Vera Silent
komentáře u knih
Kočky
David Alderton
Tahle kniha odpovidala tomu, co jsem chtela - dokonalemu prehledu vsem mozny barevnych variet v podstate vsech plemen kocek. Jsem jednak kockomil, druhak navstevnik vystav kocek, ktery rozlisuje mezi odstiny jako stinovana, kourova, tabby apod., a poslednak kocky rada kreslim a rada si sve objekty perfekcionisticky vybiram prave z teto knizky.
Pokud si chce nekdo koupit knizku, kde se dozvi o peci o kocku, prakticke rady pro ruzna onemocneni aj., tak tohle neni ta spravna kniha.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Od autora Pokání jsem čekala hodně a proto se to asi bez mírného zklamání nedalo obejít. Nicméně toto dílko je McEwanova románová prvotina a pokud k tomu přihlédnu, tak si to ocenění zaslouží. Přesto má člověk po celou dobu četby pocit, že je to nějaké divné a nechutné, a v polovině trochu upadá tempo, jako by to bylo rychle napsané nebo uměle protáhnuté.
Letničky a dvouletky
kolektiv autorů
Kniha mojí babičky a jí ty kytky vždycky rostly :-) Teď rostou i mě...
Elfové, hobiti, trpaslíci a mýty
Andrea Čudrnáková
Velmi dobre, i kdyz to ma sve ale. Je to to nejdetailnejsi intertextualni studie Tolkienovy inspirace, co jsem kdy cetla, ALE ty vycty mytologickych predloh jsou pro klasickeho ctenare trochu zdlouhave. Je to psane a vydane popularne, ALE je v tom silne citit akademicky vliv - jako by jste cetli diplomovou praci. Jasne, ze je to vydane pro Tolkienovske fajnsmekry a autorka rozhodne odvedla skvelou praci. Ja jsem ovsem uz chronicky navykla cist akademicke clanky (to vzdy neni poklona, akademicke nekdy znamena na vysoke urovni, nekdy proste nudne a komplikovane k tomu), takze tezko rict, jak takovyto format uspeje u siroke verejnosti.
Hrdina západu
John Millington Synge
použití dialektu zabíjelo moje pobavení ze hry (to bych musela rozumět, co to vlastně postavy říkají). Jinak je to trochu ve stylu parodie na Irsko a jejich obdiv na jedné a odpor na druhé straně, snad i trochu psychologická studie (nekňuba se stane zdatným mladíkem, stačí jen, aby v něj někdo veřil a považoval si jej a naopak).
Vlastní pokoj
Virginia Woolf
první dvě kapitoly jsem si říkala, jaké zajímavé prvky a rysy Virginia vyzdvihuje, jak mě baví zapojení jejích vlastních vzpomínek. Zbylé tři kapitoly jsem si říkala, kdy už bude konec. Možné je to proto, že dnes některé věci pro ženy nejsou takovou překážkou jako dříve, ale je to i stylem. Virginiiny zkušenosti jsou cennější a zajímavější než tlachání okolo a ve chvíli, kdy je přestane používat, je to už nuda.
Slečna de Scuderi
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Vcelku dost napinave cteni s originalni zapletkou. Postava vraha je ten spravny maniak jak ma byt, je to okorenene motivem lasky, parada. Snad je to jen na dnesniho ctenare predramatizovane (postavy bezne padaji do mdlob, roni slzy, vzpinaji ruce) - na takovou precitlivelost dnes nejsme zvykli, ale pribeh je koneckoncu vypraven za dob vlady Ludvika XIV., takze ja bych to tolerovala jako dobovou odlisnost. Jedine, co me nebavilo, bylo zasveceni ctenare do historickych souvislosti ohledne travicstvi v Parizi. Chapu, ze to spisovatel povazoval za dulezite pro vytvoreni atmosfery. Me to ale vadilo, uplne to na nekolik stran prerusilo dobre nacaty pribeh a jestli ctenar zavre knihu, aniz by ji docetl, tak to bude stoprocentne v tehle casti.
Bílý tesák
Jack London
Celkove velmi dobra kniha s originalni tematikou a originalnim hrdinou. Londonuv obdiv houzevnatosti, sile a prizpusobivosti je v postave Bileho tesaka skutecne znat. Je tu take plno naturalistickych rysu - napr. povaha Bileho tesaka je utvarena nepratelskym prostredim a tesakovo vztekle obdobi je tak prirozenym vysledkem pusobicich vlivu (ne jeho rozhodnuti ci vina), ktere ma sve stopy dokonce i ve stastnem happy endu. Jedine, co me trochu iritovalo ( a snad to bylo prave proto, ze dospely ma tendenci pristupovat ke vsemu kriticteji nez dite) byla urcita idealizace hlavnich hrdinu. Tesak je nekdy trochu "prelidsteny" a Scott zda se nemit jedineho zaporneho rysu, navic pochazi z velmi zamozne rodiny. London sice obdivuje tvrdy a prosty zivot na severu, ale tesakuv zachrance je bohac z jihu.To, ze by vlk mel "bile bohy" povazovat za mocnejsi nez Indiany je take trochu rasisticky relikt vychazejici z nazoru tehdejsi spolecnosti, spise nez dojem vlka zatim citim dojem vypravecuv. Jinak ovsem velmi prijemne cteni.
Opožděná láska
Peter Härtling
Tato kniha je napsaná perfektním a velmi neotřelým způsobem. Je vyprávěna z perspektivy dítěte ale s nadhledem a komentáři dospělého. Dokonale zobrazuje nacistickou propagandu, která zatemňovala mozky dětem; a vztahy mezi Čechy a Němci v Protektorátu. Není to žádná z dalších drastických zpovědí o druhé světové válce, neboť dítě si neuvědomuje v plném rozsahu, co se kolem děje. Zato se kniha snaží pochopit život, jednání, beyradnost a strach člověka (otce aj.) a to velmi citlivým způsobem.
Milovnice
Elfriede Jelinek
Vypravec je skutecne brutalni, sarkasticky, vulgarni a nemilosrdny. Proto jsou "Milovnice" uplne jine od veci, ktere je clovek zvykly cist a tak ho to hned sokuje a zaujme. Ucinek teto cetby na ctenare muze byt ruzny, ale odhaduji, ze Elfriede a vubec kniha v jakekoliv podobe se jen tezko dostane do rukou nekoho s pouze zakladnim vzdelanim a malomestskym zivotem, aby v teto knize mozna mohl poznat sam sebe (ledaze by o tom psali v Blesku). Ostatnim muze zase jednou pripadat, ze jeho vlastni zivot prece jen neni tak spatny v porovnani s protagonisty knihy. Trochu epokalipticky to navrhuje, ze laska a lidske vztahy nemaji moc spolecneho, resp. laska nema misto v prilis tezkem upracovanem zivote v dire.
Rej
Arthur Schnitzler
Rej samozřejmě není nijak hlubokomyslná filozofická kniha, ale rychle a zábavně se čte. I dnes budí podobný text úsměv na tváři, co teprve na přelomu století, to to muselo dostat lidi do kolen; to co dnešnímu čtenáři připadá jako chytré nepřímé a eufemistické vyjádření sexuality a trochu sentimentální hra s napětím, to muselo tehdejším čtenářům připadat jako nechutné porno. Kromě pobavení to asi nikdy nemělo žádné jiné poselství, i když mnoho kritiků v této knize hledá dekadentní kritiku spolecnosti apod. Každopádně tato kniha pobaví, takže výborné hodnocení je na místě.
Snová novela / Die Traumnovelle
Arthur Schnitzler
Na tehle novele mi vadila jeji neurcitost. Vsechno je jen naznacene, vzrusujici zahada tajemneho balu mohla byt vic zapojena do deje. Celkove ma clovek pocit, ze Fridolinovi dava zivot spousty moznosti, ale on si je vsechny necha uniknout jenom proto aby zjistil, ze ackoliv ho manzelka rozciluje, neumi bez ni zit. Mozna tim chtel Schnitzler rict: Manzelsky stereotyp je sice nuda, ale je to to, co chceme a co nas dela stastnym. No dobre, ale prece jen vymyslel dobre motivy, ktere mohly byt mnohem dramaticteji pouzity. Celkovy dojem by uz potom ale nebylo splyvani snu a reality.
Malý pan Friedemann
Thomas Mann
Krátká novela ovšem s velice důmyslně promyšlenou symbolikou a hloubkou. Thomas Mann si vyhrál s vlastnosti postav, barvami i světovými stranami. Panu Friedemannovi se polovinu života dařilo životu se vyhýbat a ve chvíli, kdy je s ním konfrontován, to znamená jeho konec.
Chicago
Carl Sandburg
Sandburgovy basne jsou moderni svou formou a kompozici. Napriklad basen zvana jak jinak nez Chicago na jednu stranu opevuje vyspelost, obchod a prumysl mesta a na druhou stranu vypravi o bide a kriminalite na ulici. Jsou to trochu jine basne ne na jake je clovek zvykly a ackoliv neni literatura, kterou bych odsoudila, neco proste sedi vic a neco min. A Chicago patri do te druhe kategorie.
Torquato Tasso
Johann Wolfgang Goethe
Postava Tassa je uknourany vecne ublizeny umelec a paranoik. Goethe obvykle zobrazuje komplikovane a precitlivele duse (viz. tisickrat lepsi Werther), ale u Torquata se clovek nemuze dockat konce nebo si preje smrt hlavni postavy, ktera by mohla hru o hodne vylepsit. Nejhorsi akt je ten, kdy je Torquato na jevisti sam a vede monolog. Jindy dej zachranuji alespon vedlejsi postavy.
Emilia Galotti
Gotthold Ephraim Lessing
Kdyz uz tragedie, tak poradna. Ani na chvili to cloveku nedava nadeji na nejaky pozitivni konec, coz jsem tam docela postradala. Nejak to slo od spatneho k horsimu, Emilia precitlivela kvetinka, ktera si sama zvoli svuj konec a otec co ji k nemu dopomuze. To vsechno jen pro rozmar rozmazleneho floutka prince.
Pohádky bratří Grimmů (77 pohádek)
Jacob Ludwig Carl Grimm
Uprimne, kdo by je nemiloval. Snad krome Andersena bych tezko hledala lepsi pohadky. Vetsinou ale byvaji upravene, aby odpovidaly vkusu spolecnosti. Precist si treba originalni verzi treba Popelky, kde si damy kvuli strevici rezou kousky nohy nebo Snehurky (coze si to zla kralovna nechala uvarit k obedu potom, co Snehurku dala zavrazdit?), to je prave ten pravy masakr. Ty verze pohadek ale upravovali uz samotni Grimmove, takze v dnesnich knizkach bych se nebala snad jen ze by nekomu spadl orech na hlavu.
Kreslení jako cesta k sebevyjádření
Nick Meglin
Je to trochu jina kniha o kresbe nez na jakou je clovek na trhu zvykly. Rychle a prijemne se to precte, na takove jedno posezeni ke kave to je, je to doplnene hezkymi skicami mistru i amateru a nektere kreslici ukoly jsou skutecne zajimave a je zabavne je plnit. Je to lehka prijemna cetba, ktera se nevnucuje a pritom da pekne podmety k zamysleni a inspirativni napady.
Moje Antonie
Willa Cather
My Antonia je takova americka obdoba nasi Babicky. Je to nostalgicke vzpominani na chude, avsak stastne detstvi uprostred prerie v Nebrasce. Hlavni hrdinky romanu jsou vsechno silne zeny, nektere se stanou schopnejsimi a bohatsimi podnikatelkami a obchodnicemi nez muzi, jine, jako treba Antonia, najdou sve stesti a smysl zivota v rodine. Pro me bylo obzvlast zajimave cist, jak Americani odlisne chapou nasi ceskou kulturu (to je obsazeno predevsim v prvni casti knihy) a i po nekolika stoletich mi pripada, ze the family of Shimerda byli typicti Cesi. Je zajimave, jak se nektere prvky kultury skutecne nemeni a take, ze tzv. asimilace, tedy prizpusobeni se, rozhodne neni samozrejmost. Antonia se po celou dobu knihy nestala Americankou, i kdyz v Americe vyrostla a zila. Muze se to porovnat s pristehovaleckymi rodinami dnes. Nostalgicke cteni na pohodlne vecery, velmi prijemne to plyne.
Havran Nezbeda: Všechno je moje!
Nele Moost
Tenhle příběh nemá tolik vtipu a to je vlastně nejdůležitější vlastnost tohoto střešťeneho ptáka. O pointe havran není, nejsou to bajky, spíš takové dětské černé komedie. Veškeré poučení je eventuálně na dodatečném výkladu rodiče, ne na prevychove Havrana, který má právě zobrazovat ten protiklad. Havran vždycky provádí rošťárny, ale některé díly (včetně tohoto) jsou prostě nudnejsi než jiné.