Эva komentáře u knih
Kniha se mi líbila... Ale chybělo jí něco, co by z dobré fajn knihy udělalo nezapomenutelnou knihu. V šedých tónech mě nadchlo mnohem víc, ale možná to bude i zvoleným tématem.
Novou Mayovu knihu si nikdy nenechám ujít, ať už se jedná o samostatné příběhy nebo o jeho serie. Umrlčí cesta se mi moc líbila. Celkově jeho příběhy z Hebrid mi připadají velmi povedené. Příběh se četl jedním dechem, řada informací byla velmi zajímavá a postavy sympatické. Já jsem spokojená :)
Učedník se mi asi líbil víc, ale dvojice autorů rozhodně nezklamala! Příběh byl velmi komorní, ale atmosféra byla dusná, Sebastian arogantní, postavy dobře prokreslené a konec překvapující. Já od dobré detektivky víc nečekám :)
Čas od času dám Mo Hayder šanci a vždy se znovu a znovu přesvědčím, že je neuvěřitelně drsná. Tahle dáma se s ničím nepáře! Ale prostě to funguje :) Vlk se mi moc líbil, detektiv Jack Caffery je sympatická a dobře charakterizovaná postava, příběh měl spád a napětí a konec byl šokující! Od dobrého thrilleru nic víc nechci...
Netvrdím, že knížka byla bez chyby. Naopak - pár by se jich tam rozhodně našlo, vztah Paige a Strážce připomíná chvílemi až stupidní Stmívání, máte pocit, že se zde vykrádají Hunger games, plus některé reálie jsou skutečně přitažené za vlasy, ale... Já nevím, prostě to funguje :)
Theorina jsem vždy stavěla až za Nesba a Adlera-Olsena, ale po třech přečtených knihách musím jeho pozici přehodnotit. Miluju atmosféru ostrova Öland a postavu Gerlofa! Theorin není tak dějový, vtipný ani krvavý, ale je mistr duchařských historek a navození neskutečně hutné atmosféry. Mlýny osudu se mi líbily z jeho zatím přečtených knih nejvíce. Linie odehrávající se v Sovětském svazu byla úžasná!
Je pravda, že kniha má několik nedostatků, z nichž vyniká příliš rychlý konec. Ale já miluju Drákulu, Stokerova i skutečného Vlada Narážeče, a tahle kniha spojovala oba - fakta i fikci, legendu i skutečnost. Kromě toho mě bavily popisy cizích exotických zemí a architektonických i literárních památek. Tahle kniha prostě funguje :)
Myslím, že Ostrov Duma Key nejvíce ocení čtenáři znalí Kingova díla. Najdou se tam podobné motivy jako v ostatních jeho knihách. Pořád mi bylo něco povědomé. Místy jsem poznávala To, Perse jako Pennywise, jindy zase jinou knihu... Ale obrovský čtenářský zážitek! A strašně jsem se bála...
Urbana mám ráda, líbí se mi Sedmikostelí i Santiniho jazyk. Na Přišla z moře jsem dlouho čekala a těšila se. Bohužel zklamání. Místy nelogický děj, neurbanovský příběh, pseudointelektuální autorovy názory, překombinovaný konec. Konce nejsou Urbanovou silnou stránkou, ale tohle bylo fakt příliš. No nic, pro mě je pořád nejlepší Poslední tečka za Rukopisy...
I kdyby Zafón napsal kuchařku, přečetla bych to. Miluji jeho styl psaní, je dokonalý. Příběh se mi líbil, přečetla jsem ho v rekordním čase a jedním dechem. I když nejlepší vždycky bude jeho sága Pohřebiště zapomenutých knih, každé jeho vyprávění má kouzlo. Nic nebude tak úžasné jako Stín větru, ale Půlnoční palác byl fajn. Zafón umí psát jako málokdo.
Po Hypnotizérovi (který se mi nelíbil) a Paganiniho smlouvě (ze které jsem taky nebyla nadšená) jsem dala šanci Svědkyni ohně a tato kniha se mi líbila ze všech nejvíc. Ano, Joona Linna je na mě pořád moc hollywoodský, jsem spíše fandou "loserů" Harryho Holea a Carla Morcka, ale příběh mě zaujal a knihu jsem přečetla jedním dechem. Asi dám šanci i Písečnému muži.
Pořád přemýšlím, jak tuto knihu ohodnotit... Sice to není rozhodně má první zkušenost s fantasy, ale chvílemi jsem se trochu ztrácela. Autorka svět, ve kterém se příběh odehrává, nijak nespecifikuje a nepopisuje. Dokonce jsem někdy uvažovala, jestli nečtu třeba už několikátý díl. Ale kniha se mi líbila, i když byla chvílemi trochu rozvleklá, nakonec z ní mám dobrý pocit. A hned jsem dala šanci druhému dílu :)
Jediná kniha, kterou jsem od autora nečetla, tak jsem to chtěla napravit. No... Na serii s Harrym Holem to nemá, to si nebudeme lhát, Syn byl také výrazně lepší, i když námětově mi přišel i podobný, nebo možná charakterem hlavní postavy. Kniha se dobře četla, sem tam mě dějově překvapila, hlavní hrdina mi byl celkem sympatický, ale k žádnému jásání u mě nedošlo...
Budu hodnotit celou sérii. Pád titánů byl vynikající a představil pro mě nejcharismatičtější postavy. První světová válka navíc není tak "profláklá" jako ta druhá, takže kniha byla historicky velmi zajímavá a pro mě obohacující. Zima světa byla skvělá, přestože o druhé světové válce jsem četla spousty knih, zaujala mě a šokovala kombinací brutality a lásky. Z Hranice věčnosti jsem měla strach, nenavnadily mě ani zdejší komentáře :) Navíc nejsem úplný fanda novodobějších dějin. Ale kniha mě nadchla. Ano, boje černochů za svobodu tam bylo skutečně dost a byly to asi moje nejméně oblíbené pasáže z celé knihy. Ale Berlínská zeď, zavraždění bratří Kennedyových a celkově celá ruská linie Chruščovovy vlády - byla jsem nadšená! Skláním se před Kenem Follettem, série Století je jednou z nejlepších v současné literatuře!
Velké zklamání. Nadšení, které se dostavilo u prvních dvou dílů, se neopakovalo. Děj rozbředlý, plytký... Jediná linie, která mě zaujala, byla Haraldova kariéra u SS, ale ani ta nebyla nijak originální a šokující. Zvažuju, jestli si vůbec přečtu další díly.
Miluji dobu cara Mikuláše II., fascinují mě okolnosti vyvraždění carské rodiny a postava Rasputina mě vždy zajímala... Takže tahle kniha byla přímo pro mě! Jasné, že historická věrnost chvílemi pokulhávala, ale děj je svižný, napínavý a kniha mě bavila. Určitě si přečtu i Jantarovou komnatu.