Tony86 komentáře u knih
Čteno po dlouhé době podruhé. Skvělá dobrodružná kniha, drsná a surová. Humphrey dostal v životě lekci, o které se mu ani nesnilo. Z pohodlí a tepla domova to bylo zajímavé a příjemné sledovat. :)
Čekal jsem jednoduché čtení na dovolenou bez větší hloubky. Hlavní linka příběhu taková i byla, zároveň však, i přes jednoduchou zápletku, bylo zajímavé sledovat, jak se děj vyvine dál. Onu hloubku navíc přidávaly jemné náznaky v pozadí - skrytá část příběhu vyplyne na posledních pár stránkách. Chválím český název titulu, původní anglický doporučuji vyhledat až po dočtení.
Můj druhý Hardy. Konečně dočteno. Starosta casterbridgeský se mi líbil moc, tohle začne být zajímavé až po vzkříšení Troye, čili ouplně ke konci. Bathsheba nesnese představu vzít si někoho, koho nemiluje - Boldwooda, Oaka si však bere najednou okamžitě, aniž se o něj kdy zajímala (nejspíš z prospěchu?). Autor zapomněl doplnit, že spolu žili šťastně až do smrti. To bych ubral další hvězdu.
Souvislé a poutavé vyprávění, které se jen těžko odkládá, i proto jsem měl přečteno nezvykle rychle. Je to velmi silný román a poslední odstavec o novém hospodářství je skvělým zakončením. Rád jsem se přiučil některým archaismům.
Pán v pozdějším věku se rozhodl psát a zhmotnit paměti z mládí jako čerstvě promovaného lékaře. Jsou to jednoduché povídky na úrovni maturanta, které trpí o to jednodušším umělým překladem (1. vydání) - čeština je nepřirozená a slovní spojení neobvyklá.
Kniha za 5 kaček. Po krátkém úvodu jsem ji bral s velkým očekáváním. Brzo jsem zjistil, ze románová složka je tady minimální a obsah hlavně historický. Nadto je sloh archaický a tak náročnější. Až posledních pár stránek, kdy jde do tuhého, mě probudily. Zbytek záživný moc nebyl.
Autor evidentně velmi dobře rozuměl přírodě a leccos zažil. Hlavní postavou je mimořádně houževnatý člověk, který si šel za svým cílem, kterého nedosáhl, ale smířil se s tím.
Pochopil jsem to tak, že matné vzpomínky bylo pro lepší prodejnost vhodné okořenit a popustit uzdu fantazii, jak jinak by Jeannette byla ve svých třech letech schopna přesně střílet tátovým revolverem? Tady jí to nejvíc ujelo. Je to takové slabší oddechové čtení bez nějaké hloubky, opravdu taková dlouhá slohovka. Ke konci mě napadlo, jestli mám vůbec zapotřebí číst příběh rebelských problémových rodičů co se hledali, až se našli.
Po Snědeném krámu jsem čekal podobnou úroveň, ale povídky jsou vcelku nevýrazné se suchým koncem. Je třeba si přivyknout tehdejším archaismům. Začátek je lepší, pak to uvadá.
Pojmenování románu se hrubě míjí s příběhem. Tragédii ztráty dítěte autor pravděpodobně zažil, jako všechno, o čem kdy psal (soudě podle doslovu). Literární průměr hodný návratu do knihobudky.
Knihu jsem chtěl už v úvodu zahodit, ale jako rozečtenou jsem to vydržel, trvalo to však dlouho. Absolutně nezáživné čtení od začátku do konce. Snad i milovníci tématu budou zívat.
Je tu vidět pokrok oproti Otci Goriotovi, stále je to ale dílo zdlouhavé a nezáživné. Peníze, peníze, peníze, směnky, dluhy, půjčky, póřád dokola... A vztahy. Je to archaické čtení. Napříště si Balzaca rozmyslím.
Za mě překvapení. Tak plynulé, nenáročné a zároveň inteligentní čtení až do konce jsem nečekal. Všechno je to prakticky o vzájemných vztazích a Klaus to svým vypravěčským stylem umí poutavě podat. Nesmím zapomenout na skvělý překlad.
Už dávno nejsem cílová věková skupina, ale pro mě to byla povinná četba po tom, co jsem od autorky přečetl Na konci aleje. Název titulu mě dokonale mátl a přišel mi divný (nevěděl jsem, o čem to bude). Povedený čtivý příběh o dvou klucích a jejich silném kamarádském poutu.
O Husovi se mluví jen okrajově a až poslední stránky od Soudu a slyšení, které se konečně jeho týkaly, byly zajímavé. Nedokázal jsem se přenést do tehdejší doby, snad napodruhé to bude lepší, jestli vůbec.
Jméno Balzac jsem měl zafixované jako "pan spisovatel", toto bylo mé první seznámení. Při četbě závěru, kdy staroch Goriot je na smrtelné posteli, jsem zažíval horší muka, než on sám! Hrozné čtení, hrozný styl, až mě párkrát napadlo, že Balzac musel být trochu šílený. V popisech je pedantsky detailní, jinde zase vůbec. Proslovy jsou místy extrémně protáhlé (prý tehdejší způsob jak odhalit nitro hrdinovo) a snad nejvíc energie má právě umírající Goriot, který ne a ne umřít. Goriot je přehnaně naivní a změkčilý. Pokud je toto dílo stále vedeno jako povinná četba, tak je-li to míněno jako za trest, beru.
Koupeno v antikvariátu za 5 Kč - líbil se mi vykreslený čtivý úvod. Reálný příklad dvou bratří, kteří jsou jiní, a nemuseli by, kdyby jeden z nich neodešel do světa. Oba tak formovaly okolnosti prostředí, v nichž žili. Touha po majetku a naplnění práva nedává místo dobrým vztahům. Je tu i silná pasáž a ušetřené peníze, které nenahradí to nejcennější.
Jde poznat, že Devigny prostě není spisovatel. Dialogy jsou tragické, úsečné a zní uměle; a nebude to jen překladem. Pocity, myšlenky a vztahy vykreslit dost dobře neumí. Příběh vypráví sám vězeň, vypravěč se objeví nakrátko někde uprostřed. Dočíst to jde, ale čtenářský požitek žádný.
Pan Skoumal si dobře všímá lidí, ale jeho závěry ne nutně musí být správné, navíc je podezíravý a jak sám říká - nevěří nikomu. Tím si však sám škodí, a nejen sobě. Je smířený s tím, kde a jak žije a je spokojený, protože sám si umí dobře a logicky spočítat, že jinde by tomu tak nebylo. Relaxační čtení i s trochou humoru.
Čekal jsem záhadnější a hlavně aspoň trochu děsivý příběh, to se ale nekoná, takže pro mě vcelku zklamání a není to proto, že detektivky zrovna nevyhledávám. Pes je pes, snad jen trošku přerostlý, a kempující Holmes to taky docela pokazil. Na druhou stranu se mi líbily Watsonovy popisy událostí a zasazení do ponurého prostředí blat; no mohlo to být zajímavější.