihou obdarovala. Vřele doporučuji, i když to není jednoduché čtení a určitě není pro všechny, ale jakmile se začtete, už ji neodložíte.

10.02.2023 5 z 5