vendy246 komentáře u knih
Deníkový záznam života starého muže (LV), který už nemá chuť ani vůli něco měnit, natož cestovat a něco někomu vysvětlovat. Učí se na klavír, ačkoli mu to nejde. Sám pro sebe komentuje své prožitky a myšlenky. Přečteno na jeden zátah.
"Život zdá se mi krásný, čím dál zřeteněnji"
"Líbí se mi jakékoli počasí"
Plno více či méně známých mouder shrnutých do čtivé publikace. Zkušenosti autorů z praxe a jejich šťastný, již rok trvající vztah jako důkaz a čtenářova naděje.
Život a smrt psíma očima. Pes je to velice vnímavý, upřímný a vtipný, trefuje to dokonale. Krásné čtení o lidském a psím životě a o tom, že mezi námi nemusí být až takový rozdíl, jak by se nám mohlo zdát. Vzpominky na doby, kdy
"...někomu se něco narodilo nebo se někdo vdával, oslavoval kulatiny (tenkrát se ještě neumíralo)" ED se stal definitivně mým oblíbencem.
Dílo malé rozsahem, ale velké obsahem. Každá věta má význam a vyprávéní mnoho vrstev. Čtenářská lahůdka. Krásný jazyk, obdivuhodná schopnost autoura vyjádřit zamýšlené. LV nahlíží do svého nitra a nachází svoje dětství a život svých rodičů a příbuzných na venkově. Vyprávěním prostupuje všudepřítomná destrukce způsobená totalitním zřízením, dobou v níž autor žil a režimem jemuž byl zpočátku nakloněn. Svědectví doby, výstižný popis vesnického života. Nádherná knížka.
Přečetla jsem na jeden zátah i přes to, že kniha není úplně dobře napsaná. Často divné dialogy, stylizace, moc emocí a zbytečně mnoho vět. Celou dobu to na mě působilo, jakobych četla špatný překlad. Tara a Martin se "nespojili", jen se o sebe "třeli". Jako fakt?:)
Kniha popisuje jednu hrůzu na druhou a čtenář je otřesen. Pro představu o vztazích mezi Ukrajinci a Rusy, o situaci na Ukrajině a uvědomění si, co mohou mít Ukrajinci za sebou a jaký život je často čeká u nás, stojí kniha za přečtení. Autorovi držím palce, aby trochu ubral, vyladil to a dozrál. Pět hvězd za námět, který je velice aktuální, bohužel.
Život Ivana Klímy a dění v totalitním Československu v letech 1967-89. Pobyt v "kapitalistické" Americe, návrat do socialistické vlasti, vyloučení ze strany, vyhazov z práce, zákaz činnosti, výslechy, perzekuce... Zajímavé čtení také o mnoha známých osobnostech, se kterými se znal a stýkal, ač sám nepodepsal Chartu77. Jak sám zmiňuje, odpor k moci spojoval lidi různých názorů a z různých pater společnosti. Odpovědi na mnohé z otázek, na které by mne ani nenapadlo se zeptat.
Velmi by mne zajímalo třetí, porevoluční pokračování očima Ivana Klímy...
V době, kdy byla kniha napsaná to musela být naprostá bomba. Ještě před 10 - 20 lety bych byla u vytržení. I dnes si při četbě uvědomíte, jak moc žijí ženy v područí mužů. A když se ženy chovají k mužům jako muži k ženám, je to ponižující, strašné a šokující. Kniha o světové pandemii, totalitě a nerovnosti žen a mužů. Vymírají plodní muži, vládnou ženy a přejímají chování mužů, touhu po moci, sexismus, aroganci... Ženy bezostyšně mlsně koukají a komentují muže, časopisy plné polonahých vyvinutých mladíků. Svět naruby a skutečná pandemie za námi.
Moc pěkná kniha z pera výborného spisovatele. Ivan Klíma vypráví o dětství stráveném v Terezíně, o tatínkovi, který byl vědec a komunisty stíhaný komunista, o svém spisovatelském životě a letech v KSČ. Kniha končí rokem 67 sjezdem spisovatelů, kdy už bylo jasné, že "základními kameny komunistické ideologie byly lež a krádež". Zajímavé čtení o člověku, který byl sám členem. IK popisuje situaci ve společnosti, mechanismy vládnutí totalitního režimu, vnitřní rozkol KSČ na ty, kteří vidí absurditu a ty, kteří ji neřeší a o to víc z ní těží. Dokonale zasazeno do kontextu doby, zmínky o známých autorech českých i světových, dobříšském zámku a kultuře té doby. Už se těším na druhý díl.
Tak to bylo krásné a objevné čtení autora, dřevorubce/mořeplavce, který upřednostnil žít před mít. Trochu jako deník. Napsáno obyčejně, zato plné myšlenek, poznatků, zážitků a setkání s českými emigranty i se sebou samým. Sbírka důležitých věcí, které si RK během své plavby zaznamenal. Bavilo moc.
"Chcete-li zbohatnout, vyhoďte ... ledničku"
Super četba. Zábavné. Alkohol, sex, sázky, dluhy, zlodějina a přímočaré pojmenovávání věcí, všechno se to na vás jenom valí. Žádné zásady a pravidla, nic co by se mělo. Jak to, že jsem dosud nic od ChB nečetla?
Zajímavé číst Václava Havla, toho, kterého jsme všichni znali, ale málokdo od něj něco četl. V mém, okolí nikdo. Eseje vysoce předčily mé očekávání. Obdivuji vyjadřovací schopnosti, hloubku vhledu, morální hodnoty, směřování a odvahu VH. Pro mne jako zástupce mladší generace bylo nesmírně zajímavé číst o rozdílu totality před a po roku 68, číst překvapivě dlouhý dopis Husákovi o stavu tehdejší společnosti, o Chartě 77 a jejím záměru prostě jen "žít v pravdě" a podle platných (ale režimem ohýbaných) zákonů. VH už tehdy poukazuje na rozpor ve vnímání podstaty "disidentsví" a "opozice". Mnohá překvapení plus jedno na závěr v podobě vize světa v "postdemokracii". Václava Havel si zaslouží, abychom ho měli rádi. Škoda - mnozí z těch, kdo si ho berou do pusy, by ani nebyli schopni nic od něj přečíst. Chybíte mi, pane prezidente.
První kniha od této autorky. Přečteno za dva večery. Řadím do partičky Lednická a Mornštajnová. Napsáno prostě, jako jsou prostí samotní hrdinove. Prostí, ale hrdinové. Šilená doba, vlastně lidi.
Nerudovy fejetony z let 1868 - 77 vypovídají o společnosti té doby a autorově vnímání světa. Sbírka je rozdělena do čtyřech tematických celků, přičemž fejetony z části Různé byly naprostá lahůdka a Divadelní a Literární nebyly nic pro mne.
Neruda se zamýšlí mj nad lidovými zvyky, náboženstvím, nadváhou a zavedením metrické míry, ale dozvíme se také například, že hříšný peníz za krmení těla vycházel na 12 zlatých a 60 krejcarů měsíčně.
"Mám v bytu svém skvělou sbírku předmětů, které mě vesměs scházejí, pošlu ti seznam"
Nádherná kniha, kterou chcete mít. Čistá, vkusná obálka, vhodně zvolený papír, dokonalý koncept. Kresby Pavly Hampton dalece překonávají fotografie. Nejhezčí dárek k Vánocům ever.
Pěkné fejetony z období Pražského jara jednoho z autorů Dvou tisíc slov a pozdějšího zakladatele Charty 77, které pomohou pochopit toto nadějné období. První kniha LV a určitě ne poslední. Literatura jak má být, jazykově i obsahem.
"Naše tehdejší starosti na naši nynější hlavu"
"Nikdo není starší, nežli kolik pamatuje"
Běžný život a běžné radosti obyčejných lidí ve vykloubeném světě 60.let, kde každý mohl dělat jen to, co mu bylo povoleno. A aby nebyly povídky nezáživné, umístil do nich BH vždy nějakou perličku, často dost nechutnou. Přejetou srnu, doručování lidského srdce, běh krys přes roztavené železo nebo řezání andělů z kostela na palivo. Spíš takové zájmové čtení, než strhující.
Povídky z let 1949 až 1994 zachycují jedním dechem krásy i hrůzy světa Bohumila Hrabala. Bez přímé řeči, s obdivuhodnou vyjadřovací schopností a v dlouhých souvětích, tak jak plynou myšlenky, jak vnímáme dění kolem sebe... Opojení životem za okolností, které nejsou nikdy ideální. Vědomí stárnutí a smrti. Zachycení doby svého vzniku. Poválečná svobodná matka, vzpomínky kolegy z fabriky na koncentrák, "spokojené" spojené státy sedmdesátých let, kde je tolik aut, že není kde zaparkovat a kde mají problém s naducanými dětičkami, revoluční rok 1989...
"pořád jsem v prodlení, že zhebnu dřív než si zablázním podle svýho gusta"
Zajímavá kniha o Slovanech, o kterých se toho moc neví, protože neměli písmo ani ambice něco zapisovat. To, co víme, víme díky jiným národům, které se se Slovany stýkaly a zanechaly nějaké písemné zmínky. Památek se dochovalo minimum také proto, že byli Slované přírodní, zemědělný lid a i své modly dělali převážně ze dřeva. Vědcům tedy nezbývá než zkoumat jazyk (což je fascinující), ve kterém se zachovalo více informací, než by si laik mohl představit. Původ slov sahá daleko hlouběji do historie, než dokládají první písemné a archeologické památky (tzn. před 1000 n.l.) Překvapilo mě, kolik výrazů v češtině je přejatých od našich prasousedů z Íránu a kolik zvyků a pohanských tradic, které jsme si přinesli s sebou (z území na rozmezí Ukrajiny, Běloruska a Polska) přežívá dodnes. Říkám si, kolik je v nás českého?
Šaman se mi líbil. Bavily mě ty vrstvy - neolitická společnost, mystlika, manipulace, diktatura. Neměla jsem s tím problém. Problém mám s autorem, ale kdo jsem, abych soudila. Na každý pád píše dobře a má o čem.
"Příliš mnoho hňupů - šamanova smrt"
Četla jsem silou vůle a s odporem a nedočetla jsem. Všechno holt není pro každého. Zastaralý jazyk, zvláštní styl a především pro mě odpudivý obsah. Za mě byl nejlepší autorův životopis a doslov na konci. A to jsem z Lidské tragikomedie byla nadšená a na Nemesis jsem se těšila...