tygřík2 komentáře u knih
Jednou k nám přišla návštěva, přelétla pohledem knihovnu, zastavila se u knih páně Rutherfurda a pravila: " Ty vážně čteš takle tlustý knížky, jo?" a já si poprvé uvědomila dvě věci. Že ty dveře do jiných časů jsou vážně prostorově výraznější a že v očích některých lidí jsem zřejmě podivín. Ale mně to nevadí, číst o historii popsané tímto způsobem mne neskonale baví.
Nehledě na to, že se pořád dovídám něco nového.
Prostinké až k pláči...to napsal žáček páté třídy pro spolužačku? Pak je to v pořádku. Ale jinak je to ztráta času.
Není pro mne nic úžasnějšího, než když objevím novou knihu a ona je dobrá a je hned namnožená do série!!!! SPQR mě nezklamala. Je napsána lehkým stylem, dobře se čte, má to spád, reálie vypadají dost slušně, hrdina není žádný padavka, příběhy jsou zajímavé, občas je to vtipné. Prostě jsem Decia Caecilia Metella vzala do rodiny. V knihovně jsem ho ubytovala vedle Marka Didia Falca a z druhé strany sousedí s bratrem Cadfaelem.
I s přihlédnutím k úctyhodnému věku dílka nejde dát více hvězd. Nápady dobré, ale způsob, jakým jsou zpracovány, mi krutě nevyhovuje. Je trochu zmatený a roztříštěný. Možná by prospělo, kdyby se toho mohli ujmout filmaři...
Takto si soudruzi představovali budoucnost pod jejich vedením. Všichni jako ovce, které jsou vděčné za vymoženosti, co jim naservírují. Měl-li někdo jinou představu o životě, byl lump, darebák a osel. Dětem jsem touto průhlednou propagandou komunistických vizí hlavičky nezatěžovala.
Prosím vás, kde že ten Mitford leží? A ještě tam pořád farářuje otec Tim? A pořád tam ta paní peče ty skvělé koláče s pomerančovou zavařeninou? Tak tam bych chtěla na prázdniny. A možná i na pořád.
Už umím napsat své jméno! Ovšem, co by tomu tomu řekli staroegyptští písaři, to vskutku nevím... Možná bych za trest musela opsat nápisy ve Venisově pyramidě.
Dobrá oddychovka. A když někdo rád historii starého Říma, detektivky a není proti troše nadsázky, je to pro něj ideální čtení pro odpočinek.
Některé díly v sérii jsou sice trochu slabší, ale celkově mne Falco a jeho příběhy baví.
Jenom poznámka k pánům vydavatelům: vůbec, ale vůbec, se mi nelíbí, že jsem nemohla sehnat Měděnou Venuši, třetí díl, ani když "jsem zlato slibovala". Všechny ostatní byly k mání, ale ten jeden byl začarovaný. ( Ano, mladá paní, těch bylo opravdu málo. Ale máme tu omnibus složený ze tří prvních dílů. - A to jako proč si budu kupovat něco, co už mám? - S tímto konceptem prodeje jsem se nesetkala poprvé a, bohužel, asi ani naposled .) Nakonec to po létech zachránil zdejší bazar - velebím!
Neskutečně hloupá a směšná propagandistická konina. Never more! Kdo chce vědět více viz vyčerpávající komentáře Jizi a jaghut.
Chvílemi jsem měla silný pocit, že autor píše spíš scénář k akčnímu filmu než čistokrevnou knihu. Ke konci se mi vynořila v duchu rodinka Limonádového Joea:-) Ale jinak- dobrý popis diktatury (ať už si dává jméno jaké chce), jejích metod ovládání lidí - vyvolávání strachu, používání všech druhů násilí, koncentráky (ať už se nazývají jak chtějí), snaha o zdání ochrany před imaginárním nepřítelem. Osvobození funguje také tak, jak popsáno - pár šílenců uvnitř a pomoc zvenčí.
Sice jsem nečetla, ale viděla v divadle . (Snad to není hřích.) Skvělé. Hra i herecké výkony. Paní Maciuchová byla boží (ostatně jako vždy).
Dobrá kniha ve vás uvízne drápkem. Tahle to udělala.
Jediná věc, která se mi líbila, byly mechorosty. (Jediná informace, která mi uvízla v paměti je ta, že věda jimi se zabývací se nazývá bryologie. Jestli mi to kdy bude co platné, ví bůh. Jinak všichni patřili do blázince :-)
Našťoucháno tolika podrobnými informacemi, že člověk nemůže ani vydechnout. Musela jsem se častokrát vracet a občas podtrhávat, abych si vše dala do souvislostí. O některých faktech a souvislostech se zřejmě předpokládá, že jsou notoricky známy a tak jsem je musela dohledávat jinde. Jiná data, pro mne samozřejmá, jsou zde obšírně vysvětlována.
Nečetlo se to moc hladce. Občas mi u čtení klesla víčka, ať jsem se bránila sebevíc. (Ale to zřejmě bude můj problém neb můj mozek už není z nejčerstvějších a vždy, když ho nutím vytvářet nové dráhy mezi neurony, vytáhne podpásovku a uspí mne :-) )
Kniha mi rozhodně rozšířila obzory. Asi i nadále zůstane mou studnicí informací o amerických dějinách, neboť je zatím nejlepší publikací o tomto tématu, kterou jsem kdy četla.
Vždy, když vezmu do ruky jakoukoli knihu tohoto autora, z hlubin truhličky, kde mám všelijaké, povětšinou nepotřebné, harampádí nashromážděné za dlouhá léta a zove se paměť, vypluje na povrch stejná vzpomínka. Je v ní Jean Paul Belmondo v roli spisovatele, tuším, že ve filmu Muž z Acapulca, jak buší do starého psacího stroje, chechtá se : "to je vůl!" . A každou svou knihu končí větou: A Bob Sinclair uniká plavným skokem šelmy...
Doufám, že to pana autora neurazí, to by mi bylo líto. Protože se u jeho knih tím pádem bavím dvojnásob. Bezvadná oddychovka. Napínavá, čtivá, a dokonce občas mne donutí zeptat se na některé věci strejdy Googla, jestli je to tak a jak to teda je.
A navíc je z příběhů cítit veliká láska ke zvířatům. A hele, on je to veterinář!
Jednu chybu jeho knihy ovšem mají. Přečtu je moc rychle :-))
Chtěla jsem nedočíst neb mne kniha nudila, ale něco mi nedalo a nedalo, musela jsem se vracet a vracet a čin dokonat. Cítila jsem se jak na houpačce. Nebylo to nedostatkem nápadů, (naopak například teslovníky a ohnivé kapradí mne nadchly) autor jimi nešetří a doslova čtenáře zahlcuje novými a novými zhůvěřilostmi. Chvíli jsem byla uchvácena vírem děje a chvíli se zoufale nudila. A po celou dobu neblahý pocit, že tohle nebude mít happyend. Snad záměr autora neb jsem hned po dočtení sáhla po Pádu Hyperionu, protože, sakryš, se chci konečně dozvědět, jak to celé dopadne.
Nedokázala jsem nějak uvěřit zkušeným matkám, které mi, jako matce začátečnici, udílely nevyžádané rady typu "na všechny děti musíš mít jeden metr" a podobně.
Pan Gray mi potvrdil moje pochybnosti a poskytl pár nápadů, které jsem vyzkoušela.
Fungovaly. Fungovaly všechny! Fungovaly všechny dokonale!
Můj první Silverberg. Vždy si na tuto útlou knížku vzpomenu, když se vedou řeči o dorozumívání s případnými návštěvníky z vesmíru. Nedávno jeden odborník v televizní debatě tvrdil, že by se vědci dnes domluvili s kýmkoli. Tak jsem si říkala: "Hochu, tys nečetl Muže v labyrintu, viď?"