vaskajiras komentáře u knih

Občas má člověk pocit, že asi došlo k omylu a četl úplně jinou knihu než všichni ostatní. No, nejspíš jsem jen čekala něco jiného a tohle mi prostě nesedlo. Styl psaní mi přišel strojený a nesympatický, stejně jako vypravěč sám, a nenašla jsem snad jedinou postavu, kterou bych si mohla oblíbit. Arogantní Buchanan, rozmazlená Daisy, lehkomyslná Jordan a Gatsby, o kterým nevím, co si mám myslet. Takže tenhle týpek pět let škudlil prachy (nelegálním obchodem s alkoholem, nutno podotknout), aby si pak pořídil obří barák s bazénem, pořádal v něm párty, a oslnil tak svoji dávnou lásku (která je mimochodem vdaná a nezdá se, že by po něm nějak tesknila), aby nakonec dost neslavně skončil? Jako asi chápu, co je hlavní myšlenkou díla, můžeš mít sebevíc peněz, ale skutečné přátele si tím nezískáš, jakmile se ztratí to pozlátko, zůstaneš sám a nikdo po tobě ani neštěkne, nicméně podání mě nijak zvlášť neoslovilo. Možná to bylo částečně tím, že jsem z hodin literatury věděla, jak to má dopadnout, ale docela jsem se nudila a na to, jak je knížka útlá, mi trvala přečíst déle, než je u mě obvyklé.

Nejspíš budu rozebíráním rozporuplných pocitů ohledně této kuriózní knihy jen opakovat většinu předchozích komentářů, ale přesto si pár vlastních poznámek neodpustím.

Hlavní postava je prosťáček, kterému ani náhodou nevěříte, že se mohl stát slavným spisovatelem (a skoro bych řekla, že ani sama autorka ne, jelikož jediné, co ohledně jeho knih zmiňuje, jsou jejich názvy a to je tak všechno - nedokáže podat vysvětlení, proč jsou tak populární), ale přesto je jeho vyprávění poutavé. Mnoho scén a událostí vám připadá hloupých a přemrštěných, ale přesto je to vtipné. Při čtení máte pocit, že to má spád a budete to mít rychle za sebou, ale stránky tak nějak pořád neberou konce (a stále si říkáte, že už vás to nebaví, ale stejně to neodložíte, protože vás to vlastně zajímá).

Co mi vyloženě vadilo, bylo jakési utínání scén ve chvíli, kdy čtenář očekává pokračování nebo uspokojivé uzavření. Čtete, čtete a najednou bum - a jste někde úplně jinde. Místo plynulého přechodu je tam prostě nahrubo spíchnutý šev, o který zadrhnete pokaždé, když po něm přejedete rukou.

Celkově jsem od knihy čekala něco trochu jiného, něco víc seriózního a poetického (snad i trochu toho patosu, světobolu a deziluze, které si spojuju s romantismem), ale nedá se říct, že bych byla zklamaná. Koneckonců, je to román O romantismu, ne romantický román, to mi mělo dojít hned.

Na závěr nutno podotknout, že jsem si díky jeho přečtení uvědomila hned několik věcí: že 1) i ti největší literáti byli/jsou lidé z masa a kostí, že 2) si období 19. století mnohdy idealizujeme a že 3) dějiny literatury si nemůžeme škatulkovat do jednotlivých uměleckých období a směrů, protože se ve skutečnosti překrývají a prolínají se.

3 06.12.2020

Kouzelné a neohrabané, studené a hřejivé zároveň. Tak trochu Alenka v říši divů, trochu steampunk, trochu period drama. Jako celek to působí neotřele. Mohla bych na tom hledat chyby, ale nechci, líbí se mi to a doufám, že další díly mě nepřinutí změnit názor.

2 06.05.2022

Nejsem bůhvíjaká fanynka Jane Austenové, ale chápu, proč na ni některé čtenářky nedají dopustit, a chápu i ty, které byly poněkud zklamané. Na jednu stranu mohou její knihy být příjemným pozastavením a vžitím se do doby, kdy náplní rozhovorů bylo počasí, vztahy, klepy a detailní rozebírání povahy druhých, na stranu druhou jsou to přece jen dvě stě let staré knihy (kéž by se i jiné klasiky těšily takové nehynoucí přízni!), které nejsou napsané zrovna nejčtivěji a mnoho věcí je v nich pro dnešního čtenáře nepochopitelných.

Nechci mluvit jen o Emmě, ale pár poznámek bych k ní měla: osobně jsem ji nejdříve četla v angličtině a potom jsem viděla film v češtině (ten pocit, když přesně poznáte, které hlášky jsou převzaté z knihy ;). Ačkoli razím přesvědčení, že kniha je zpravidla lepší než film, zde musím přiznat opak - film mě bavil mnohem víc (a totéž platí u Pýchy a předsudku). Snad je to částečně tím, že byl zpracován s jistou nadsázkou, ale hlavním důvodem je podle mě to, že film je současnému člověku prostě bližší. A právě v tom, řekla bych, tkví aktuálnost a neutuchající obliba Jane Austenové - stále vznikají nové a nové adaptace a každá reflektuje potřeby své doby.

A teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěla říct: Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o ženské čtivo, najdou se muži, kteří na takovéto knihy a jejich čtenářky shlíží svrchu a prohlašují, že tímto žánrem pohrdají. Ale co je to, tohle "pohrdání žánrem"? Mám pocit, že je to prostě taková chlapácká póza. To je romantický, pche, to je pod mou úroveň. Jako by bylo něco špatného na tom, že se příběh zaměřuje na milostnou zápletku. Vždyť je to běžná součást života, no ne? Nechápu, proč se to děje zpravidla u romancí. Stejně tak by někdo mohl říct: pohrdám sci-fi, pohrdám fantasy, pohrdám detektivkou. Ale to říká málokdo (snad jen ti, co čtou pouze "vysokou" literaturu a nic pro zábavu). Normální lidi většinou řeknou něco na způsob: nemám rád sci-fi, fantasy mě nebaví, detektivky nevyhledávám. U romance se taky dá přece říct: není to můj šálek čaje, nedojímá mě to, nebaví atd. Ale ne, to některým nestačí, oni tím musí rovnou pohrdat. Jako by se báli, že jinak by byli za měkoty.
Hele, já jsem taky tak trochu cynik a nad některýma romantickýma řečičkama a klišé mám chuť protáčet oči, ale když je v knize nebo filmu nějaký hezký milostný vztah nebo aspoň náznaky zamilovanosti anebo třeba vyznání, které chytí za srdce, moje srdíčko se taky zatetelí. Bylo by pokrytectví předstírat, že to tak není.

"If I loved you less, I might be able to talk about it more." - Dokonalost.

2 06.02.2022

Ach ty milované i proklínané Měsíční kroniky! Kdo trochu sleduje YA sci-fi/fantasy scénu, určitě o nich už slyšel. Já se jim dlouho vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala a také si je přečetla. A podlehla jsem. Ano, série má své mouchy, ale přesto mě neskutečně baví a jsem jí veškeré nelogičnosti a klišé schopna odpustit. Je to prostě taková moje guilty pleasure.

Co se týče první knihy. Má to spád, napínavé chvilky i vtipné dialogy, ale přece jen je to víc než nabušená scifárna spíš romantická pohádka ve sci-fi oblečku. To však knize vůbec nemám za zlé, je to milá, troufám si tvrdit celkem originálně pojatá oddechovka, víc samozřejmě pro holky než pro kluky.

Cinder je sympatická hrdinka, vedle ní mnohé také určitě zaujme výřečná androidka Iko, které je více prostoru věnováno v pozdějších dílech a také v samostatné komiksové knize (ale psst, nepředbíhejme). No a samozřejmě princ Kai, idol obyvatelek Východního společenství stejně jako fanynek této série.

Mimo jiné se mi líbí také nápad s citáty z pohádek bratří Grimmů. Pěkně to navnadí na novou část a je zábavně hledat v příběhu paralely s pohádkou (v tomto případě Popelkou), jež mu byla inspirací.

2 09.12.2020

K sérii Kruh, Oheň, Klíč jsem se vracela s obavami, jaký na ni budu mít názor po těch několika letech, co jsem ji četla poprvé. No... jako třináctiletá jsem ji nekriticky zbožňovala, jelikož spojovala dohromady všechno, co mě tehdy na knihách přitahovalo: magii, vztahy a problémy puberťáků, nějaké ty kecy o vyvolených, démoni, zachraňování světa atd. Dnes už to vidím poněkud střízlivěji a vím, že série má své mouchy, ale přesto jsem ráda, že jsem se k ní vrátila.

Světlé a stinné stránky bych dokázala rozebírat klidně hodiny, takže pro jistotu pouze stručné shrnutí:

Mínusy:
- klišoidní téma (vyvolené, co mají zachránit svět před zlem, + magie elementů)
- nepříliš zdařilý překlad a korektura (někdy mi z těch větných formulací, patvarů a hrubek vstávaly vlasy na hlavě, až jsem měla chuť naučit se švédsky a udělat to lépe... nebo si minimálně došlápnout na korektora, protože tohle by s čistým svědomím do světa neměl vypustit)
- příliš široký záběr
- rozvleklost děje a s tím související
- velké množství stran (už jen kniha, která má sama o sobě 500+ stran, je docela masakr, ale udělat z takových bichlí celou trilogii, to je doslova zabijácký)

Plusy:
+ velké množství stran (pro ty, co se v tom vyžívají ;))
+ atraktivní, (pro nás) neobvyklé prostředí švédského maloměsta
+ kombinace magie a problémů z běžného života
+ různorodost postav (každý si najde "tu svou")
+ pěkná obálka :)

2 11.10.2020

(SPOILER) Po dlouhé době fantasy kniha, která mě dokázala zaujmout. Nápad jako takový je vcelku originální, ačkoli zápletka už moc ne, ale i přesto mě kniha bavila a její čtení jsem si užila. Už dlouho se mi fakt nestalo, že bych nějakou YA zhltla jedním dechem.

Svět. Na jednu stranu oceňuji, že se autorka inspirovala 19. stoletím a ne středověkem, jak to u takových běžných fantasy světů bývá, ale na stranu druhou by to právě proto potřebovalo lepší popisy, protože se nemůže spolehnout na čtenářovu fantazii, která by si vystačila s tím, co zná z jiných knih anebo filmů. Nebo teda aspoň já jsem si to prostředí úplně představit nedokázala.

Co se týče postav, Elisabeth jako hlavní hrdinka je fajn, neleze na nervy, jak to často bývá, ale nemůžu říct, že bych k ní nějak extra přilnula. Nathaniel mě bavil hlavně ze začátku, ty jeho sarkastické poznámky byly super, klidně jich tam mohlo být víc. S postupem času mi totiž přišlo, že ten jeho sarkasmus nějak ztratil na síle. Jako chápu, že to bylo částečně tím, jak ho Elisabeth postupně lépe poznávala a zjišťovala, že není úplně takový, jaký si myslela, že je, ale i tak... potom co se do ní zamiloval, už to prostě nebylo ono.

Mno, Silas... Na tuhle postavu jsem se fakt těšila, ale že bych z něj byla úplně odvařená, to se říct nedá. Asi jsem od démona čekala něco trochu jiného. Myslím, že kdyby autorka víc vykreslila ten vnitřní konflikt mezi jeho démonickým já, které se živí lidskými životy a nemá slitování, a mezi jeho lidštějším já, kterému na jeho pánovi záleží, mělo by to větší šťávu. Vždyť právě to byly Silasovy nejlepší okamžiky, to, když se obětoval, když ho potom znovu vyvolali a on žádal víc, a to, když ho na konci Elisabeth osvobodila. Ve zbytku knihy zůstával poněkud nevýrazný.

Záporák byl typický záporák, co si myslí, že spasí svět, všechno úplně debilně vykecal a vlastně jsme se nedočkali žádného překvapení. Což mi asi ani nevadí. Mít téměř od začátku jasně daného záporáka (za kterým už nestojí žádný jiný - větší - záporák) je svým způsobem uspokojující.

A ten konec? Tak ten mě dostal. Čekala jsem takový ten smířlivý pohádkový, ať už se Silasem nebo bez něj, ale tohle bylo mnohem lepší. Dokázal ve mně vyvolat otázky, na které jsem tak úplně nedostala odpověď a ještě nějakou dobu jsem nad tím dumala. Jenom přemýšlím, jestli měla zůstat nedořečená i otázka Elisabethina původu, anebo na to autorka tak trochu pozapomněla. Ale dospěla jsem k přesvědčení, že její matkou byla ředitelka, ať už to bylo zamýšleno tak či onak.

P.S.: Konečně zase nějaký dobrý standalone. Ze všech těch trilogií je mi na nic.

1 12.02.2022

Pomalá kniha, ale příjemná. Po historické stránce to není nic převratného, vysvětlování našich dějin a kultury Čecha asi moc nezaujme, ale na druhou stranu je zajímavé číst to z pohledu cizince. Na své by si mohli přijít milovníci hudby. Co se týče příběhu, žádné velké zvraty nečekejte, ne že by se tam nedělo nic, ale celé to tak prostě nějak plyne, a i když jsou tam jedinci, kteří se hlavní hrdince snaží zkřížit plány, většinou jí všechno vychází a nějak nemáme důvod se bát, že se jí to nakonec nepodaří. Ale líbí se mi ta paralela hledání sonáty a hledání smyslu života.

1 07.01.2022

Takhle si tedy temnou fantasy rozhodně nepředstavuju. Stejně jako u Anna krví oděná kniha slibuje něco jiného, než v ní opravdu je. Čekala jsem pořádně gothic atmosféru, ale jediné, v čem to spočívá, je název a fakt, že královny nosí černou barvu. (?!) Jak už poznamenali mnozí, v prvním díle se nic neděje a jediný zvrat, který stojí za povšimnutí, se dozvíme v poslední větě. To bych osobně ještě překousla, ne každá kniha musí být nabušená akcí od první do poslední stránky, ale v tom případě bych očekávala jiné kvality. Zajímavý styl psaní. Promyšlený svět. Dobře udržovanou atmosféru a napětí. Brilantně vykreslené charaktery a vztahy mezi postavami. Bohužel nic z toho kniha nemá a je mi záhadou, co na tom tolik lidí baví.

1 05.09.2021

Taková škoda. Ke knize mě přilákal hlavně její název a suprová obálka. Ani anotace nezněla špatně. Ale zpracování je bohužel dost slabé, čekala jsem víc. Jakože příběh není špatný (i když jednoduchý a předvídatelný), ale co mi v něm fakt nesedí, je samotný nápad s hodinou smrti (což není dobré, vzhledem k tomu, že na tom staví celá zápletka). Nepřeháním, když řeknu, že by mi přišlo uvěřitelnější, kdyby si ty dva třeba odchytla nějaká pouliční věštkyně a oznámila jim, že ještě toho dne zemřou...
Zkrátka: kniha neurazila, ale ani nezaujala, nejspíš se brzo vykouří z hlavy.

1 01.03.2021

Ke stylu psaní a některým prvkům světa Quadary bych sice měla nějaké ty výhrady, ale zápletka to docela dobře vynahradila. Líbilo se mi střídání kapitol z pohledu Keralie (ač jsem ji osobně moc nemusela) a z pohledu královen a to, jak nevíme, kdy se vlastně ta časová linka v paláci odehrává, a dozvíme se to až spolu s hlavními hrdiny (a stejně ještě nevíme všechno).

Romantika mezi Keralie a Varinem nebyla neočekávaná, ale celkem hezky tam zapadala a nepůsobilo to uměle.

Musím přiznat, že tahle kniha mě donutila podezírat všechny ze všeho, a přesto jsem neuhodla, jak to je ve skutečnosti. Šokující zvrat dostál svému názvu: šokoval mě :)

Fantasy prvků v tomto příběhu, až na samotný fakt, že se jedná o smyšlený svět, nefigurovalo, ale myslím, že to ničemu nevadí. Označení detektivka mi k tomu sice taky úplně stoprocentně nesedí, ale koneckonců pátráme po vrahovi čtyř královen a na závěr nechybí ani pořádné, troufám si říct "poirotovské" odhalení viníka, takže proč ne?

1 16.01.2021

Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale když proti sobě postavím tento krásný příběh a to, jak je dle mého nedoceněný a poněkud opomenutý, nemohu jinak a volím plný počet.

Kde začít? Soudě podle mnohých rozhořčených komentářů, není to kniha pro každého. V první řadě by potenciální čtenář měl vědět, do čeho jde. Rozhodně tedy nečekejte dechberoucí bojové scény, neohrožené hrdiny, plno draků dštících oheň a lidská města lehající popelem. Tento příběh je prostě jiný, citovější. Tím nemyslím, že by se zaměřoval hlavně na milostnou linku (i když i ta tvoří jeho nedílnou součást), jde především o bohatý vnitřní svět hlavní hrdinky a její lásku k hudbě, o odlišnou psychologii lidí a draků, o myšlenky, city, morálku, o to, kdo je vlastně zrůda, o právo na lásku, na život...

Ano, tato kniha je poněkud popisná, pro někoho snad až příliš, ale to je dáno především její mnohovrstevnatostí. Nicméně trpělivý čtenář ji neodloží a kromě toho, že pronikne do propracovaného světa (náboženstvím a historií počínaje, filozofií, politikou a místopisem ani zdaleka nekonče), dočká se i nečekaných zvratů, intrik a napětí.

Zkrátka: Kdo touží po neobvyklé fantasy o dracích, s jazykem prodchnutým hudbou, jemným humorem a sebeironií, se zajímavými postavami a prostředím, po knize nabízející podněty k zamyšlení, vřele doporučuji. Ale kdo prahne po ději, který vám napumpuje adrenalin do žil, ruce pryč! :D

1 23.12.2020

Pokud jste přečetli Annu krví oděnou a váháte, zda se máte pustit do pokračování, za mě rozhodně ne-e. Ať už se vám kniha líbila nebo ne, druhý díl je ještě podstatně slabší a dle mého naprosto zbytečný. Děj se sune odnikud nikam a na konci jsme na tom prakticky úplně stejně jako na začátku, akorát s lepším pocitem (tedy... postavy mají lepší pocit, ne čtenáři :)).

Druhý díl mě bavil o něco více než první, ale jaksi mi tu chyběl Thorn. Na to, že se postoj Ofélie k jejímu snoubenci má postupně proměňovat, jsem tu postrádala větší množství interakcí, které by k tomu vedly...

17.08.2022

(SPOILER) Nemůžu říct, že bych se nebavila, ale podle mě je druhý díl o něco slabší.

Na jednu stranu je cool, že autorka používá nespolehlivého vypravěče, ale nejsem si jistá, jestli se mi to líbí. Přijde mi totiž, že to dělá hlavně proto, aby pak z ničeho vyčarovala wow efekt. Zamlčuje důležité části Kazových plánů, mlží a nevysvětluje, co je tím a oním myšleno, a nedává tak čtenáři šanci, aby předem odhalil, co se vlastně chystá. Přiznávám, že jsem to asi v půlce vzdala a ani se nesnažila pochopit, jak mají všechny ty plány fungovat, a jen jsem při rozuzlení dělala ono kýžené wow.

Smrt jedné z hlavních postav mi přišla zbytečná a neodůvodněná. Na to, abych uronila nějakou tu slzu, bych tomu musela věřit, ale měla jsem pocit, že to tam bylo prostě jen proto, aby se neřeklo, protože jsme přece v drsně drsným prostředí, takže by bylo divný, kdyby všichni vyvázli živí.

A konec byl dle mého gusta až moc šťastný, ne sice úplně pohádkový, ale i tak, od takovéhle knihy bych čekala něco trochu víc znepokojivého, abych si i po přečtení mohla lámat hlavu nad tím, jak to s našimi milými kriminálníky bude dál. De facto to tak bylo, ale líbilo by se mi, kdyby to bylo trochu ponuřejší, mno.

12.07.2022

Čteno podruhé, s odstupem několika let. V osmé třídě se mi knížka líbila, i když si myslím, že jsem tehdy nemoa úplně všechno pochopit. Pamatovala jsem si však, že se mi to líbilo, a chtěla jsem vědět, co na to budu říkat teď.

Takže:
Krapet depresivní, ale skvěle, netradičně vykreslený příběh. S pocity odcizení, bezútěšnosti moderního světa, osamělosti, touhy po blízkosti, které zažívá Armin, se jistě ztotožní spousta dospívajících. Díky krátkým pasážím, kde se střídá klasická próza s dialogem a jinými formami textu, je to přečtené raz dva.

Z pohledu lidí roku 2021 působí poněkud humorně a naivně, že ještě v roce 2046 je hlavním zdrojem informací rozhlas, že používají videokazety a telefonní budky a obecně ty rádoby technologie budoucnosti nejsou moc propracované, ale ok, s ohledem na to, že to bylo napsáno v roce 1999, to lze pochopit (jak si koneckonců my sami představujeme, čím budeme komunikovat za 50 let? a jaká bude realita?).
A navíc, tahle kniha nestaví budoucnost na přístrojích, ale na pocitech.

A pak ten déšť. Ten déšť! Nevím, jak na ostatní, ale na mě ta kulisa toho neustávajícího deště a hrozícího protržení hráze působila tak reálně, že jsem měla pocit, že přesně takové počasí je právě teď venku. Pochmurná atmosféra tímto byla završena.

Jenže pak přišlo Druhé dějství. (Žádné tam samozřejmě není, ale já tak sama pro sebe nazývám všechno to, co se odehrálo druhý den ráno.) Druhé dějství, a s ním i samotný konec, mi připadalo takové... nedotažené. Nijaké. Jako by to najednou byl úplně jiný příběh. Celou dobu to má grády, udržuje nás to v napětí a ta povodeň je jakýmsi logickým vyústěním celé situace, ale ty události po ní už mi tam prostě nesedí. Všechno se to mělo podle mě odehrát v tom jednom jediném dni. Ten druhý už je tam navíc. Jenom takový dojezd. Člověk by čekal něco víc. Trochu mě to mrzí, protože jinak je to super knížka.

23.09.2021

Podle toho, co jsem vysledovala, učitelé tuhle řadu moc nemusí, ale já na ní nevidím nic špatného, vždyť je tam všechno krásně shrnuto. (Mám doma chemii a biologii a učila jsem se ještě ze spolvěd, takže mluvím hlavně za tyhle díly.)
Ok, ok, nejde úplně do hloubky, ale to ani není jejím cílem. Kdo chce podrobněji organiku, ať si koupí samostatnou učebnici na organiku, kdo se chce víc zabývat biochemií, tak ať si koupí biochemii, ne? Ale nejdřív stejně musíte umět základy a zde je to uspořádáno opravdu velmi přehledně. Slovem, k maturitě určitě stačí, pokud se chystáte předmětem zaobírat na vyšší úrovni, holt si pořiďte (i) něco jiného.

Jako já jsem spíš na takový ty líbivější verše, hvězdičky, zasněné svítání, luka, tajemná jezera... ale tohle mě kupodivu taky oslovilo. Nelíbilo se mi všechno - mně se ostatně nikdy nelíbí všechny básně, u nikoho, vždycky si najdu jen pár, těch "mých" - ale nemůžu říct, že by přečtení téhle sbírky byla ztráta času. Ono ty poetický věci se tam taky najdou, ale hned vzápětí je vystřídají obhroublé verše plné sraček a stok, zmaru a neutěšenosti života. A to všechno spojené ve vytříbené formě sonetu. Mňamka.
Jo a moc mě baví ta autorova hra s jazykem, to já můžu.

27.07.2021

Opravdu nevím, proč jsem si myslela, že tohle bude kniha pro mě. Fantasy mám ráda, sci-fi taky, ale dohromady to prostě nefungovalo. Nevzpomínám si, že bych tuto kombinaci už někdy četla, takže nemám s čím porovnávat, ale výsledek byl nemastný neslaný. Humor jsem v tom nenašla. Hlubší myšlenky nebo poselství taky ne. Geek a goth čarodějka mě neoslovili. Celé je to jednoduše divné a překombinované a suché a mám chuť na to prostě zapomenout. Ale kdesi v koutku mysli mi pořád něco našeptává, že jsem to třeba jen nepochopila a že kdybych si to přečetla znovu, odhalila bych ten pravý smysl, který mi předtím unikl.
Mno, nevím...
Btw. Myslím, že kdyby si autorka pohrála s posloupností jednotlivých částí a trochu je promíchala, mohlo by to být zajímavější a získalo by to spád.

03.02.2021

Druhý díl mé milované Serafíny mě bohužel dost zklamal. Těšila jsem se, že se důkladněji seznámíme s ostatními polodraky, ale mrzelo mě, že pátrání po nich bylo rozplizlé přes celou knihu, aniž by se tam většinu času dělo něco důležitého. Byla jsem zvědavá na Jannoulu, že se konečně dozvíme, jak to s ní bylo. Z nějakého důvodu jsem si ji původně představovala jako jakousi chlupatou obludku, takže mě překvapilo, že je ve skutečnosti úplně lidská. Její postava mě však nakonec moc neoslovila, nepřipadala mi uvěřitelná a ty její geniální strategické schopnosti mi přišly dost přitažené za vlasy.

Co se týká samotného zakončení, celé to působilo uspěchaným a poněkud odbytým dojmem. Jako by autorka najednou nevěděla, jak splést dohromady všechny nitě příběhu, které rozházela všude kolem, a tak je na konci prostě zašmodrchala a vytvořila tam jakési abstraktní cosi, co postrádalo jak logiku, tak napětí a akci.
TAK TROCHU SPOILER 》》》》 (Jakože: Serafína si konečně uvědomí, jak osvobodit svůj oheň duše, zjeví se jí nebesa či co, pak se odkudsi vynoří svatý Rosoláč a místo plánované finální bitvy se všichni vrátí domů k mamince?!)

Nicméně jsem ráda, že svůj prostor dostala v této knize i Eskar, kterou jsem měla ráda už od prvního dílu. Zde jsem si tuto dračí ženštinu opravdu zamilovala.

Ale jestli to stálo za přečtení? Nevím, nad odpovědí stále váhám a čím dál tím víc nabývám dojmu, že kdybych se k druhému dílu nedostala, o nic bych nepřišla.

13.01.2021