ujira
komentáře u knih
Ani svatí, ani andělé
Ivan Klíma
Co naplat, mám pro Klímu slabost. Jeho knihy , ač s obyčejnými hrdiny a obyčejnými příběhy, mne neobyčejně zaujmou. Tak stejně tahle. Dobře napsaná, čtivá, přesto nechybí hlubší psychologický pohled na život a jeho nesnadnost, na všednodennost.
Pražské legendy
František Langer
kniha s úžasnými ilustracemi a méně úžasným obsahem literárním.
Domovní znamení staré Prahy
Lydia Petráňová
Inspirativní a zajímavá publikace. Škoda, že dnešní domy už nemají domovní znamení a že zanikly např.vývěsní štíty jako dobrý způsob reklamy, souvisí to s odosobněním architektury a ztrátou duše domů.
Dítě boží
Cormac McCarthy
Dá se diskutovat, zda autor skvěle a neobvykle zachycuje pochody psychického šílence, nebo jen nezajímavě popisuje psychologické anomální duševní poruchy jednoho vyvrhele. Autorovi dám ještě jednu šanci s nějakou jinou knihou, ale tahle asi nepatří mezi jeho nejtypičtější a nejlepší.
Návrat Malého velkého muže
Thomas Berger
Podle mne ještě lepší ,,návrat,, k tématu bílého muže vychovaného indiány a dále se rozvíjející dilema, která skupina je na tom lépe. Rezonuje mi stále, že přes překážky, porážky a pronásledování je život,, primitivních,, mnohem bohatší a v souladu s přírodou.
Krvavé levandule
Marian Kechlibar
Škoda, moc mě to nezaujalo, literárně nedonošené a nevyvážilo to ani aktuální ,,dramatické.. téma, které podtrhuje krátkost povídek. Jenže chybí zralost obsahu. Jako tvrdá, zelená hruška, láká k zakousnutí, ale vylomíte si na ní málem zub.
Utrhnout se ze řetězu
Simona Monyová (p)
Moje první Monyová, lehká, čtivá, plytká. Jednou za čas příjemná oddechovka.
Kdo byl kdo
Ludvík Souček
Dodnes si v těch kartičkách s radostí a nostalgií zalistuji. Ovšem Googl je rychlejší.
Nemocná Amerika: Lekce o zdraví a svobodě
Timothy Snyder
Zkušenosti s americkým zdravotním systémem jsou nelichotivé, odstrašující, díky za naše ,,nedokonalé,, české zdravotnictví.
Snad ti nedělají starosti cizí názory
Richard P. Feynman
Zajímavá kniha postřehů a vzpomínek ze života vědce. Roztěkanost, kterou tu mnozí zmiňují ,je charakteristická autorovi. Jak žije a myslí, tak píše.
Bratrstvo kamene
David Morrell
Škoda, že autor nedokázal tohle téma zpracovat více čtivě, prolínání dějové historické a současné linky mohlo být přidanou hodnotou, naopak bych ubrala dějových odboček, které
jen přidávají stránky, rozmělňují jinak zajímavý námět a unavují. Bohužel ani tato druhá Morrellova kniha mne nepřesvědčila o výjimečnosti autora.
Poslední tajemství Jana T.
Jaroslav Velinský
Bohužel, foglarovky mne nezaujaly, Velinský mne také nebavil. Četla jsem, abych pochopila, v čem tkví kouzlo těchto dobrodružných chlapeckých próz, ale neshledávám na tomto druhu literatury nic kultovního ani literárně skvostného.
Tatínek píše paměti
Tove Jansson
Posloucháno v audioversi, ale ani tak jsem to nemohla překousat, hrozná hloupost. Mumínci snad nemohou oslovit ani dětského čtenáře, naše pohádky a pohádkové příběhy pro děti měly vždy vysokou úroveň, tak snad neklesneme.
Jan Kubiš - Nezastaví mne ani to nejhorší...
Eduard Stehlík
I literaturu faktu lze psát čtivě, ale pan Stehlík to bohužel neumí. Je to suchý popis historické události , životopis seskládaný sice poctivě, leč fádně. Nemá to náboj ačkoli Kubišův životní příběh je tak nabitý.
Žít a nechat žít
Hendrik Groen
Čím jsem starší, tím víc Hrdinovi Groenova románu rozumím. Žít a nechat žít se stává i mým mottem. Docela zajímavá rozprava o smyslu stárnutí a hledání si vlastní cesty. Západní společnost stárne a potýká se s deziluzí reklamních výzev po aktivním stáří, po odchodu do důchodu už toho moc nezbývá a to i za předpokladu, že je člověk nezávislý a relativně zdravý.
Zapadlé dny
Anna Malchárková
Vyprávění jemné, romanticky moravské, provází nás českým rokem, zvyky a tradicemi, vyprávění o ideální rodině a vesnici. Krásné, milé.
Smolná kniha
Lenka Procházková
Vyzrálejší dílo, s prvky autobiografickými, zajímavá sonda ze života českého disentu.
Oční kapky
Lenka Procházková
Byly doby, kdy jsem považovala Lenku Procházkovou za jednu z nejlepších autorek současné české prózy a četla od ní vše, co se dalo. Dnes už si nemohu vzpomenout o čem tato kniha byla, takže asi průměrná četba bez výrazného přesahu.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Neuvěřitelně drsné, psychologicky bohaté vykreslení zla, zločince a zároveň nezvyklé vyústění kriminálního příběhu. Ale i přes napínavost příběhu nemohu říci, že bych byla unesena.