Toffee komentáře u knih

Čtivá, zase trochu jiná verze známého příběhu o údajně přeživší velkokněžně Anastázii.

2 24.01.2017

Myslela jsem si, že by se mi ta kniha mohla líbit, a nespletla jsem se. Bylo to krásné čtení, tak laskavé, občas ironické, občas nostalgické a taky zábavné i trochu smutné zároveň. Je to knížka o návratech a hledání. Deset mužů spojuje nejen byt, v němž najdou dočasný azyl před povodní, ale i podobnost životních osudů a zkušeností. U pasáží s Avim jsem si nemohla nevzpomenout na Muže jménem Ove. Avi umí být otravný až nerudný, každého chytá za slovo (dialogy jsou kouzelné), ale současně je starostlivý a hodný. Pro mne knížka, která stojí za opakované čtení.
"... Je to jako se studnou, říkal si. Čím hlubší, tím čistší voda. Čím hlubší paměť, tím jasnější hlava. Zasypou vám Filištínští studny? Znovu je vyhrabete jako praotec Abraham. Nechat si zasypat paměť je daleko horší. Pamatovat si, ale nevzpomínat, to bylo jeho krédo."

5 22.01.2017

Rozhodně nesdílím nadšení ostatních čtenářů z detailního popisu zvráceného a brutálního mučení. Myslím si, že většině lidí (zvlášť když čtou) funguje představivost docela dobře, takže stačí naznačit, aby se zježily všechny chloupky. Tyhle pasáže jsem přeskakovala a vůbec to plynulosti čtení nevadilo, nic podstatného z příběhu mi neuteklo. Zvlášť od jisté chvíle byl děj trochu předvídatelný, ale jsem čtenář a ne detektiv, abych knížku odkládala ve chvíli, kdy vím, kdo je vrah :-). Vedlejší příběh manžela byl k tomu hlavnímu podivně přilepený bez větších souvislostí, vysvětlení a ukončení, jako kdyby autor plnil poučku, že se mají rozvíjet i vedlejší postavy,
Celkově to ale bylo dobré, napínavé, mělo to spád a ještě jsem teď chytřejší o jeden keltský mýtus.

7 20.01.2017

To bylo hezký!
Podobenství o jednom rumunském paneláku a jeho obyvatelích - obyčejných lidech s obyčejnými životy a obyčejnými starostmi. Všichni jenom chtějí, aby bylo líp, protože jak si mysleli, že když se zbaví komunismu, bude dobře, tak to si mysleli špatně. Nikde nic nefunguje, všechno se rozpadá (nejen fyzicky), všichni jsou tak nějak bezradní a čekají na zázrak, který všechno změní, zlepší. A pak se starý Simion zavře v 8. patře ve výtahu, aby mohl v klidu a samotě rozjímat a modlit se. Najednou za ním všichni chodí se svými starostmi a on jim vypráví příběhy, podobenství a jako kdyby jim rozdával i naději.
Naprosto kouzelná je kapitola o tom, jak by to vypadalo, kdyby Ježíš kandidoval v demokratických volbách na prezidenta. Co mi to jen připomíná? :-)

"Kdyby v každém z nás nebylo slunce, neviděli bychom je ani na obloze. Zírali bychom na oblohu, až bychom si oči vykoukali, a stejně marně, nic bychom neviděli. Slunce existuje tolikrát, kolikrát je viděno; na světě je tolik sluncí, kolik je těch, kdo je vidí a v jejichž duši se slunce zrcadlí."

4 17.01.2017

Není to knížka jednoduchá na čtení. Styl je lakonický, ale zároveň místy až mnohoslovný, takže ve všech detailech, odbočkách a skocích v čase tam a zpět se může zdát, že se dějová linka ztrácí. Vždycky se ale zase vynoří. Od poslední třetiny jsem knížku ani nechtěla odkládat. Je to místy syrové a s všudypřítomným antisemitismem. Myslím, že dobře vystihla prázdnotu životů lidí bez kořenů.

5 15.01.2017

Sice se mi ani na konci tak úplně nedostalo odpovědi, proč by měl být zrovna nález 70 let potopeného letadla tolik nebezpečný, ale jinak bylo mé první setkání s touto autorkou veskrze pozitivní. Od začátku to bylo napínavé čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, i když bylo skoro od začátku zřejmé, kdo je vrah. Jeho odhalování, rozkrývání minulosti a vůbec celé vyšetřování bylo dramatické, bez hluchých míst.

2 12.01.2017

Lepší než jednička, ta byla víc seznamovací. Tady už je Agatha zavedená "firma" a zábavnému amatérskému pátrání tak nestojí v cestě žádné nadbytečné vysvětlování.

8 11.01.2017

Jedna z nejlepších knížek, jaké jsem četla. Byla smutná, ale současně i zábavná. Je děsivé a nepředstavitelné, v jaké bídě žili. Nechápu, jak vůbec mohli přežít v takových podmínkách. Musela jsem si pořád připomínat, že mluví o 20. století! Ale při vší té depresivnosti a bezvýchodnosti, jsem se taky často a hodně nasmála, protože některé scény neměly chybu.

12 11.01.2017

Vynikající, stejně jako předchozí dvě části. Detektivní zápletku jsem vnímala skoro jen jako bonus ke skvělému vyprávění o životě na ostrově, o přátelství, láskách...

16 11.01.2017

Vzala jsem si tuhle knihu v knihovně namátkou, abych si přečetla něco, co neznám, od autorky, o které jsem nikdy neslyšela. Z mého pohledu je to nenápadná perla. Nevím, jestli znáte ten pocit, když čtete a najednou se přistihnete, že se u toho nevědomky usmíváte, ale přesně to se mi při čtení stalo. Je to konverzační komedie, hrozně mi připomněla všechny ty skvělé americké černobílé konverzační komedie s Catherine Hepburnovou, Cary Grantem a spol. Za tyhle zábavné dialogy a situace pramenící z neznalosti hlavní postavy pohybovat se ve světě peněz a zábavy dávám 5 hvězd.

1 08.01.2017

Témata a atmosféru sestry du Maurier zjevně sdílely :-), knížka tak měla všechno to, co se od autorky toho jména dalo očekávat. Příběh tří sourozenců vyrůstajících v podivné atmosféře obestřené tajemstvím má spád a nechybí mu napětí. Když se asi v půlce odhalí, co je oním neblahým rodinným tajemstvím, děj se trochu zadrhne, až jsem si říkala, o čem bude zbytek. Pak ale dojde k dramatickému zvratu a příběh napínavě pokračuje až k tragickému a smutnému závěru. V příběhu je spousta vášně, zlomených srdcí a zapovězené lásky, zrady i sobectví.

2 08.01.2017

Četlo se to dobře, ale není to nic mimořádného. Příběh řadím do kategorie zvláštních. Vztahy chladné a vlastně nijaké, snad se ani nedá o vztazích mluvit. Matka jednoznačně zápornou postavou, dcery i dobrovolná "schovanka" pasivní bez sesterských vazeb (čekala bych, že je život s takovou matkou spíš stmelí). Jako ukázka rozpadu rodiny ale velmi výstižné. I kdyby tam nebyla ta příšerná máma, tak se na zpřetrhání vazeb podílí i vzdálenost.

2 07.01.2017

Tohle bylo neskutečně silné, číst autentické dopisy a s každý dalším prožívat s Lilli všechnu bolest, strach, doufání. Měla jsem vztek na jejího muže a jeho slabost, na lidi kolem, kteří se ze dne na den změnili názor na své sousedy a nejen, že se od nich odvraceli, ale začali je pronásledovat. Přitom to byli pořád stejní lidé.

1 31.12.2016

První díl byl rozhodně lepší. Tohle byla trochu nastavovaná kaše. Tolik zbytečně popsaného papíru na něco, co by se dalo krásně zhustit do útlé novelky.

4 31.12.2016

Nádherně potřeštěné.

1 31.12.2016

Sepúlvéda není magický realista, ale jeho knížky jsou přesto kouzelné. Vyprávění je stručné a sevřené, děj běží hladce a hbitě, je v něm kus smutku a nostalgie (jako snad u všech jihoameričanů), je to prostě život. Tahle knížka je skvělé čtení.

2 31.12.2016

Zase něco jiného od Strugackých. Nic povrchního.

1 31.12.2016

Jedním slovem vynikající. Tak faktografické (pár chyb se dá odpustit, nejsme malicherní), ale přitom neskutečně čtivé.

5 31.12.2016

Moje první setkání s takovou knihou a nebyla jsem zklamaná. Příběh hezký a poetický, současně jsem se ledasco dozvěděla o počátcích filmů. Obrázky sice zabíraly hodně místa, ale člověk se jejich prostřednictvím stal spolutvůrcem, když si k nim sám dotvářel kousky děje.

1 31.12.2016

Tohle bylo na Paasilinnu hodně slabé.

1 31.12.2016