Vencio komentáře u knih

Mně osobně padly do oka spíše vícedílné romány, ale semtam sáhnu i po nějaké té jednohubce. A u této knihy jsem rozhodně vedle nesáhl - zajímavý svět je první dobrým předpokladem, i když třeba rasy jako celek jsou zde tak trochu rigidní - osobně mám raději spíše odstíny šedi, než černou či bílou, ale k příběhu, stylu magie i samotnému světu to zde tak nějak sedí. Magie se zde sice drží léty ověřeného systému, ale přesto se tu nějaký ten nevšední kousek či bytost najde, zároveň se také zde nespoléhá pouze na samotnou magii, ale své slovo má i chladná ocel. S tím souvisí i boj (obvykle spíše menší šarvátky vzhledem k žánru) a celkový popis boje, který je zcela uvěřitelný, což se ženám-autorkám ne vždy daří.

Charaktery postav a jejich vývoj jsou vzhledem k rozsahu skvěle propracované. Autorka se nesnaží z ustrašené postavy udělat během týdne ostříleného zabijáka, ale raději postavu uvede jako malého chlapce a dá mu několik let na to, aby se vypracoval - dokonce jej pošle formálně studovat a získat licenci (zároveň tím ale čtenáře také provede). Vývoj postav také nezávisí na jediném zlomovém okamžiku - jistě nějaká poslední kapka obvykle přijde, ale předchází jí uvěřitelný sled událostí. Samotný Mortifer sice asi nebude mou nejoblíbenější postavou vůbec, na druhou stranu má své charisma, a tak jsem si k němu cestu přece jen našel, zejména díky jeho neplechám ale i omylnosti (a možná i kvůli některým přímočarým vztahům vypůjčeným od záklínače, aneb „vědmák, schovejte ženské“, žádné dvacetistránkové „má mě rád, nemá mě rád“). Většina vedlejších postav také měla svůj příběh a kouzlo, například Louven s Abrou, Lebekain či Velký Šejdíř, snad jediný, kdo mi vyloženě nesedl byl Cedrik - možná to bylo tím, že na relativně mocnou a často zmiňovanou postavu, tak trochu spadl z nebe.

Z jazykového hlediska se přece jen objevily nějaké té chybky, ale nijak zásadně to čtení neztěžuje; o něco horší je, že děj občas v některých detailech úplně nenavazuje, jako třeba v případě Rricia, kdy bylo jeho jméno zmíněno dříve, než byla odhalena jeho identita. Přesto se nejedná o nic zásadního. Zásadní výhradu jsem měl pouze k některým významným událostem, které zůstaly nedořešené - nicméně, ty hlavní obsahuje druhý díl „Smrtonošův slib“. Celkově rozhodně 5/5; možná i za to, že autorka je Češka a vzhledem k žánru (a kvalitě knihy) je to jako s tím šafránem, jak píše kolega čtenář níže.

Zajímavá kniha na zajímavé téma, avšak čekal jsem něco trochu jiného. Předně je tam kvantitativně velmi málo bohů a také obsahově jsou kapitolky o nich velmi strohé; jak poznamenává jeden z předchozích komentářů, tak jsou zde popsány spíše bytosti nižšího významu (křesťanským žargonem démoni) a lidové svátky. Což navazuje na druhý nedostatek, jenž vnímám jako ještě závažnější - používání křesťanské terminologie, například "kostel" jako místo uctívání slovanských bohů (ty mimochodem autor velmi často nazývá jako "bůžky"), dále jako důvod proměny člověka v démona často označuje absenci křtu, také používá termíny Vánoce či Velikonoce - zde by bylo lepší využívat spíše původních oslav rovnodennosti apod. I o celém slovanském náboženství hovoří jako o "modloslužebnictví", což v autorově podání vyznívá poněkud negativně. Celá kniha je tak protchnuta křesťanským světonázorem a morálkou. Možná je autor ovlivněn terminologií a názory Helmolda z Bossau (z nějž společně ještě s Adamem Brémským a Dětmarem z Merseburku velmi často čerpá), avšak ti všichni byli křesťanští kněží, takže u nich je tato zaujatost pochopitelná, nikoliv však u akademického filosofa a historika. Zajímavý je dále autorův názor, že mnozí ze slovanských bohů jsou deifikovaní náčelníci a jiní předci, zároveň ale tuto myšlenku považuji za nedostatečně podloženou.

Jazyk je (i podle předmluvy nakladatele) téměř původní, a tak to dodává určitou autenticitu doby vzniku - zároveň však jazyk nijak zásadně neztěžuje čitelnost dnešnímu čtenáři, kupříkladu takový Palacký už je poněkud jiná káva, a to i s většími zásahy do textu. Překlepů a jiných chyb je v knize velmi málo a občas jsem i váhal, jestli ta podivná fráze či z dnešního pohledu přímo chyba byla chybou i v době vzniku díla. Dále také oceňuji ilustrace, některé jsou skutečně velmi povedené a krásně doplňují text, zvláště u některých bytostí, jako je třeba můra nebo děděk, jsem si je poté dokázal lépe představit. V neposlední řadě také oceňuji rejstřík, k dokonalosti tak po formální stránce chybí už jen seznam literatury.

I přes své zabarvení má kniha jistě svůj význam a je pravdou, že pokud se oprostíme od dřívějších křesťanských zástěrek a dnešního ezoterismu v této oblasti, tak se nic moc nového vlastně nevybádalo. I přes určité výhrady autor využívá vědecké metody bádání a nepodřizuje své závěry různým konspiracím a rádoby národovectví, jak tomu u některých současných děl v této oblasti bývá. Abych ale ještě více zdůraznil pozitivní přínos knihy, tak první část knihy o bytostech a duších je velmi zdařilá, taktéž mě velmi pobavilo, že často zdůrazňovaný neduh podvržených dětí a různých zlých bytostí bylo, že "hodně jedí", což ale zároveň dává smysl vzhledem k tehdejší životní úrovni. S trochu přimhouřeným okem 4/5.

2 15.08.2020

Krásný návrat ke starým známým, a navíc ještě pohled do jejich minulosti a psyché. Miluji náhledy do nitra postav příběhu, a přiblížení tak jejich činů v hlavních dějových linkách; o to víc oceňuji, že autor takto hluboké myšlenky vtěsnal do povídkového formátu. Navíc jsou povídky tak skvěle napsané, že poslouží jak veteránům Roztříštěné říše, tak jí nepolíbeným.

Příběh vypraví 14 povídek, většinou se zaměřují na střípek či přímo určující moment v životě některého z bratrů, jak již sám název knihy napovídá; a všechny jsou naprosto výtečné. Kdybych měl vybrat tu nejlepší, tak by to byl úkol nad mé síly. Mnohé povídky jsou skutečně originální a skvěle dokreslují svět - třeba jak přesně Jorg k vedení bratrů přišel. Dějová linka některých povídek je sice trošku předvídatelná, ale i tak jsem si užil každou jednu z nich a se zatajeným dechem čekal, jak se vyvinou různé detaily.

Děj je sice vždy podřízený psychologii postav, ale přesto není jen jakousi výplní pro nimrání se v lidských touhách. Zároveň také nijak nevykrádá hlavní sérii a třeba taková Šípková Růženka a Zvolený režim obsahují další střípky dřívějšího světa - přestože sci-fi literaturu příliš nemusím, tak Mark umí tyto prvky v příběhu využít (mnohdy mají dokonce klíčový význam) a přesto nepůsobí rušivě ve fantasy cyklu. Jazyk knihy je velmi dobrý, naprosté minimum překlepů, stylistika je také skvělá a hlavně je názvosloví konzistentní s hlavním cyklem. A poněkud nezvyklé poznámky autora na konci každé povídky jsou také zajímavé, zvláště pro nové čtenáře mohou být malou ochutnávkou hlavní série.

Závěrem nemůžu jinak než doporučit, a to novým i starým čtenářům Roztříštěné říše, a dokonce bych si troufl dát doporučení i čtenářům, kteří fantasy jinak příliš neholdují. Za "mluvícího žabáka Pipa" 6/5 :)

2 08.08.2020

Já mám obecně velmi rád takovéto průvodce knižním světem, ani tento není výjimkou. Pokud očekáváte téměř encyklopedii ve stylu Světa ledu a ohně, pak nebudete příliš nadšení, jelikož informace zde obsažené jsou poměrně povrchní a skutečně tu není nic, co by čtenář už nepochytil z hlavní ságy. Nicméně, informace jsou pěkně seřazené, a tak mohou osvěžit paměť toho, kdo již má celou ságu za sebou, nebo naopak ve zkratce připravit čtenáře na to, kdo je kdo a co od něj lze pravděpodobně očekávat.

Jazyk je nenáročný a téměř konzistentní s Dračím cyklem, jedinou odchylkou, které jsem si všiml byla rostlina vrbka (v hlavním cyklu vrbovka), ale k tomuto netřeba ani to oko přivírat. Avšak hlavní devízou této knihy jsou ilustrace, které jsou vskutku krásné a odpovídají knižním popisů, nejsou inspirovány filmem, ani ničím podobným. Také zde jsou taková malá hmotná překvapení v podobě obálek se vzkazy, okvětních lístků (žel umělé) nebo třeba kožešiny Feldûnosta.

Přestože mám raději informačně hutnější průvodce, tak i tento má svůj účel a hlavně takové kouzlo, které potěší spíše mladší čtenáře. Tato kniha tak jistě zaujme každého, kdo vnímá svět hlavně vizuálně nebo má rád Odkaz Dračích jezdců. Možná i forma, jakou je kniha vytvořena, dovede nějakou tu omladinu k přečtení hlavní ságy. Pokud bych chtěl být hnidopich a přece jen něco vytknout, tak to, že kniha je určena novému jezdci, ale vyzněním předpokládá, že to bude člověk, bylo by lepší, kdyby byla napsána více neutrálně vzhledem k příběhu hlavní ságy. Dávám tak 5/5, i když je to něco jiného než obvykle čítám, nebo možná právě proto. :)

1 02.08.2020

Vlastně jsem tyto povídky postřehl náhodou, když jsem nakupoval jiné knihy a vzhledem k tomu, že jsem četl hlavní ságu, která se mi líbila, tak jsem se rozhodl pustit korunu. Poté jsem nakoukl na recenze a poněkud jsem se zděsil zdejším hodnocením. Ale už jsem to nechal být a řekl jsem si, že si udělám vlastní názor. A dobře jsem udělal, jelikož až po přečtení jsem porozuměl zdejšímu nízkému hodnocení - jak již padlo v komentářích přede mnou, tak chyba je tentokrát ve čtenáři a jeho očekávání. Tato kniha není prequelem, ani žádným podobným seznámením s Dračím cyklem, je spíše pokračováním některých střípků, a bez znalosti hlavní ságy tak nedávají tyto povídky smysl. Druhým problémem může být, že čtenář očekával Odkaz Dračích jezdců 5, možná je to trochu chyba anotace, kde mohlo být výstižněji uvedeno, že se jedná o pár střípků - "nekonečná záplava úkolů spojená se znovuzákladáním řádu Dračích jezdců" v povídkách vlastně není.

Kniha se skládá ze tří povídek - začnu Červem, který je suveréně nejdelší a nejpropracovanější, a v zásadě mu není co vytknout, naopak je řečeno, kde se vzal a proč se usídlil zrovna tam a tam. Možná bych uvítal jeho samotný konec, ale to by byla jen třešnička na dortu, pro potřeby příběhu to není důležité, jelikož příběh vlastně není o něm, ale o urgralgra. Poutník je zajímavý, svižný a zabývá se psychologií jedné postavy mnohem hlouběji než původní sága. Dále odhaluje jeden ze zmíněných střípků, ale mnohem víc jich jen nastiňuje, tahle povídka je nejspíše jakýmsi úvodem k něčemu většímu. Prostřední povídka je o potřeštěné Angele, která se mi velmi zalíbila v hlavní sáze a sliboval jsem si od ní vlastně nejvíc. Bohužel zde jsem se zklamal, jelikož se čtenář vlastně nic moc nedozví. Nejzajímavější část povídky je asi předmluva a pak názvy kapitol Angelina životopisu, které by mohly být pojaty jako bláznivé a současně vědecké, což by bylo plně v souladu s její povahou. To se ale neděje, o životě Angely se čtenář toho také moc nedozví a navíc část této kratičké povídky si ještě navíc ukrojí Elva, o které se pak nedozvíme už vůbec nic - vlastně jen to, že odešla, přišla a odešla.

Jazyk je poměrně jednoduchý, stylistická a gramatická kvalita překladu je velmi dobrá. Nicméně, zas a znovu - to je vážně tak těžké zjistit si názvosloví z předchozí série? První věcí, která mě rozčilovala bylo skloňování oslovení "Ebrithil", pokud by se ale jednalo jen o to, nechal bych to být, ale rozdílné pojmenování hlavní postavy je už přes čáru. Překladatel by ani sérii nemusel číst, na konci každé knihy hlavního cyklu je rejstřík, kde je většina toho, co potřebuje, uvedena... Kdyby šlo o chybný překlad nějaké nevýznamné postavy, tak s přimhouřeným okem budiž, ale přejmenovat Trna (zde Thorn)?

Takže celkově 4/5, snížené hodnocení zejména za Angelu a za nekonzistenci v názvosloví. Jinak jsou povídky příjemným doplněním série, i když by větší smysl dávalo po vzoru Červa podívat se blíže na urgaly, v dalším svazku třeba na trpaslíky a tak dále, a ne nakousnout od všeho trochu.

1 02.08.2020

Odkaz dračích jezdců je výtečná série s detailním světem, a přesto je vlastně velmi jednoduchá po dějové i jazykové stránce. Stylem bych sérii přirovnal k Harrymu Potterovi, a právě mladší čtenáři z ní budou jistě nadšeni a dovede je to i k další literatuře, což je dnes potřeba, jelikož porozumění textu je mezi mladou populací skutečně špatné. Děj je v zásadě jednoduchý - starý řád je zničen zlým králem; odboj proti němu existuje, má dokonce dílčí úspěchy v podkopávání jím nastoleného režimu, ale na rozhodující ránu nemá ani zdaleka sílu, a tak se čeká na nějaký zázrak. Tím se stane mladý jinoch a jeho kamarádka z obálky, přesto ani jeden z nich nespadl z višně a časem příběh napoví, že nic není náhoda. Hned od začátku je však jasné, kdo je dobrý a kdo špatný, a tak to prostě je a bude. Vztahy zde jsou téměř vždy podobně přímočaré a vývoj postav také není nijak závratný. Proto lze knihu považovat za předvídatelnou, k tomu se také váže nepropracovanost některých dílčích částí, jako jsou třeba bitvy a jiné konflikty - hlavně ze začátku plánování v podstatě neprobíhá a vždy se spoléhá na jeden moment a nehledí se na dosavadní vývoj. Vyjímkou je závěrečná bitva o Ilireu, i když zde by se také našly mouchy, pokud je chce čtenář hledat.

Postavy jsou, jak jsem již naznačil, poměrně ploché a jednotvárné. I když nějaká ta výjimka by se určitě našla, například Murtagh či ze zmínek jiných postav Selena a samozřejmě draci. Jejich popis se v jiných knihách obvykle zužuje na pouhé zbraně, zde to jsou skutečně myslící bytosti s vlastní historií a světonázorem. A přestože jsem výše psal o jednoduchosti a přímočarosti v lehce negativním duchu, tak k drakům se to hodí a Safařiny monology o nejefektivnějším řešení mě mnohdy rozesmály. A také jsem se dozvěděl, jak moc mají draci rádi medovinu :) Přestože z mého pohledu nejsou postavy zrovna silnou stránkou knihy, tak za zmínku určitě stojí Zdravý mrzák, i když jeho linku bych si představoval jinak, a Angela s kočkodlaky - ti se ale z určitého pohledu opět blíží drakům, a tím se dostávám zase na začátek.

A ke zdejším negativním komentářům - co se týče jazykové stránky, tak pokud je kniha určena mladším čtenářům, tak by bylo poněkud mimo očekávat stejný jazyk jako třeba v Malazské Knize padlých. U plagiátu/inspirace je to sice o něco složitější, jelikož podobnost je místy skutečně zřejmá, ale já bych zase tolik kritický nebyl (tedy až na úplný závěr, to rozhodně šlo udělat jinak), jelikož základy fantasy žánru jsou "dané" a u jiných příběhů na to nikdo v takové míře nepoukazuje. Na ději založeném na putování se toho také mnoho originálního vymyslet nedá, ale Safira je pro mě prvek, který daný stereotyp alespoň částečně rozbíjí. Také je velmi pozitivní, že série nekončí jen zabitím zloducha a všichni hned domů - zde se nejprve upevňuje nově nastolený řád, i když následné provázání členů koalice po dosažení cíle by chtělo lépe popsat, dále třeba udělenému statutu Teirmu nerozumím a ta věc s kouzelníky by také určitě neproběhla tak hladce; politika zde není zkrátka úplně realistická, ale opět - vzhledem k hlavní cílové skupině čtenářů to vlastně nevadí.

Přesto všechno jsou Dračí jezdci dobrou sérií a za pouhou kompilaci je rozhodně napovažuji, jelikož tematika draků není příliš častá (o Anne McCaffrey jsem se dozvěděl až ze zdejších komentářů a určitě se k ní také jednou dostanu a za relevantní odkaz, nejen neurčité plácání o kopírování, děkuji). Jediným zásadním negativem pro mě byla ta černobílost postav, bylo by pěkné najít i jiné bravy anebo se alespoň více zaměřit na charaktery záporáků, a ne to odbýt "král byl šílený a pomstychtivý ... ostatní lačnili po moci". I přes určité výtky, tak určitě 5/5 za celou sérii.

7 27.07.2020

Opět skvělá práce - komplexní svět, uvěřitelné charaktery i jejich vývoj a samozřejmě napínavý děj; i když ději jsem přišel na chuť až nyní, když jsem sérii četl znovu - ne že by mi dříve přišel špatný, ale ve srovnání se Soneou a hlavně Tessií jsem jej tolik neocenil. Ale teď jsem došel k závěru, že mi nevadil obsah, ale forma.

Nejdříve ale ještě k postavám - rozhodně jich není příliš mnoho a nejsou tam jen pro parádu, navíc spousta z nich je známá z předchozích sérií - z nichž mě nejvíce zaujali Rothen, Dannyl, Sonea a dříve jen okrajová postava Savary. Z nových postav mi nejvíce padla do oka Tyvara a Anyi - obě jsou tak trochu živel, ale přitom odvážné a cílevědomé - a Kallen, na první pohled prototyp tupého vojáka a byrokrata, ale jak s ním kniha čtenáře postupně seznamuje, tak rozhodně není černobílý :) I on je možná důvodem, proč mě bavila spíše imardinská linka, než ta hlavní "zrádcovská"; výlet do Duny byl také skvělý, byť je škoda, že tahle linka v podstatě zapadla. Hlavní postava příbehu - Lorkin - mě zase tolik nezaujal, přišel mi takový nevycválaný, i když vzhledem k jeho věku a hledání svého místa ve společnosti to možná dává smysl.

K té formě - každou knihu ze série překládala jiná překladatelka, ale mezi prvním a druhým dílem jsem nepostřehl žádný rozdíl a kdyby mě nenamíchnul třetí díl, tak bych ani po překladateli nepátral. Jazyk prvních dvou dílů je až na nějakou tu drobnost jako jméno Soneina strýce (původně Ranel, zde Ranek - což také mohl být překlep, jelikož se zde vyskytuje jen jednou) konzistentní s předchozími knihami i překlepů a jiných chyb je velmi málo. Nicméně, kvalita překladu třetího dílu je otřesná - podivné skloňování některých slov (například "s ashakou"), používání jiného přívlastku (například krvavý prsten vs. prsten krve), mágové si začali povětšinou tykat - i když to naopak považuji za logičtější, zvláště pokud si jako novicové tykali -, také mě dostala zdivočelá čarodějka: "...Lorandra, divoká čarodějka..." (Královna Zrádkyň, s. 32; to to fakt nebylo překladatelce divné? - nic o tom, že by třeba utekla z močálu v knihách není), mimo to dříve se až na pár vyjímek hovořilo o sachakanských vzbouřencích jako o Zrádkyních - nyní to jsou velmi často Zrádci, dále jim vyrostl vůdce "vysoký lord" (nebo se vlastnil zmenšil, když předtím byl "nejvyšší"?). Ale za značný problém považuji úplné změny názvosloví, například: rody vs. klany, strážkyně vs. poručnice a ze všeho nejhorší černá magie vs. temná magie - to je vážně tak těžké, když dostanu rozdělanou práci, zjistit jak překládal můj předchůdce? Otázkou je, do jaké míry za to skutečně může překladatelka, jelikož hlavně nakladatel si má zajistit, aby vydal kvalitní produkt - kupříkladu právě nasmlouvat jednoho překladatele na celou sérii; mimochodem po prvním dílu zjevně propustil jazykovou korektorku, vcelku zvláštní rozhodnutí vzhledem k takto oceňované autorce...

Závěrem ale sérii určitě doporučuji, byť jak píší diskující níže - pro pochopení světa je lepší přečíst si předchozí díla. Za celou sérii tak určitě 5/5, i když za ten děsný překlad poslednímu dílu tolik nedám.

29.04.2020

Skvěle vykreslený svět magie, politiky, chudoby, odvahy i zpátečnictví. Příběh celé trilogie je možná trochu pomalejší, na druhou stranu je oddechový a čtivý. Příběh se, nepřekvapivě, točí kolem Soney, mladé dívky ze slumů s neobvyklým magickým nadáním, jak zjistí při potulkách se svým gangem. Vedle jejích příhod, jsou v knihách rozebírány i vztahy mezi postavami - od témat lásky a přátelství, přes rivalitu až za hrob, až po svým způsobem zradu. První část trilogie se velmi zaobírá zmíněnými slumy a postavami v nich, z nichž vyniká Ceryni, který tak trochu prožívá svůj malý americký sen, přesto je jeho vývoj díky zásahům zvenčí zcela uvěřitelný. Z postav mi však nejvíce k srdci přirostl rozporuplný Akkarin - tvrdý, spravedlivý, odvážný a ochotný dělat těžká rozhodnutí, někdy jdoucí za vyšším cílem i přes mrtvoly; zejména ke konci, když je odhalena jeho minulost, tak se však ukáže, že nikdy nebyl dokonalý. Ale příběh není jen o vzájemné loajalitě a malých úskocích spodiny, ani o hamižnosti a vznešenosti mocných - jsou zde i postavy mimo tyto dva extrémy, kupříkladu Dannyl je úžasná postava, oplývající osobitým humorem, ale přesto rozhodně není jen jakousi výplní.

Jazyk knihy je, jak jsem již naznačil výše, velmi čtivý, překlepů je velmi málo a ani nijak neztěžují pochopení textu. Názvosloví je konzistentní v celé trilogii i s prequelem Tessia, který mimochodem velmi vřele doporučuji.

Trilogii tedy určitě doporučuji, a to zejména díky postavám, logicky navazujícímu příbehu, určitému tajemnu a morálním dilematům a také kvůli vytvořenému světu, který je velmi dobře popsán již ve zmíněném prequelu a dále je rozvíjen v trilogii Zrádkyň. Dalším pozitivem je konec, který nepůsobí vůbec utopisticky, naopak naznačuje, že dobré úmysly mohou vést ke zkáze. Jednoznačně 5/5, byť je to trochu odlišná fantasy, než které obvykle čítám; ale vlastně tím lépe.

1 14.04.2020

Tessia je úžasná kniha a asi nejlepší prequel, jaký jsem četl, navzdory ostatním komentářům se mi tato kniha líbila ještě o trošku více než obě navazující trilogie - měl-li bych srovnat: Tessia - Sonea - Zrádkyně (byť i obě navazující série jsou skvělé). Já osobně sice mám rád bambilion různých potvor, ale tenhle příběh je o něčem jiném - jak název napovídá, tak za prvé to jsou dějiny dříve načrtnutého světa a také je zde bližší pohled na společenskou hierarchii, včetně vyprávění členů různých vrstev - od otroka, po císaře. Dále je zde hluboký náhled do psychiky postav - od "má mě rád, nemá mě rád...", přes žal a roztrpčení nad zničeným domovem, až po megalomanský komplex (byť se strategickou jiskrou) - vojenství v podání žen-autorek (tedy těch, které jsem zatím měl možnost číst) obvykle končí utopisticky, zde tomu tak rozhodně není. A samozřejmě magie - skvěle popsány její základy, přednosti i omezení a rozvoj, ne vždy tomu tak bývá.

Jazyk překladu je dobrý, velmi čtivý, nijak náročný a překlepů je také velmi málo. Možná je škoda, že semtam utekl nepřeložený název vesničky (Coldbridge například). Co mě ale na knize rozčilovalo byly ilustrace, které jsou úplně jinde než současný příběh - kupříkladu ilustrace na straně 389, odpovídá textu na straně 454, že se ilustrace netrefí o 1-2 stranu, tomu už jsem tak nějak přivykl, ale 60 stran je opravdu hodně; a platí to tak pro všechny ilustrace, není to jen jeden takový exces. Byť nepopírám, že jsou povedené a když si člověk všimne tohoto posunu, tak pochopí, že se i vztahují k ději, že tam nejsou "jen, aby se neřeklo". To je ale předpokládám chyba nakladatele, ne originálu, a tak to snad v budoucích vydáních upraví.

Závěrem - komplexní kniha, zároveň ale nenáročná na porozumění a zkrátka skvělý úvod do světa, který autorka stvořila. Zároveň kniha ale vypráví svůj příběh a také jej ukončí, takže pokud váháte a neradi kupujete desetidílný román, abyste hned u prvního zjistili, že Vás nebaví, tak tady se při nejmenším dozvíte, jak to dopadlo. Rozhodně 5/5, i když vzhledem k tomu, že jsem na začátku uvedl, že tahle kniha předčí i skvělé navazující série, tak 6/5.

26.03.2020

Pěkné dílo - nenáročným stylem jazyka, krásnými ilustracemi a hlavně neokoukaným tématem. Sám autor v úvodu píše, že slované znají více řeckou či germánskou mytologii, než svoji vlastní. Jazyk je opravdu jednoduchý, jedná se o poměrně oddechovou, čtivou knihu. Modlitba/ invokace a ilustrace před každým příběhem určitě potěší oko a zároveň krátce nastíní hlavní zaměření daného boha. Nicméně, ty překlepy jsou vážně děsné, někdy dokonce ztěžují porozumění textu.

Nejedná se vyloženě o faktografické dílo, to také autor sám přiznává a nabádá čtenáře, aby knihu tak bral. Ale knih na tuto tematiku je v češtině velmi málo, oceňuji, že autor na konci uvedl seznam zdrojů, byť mohl použít standardizovaný formát nebo doplnit alespoň ISBN pro snazší dohledání. Co je ale velká škoda, že autor se občas sám ztrácel v rodokmenu bohů. Jistě, téměř každý kmen měl svůj panteon nebo lépe řečeno kostra panteonu byla obvykle stejná, ale jména bohů mohla být odlišná; ať tak či tak - knize, čtenáři i samotnému autorovi by prospěl systematizovaný rodokmen hned v úvodu.

Velmi ale oceňuji i zapojení bohů, které nemají rekonstrukcionisté rádi - kupříkladu Bělboga a Chors. Dále se mi líbila i poslední část zabývající se duchy a démony, i když je škoda, že nebyla obsáhlejší. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, nižší hodnocení za překlepy a nejednoznačný rodokmen, ale vzhledem k velmi malému počtu prací na téma slovanské mytologie dávám 5/5.

2 23.02.2020

Krásně zpracovaná kniha, a to zejména po grafické stránce. Není určena jen hráčům, byť pro vydavatele to bude s jistotou klíčový segment zákazníků - žádné dlouhé texty, spousta grafiky, kvalita samotného papíru. Pro některé tak bude kniha spíše pěknou dekorací, ale určitě zajímavým stylem rozvíjí zaklínačův svět i čtenářům. Kdybych měl vybrat jednu kapitolu, která mě zaujala, tak to bude určitě Magie a náboženství, protože v knihách mi ucelený pohled na tuto stránku světa trochu chyběl. Yennefer sice při výcviku Cirilly mnohé popsala a semtam něco doplnil i "mírně" arogantní výklad elfů nebo fanatický pohled kněží, ale kontext s různými pohledy na věc uceleně v sáze nebyl.

Vedle grafické stránky i jazyková stránka knihy je na velmi dobré úrovni. Zajímavé bylo podání jednotlivých kapitol různými autory - od Vesemira, přes Yennefer až po Villentretenmertha; a samozřejmě průběžné Marigoldovy hlášky jako vystřižiné z originální ságy.

Přestože jsem knihu přibližoval hlavně k hernímu světu, tak i nehráčům určitě poslouží - při nejmenším zaplní některá bílá místa původní ságy a jiné kapitoly zase pěkně shrne na jednom místě. Byť asi nelze tuto knihu vyloženě srovnávat se Světem ledu a ohně, tak přesto 5/5.

3 23.02.2020

Zaklínač – fenomenální série, která nemá obdoby, která si jde svou vlastní cestou. Jistě je tu vynikající Hra o trůny (knihy, ne ta z prstu vycucaná, překombinovaná seriálová blbina…), Pán prstenů a mnohé a mnohé další, ale tyto série nejdou srovnávat – žádná z nich není lepší nebo horší, jsou jen jiné. Co ale mají společné, je úžasný propracovaný svět, Sapkowski se v mnohém nechával inspirovat reálným světem, reálnými událostmi – od poskytnutí bratrské pomoci Severnímu Aedirnu/ Dolní marce, přes pogromy a ghetta pro nelidi, až ke konečnému řešení jejich otázky. A to nemluvím o slovanské mytologii, mnoho románů s tímto předobrazem na trhu není. Dále citáty a repliky historických i fiktivních osobností, v paměti mi utkvěl třeba tento: „Toho bohdá nebude, aby nilfgaardský maršál z boje utíkal.“ A samozřejmě pohádkové náměty, s často ne tak pohádkovým koncem (nebo je to spíše návrat k jejich původním verzím? :)). Historický, morální i filosofický přesah je jedna z mnoha silných stránek této série.

Ale blíže k příběhu – zaklínač, zabiják příšer, ochránce lidstva před temnotou; jistě to je pravda, ale mnohdy si sám rozumí více s příšerami než s lidmi. Sám hlásající neutralitu, ale často jej okolnosti zavedou mezi krále, guerillové bojovníky – Veverky, a samozřejmě mezi čarodějky. A tak prostý zaklínač řeší nejen morální dilemata, zda zabít či nezabít abstinujícího krvesaje, ale i které zlo je menší – a která nestvůra nejhorší. Pletky s čaroději, a zejména čarodějkami, mají své kouzlo, od cynického humoru, přes různé pletichy, až k milostným romancím – tu delším, tu kratším. Ale to nejsou jen čarodějky, sem tam nějaká ta princezna či medička třeba – aneb: „vědmák, schovejte ženské“. Každá postava má svou osobnost, chová se uvěřitelně a ne samoúčelně. A právě propracovanost je další z vynikajících stránek knihy – i záporáky jsem si tu oblíbil. Což je další plus – vlastně většina postav není vyloženě záporná – je Renfri padouch nebo oběť? Nebo Veverky? Čarodějky nejsou jen arogantní megery po plastice a trpaslíci nejsou jen tupí balící, neustále chlemtající pivo.

Jazyk knih je naprosto skvělý, od trpasličího nářečí, až po latinu. Možná je to dáno i překladem z polštiny, kde se dá plně využít krása a záměr slovanského jazyka. Překlepů je většinou jen velmi málo, více mi jich přišlo v šestém a sedmém dílu, ale ani tak neztěžují srozumitelnost příběhu. Názvosloví je konzistentní v průběhu všech 8 dílů. S jazykem souvisí i humor, cynismus a sarkasmus dialogů, což ideálně s trpasličím stylem vyjadřování působí skvěle.

Co se týče prvních dvou dílů – povídková forma možná občas znesnadňuje pochopení motivů Geralta a jeho nejbližších nebo orientaci v čase, ale zase je to skvělé seznámení se světem zaklínače, také právě zde je nejvíce pohádkových motivů, které jsem již naznačil výše. Tedy pokud váháte nad koupí celé série, tak první dvě knihy určitě napomohou v rozhodování.

Románová část je sice pojata trochu jiným stylem, ale mě se líbila více. I když je škoda, že Geralt nepoužívá znamení jako v povídkové části (snad jen občas Aard?). Příběh má spád, přesto nejsou opomenuty reálie světa a činy postav nejsou nijak uspěchané, vše má svůj důvod a cíl. Výcvik Cirilly nechal nahlédnout do kasty samotných zaklínačů a později i do tajů magie. Líbily se mi podrobné popisy alchymistických a technických postupů nebo některých bitev – třeba bitva u Starých Zadků, chcete-li bitva u Brenny. V jiných románech se občas takové události odbydou na jedné stránce, ale zde byl pohled na samotné bojiště, velení i polní špitál; navíc ne všechno šlo podle plánu. Naopak zklamáním pro mě byla epizoda na hradě Stygga, příliš uspěchané, a to jak po stránce plánování, tak samotného provedení… že by autor potřeboval příběh už zakončit?

Poslední, osmý díl měl sice také své kouzlo, zejména ve větším přiblížení minulosti Yennefer, Geralt se rozpomněl, že má znamení, a většího prostoru se také dočkal Marigold. Ale přesto tento díl vnímám jako nejslabší ze ságy, byť stále nadprůměrný, a to nejen ve svém žánru.

Závěrem – úžasný svět, slovanské (částečně také germánské) reálie, nic není černobílé, filosofický přesah – určitě 5/5.

A k seriálu od Netflixu – není vyloženě zprzněný, ale… Nejdříve Geraltovy povídky – chápu, že musí být zkrácené, a tak je považuji za vcelku dobré, i když zrovna tridamské ultimátum chtělo více rozvést. Mimochodem první díl považuji za nejlepší, takže jak jsem měl před samotným shlédnutím obavy, tak mě první díl docela navnadil (teda až na ten boj pod půl metrem vody s čtyřmetrovým zvířátkem), ale měl jsem se držet svého skepticismu. Yennefeřina linka je také dobrá, i když se nedrží tak úplně předlohy (o Yennefeřině minulosti toho je známo velmi málo, takže šlo o zaplňování bílých míst); v její lince se mi vyloženě nelíbila akorát druhá bitva o Sodden, to bylo prostě úplně mimo. Cirillina linka nenaplnila svůj potenciál vůbec, kdyby si autoři seriálu alespoň úplně zbytečně nevymýšleli blbosti, to už by bylo lepší celý Brokilon vynechat než to, co tam provedli… Když už se tedy odmítli držet předlohy, tak to mělo mít aspoň hlavu a patu, ale ani to se nestalo… Nevadilo mi ani až tak to duhové obsazení (dejme tomu, že sem tam nějaký voják nebo kupec zůstal v Severních královstvích), ale s černým dětským elfem to teda přehnali; à propos, kolik že v celé sáze bylo dětí elfů (ať už jakkoliv barevných)? – Neodešli v podstatě všichni mladí elfové, kteří mohou mít děti, s Aelirenn? Dále, podivně pojatý Cahir a naprosto idiotský Marigold. A ještě jedna otázka do pranice – skutečně Calanthé prováděla nevyprovokované výpady vůči elfům a až tak nesnášela čaroděje, nebo je to další zbytečný výmysl scénáristů? Abych to shrnul, pokud by nezprznili celou Cirillinu linku a postavu Marigolda, moje hodnocení by bylo pozitivní, ale takto při nejlepším průměr, a to zejména za doplnění Yennefeřiny minulosti a choreografii soubojů. Ale jak jsem začal – vyložený paskvil to není – a tak se podívám i na druhou řadu.

16 07.02.2020

Obvykle čtu spíše vícedílné romány - mám raději různé kličky, detailnější popisy, plánování, nějaké to politikaření atp. Ale tahle jednohubka je skvělá fantasy a jakožto autorčina prvotina vysoce nadprůměrná; také potěší, že autorka je z místních luhů a hájů.

Kniha má rychlý spád a čte se sama. Na jednodílný román není příběh zase příliš strohý - jsou tu dvě hlavní dějové linky, které jsou zdařile popsané a příběh na sebe hezky navazuje. Občas se objeví nějaká ta retrospektiva pro dokreslení charakteru postav, což je dělá uvěřitelnější, byť občas je jejich chování poněkud uspěchané, ale to je holt prokletí snad všech jednodílných románů. Jediná postava, co mi moc neseděla, byla Satarel - občas tvrdý voják, občas princeznička... Na druhou stranu Secant s Alleycarem byli úžasná dvojka snad po všech stránkách - od rozmařilosti, humoru, zvídavosti, až po splnění povinnosti a sebeobětování.

Jazyk je také skvělý, občas nějaká ta chybějící předložka a podobné marginality, ale to nijak nesnižuje kvalitu knihy. Co se týče obálky - po grafické stránce hezká s nádechem old school (kritičtější pohled říká sex sells). Ale obálka by měla nějak shrnovat děj, nést nějaký zásadní symbol; tady je to jen nepříliš významná událost na konci knihy...

I když je pravdou, že někdy bych uvítal detailnější uzavření některých záležitostí - v závěrečné bitvě jsem postrádal širší pohled na Ranfatty, Lovci se nezapojili snad vůbec a celkově byla tahle bitva vzhledem k velikosti armád příliš rychlá. Dále v rámci epilogu by byl fajn pohled na budoucnost čarodějů, nějaká ta náprava škod; a v rámci celého děje širší zapojení sousedních království. Je ale otázkou jestli by tohle všechno pak už nevydalo minimálně na dvě knihy. Ale celkově a i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o prvotinu, tak určitě 5/5.

1 04.08.2019

Skvělá série sledující pomstu, manipulace mocných, dovolávání se rodného práva a nakonec i snahu o naplnění nemalých ambicí. To všechno už tady bylo, ne? - Jorg se s tím ale nepáře, je občas silně nepředvídatelný, rozhodně ne neomylný a "tak trochu" krvelačný. Přesto ale není naprosto tupý a jeho příhody nejsou ve stylu deus ex machina - Jorg se na vše pečlivě strategicky připravuje (jistě operativu řeší často hurá stylem, ale ví proč to tak dělá a co bude dělat potom). A tohle je jeden z bodů, který mě na knize zaujal - nic není samoúčelné (občas nám Jorg dokonce sám připomene nějaký moment, který se dříve zdál bezvýznamný). Nápad se skříňkou při obraně Strašidlova také super - dodával celé knize na napětí a zároveň respektoval zmíněné plánování a uvěřitelnost celého příběhu. Druhý aspekt, který se mi líbil, byl styl humoru - ironie, spousta sarkasmu a nekonečně cynismu mladého Jorga - nejčastěji, když vraždí nějakého, jak sám říká, "zasraného vidláka" nebo przní jeho dcerky (pokud ovšem někdo nevraždí "jeho zasraného vidláka", to pak má ve zvyku dobývat říše). Takto podaný styl humor mi prostě vyloženě sedl. Možná se takové chování u mladého chlapce zdá nedůvěryhodné, ale příběh poměrně rychle vysvětlí, proč se tak chová.

Avšak celá série není jen o Jorgovi, někteří bratři s ním budou až do konce. Nejvíce se mi zalíbil Makin, Elban a Maical. Každý z nich je tak jiný, a přesto jsou všichni skvěle vykreslení. Ale i Miana, Chella a Fexler měli své kouzlo. Což mě přivádí ke světu - klasické post-apo, kde ne všechno je zničené, ale současní obyvatelé ty zbytky nedokáží téměř nijak využít, přesto tu a tam dokáží postrčit děj dál. Zároveň tu není jen jeden svět, ale hned několik, vedle toho fyzického, datového, tu má i téměř každý druh magie svůj svět a svá pravidla. Stále ale platí, že nic není samoúčelné a většinou se tyto světy neprolínají jen jednou, ale hned několikrát v průběhu celé série.

Kvalita jazyka překladu je v pořádku, překlepů je velmi málo, věty se nezamotávají samy do sebe, nic tedy neztěžuje čtenářský zážitek. Pouze názvy některých zemí se v čase změnily, zvláště v porovnání se sérií "Válka červené královny" (Sud-rajch x Zyt-rajch, Vatikán x Řím, Maďar x Majar atd.), tohle je ale spíše problém druhé série, ne této - zdejší překlad se mi zdá celkově lepší. I když možná přece jen drobnost - tak nějak se čas od času neskloňuje jméno bratra Rika, což mi přišlo rušivé.

Jediné, co mě trochu mátlo bylo, ve kterém jsme zrovna roce. V rámci této série, to téměř nevadilo, ale v porovnání s druhou sérií a její časovou osou, jsem si nebyl úplně jistý, co se už stalo a co ještě ne a která série by měla být časově první. Pravdou je, že se doplňují, ale z hlediska zakončení je lepší přečíst nejprve "Válku červené Královny" (pokud tedy nehodláte číst obě série najednou). Možná i proto jsem byl ze závěrů obou sérií nejprve trochu zmatený, i když pak jsem si uvědomil rozdíl mezi "pouhým zpomalením" a "úplným zastavením", tedy závěr je v pořádku i je uvěřitelný, když se člověk zamyslí nad individuální a kolektivní silou vůle, která otáčí tímto světem. Je otázkou, zda první díl této série nebyl zbytečně krátký, určitě by se našla spousta vtipných příhod z cestování s Jorgovými bratry. Na druhou stranu, Trnový princ byla autorova prvotina, a tak se délka děje zdá pochopitelná, a další díly jsou již pojaty z širšího hlediska. Rozhodně 5/5.

6 07.07.2019

Další ze skvělých sérií, kde se navíc využívá již vytvořený svět - za mě vždy jedině plus -, zároveň ale není jen převyprávěn původní příběh z jiného pohledu. Dějová linka je tedy unikátní a není nutné znát předchozí sérii "Roztříštěná říše". Ale přesto se mladý Jalan čas od času dostane na místo či se setká s postavou z původní série - vždycky mě potěší pocit "toho znám... jo, tady vlastně Jorg něco málo odpálil - takže už to nehoří..." :).

Čekal jsem podobný styl jako v Roztříštěné říši, ale tahle série má svou vlastní příchuť. Je možná trochu méně naturalistická i méně akční, ale rozhodně se v ní příliš neklevetí (tedy pokud pomineme postelová dobrodružství a naštvané bratry/ manžele :)). Styl humoru je také trochu jiný, a samozřejmě Jalan vůbec není Jorg - "když můžeš, uteč" a "vždycky ber peníze" -, to jsou jeho životní kréda. Snorri, další osobitá postava v tomto temnějším žánru, v D&D by byl charakterem zcela jistě zákonné dobro, což ho činí možná trochu předvídatelným (proti tomuhle prvku, ale zkušeně stojí Jalan). Poslední postavou, která pro mě má svůj půvab, je Červená královna. Zdůvodnění by tady ale příliš nešlo bez spoilerů, které považuji za zásadní pro vývoj příběhu.

Překlad hodnotím spíše pozitivně, i když občas jsem se zasekl ve smyslu "kde se tam vzalo tohle zase", ale většinou se to nějak vysvětlilo. Nicméně, občas se tam vyskytla nějaká ta chyba, kdy si Jalan přepisuje rodokmen na pravnuka Červené královny (je jejím vnukem; Osheimské kolo, s. 132); z pod okapu vezme 2 lucerny, ale pak má v ruce 3 (Lhářův klíč, s. 454); neví, jestli se zrovna cpe hovězím nebo zvěřinou apod. Jsou to sice drobnosti, a jednu dvě bych určitě přehlédl, ale časem mě začaly rozčilovat (proto jsem si příklady poznamenal), přijde mi to jako škoda... Na druhou stranu, vyložených překlepů je velmi pomálu.

Původně jsem přemýšlel nad 4 hvězdami - ve srovnání s Jorgovou sérií, mi přijde o trošku slabší -, ale pokud sérii mám hodnotit jako jedinečnou a nesrovnávat, tak dávám 5/5 (zvláště za ten osobitý humor). Sérii tedy určitě doporučuji, byť v některých místech není tak svižná, ale tohle mi do určité míry nikdy nevadilo a vyložená vata ve Válce Červené královny určitě není.

1 21.06.2019

Super doplnění série, a tak je na tuto knihu třeba nazírat. Pokud se rozmýšlíte, zda tato série stojí za to, tak tohle není dobrý začátek - je zkrátka nutné znát kontext celého cyklu.

Na druhou stranu při četbě hlavního příběhu, jsem si říkal "kdo je sakra Derek a proč je k němu Arlen tak přátelský...?". To jsem ho prostě odignoroval nebo tam vážně nebyl? - no, každopádně teď už vím, kde se vzal. Podobně s Trnkou, i když tomu bylo i v hlavní sérii věnováno relativně dost prostoru, takže u něj mi nepřišlo, že spadl z višně. Ale i tak se mi nejvíce líbila povídka Velký Bazar - vždycky mi přišlo škoda, že příhody, jak Arlen šel na lup keramiky a jak se dostal k mapě do Anocha Slunce, chybí; z kontextu jen vyplývalo, že to muselo být pěkné dobrodružství. Jednoduše žádný příběh s Abbanem nemůže být nuda :)

Překlad a názvosloví je konzistentní s hlavním cyklem, tedy žádný problém. Závěrem - určitě doporučuji, ale skutečně je nutné přečíst si nejprve hlavní sérii (respektive alespoň část; myslím, že tyto povídky by pěkně, nerušivě zapadly mezi třetí a čtvrtý díl).

3 23.05.2019

Démonský cyklus je poměrně oddechová, a přesto komplexní, série - jedna z nejlepších, jaké jsem četl: uvěřitelné postavy, přiměřené množství zvratů a celkově svižný spád knihy, který však neubírá na popisu pozadí současného světa nebo jeho historie. Také kvalita překladu je velmi vysoká - skvělý jazykový styl, věty se nezamotávaly samy do sebe, pěkné překlady jmen (nejen jejich prachsprostý přepis z angličtiny) i překlepů bylo pomálu. Sice "nesuď knihu podle obalu", ale ty obálky jsou prostě krásné - ne přeplácané, ne nudné.

Avšak nejvíce z toho oceňuji právě charaktery postav a jejich vývoj. Snad v žádné jiné sérii jsem si jich neoblíbil tolik, žádná z nich nebyla neomylná, ani černobílá. S tím souvisí i pohled z obou stran "barikády", nejprve Sever vs. Krasie, kde byla popsána krasijská filosofie a rozdělení společnosti; ale i důvody pro Ahmannovi a Ineveřiny činy. Nebo také způsob myšlení chafittů a jejich obcházení pravidel - samozřejmě pokud výdělek převýší rizika :) Na severu zase uvěřitelný vývoj Jepha Sedláka nebo i znatelnější posun Gareda byl stále v mezích; a samozřejmě Rojer "a jeho band" :) Další pohled obou stran konfliktu, tentokrát za noci, byl také vcelku dobře, byť v mnohem menší míře, popsán - sice obvykle jen vnitřní monology týkající se spíše obav o vlastní krky, ale i to tak nějak zapadalo do kontextu a umožnilo dozvědět se něco víc.

Což mě přivádí ke stylu magie - ne že by chrany, runy nebo jakékoliv jiné znaky byly vyloženě něco inovativního, ale spíše forma a jejich znovuobjevování bylo hezky vykresleno. A další jemnější způsoby magie byly také pojaté z jiného úhlu pohledu, než bývá obvyklé. Důraz na bylinkářství (a jeho využití v boji) bylo také nenuceně popsané a zejména propastné rozdíly ve znalostech ději dodávaly určitou míru překvapení.

Trochu zklamáním pro mě byl poslední díl - krasijská linka se mi líbila, ale v té severské mi přišlo, že se dámy na trůnech zbytečně hašteřily mezi sebou a pro děj to nebylo nijak podstatné, vlastně mi to přišlo trochu jako vata. Ten prostor mohl být věnován kupříkladu Laktoňanům nebo podzemnímu putování Osvoboditelů. I když jsem zatím pěl jen samou chválu na postavy, tak mi přišlo, že Leesha "vyrostla" trochu moc rychle, ale to je spíše drobnost. Co mi vadilo podstatně víc je téměř zbytečná role dvou šarúmů při podzemním putování a tak trochu prapodivný a uspěchaný konec, včetně "nadzemních" linek. Přesto jsem četl už podstatně horší konce, tenhle alespoň dával smysl - celkově za celou sérii rozhodně 5/5.

7 17.05.2019

Relativně dobrá fantasy série. Zajímavě vykreslené charaktery některých postav, děj vcelku svižný, i když já osobně bych uvítal hlubší pohled do Kelseiných studií a přípravy na budoucí převzetí království i později vyšší vhled do samotné její politiky. Na druhou stranu budoucí královna nespadla z višně a okamžitě nezačala dělat neomylná rozhodnutí protřelého státníka. Navíc se mi vcelku zalíbila postava Arlisse (královský pokladník), která důvěryhodnost ještě vylepšila.

Nicméně se mi nelíbil závěr trilogie, který mi přišel prostě a jednoduše odfláknutý, useknutý a těžce utopistický. Další věcí, co se mi nelíbila - člen speciálních jednotek, stratég, génius a skoro superhrdina (William Tear), který několik let plánuje Překročení do nejmenších detailů, nechá nastoupit všechny lékaře na jedinou loď? Ještě podivněji to působí v kontextu, kdy se potopení Bílé lodi v knize omílá velice často (v podstatě od samého začátku až do konce) jako jedna z příčin neutěšené přítomnosti.

Překlad není špatný, až na některé z mého pohledu zbytečné anglicismy, které se příliš do tohoto žánru nehodí. Dále jsou v knize občasné překlepy, ale není jich zase přespříliš.

Celkově pro mě byl první díl velmi milým překvapením, nejlépe hodnotím právě vykreslení charakterů postav. Druhý díl si držel také dobrou laťku, zapojení dějové linky z doby před Překročení umožnilo pochopení některých aspektů současné situace a dokreslit tak vytvořený svět. Ale třetí byl bohužel zklamáním, zejména uspěchaná druhá polovina knihy a ten nešťastný závěr. Přesto 4/5 hvězdiček za sérii jako celek, i když trošku s přimhouřeným okem.

1 03.04.2018

Celá dosavadní série je velice povedená, oddechová fantasy. Děj má rychlý spád a není zde příliš mnoho postav, takže se v nich člověk nijak neztrácí. Čarování, kdy čas má hlavní slovo, pro mě osobně bylo nové a neokoukané, byť jsem občas byl z předložených časových paradoxů poněkud konsternovaný :D Nesouhlasím ale s kolegy níže, kteří poukazují vyloženě na "časové nesmysly".

Pro někoho může být lehce těžkopádný začátek první knihy, ale dál už není určitě nic co vytknout :) Překlad je také velmi zdařilý.

Určitě se přečtu i další díly, až vyjdou (4. díl by měl vyjít na konci března).

1 08.03.2018