Tony86 komentáře u knih

Jako kluk jsem nečetl, to až ve svých 35 jsem se k ní dostal a vůbec není na škodu nejdřív trochu vyzrát. Příběh je poutavý, člověka vytrhuje ze své bubliny a může nastartovat zájem o historii. Základ, který se na školách dřív ani nezmiňoval, je v této knize dokonalý a podaný způsobem (ve formě příběhu), který jen tak nevypadne z hlavy. A o to autorovi šlo.

13 27.12.2021

Moje první Agáta. Začal jsem číst netuše o čem to bude - krátká seznámení s lidmi, kteří někam jedou, mi přišlo jako těžký úvod a mělo jich být deset, říkám si: to si nezapamatuju. Tak jsem se koukl o čem ta kniha je, byl jsem v obraze a začal znovu. Kapitoly jsou rozděleny do krátkých částí, takže člověk není nervozní na jaké straně bude kapitola končit, paradoxně ale většina částí i kapitol končí tak, že jsem byl vždy popíchnut číst dál. Závěr je překvapivý a až do úplného konce jde o napínavé čtení.

11 27.07.2020

"Hodláte mě polekat...? ... Ale já se vás nebojím ... Jsem strašně paličatá, a když na mne někdo zadupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy." Myslím, že přesně tady Darcy čtverácké Lízince dokonale podlehl. :)

6 16.09.2020

Můj první Hardy. Už začátek je zajímavý a po události v hospodě jsem čekal, že zbytek stran bude o hledání; všechno se ale odehrává jinak a děj je nepředvídatelný, to se mi líbilo. Postavy jsou dobře prokreslené, konec velmi silný.

4 14.08.2021

Čtení, které mě bavilo od začátku do konce. Život lorda Byrona nebyl dlouhý, ale zato plně prožitý, byť si lord kolikrát stěžuje jak nešťastný je. Až jsem záviděl to období před 200 lety - po světě chodila zhruba 1 mld lidí a byli si vzácnější, lord nemá nouzi o milenky, ani se nesnaží, sám je uhrane svým kosým pohledem a samy mu padají do náruče, nakonec 9. přikázání znají úplně jinak. Knihu jsem poprvé krátce prolistoval - "občas nějaké verše, to bude asi životopis", odložil jsem ji že ji vrátím, pak jsem se k ní vrátil a začal číst a jsem rád za to. Je to 400 poctivých hustých stran a čte se to samo - respekt překladu od J. Zaorálka, dostalo se mi do ruk vydání z roku 1970 a po padesáti letech tu knihu přečetl první já, listy tuhé a některé ještě slepené. Určitě se k ní zase vrátím.

4 21.07.2020

Extáze - v takovém stavu jsem byl, když jsem konečně dočetl tento balast. Netrvalo to dlouho, má to cca 130 stran, ale je to psaný velkým fontem, takže se to dalo vměstnat na míň jak polovinu, do 2,5 h to máte. Základ je dobrý, proto jedna hvězda a taky proto, že mě ta kniha nakopla vyjádřit naplno, co si myslím - člověk musí být trochu vyšinutý, aby se mu to líbilo. Prakticky s ničím převratným "brožurka" nepřichází, překlad je místy jak strojový z roku 2000.

Připravte se na pojmy jako vysílání jedu, sen planety, nebe a pekla, černá a bílá magie, anděl smrti a pikantnosti jako: "hlasy v mysli z jiné reality, ve které existují živé bytosti podobné lidským - Spojenci, Bozi", "naše mysl může existovat na úrovni Bohů", "jakmile odpustíme Bohu, odpustíme sami sobě"... stačilo, nerad bych vychrlil příliš "emocionálního svinstva". Kdyby ta kniha nebyla moje, letí obloukem do koše.

4 23.04.2020

Souvislé a poutavé vyprávění, které se jen těžko odkládá, i proto jsem měl přečteno nezvykle rychle. Je to velmi silný román a poslední odstavec o novém hospodářství je skvělým zakončením. Rád jsem se přiučil některým archaismům.

3 31.10.2023

Jméno Balzac jsem měl zafixované jako "pan spisovatel", toto bylo mé první seznámení. Při četbě závěru, kdy staroch Goriot je na smrtelné posteli, jsem zažíval horší muka, než on sám! Hrozné čtení, hrozný styl, až mě párkrát napadlo, že Balzac musel být trochu šílený. V popisech je pedantsky detailní, jinde zase vůbec. Proslovy jsou místy extrémně protáhlé (prý tehdejší způsob jak odhalit nitro hrdinovo) a snad nejvíc energie má právě umírající Goriot, který ne a ne umřít. Goriot je přehnaně naivní a změkčilý. Pokud je toto dílo stále vedeno jako povinná četba, tak je-li to míněno jako za trest, beru.

3 29.08.2022

Příjemné čtení, na těch počet stran není postav moc a každá dobře představitelná a zapamatovatelná. Dalo se tušit, kdo je skrytým dobrodincem, ale od okamžiku, kdy se objevil na scéně, nadšení z knihy trochu opadlo. Šťastný konec je upravený na radu Dickensova přítele; tak nějak málo uvěřitelná shoda náhod.

3 27.05.2021

Můj druhý Hardy. Konečně dočteno. Starosta casterbridgeský se mi líbil moc, tohle začne být zajímavé až po vzkříšení Troye, čili ouplně ke konci. Bathsheba nesnese představu vzít si někoho, koho nemiluje - Boldwooda, Oaka si však bere najednou okamžitě, aniž se o něj kdy zajímala (nejspíš z prospěchu?). Autor zapomněl doplnit, že spolu žili šťastně až do smrti. To bych ubral další hvězdu.

2 09.12.2023

LaCucaracha to tady v komentářích popsala přesně. Tohle byl škvár a tak nesouvislou strukturu jsem ještě neviděl. Náhodou pokračování - Svět je malý - mám v knihovničce taky, už jsou obě nachystané na cestu zpět do knihobudky.

2 19.01.2022

Opět jeden skvost do sbírky. Obdivuji spisovatele, kterého to byla první! kniha, v ní tolik detailů z oné doby, znalost italštiny a působivé čtení na 500 stranách prakticky bez slabého místa... dost možná zásluhou samotného Caravaggia, bez jehož vzpurné povahy to vlastně ani nešlo jinak.

2 11.10.2021

Titulek je výstižný. Knížka je ilustracemi nabitá, snad bych těch informací uvítal víc, možná až "příliš" stručné dějiny Prahy.

2 17.02.2021

Můj první Dostojevskij. Nestalo se mi ještě, aby mě kniha upoutala už jen svou první větou. I přes pár archaismů starší češtiny (SNKL 1956) se čte velmi snadno a vždycky jsem se k ní rád vracel. Poslední dvě kapitoly jsou silné a emoční, mohlo by to tak skončit a já bych hodnotil za jasných 5 hvězd, ono to ale v epilogu pokračuje a příběh se ukáže ještě s mnohem větší hloubkou. A prý že tuhle knihu psal D. horkou jehlou...

2 07.12.2020

Tohle evidentně není kniha pro každého nebo za to může překlad - jak se píše níž. Já měl překlad od Muchy a četlo se mi to samo, je to zábavné i přesto, že se vlastně dějí jen obyčejné situace. Jedna z mála knih, u které mě mrzelo, že už je konec, snesl bych 2x víc. :)

2 17.04.2020

Po Snědeném krámu jsem čekal podobnou úroveň, ale povídky jsou vcelku nevýrazné se suchým koncem. Je třeba si přivyknout tehdejším archaismům. Začátek je lepší, pak to uvadá.

1 12.06.2023

Už dávno nejsem cílová věková skupina, ale pro mě to byla povinná četba po tom, co jsem od autorky přečetl Na konci aleje. Název titulu mě dokonale mátl a přišel mi divný (nevěděl jsem, o čem to bude). Povedený čtivý příběh o dvou klucích a jejich silném kamarádském poutu.

1 31.10.2022

Pan Skoumal si dobře všímá lidí, ale jeho závěry ne nutně musí být správné, navíc je podezíravý a jak sám říká - nevěří nikomu. Tím si však sám škodí, a nejen sobě. Je smířený s tím, kde a jak žije a je spokojený, protože sám si umí dobře a logicky spočítat, že jinde by tomu tak nebylo. Relaxační čtení i s trochou humoru.

1 28.07.2022

Knihu jsem bral do ruky co chvíli a měl ji tak přečtenou v rekordním čase. Nejdřív je třeba přivyknout starší češtině, ale to jde snadno, příběh a postavy jsou tak živé - trpěl jsem společně s Martinem, když býval u Rorejsa, chtěl jsem už, aby byl pryč, ale autor tuto etapu nechce jen tak odbýt, vždyť Žemlu tvářela pět let. Po takových učňovských útrapách očekává zasloužený pěkný klidný život, je to dobrý poctivý člověk, ale proč by tomu tak mělo být? Překvapil mě doslov a podobnost autorova životopisu, evidentně vystavěno na životních zkušenostech.

1 01.02.2022

Od poloviny mě to začalo nudit, autor přepnul do pánbíčkářského módu, navíc má bujnou představivost, příběh a Adamovi a Evě a jiných bere doslova jako historickou událost, takže nám popisuje své představy ze své bubliny. Rozhodně ale na některých místech správně poukazuje na dobrý vztah s otcem nebo jinými muži.

1 27.11.2021