učtese komentáře u knih

Pro mě takový školní heslo -Olbracht, Golet v údolí (myslel jsem, že je to o nějakém obru, Golet -Golem) a dobře, že jsem to tenkrát nečetl, protože by se mi to nelíbilo. Teď po 20 letech jsem jí objevil a nádherně užil a Vám mladším doporučuju, nechte si ji také uležet na později.

8 12.09.2017

Ta anotace mě trochu vyděsila srovnáním s Odysseem a očekával jsem experimentální podivnost, kterou asi nebudu schopen dočíst, ale opak se ukázal být pravdou.
Student,mladík píše román o autorovi a hlavně o postavách, které si autor stvořil nebo si je vypůjčil z jiných románů. Donutil ty postavy žít s ním v jednom hotelu a dělat věci, které se těm postavám příčí. Což se ukáže jako chyba, která vede k tomu, že se ty postavy pokusí svého autora zlikvidovat, aby si mohli žít podle svého.
Tolik asi k ději a hlavnímu zdroji komických situací. Připočtěte ještě nádherný autorův jazyk (nebo spíše práci překladatele) a o jednu z nejlepších knih je postaráno. Snad svým komentářem pomohu zvýšit počet přečtení ze smutných tří na alespoň 300, protože Flannovy Plavaví ptáci si to zasluhují každou stránkou.

8 13.11.2014

Hnus. Odpad.Hrůza.Klišé. Propaganda.
Amerika a její američané, ti nejzbožnější, ti nejvlastenečtější, ti kteří se nebojí použít zbraň a když vystřelí tak jedině tak aby zastřelili, zkrátka nejvíc elitní národ universa. Půjčil jsem si tuhle knihu, protože mě tohle téma baví a hodnocení zde je vysoké, čekal jsem kvalitu, ale z toho co jsem přečetl jsem zděšený. Na každé druhé stránce jsou slova "to je jako ve filmu, John si vzpoměl na film" atd. (Opravdu to připomíná obludný film Den nezávislosti.) Na každé stránce je pak slovo Amerika, americké, jsme přece američané....Jedno patetické klišé střídá druhé (hrdinské činy, nezištné oběti, Americká hymna, salutování atd.) Protože autor není schopen nic pořádného vymyslet, tak nám pouze předhazuje mrtvoly, nejdřív tak po pěti šesti kusech, pak už po stovkách a tisících....Ona je to spíš taková brožura vydaná s tichým souhlasem vládních činitelů. Takový operační manuál co by se jako tak mělo pomalu začít dělat. Hlavně zbraně aby byly doma a mraky střeliva, protože to bude důležité, pomalu třídit a likvidovat všechny tetovaný a feťáky a jiný závisláky a taky právníky a IT pracovníky a ostatní darmošlapy. Kdyby to nebyla tak ubohá trapná slátanina, tak bych měl z týhle knihy strach.
P.S. Kdo máte tenhle žánr rádi doporučuju Ondřeje Neffa a jeho román Tma resp.Tma 2.0

Fuj, normálně jsem z toho dostal kurděje.

6 07.07.2013

Tvrdá kritika monarchistické společnosti a moci církve.Hank Morgan se octne v šestém století na dvoře krále Artuše a rozhodne se využít znalostí "svého" devatenáctého století k tomu aby zemi vytrhl ze spárů církve, otrokářů, králů a všeobecné nevzdělanosti.Jako správný američan ví, že toho lze dosáhnout pouze nastolením demokratického řežimu.Touto myšlenkou je kniha velice aktuální.Je zřejmě posedlostí každého američana šířit demokracii a svobodu všude a za každou cenu a že o ni nestojíte? Ke zdi s vámi.(Američané v Iráku,Afghánistánu) V knize je mnoho vtipných momentů a dost mě tedy na konci překvapilo povraždění třicetitisícové rytířské armády naším hrdinou.

6 17.01.2013

Ignácius je zoufalé hovado, ale musel jsem mu fandit. Vždyť kde dnes narazíte na člověka s nějakým světonázorem, těžko najdete člověka s vůbec nějakým názorem.

6 12.01.2013

Na čtení LESu je dobré, ba přímo nutné se přípravit. Jinak knihu po pár stranách znechuceně odhodíte. Jedna dějová linie jejímž hrdinou je Perec mi připomínala Kafkův Zámek. Perec jakýsi úředník toužící poznat les, přichází na Správu lesa a zde naráží na byrokratickou mašinerii. Ta je prezentována naprosto absurdní a nelogickou činností správy. Tahle část je jako sen, jste na divném místě děláte divné věci, ale je to tak nějak v pořádku a po probuzení si řeknete, co to proboha bylo? Ve druhé lini je tu Candide, který v lese ztroskotal a snaží se les opustit, jenže opustit tenhle"začarovaný" les není jednoduché, ne-li nemožné. Zatímco podivnosti a absurdity do lesa jaksi patří o to víc je pobuřující co se děje na správě lesa.Když si uvědomím jak přebujelá je byrokracie dnes, kolik různých směrnic,vyhlášek a zákonů prorůstá naší společnost jako podhoubí, připadá mi, že v LESE žijeme všichni.

6 03.01.2013

Po dočtení mám trochu rozporuplné pocity. Myslel jsem že Jan Welzl byl spíš cestovatel, který podnikal cesty na sever kvůli poznání. Takže jsem byl dost překvapen, že tam žil a pracoval tak dlouho a vzhledem k tvrdým podmínkám je to jistě obdivuhodné.Ale nějak mi nesedí ten způsob života. Je to svědectví o neskutečném drancování té krajiny a zvěře. Možná že jsem zblblej z dnešní "doby ekologické" ale to, že tam pozabíjeli co se dalo se mi prostě nelíbilo. Knize zoufale chybí mapa ve kterých se Jan Welzl nevyznal, ale mě pak chyběla jakákoli představa o těch cestách, které tam podnikal. Doufám že v nějakém příštím vydání bude slovo "živobytí" nahrazeno nějakým jiným, třeba "zásoby". Živobytí je totiž na téměř každé stránce a vytvořil jsem si k němu pěknou averzi. Ale moc nevěřím, že v se v dohledné době kniha dočká nového vydání. Nejsem si jist jak by byla dnešní generací přijata.

5 17.02.2014

Další temná stránka lidských dějin o které jsem neměl ani tušení, ale samotnou knihu moc doporučit nemůžu.Špatně se mi to četlo, stránky neubývaly a autorův styl mi nesedl. Kniha je neskutečně roztahaná, každá postava, která vstoupí na scénu dá autorovi možnost odbočit na chvíli od děje a porozprávět nám něco o dětství, vychování o myšlenkách dotyčného. Nikdo neujde pozornosti. Často se v ději vracíme o chvíli zpět jen abychom zvěděli co ten onen v tu dobu dělal na co myslel, s kým mluvil. Děje se to často i ve vypjatých okamžicích, třeba když do arménského tábora dopadne dělostřelecký granát a následující tři strany čteme důvody proč z toho byl sám Gabriel Bagratjan překvapen. Dál mi vadilo jak autor často nechává hrdiny klesnout na dno psychických a fyzických sil, aby je vzápětí nějakou událostí pozvedl do výšin a pak znovu srazil. Všechno tohle mě začalo unavovat a měl jsem pocit, že to krutému osudu Arménů přitěžuje více než turečtí vojáci.

5 05.01.2014

No, přiznám se, že o příštím appertu navštívím nejbližší matém a požádám nějakého znavače, aby mi těch posledních sto stran trochu podrobněji vysvětlil. Jako běžný standa mám v teorice trochu mezery.

5 29.10.2013

Knihu jsem pochopil jako hledání odpovědi na otázku, zda lze vytvořit doknalou společnost lidí. Vědci ze Země infiltrovaní na planetě zemského typu mají za úkol sledovat zdejší společnost ve feudální fázi jejího vývoje. Náš hrdina začne mít problémy s "politikou nevměšování se". Jenže lze vůbec nějak zásáhnout a zvrátit vývoj? Svrhnout vládnoucí diktátorskou elitu a nahradit ji jinou? Lze skutečně zařídit aby všichni ve společnosti byli spokojení? Vede cesta skrze komunistiskou nebo kapitalistickou ideologii ? Mají nakonec vůbec tato různá uspořádání na většinu obyvatelstva tak významný vliv?

5 22.03.2013

Autor je novinář, válečný zpravodaj a na knize je to znát. Chalandon dokáže najít přesně ty momenty, které nás zasáhnou a dávkovat je tak, aby udržel naši pozornost až do konce. Tyrona Meehana se nesnaží odsuzovat ani glorifokovat, ale ukázat, že svět není černobílý a nelze lidi dělit na hrdiny a zrádce. I když je to jednoduší a všichni to děláme.
Problémem a otázkou pro mě zůstala ta samotná "irská věc". Z knihy jsem tak docela nepochopil za co vlastně bojovali. Chtěli spojit Irsko i když část Irů se s Brity dohodla a spojila. Toužili po míru, ale zbraně odložit nechtěli. Důvod nenávisti katolíků a protestantů. Možná je to podobná situace jako na Ukrajině.

4 24.07.2015

Výborná kniha, ale nějak nedokážu napsat proč. Nejsem věřící a Mexiko najdu na mapě. Možná ta kniha není tak úplně o Mexiku a křestanství, ale o člověku a jeho víře. O sebepoznání o zjištění za co vlastně stojím o charakteru.

Takhle má vypadat "oddechová literatura". Skvěle napsáno, skvělé postavy, výborná zábava, co víc si přát.

4 14.09.2014

Tohle mě moc nevzalo, na knize je znát, že byla napsaná " dávno " a i to, že je to autorův první román. Styl psaní je podle mě poplatný době vzniku. Při čtení jsem stále viděl ty černobílé filmy pro pamětníky (nejvíc Těžký život dobrodruha s L.Peškem). Celkové vyznění knihy jako kritiky obludného kapitalismu na mě působí spíše komicky. O psychologii postav se nedá vůbec mluvit. Děj je takový nijaký a zoufale naivní. Neviditelnému Brokovi stačí Mullerovým stoupencům říct: " Je to lež.Muller lže !" a těm to stačí aby uvěřili. Zajímavým nápadem je převrácení reality a snu, kdy Brok upadá do spánku ve chvílích kdy se blouznící člověk na lůžku na krátké okamžiky ze svého snění probírá.

4 09.07.2013

Xenogenesis:Úsvit je jednou z nejoriginálnějších sci-fi knih jaké jsem četl. Přesto asi v žádném žebříčku " best of sci-fi " nefiguruje.
Důvodem je myslím to, že autorem je žena, černoška a hlavním hrdinou knihy je také žena tmavé pleti. Nic pro machistické čtenáře.
Žena je jako hlavní postava zvolena hlavně proto, že v knize jde především o vztahy (ale není to červená knihovna) mezi lidmi a mimozemskou rasou a mezi lidmi samotnými. Což by možná s mužským hrdinou tak dobře nefungovalo. V Úsvitu se Lilith dovídá, že byla spolu s několika lidmi zachráněna ze zničené země a vybrána mimozemšťany Oankali k tomu aby pomohla ostaní lidi připravit na to co je čeká. Oankali totiž nejsou nezištní zachránci, ale mají se zbytkem lidské rasy svůj plán. Potřebují spojit svůj genofond s lidským a dát tak vzniknout nové generaci, což je smyslem jejich života. Jak na takový způsob záchrany bude zbytek lidské rasy reagovat ?

4 02.02.2013

Napínavé od začátku do konce, žádná hluchá místa. Jestli máte také pocit, že se první filmové Čelisti, nepodařilo dalšími žraločími filmy překonat, pak různá smrtící nákazová dílka jsou jen vývarem z Andromedy.Pozn.V prvním dnu v části poplach musí major Manchek volat do Pentagonu. Číslem je binární kod čísla 87. Major ho podivným způsobem přepíše jako 11101010.Chtěl jsem si to ověřit a jestli jsem převod čísel do dvojkové soustavy pochopil správně, potom 11101010 je 234 a 87 má vypadat 01010111. To se mi zdá na takovouhle knihu dost nepochopitelná chyba.

4 15.12.2012

Trampoty této rodiny spočívají v naprosto neadekvátním a iracionálním ( rozuměj dementním) přístupu k občejným situacím se kterými se setkáváme všichni téměř každý den. Nedokázal jsem to dočíst celé. Povídky jsou všechny psány podle jedné šablony. Stačí název a už zhruba víte jak to celé bude. Já se tomuhle smát nemůžu.

Nečekal jsem žádný příběh, tu minisérii Věda na Zeměploše jsem považoval za takové dodatky, nebo vysvětlivky a tahle je vůbec první co jsem zkusil přečíst, ale i tak jsem čekal něco jiného. Čekal jsem, že tam budou mágové nebo Leonardo da Quirm nad něčím bádat, provádět pokusy a já z jejich omylů nebo úspěchů komickou cestou pochopím jak věci fungují doopravdy.(Jako třeba v Pohyblivých obrázcích pochopíte jak funguje filmový průmysl.) Ale tady je jakýsi zcela zbytečný příběh a velmi dlouhé hutné seriozní pasáže nebo pokusy o populárně naučnou literaturu. Mám z toho pocit zklamání a dokonce podvodu, nechápu proč se ti dva pánové (Cohen a Stewart) schovávají do Pratchettovy Zeměplochy, nebo proč se alespoň nepokusili o nějakou odlehčenější, humornější formu. Podle mě ty jejich texty ničím nevybočují z běžné produkce poulárně věd. literatury jakých je spousta, takže postrádám důvod proč to číst.
Za mě palec dolu, nedočteno.

Mám raději pana Cílka, když popisuje českou krajinu, když ukazuje jak s krajinou pracovat, nalézá zapomenuté dovednosti našich předků v této oblasti. Ale nějak mi nesedí jeho vyjadřování k celosvětovým problémům. Mám pocit že z podobných příčin dokáže vyvodit skoro každý důsledek ( nejčastěji aktuální problém) a potom jeho návrhy nebo způsoby řešení některých takových záležitostí se mi zdají, no tak trochu naivní.

3 01.07.2015