woodward komentáře u knih

Jedna z výjimečných knih, což vyplývá z výjimečných okolností jejího vzniku. Vždycky tvrdím, že kvalita odpovídá mimo jiné i objemu času, který autor své práci věnoval. Vzpomeňte si třeba na Tolkiena nebo na pány Strange a Norrella od S.M.Clarkeové.
Mary Ann Shafferová napsala jenom tuhle jedinou knihu. Je to v podstatě vyprávění o válce, i když podstatná část se odehrává v roce 1946. Dějiště svého válečného příběhu si vybrala vskutku netradičně; opravdu, o tom, že Normanské ostrovy vláda Jeho Veličenstva přenechala Němcům bez odporu a bez ochrany se po válce moc nemluvilo a dnes se o tom už prakticky ani neví. Trvalo jí léta nasbírat fakta z historických záznamů i z historek pamětníků a ze všech těch let práce vzniklo pouhých 250 stránek, ovšem jsou to stránky naplněné lidskostí, humorem a zářivě laskavým vyprávěním. Pět hvězd.

24 09.06.2017

Chtěl jsem vědět, jak to skončí, tak jsem přečetl všech sedmnáct dílů (na celej příběh by stačily tři). To jsem si dal. No nic. Je to napínavý (a velmi předvídatelný, protože autorka opakuje některé situace pořád dokola, jenom osoby a místa se mění). A nakonec se vemou. Někteří komentátoři si tu stěžují na nekvalitní překlad. Nevím. Četl jsem originál a jestli je překlad ještě blbější, potěš pámbu.

2 03.06.2017

Přiznávám, že mě celá sága o "Havranu-Hawkinsovi" a pátrání po úlomcích dračí koruny zaujala hned od začátku a zhltnul jsem všech sedm dílů asi během čtyř dnů. Pan Stackpole psát umí, jeho postavy nejsou jen z papíru a zaujaly mě i některé poměrně originální prvky, které vnesl do žánru fantasy. Samozřejmě, je to o dracích a je tam spousta elfů - na tom není nic nového. Ale třeba urZrethiové a Gyrkymové, nebo chamtivý, leč nakonec veskrze "lidský" mořský bůh Tagothcha působí svěžím neotřelým dojmem. A na rozdíl od Eddingse a jiných tzv. "velikánů" žánru, když Stackpole píše o politikaření a o vztazích mezi vládci, o vojevůdcích, armádách a mocenských hrátkách, má to rozhodně hlavu a patu a člověk nemá pocit, že to pan autor odfláknul, protože ho tyhle věci moc nebavěj. Tedy - žádná intelektuálština ani velké umění to není (a nejspíš ani nemá být), ale rozhodně je to velmi poctivě odvedené řemeslo.
To ovšem nelze říci o kvalitě překladu, ten je mírně řečeno odfláknutý. Mimochodem, titul posledního dílu "Velká výprava" je nesmysl. V originále se to jmenuje Grand Crusade a je to o velkém, závěrečném boji proti Aurolanské vládkyni a jejím vojskům. Takže by se to nejspíš mohlo jmenovat "Velké tažení".

4 18.05.2017

Kroniky Prydainu není špatná fantasy (Myslím jako celek. Nebudu psát dva komentáře.) Čte se to hezky, velšský "background" je příjemný, jen ten závěr vypadá, jako by si najednou autor uvědomil, že na něco zapomněl a vymyslel si pro odcházející hrdiny "Říši léta"... no nevím, buď měl pocit, že to chce trochu "šmrncnout Tolkienem" anebo nepřišel na jinej způsob, jak udělat pasáčka králem. Ale jinak dobrý. Dám čtyři hvězdy.

2 03.05.2017

Proboha, kterej trouba vymyslel "Levušku a Pravušku? Jsou to přece "Levka a Pravka"!

Inspektor French je zajímavá figura klasické detektivky jednak proto, že autor čtenáři umožňuje nahlídnout mu do hlavy když probírá v mysli jednotlivé podezřelé, zvažuje různé směry pátrání, občas něco vyloučí, pak se k tomu zase vrátí, většinou mu to pátrání moc neodsejpá, ale je trpělivej, pilnej a nechybí mu představivost. Samozřejmě, mohutná kola Scotland Yardu melou pomalu ale jistě a vždycky mu dodají všechno, co potřebuje: Lidi, informace, prachy na honění padouchů v zahraničí... Jo, a na rozdíl od paní Columbové se manželka inspektora Frenche v příběhu tu a tam doopravdy objeví a dokonce ho postrčí správným směrem, když už si s tím pátráním neví rady.
Zařadil jsem si tuhle knihu do knihotéky, ovšem nemám ji doma slovensky, nýbrž anglicky - snad to nevadí.

2 30.03.2017

Stará anglická klasika se vším všudy. Inspektor ze Scotland Yardu je fikanej, padouši to mají vymakaný ale na něj si nepřijdou. Případné zmínky o laboratorních a jiných odborných testech a posudcích jsou decentně upozaděny, jelikož hlavní je to, jak to pan inspektor všechno skvěle vymyslí.
Já osobně z téhle trojky stavím nejvýš tragédii ve Starvelu, ale všechny tři mají něco do sebe.

3 29.03.2017

Bliaf byl samá kef.
Sláva překladatelce a jejímu potomstvu, které jí tyhle geniální repliky našeptalo.

4 25.03.2017

Je to velmi anglické vyprávění o velmi anglické tradiční instituci a o velmi anglickém zastánci a strážci jejích tradic. A také je to velmi obyčejné vyprávění o velmi obyčejném životě muže, jenž se stejnou neochvějností střežil nejen zmíněné tradice, ale i svoji prostou poctivost, smysl pro povinnost a oddanost svému poslání; a právě tím byl neobyčejný.

Uprostřed zeleného lesa leží jak albatros s rozpjatými křídly a korunkou na hlavě - město. Nejčistěji se rýsují modré osmiproudé betonové autostrády. V obou směrech osmiproudé, s mašlemi nájezdů, podjezdů, mosty a motýlky křižovatek. Kostky cukru a kostky z blyštivého skla stojí v prostoru náměstí a tříd volně...

Adolf Hoffmeister byl komouš, to je fakt. Ale byl to kumštýř. Bývaly doby, kdy o krásách světa psali spisovatelé a básníci. Dnes o nich píše každý, kdo udrží v ruce myš - myším jazykem; upoceným a šedivým.

7 12.03.2017

Nakouknul jsem do toho, ale číst to nebudu. Zkušenost mi říká, že pokusy o nastavování sérií jinými autory nedopadají dobře. Nero Wolfe Rexe Stouta by svému dvojníkovi v podání Roberta Goldsborougha musel dát facku. Soudce Ti od Fréderica Lenormanda mě taky nepřesvědčil. Nejspíš je to tak, že duch příběhu vyvěrá z mysli původního autora. Jakýkoliv pokračovatel se pak buď musí zříct vlastní osobnosti, což ovšem znamená, že vzniklé dílo nebude mít vůbec žádného ducha, anebo napsat svůj příběh o "zděděném" hrdinovi tak, jak ho vidí on, což ovšem znamená, že to bude jenom kniha o jakémsi jmenovci původní postavy. Vzhledem k tomu, že to všechno se očividně děje jen proto, že "zavedená" postava je lepší pro marketing, tak ať si ji marketing užije. Pro mě to není.

Druhá série vyprávění o temném elfovi (Planina ledového větru) je tak trochu nastavovaná kaše, tovární produkt se vším všudy. Tu a tam se zdá, že když autor neví, jak příběh posunout dál, vloží intermezzo s drakem. Jednou je červenej, jednou bílej, jindy zas černej... možná přijde na řadu i žlutej se zelenýma hvězdičkama. Ale je to celkem pestrý a napínavý, tak uvidíme, co ještě pan spisovatel vymyslí. Některá jména a pojmy jsou dost bezostyšně vykradený z Tolkiena, něco taky z antiky a korunu všemu nasadil pirát Pinochet. Překlad je příšernej - a to platí o všech dílech od samého začátku.

Nehodlám vkládat samostatný komentář k další sérii - prostě už to přestalo být ke čtení. V podstatě se dá říct, že kdyby autor o temném elfovi napsal tři knihy, bylo by to docela slušný řemeslo. Ovšem místo tří jich nasekal šest a přidává další a další, to už fakt nemám zapotřebí číst.

2 16.09.2016

Příběh o cestě ze tmy do světla, o nekonečném, často marném boji proti předsudkům. Není to špatná trilogie, až na to, že první díl stačilo smrsknout do dvou kapitol, protože celý ten úvodní příběh o mládenci, který vyrostl jako jedinej dobrák uprostřed zla, je mírně řečeno nevěrohodný. Jakmile se Drizzt stane pánem svého osudu, má už příběh hlavu a patu a je to docela prima fantasy. Čtyři hvězdy

2 14.09.2016

Neuchvátilo mě to. Uznávám, že je v tom leccos nového a zvláštního, a zkusím další díly, třeba se to zlepší. Ale celej ten základní koncept - ve zvrhlé společnosti sloužící zlé, vraždící bohyni, vyrostl slušný, nevinný hoch - mi trochu připomíná Cimrmanovo vyprávění o tom, jak se v rodině chudých přistěhovalců narodil bohatý hrabě Nikolič.

3 14.09.2016

Bývalý expert královského letectva na Rusko a rusky mluvící země, který v padesátých letech strávil dva roky ve východoněmeckém vězení, napsal knihu, kterou měl někdo napsat - a hlavně vydat - už dávno. Je to kniha o tom, že ruská zahraniční politika měla vždycky jen jediný cíl: expanzi. Příběh začíná v desátém století, za knížete Svjatoslava, možná potomka samotného Rurika, jehož skandinávští nájezdníci zakládali na území dnešního Ruska první trvalá sídliště, a táhne se až do dnešních dnů. Svjatoslavův syn Vladimír, Ivan Hrozný, Petr Veliký, Kateřina Veliká, Lenin, Stalin, Brežněv...je to dlouhé vyprávění a místy až trochu jednotvárné. Nejvýznamnější částí příběhu jsou samozřejmě obsáhlé pasáže věnované studené válce.

K tomu, že Zápaďané dnes o Putinově mocenské politice hovoří jako o nové studené válce autor podotýká:
Nejde o novou válku, ale o stále stejnou. A nezačala v roce 1945, jak udává obvyklé pojetí dějin, ale lze ji velice jasně vysledovat až do roku 1919, kdy Lenin založil Komunistickou internacionálu...
Vzápětí však dodává:
Kominterna představovala Leninův způsob, jak dát nový kabát rozpínavým choutkám carských předchůdců, jejichž vhodným následovníkem je Vladimir Putin a jeho klika...

Celou knihu pak uzavírá postřeh lorda Palmerstona, který samozřejmě studenou válku nezažil, ale očividně věděl již ve své době, co se dá od ruských vládců čekat:

Politikou i praxí ruské vlády odjakživa bylo rozšiřovat hranice tak rychle, jak apatie nebo bojácnost sousedních států dovolí, ale obvykle se taky tváří v tvář rozhodnému odporu zastavit či stáhnout A VYČKAT NA PŘÍŠTÍ VHODNOU PŘÍLEŽITOST KE SKOKU NA ZAMÝŠLENOU KOŘIST.

docela z toho mrazí, žejo?

10 10.09.2016

Přečetl jsem zatím prvních šest zeměplošských svazků a usoudil jsem, že je na místě učinit pauzu, aby si to hlava mohla trochu přebrat. Ne že bych se cítil přesycen, právě naopak, mám pocit, že této literatury není nikdy dost, ale byla by škoda zhltnout celou horu knih o Úžasné zeměploše naráz, stejně jako je hřích vyhulákat láhev dvacetiletého bordeauxského vína rovnou z flašky na jeden nátisk.
Toto první zastavení (mám na mysli svoje zastavení v nadšeném hltání příběhů o Zeměploše, nemyslím, že budu pokaždé připojovat i komentář na DK) mi umožnilo ověřit si, že nejsem sám, kdo má dojem, že Terry Pratchett byl nejspíš blízký příbuzný nebo aspoň kamarád naladěný na stejnou vlnu s Douglasem Adamsem. Internetových stránek, kde se spekuluje o možném příbuzenství obou autorů jsem našel hned několik - i když, jak se zdá, nikdo o tom neví nic konkrétního. Každopádně Adamsovo vyprávění o Stopařově průvodci po Galaxii (a o rozličných dobrodružstvích Arthura Denta a spol.) se vyznačuje humorem, který jako by historkám o Mrakoplašovi, Bábi Zlopočasné a jiných významných obyvatelích Zeměplochy z oka vypadl. Ať už je za tím princip nekonečné nepravděpodobnosti nebo vysoká koncentrace volně poletující syrové magie, jedno je jisté: V druhé polovině minulého století, zejména v posledních dvou dekádách, se ve Velké Británii rozvinuly dva zářivé literární talenty vládnoucí humorem a moudrostí v intenzitě, která by mohla být i nebezpečnou - zvlášť těm, kdo nevládnou smyslem pro humor a moudrosti se jim nedostává. Terry Pratchett se od svého chladnějšího a cyničtěji založeného kolegy liší bohatou pestrostí svých ztřeštěných vizí, a pod drsnou slupkou nemilosrdného kritika hlouposti a nenažranosti, cloumající lidstvem, skrývá srdce romantika. A obrázky na titulních stranách jeho knih - to je jen slabý odvar nepřeberného bohatství barev, které na člověka čekají uvnitř. Pět hvězd je žalostně málo; dám je všechny.

20 03.09.2016

Typickej Eddings. Postavy celé série Belgariad jsou pěkně vymyšlené, vyprávění je poutavé, ale všechno ostatní - vztahy, instituce, "pravidla příběhu" - je očividně "nedůstojno" autorovy pozornosti.
Po Eleniu a Tamuli je to už má třetí série od Eddingse a musím konstatovat, že tenhle pán je zcela typickým produktem amerického přístupu k věci: Obecenstvo si potrpí na zeširoka a barvitě vylíčené prostředí ve kterém se příběh odehrává - hlavně musí být znát, že to tam chodí jinak než v našem světě. Jenže obecenstvo (najmě v USA) je málo vzdělané a nerado myslí, a podle toho k němu lze přistupovat. Takže naplácáme barvy, názvy, souvislosti ve velkém množství, hlavně aby to nedalo moc práce a nezabralo moc času, neb čas jsou peníze. Pokud je příběh sám o sobě zajímavý, blbečkové si těchto nedostatků ani nevšimnou. Autorů, kteří "vyrábějí" pokleslou literaturu továrním způsobem za účelem rychlého výdělku, je za korunu kilo. Je škoda, když to potká takového, který opravdu umí psát. Jak jsem řekl, postavy a příběh jsou báječný - jen proto dávám čtyři hvězdy.

5 29.08.2016

Eddings umí vyprávět, příběhy jsou poutavé, hrdinové zábavní a sympatičtí. Potíže má s "backgroundem". Jakmile se pokouší ve svém světě vytvářet instituce jako jsou církve, vlády a státní orgány - a popisovat vztahy mezi nimi, je zřejmé, že to není jeho šálek čaje. Nejspíš ho tyhle věci prostě "nebaví" a bylo by asi jednodušší, kdyby se nepouštěl do zbytečných podrobností, protože všechny ty dějové peripetie vystavěné na vnitropolitických intrikách, mezinárodních vztazích a diskusích nebo sporech mezi církvemi a náboženskými doktrínami působí nepříjemně "odfláknutým" dojmem. Je to škoda. O některých věcech se v pokleslém žánru není třeba složitě rozepisovat, stačí jen náznak, aby vyprávění mohlo pokračovat. Bohužel v žánru fantasy se rozmohla jakási móda "budovat" světy jaksi "po tolkienovsku", s bohatým, pestrým zázemím, jenže nikdo z těchto napodobovatelů není schopen ani ochoten napodobit svůj velký vzor v míře erudice a především času a práce, jakou takový přístup vyžaduje.
Nicméně, příběhy jsou to pěkné. Za celou sérii Tamuli dávám čtyři hvězdy.

4 25.08.2016

Mám švagra Frantu, kterej když se ucházel o moji sestru, chtěl si šplhnout u budoucího tchána . Jednou se to nějak sešlo, že táta jel na chatu a nějak nestíhal, tak mu Fanda nabíd, že ho tam hodí autem. Odjeli nějak vpodvečer a jak to tak bývá, kdesi za Lahovicema mu to auto (zbrusu nový) kleklo a nakonec na tu chatu dojeli až dlouho po půlnoci. Zrovna tou dobou naši oba četli tuhle legraci o Kondelíkovi a Vejvarovi a tak od té doby náš tatík Fandovi dlouho neřek jinak, než "náš Vejvara".

15 04.08.2016

Na Clarkovi se mi líbí, že ať už si vymyslí jakoukoliv scifi "skutečnost", vždycky se pokouší velmi realisticky vyložit, jak by za takového stavu věcí fungovala lidská společenství. A na rozdíl od rozličných katastrofistů se odmítá zabývat neužitečnými apokalyptickými představami o sebezničení lidského rodu. Lidi totiž sice nejsou svatí, ale nejsou ani skrz naskrz zlí, ani totálně pitomí.

7 02.08.2016