Witchann
komentáře u knih
Zapomnění
Anthony Horowitz
(SPOILER) V rámci příběhů zaměřených na mládež velmi slušné zakončení povedené série.
SPOILER - Hvězdu dolů dávám hlavně za tu Mattovu (a potažmo i Scottovu) mučednickou linku, kterou nástup jejich starších alter verzí na scénu zrovna moc nevylepšil. - Konec SPOILERu
Jinak nemám, co bych panu Horowitzovi vyloženě vytkla. Bavilo mne to víc než předvídatelný Alex Rider.
Nikdynoc
Jay Kristoff
Nejsem velký fanda poznámek pod čarou a kdybych jen tušila, že je jich v téhle knize s nádherně stylovým přebalem celá kopa, nejspíš by mě to odradilo. A to by byla chyba.
Po nějaké stovce stránek jsem si na vesměs docela vtipné autorovy dodatky zvykla (dle mého je lze i zcela ignorovat) a v polovině už jsem si objednávala zbývající dva díly v akci. Nějaké ty mouchy se tu najdou, z Mie je na můj vkus až příliš velká borka příliš rychle, ale četlo se to jedna radost. I přes ty chlístance krve a neustávající umíráček, se kterýma se holt musí počítat, když se pár ´nezdárných dítek´ dost drsně školí na zabijácké řemeslo. Když to za sebe shrnu - dopodrobna a v celku originálně popsaný fantasy svět, ve kterém se Nikdynebudetenudit.
Kniha ztracených věcí
John Connolly
Z počátku jsem váhala, jestli se mi tenhle příběh líbí nebo ne. Ale nakonec to do sebe všechno tak hezky zapadlo, že dávám palec nahoru.
Johna Connollyho znám hlavně díky jeho sérii o Charlie Parkerovi, ale už jsem od něj četla i první dva díly Samuela Johnsona, takže jsem si naivně myslela, že vím, co můžu od Ztracených věcí čekat. Nevěděla.
Přechod děje z reálného světa do toho zvráceně pohádkového je sice lehce uspěchaný, ale tak sugestivně popsaný, že jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že je to pro hlavního hrdinu skutečnost. Příšery byly vážně příšerné a oblíbila jsem si Dřevorubce i Rolanda (toho hlavně a – lehký SPOILER – o to víc mě pak mrzel jeho osud).
Je to poutavý, ale taky pěkně drsný příběh o klukovi, který rychle dospěl. Malému dítěti bych tuhle knihu do ruky nedala.
Duna
Frank Herbert
Na Dunu jsem se chystala dlouho. A ač jsem nový film dle tohoto veledíla zatím neviděla, už teď můžu říct, že jsem za jeho vznik vážně vděčná. Hned první zhlédnutí traileru mne totiž přesvědčilo, že tenhle film prostě chci vidět. Jenže jsem se zařekla, že nejprve si musím přečíst knihu…
Tahle ´jízda na tvůrci´ stála sakra za to. Z počátku jsem si sice zvykala na specifický styl vyprávění pana Herberta, ale pak se mi to začalo tak líbit, že snad budu mít problém přejít zpátky na moderní tvorbu. :D Hlavních postav je tak akorát a jejich motivace jsou krásně vysvětleny, slovy popisující emoce autor sice šetřil, ale vždy je dokázal perfektně vystihnout, akce víc než dostatek a při popisu Arrakis mi bylo občas pěkné horko.
Originální sci-fi, kterou mi jistě nic jen tak nepřekoná. Plný počet hvězdiček bez nejmenšího zaváhání, doporučuji.
Stín modrého býka
Leonard Medek
Skvost české historické fantasy, který mne pohltil do sebe a nepustil až do konce. Má přední místo na mém seznamu knih k znovu-přečtení.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Pochmurná klasika, která vás přiměje vážit si toho, že jste se narodili o pár století později. Doporučuji.
Jiná rasa
Jenny Nowak (p)
Upířiny jsem měla v oblibě celé věky předtím, než se podle jisté autorky začali třpytit na slunci. Jiná rasa byla po Nemrtvém mým druhým setkáním s tvorbou paní Jenny a už tehdy jsem jí nenávratně propadla. Hrůzně krásný příběh, kterému patří čestné místo v mé knihovně.
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Mrazivé a precizně "odkrokované". Pocity, které ve mně tato kniha probouzela, se nedají dostatečně výstižně popsat. Perfektní spisovatelská práce. Až Pochod mne přesvědčil, že mám Kingovy "bachmanovky" přece jen raději než jeho "klasiku".
Svědectví
Stephen King
Jedna z mála knih od mistra Kinga, které si někdy v budoucnu chci přečíst znovu a to nejen z důvodu propojenosti s Temnou Věží.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.
Pán much
William Golding
Tentokrát to vezmu hezky stručně - z téhle "povinné školní četby" mám dodnes lehké trauma z pustých ostrovů a toho, jak dokážou působit na charakter člověka.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Nedlouhé vyprávění (na obvyklý rozsah pana Kinga rozhodně) o ztracené holčičce je děsivě realistické a pěkně mrazivé. Trishe nejde jinak než držet všechny palce. Jo, i ty na nohou. Celou knihu jsem slupla pomalu na jeden zátah. V porovnání s ostatními nezvyklé, ale i o to lepší autorovo dílo.
Prokletí Salemu
Stephen King
Pořádná upířina. Pěkně hnusná a napínavá jak moc krátké kšandy. Jedna z mých prvních a stále nejoblíbenějších kingovek. Poctivě odvedená řemeslná práce na textu. Ve stručnosti - knižní chuťovka pro vyznavače krvesajů.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Pohádková fantasy srdcovka, která má u mne jedno prvenství - vůbec mi nevadily sáhodlouhé odstavce písniček, jakkoli zdržovaly samotný děj. Povinná četba pro fanoušky J.R.R.Tolkiena. A trochu nečekaně se mi líbilo i filmové zpracování, ačkoliv ty tři mega-filmy rozhodně působí oproti jedné vcelku útlé knížce dost roztahaně. Palce nahoru za herecké obsazení. :)
Dcera vlčic
Jenny Nowak (p)
Uznávám, našly by se výhrady, jenže já neměla nikdy nutkání je v knížkách Jenny Nowak hledat. A Dcera vlčic na mém fanouškovském přístupu nic nezměnila.
Specifický styl psaní i vyprávění – ten jsem si zamilovala už před mnoha lety na počátku transylvánské ságy. Podání upírů – mnohdy krutí a arogantní nemrtví, kteří však i přes vlastní domnělou nedotknutelnost bojují s až příliš lidskými slabostmi a emocemi – v porovnání s podobnými ságami obsahující ukňourané dietáře pro mne balzám na duši. A ženské postavy, které umí bojovat za to, co je jim drahé, jako lvice. Nebo spíš v tomto konkrétním případě jako vlčice…
Eleanor jsem si zamilovala, stejně jako Arka a o Raxhaalovi se snad ani nemusím zmiňovat. Závěr jsem musela chvíli rozdýchávat, ale to se mi stává u děl paní Nowak často. Čtenářský zážitek to byl krásný i děsivý, emotivní a vkusně zasazený do skutečných historických reálií.
Město zrcadel
Justin Cronin
Na počátku třetího dílu jsem sice váhala, jestli se závěr dokáže vyrovnat originalitě prvního, nebo svižnosti druhého, ale s každou další stránkou mě tenhle příběh zase vtahoval čím dál víc do sebe, až jsem se vážně nemohla dočkat toho, jak celá tahle patálie s viráky dopadne. A stálo to za to. Rozhodne nelituju, že mám celou trilogii ve své knihovně.
Misery
Stephen King
Kingovsky mrazivý pohled na spisovatelské trable s Múzou a do mysli jedné šílené čtenářky. Rozhodně jeden z nejlepších výtvorů krále hororu.
To
Stephen King
Na toto hororové veledílo bych ráda reagovala jedním svým prastarým drabbletem na téma "Předtím a potom":
Před Tím:
Na horory se dívala skrz prsty, klauni jí připadali směšní (ovšem ne vtipní) a při míjení nějaké kanálové mřížky maximálně nakrčila nos.
Během Toho:
Všude chodila s nosem zabořeným v tlusté bichli, při pohledu na děti hrající si s papírovou lodičkou jí běhal mráz po zádech, klauni jí začali připadat děsiví a na kanály pohlížela s nepokrytou hrůzou.
Po Tom:
Z hororů se stal její oblíbený žánr, klauny by nejraději vymazala z povrchu zemského a hluboké, temné a zatraceně všudypřítomné díry v chodnících obchází pokud možno metrovým obloučkem. Obzvlášť ty, ve kterých je slyšet voda...
King je king.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.