tisha8409 komentáře u knih

K smíchu, skutečně. Francie je snad nějaká kasta, že tamější ženy jsou údajně ve všem nej? Nežijí nijak extra ani odlišně.. jsou to prostě ženy Evropy, podle toho vypadají a taky žijí.

Život bez pšenice musím praktikovat ze zdr. důvodů a protože se o tomto tématu téměř žádné kniíhy nepíší ( vše je jen pro celiaky), tak jsem za tuto knihu ráda.
Pšenice je spolu s cukrem megazlo a já se divím všem, kteří ji do sebe perou ve víře, že proto, že je slisovaná do podoby kaiserky, musí být automaticky zdravá a celozrnná.
Ze všech stran se na nás valí info, že vynecháme li pšenici a to i formou luštěnin, protože třeba kuskus je též pošenice, budeme na tom prý bídně skrz ledviny apod... takže se národy opět raději přikloní k jedu, který se ale tváří doporučovaně a který je přece PŘÍLOHOU, jež nejde opomenout!

2 25.08.2015

Ano, zajímavý námět, Benátky nejsou vreálu ani zdaleka tak tajemné jako v knihách, jen si autorka vzala jako námět velmi tragickou nemoc a konec.... já bych to udělala tak, aby on doma řekl, že tam ty rodiče vezme také a byli by šťastní všichni.
Takže hvězda pryč za ten konec, i když byl vlastně " v pořádku".
Mně se až tak nelíbil - že to směřuje ke spojení jich svou jsem věděla od chvíle, kdy se potkali, ale kazí to ta smrt prostě.

24.08.2015

Irenej je blbec vlající v oblacích, náhodou já bych do starýho, ale zajištěnýho šla prostě.
Co s blbcem, kterej mele pořád jedno a to samý, ale postarat se neumí, no ne? :)
Ale jsou tam místy vtipné pasáže, to zase jako jo, Dobrý hlody.

1 22.08.2015

Nejlepší byla hláška na konci knihy od jedné čtrnáctky: "vzdala jsem se svých snů o cestování, vysoké a rodině... ale díky vám vím, že vše zvládnu!"
Výzvy k podpoře věznic a darování krve... to má být jako vtip ????

22.08.2015

Přikláním se k Lili.
Jasně, že to nebylo snadné díky těm úmrtím, ale bohužel právě díky nim se ty dvě našly.
Co se týče stylu psaní, nepřijde mi nijak extra vyjímečný.... kniha je opět plná přebytků, např. ohledně Lajly nebo počátků Marjamina života.
Je škoda, že Mirjam za osvobození se od hajzla musela zemřít, zatímco druhá si v pohodě odkráčela a i s dětičkama, zase plodí další a další a žije si.

Jako nevím... přijde mi, že tyhle knihy jsou cílené citové útoky na srdíčka ženušek, kterým nedochází, že sice můžeme na ulici nalíčené, v krátkých sukních a smíme do kin nebo posedět ve smíšené společnosti,, ale v podstatě je i u nás zakořeněno, že žena je níž než muž a vše je na jejích bedrech. O násilí ani nemluvě.
Takže jak moc enormní rozdíl je mezi nimi a námi?
Není dnes nikdo, kdo by o tom, jak to tam chodí, nevěděl, proto nevím, že to ještě někoho může šokovat, až dojímat.
Je to pořád dokola.
Obdivovat ty ženy? Zač? že prostě žijí a přežívají v područí mužů?
Pro co je obdivovat - však samy nic nemohou dokázat a obdivovat někoho jen pro to, že prostě nějak musí žít kvůli společenskému přesvědčení, mi nepřijde důvodné.
Není proboha pořád jen Afgánistán... je spousta míst, kde je to ještě horší.

2 22.08.2015

Ohledně těech brambor: inu na královském stole mohly být ....
"Koncem 16. a počátkem 17. století se šířily po Evropě jako léčivá plodina nebo vzácná rostlina pěstovaná pro okrasu zahrad. Prokazatelně poprvé byly podzemní hlízy uvařeny roku 1616 na hostině, kterou pořádal francouzský král Ludvík XIII. V ostatních evropských zemích se pěstování brambor jako polní plodiny daří prosadit až v průběhu 18. století.
K nám se brambory dostaly na začátku 17. století. V roce 1632 se objevují jako pochoutka na stole jihočeského velmože Viléma Slavaty."

Kata jsem dlouho hledala, ale tohle jaksi není ono, co jsem chtěla vědět....
Hezké, ale je tam toho příliš. Stačilo by vynechat okolní omáčku a soustředit se pouze na případy ohledně jeho povolání. Třeba ten rozsáhlý part s Dorotou byl oprostě nic neříkající.
Úplně by se to dalo do děje zapracovat jako " po zklamání způsobeném nevěrnou Dorotkou"...
V pohodě by z toho pak byla knížka normálních rozměrů.

1 21.08.2015

Je to dojemné i k smíchu zároveň.
Je to nenáročné čtení, já bych se takhle naslepo nikam nevydala, už vůbec ne s matkami tohoto věku, ale pro jistou věkovou skupinu to je jistě přínosné.
Nevím ani, jak to hodnotit....

Druhá kniha o rwandské genocidě, která se mi dostala do rukou v posledním týdnu....je v podstatě stejná jako ta předchozí, protože přeživší mají z této doby jen jedny zážitky a to velmi podobné, ale tahle je v něčem... autentičtější. Díky těm fotkám? Asi...
Vadila mi neustálá přítomnost modliteb.
Myslím si, že člověk něco takového odpustit nemůže... prostě nemůže a není divu.

21.08.2015

"ČEKALA JSEM, ŽE TO BUDE VTIPNĚJŠÍ".
Co jako čekáte za megavtípky od terorizování celýho okolí od malýho fakana??? Co na tom má být vtipnýho? Pokud to zdepřítomným matkám přijde k smíchu,pak není divu, že někdo vychová takový zmetky...protože se tomu v reálu nejspíš směje taky a ono to s něma roste.
A víte co? všem takovým rodičům ty děcka přeju. Doře vám tak děláte si to sami.

Přečteno během pár hodin.
Píšete, že začátek byl nej... já osobně se ale víc jak sto stran nudila. Skutečně mne nezajímala fakta o dědovi, nebo o životě toho kluka...

Jedna jediná hvězda za dojem, který to na mne prvotně udělalo...kdyby šlo hodnotit i mínusově, u této knihy bych toho využila až někam k číslu nejméně milion.
Neskutečná hovadina.

To i moje fantazmagorický sny mají víc nápadu a smyslu.
Fotky byly ve finále upravovaný a spíš nedávaly smysl.
Prostě "příběh" na základě pár nalezených fotek - tak vymýšlím povídky taky, ale tolik s něma nemachruju.

Kluk, ve kterém, bydlely včely....ve finále jich má na sobě asi tak pět.
Holka, která se vznese 3 m vysoko, ale už nějak není napsaný proč.
Děcko ve flašce, děcko-pes, holka s dnešními loknami, která za nimi skrývá rty.
Do toho se prolíná druhá světová.
No do háje.

20.08.2015

Jedna hvězda za obálku která mi zprvu evokovala námět jako Sněhulák. No ono šlo ale o něco úplně jiného- vzhledem k tomu že jsem se nedostala k předchozím dílům, tak nemám utvořený celek. Námět je takový nijaký.
Špatně zabil... a dál? Dál opět nudná detektivka.
Ne, lámat Nesba ( Nesboa?) přes koleno a nutit se do toho prostě nemůžu.

2 19.08.2015

Ták, hotovo během pár hodin.
No čte se to dobře, byla psychopatická, ale zase se tomu dá něco vytknout.
Proč se sápala o vnoučata, ač svý děcka nemilovala? svou dceru a toho jejího mohla potopit jinak...
Proč ta dcera byla tak omezená a dětinská a pořád se nechávala zbouchávat když věděla, že si právě svou porodila svoji matku- co když další děcko bude třeba jejím bratrem?
Proč se tihle lidé, kteří mají psychopatické sklony v krvi, neustále množí?
No a v neposlední řadě jsem nějak nepochopila proč on šel 2x sedět za v podstatě nic, ale vraždu Bestie zametli s klidem pod koberec?
Ten příběh vlastně neskončil... neexistuje dvojka o tom, jak Cynthie žije v těle té dcery? :)

19.08.2015

Hausmann v jiném obalu.
Když koná "průzkum" na OnaDnes, vyjde z toho, že muž si žádá ženu s mega poprsím, ale zadečkem do ruky, tělesně zdatnou, ale něco aby bylo i v hlavě a ať je neustále veselá, svěží, dokonalá, vaří, smejčí, zametá, utráhne, zašroubuje, přiková...a těmto ženám se chce nabízet někdo, kdo uavžuje tak, jak je psáno v knize.
Vysoké sebevědomí v těchto případech většinou = připos...blbeček, který žil s matkou, cigárama a lahví vína...že, citlivý a ubrečený pane Hauzman?

Nadržený 15letý děcko, který nemá v palici nic jinýho, než domnělou rozkoš gejš.
Když pominu fakt, že to psala ODBORNICE, tak je tam spousta hist. nepřesnesností- bílá holka by se mezi gejši prostě nedostala, tak gejša není pouhopouhou děvkou, ale společnicí na úrovni a za odpanění jí platili nejvyšší a nejbohatší páni.
Celé je to neskutečně povrchní a blbé...
O její odbornosti ohledně japanologie velmi pochybuji.
Obálka krásná, námět, když by nešlo o bílý děcko, ale historický román, by byl skvělý, ale v tomto podání je to směšné, opravdu.
Dvě hvězdy za OBÁLKU.

1 18.08.2015

Čtivý příběh jo?! Tak si zkuste přečíst tyto výňatky a posuďte sami- psáno v původním stylu:
"Ale pro sebe takhle ne.
Si tu nechtěnost samoty nepřiznával Zdeněk.
nebyl k sobě úplně upřímnej vždycky. Dost zásadní
jeho problém.Na tý pumpě. Měl dost možná.
Přece jen.
......
Na ten hřbitov.
Někdy i sám a na dlouhý hodiny.
Trochu to mrzelo.
Zděňka.
Že se tam nešel s Francem projít.
......
Ale taky třeba.
Třeba už nebyl Francův nejlepší kámoš.
Možná měl, ale do prdele, jasně že měl! Francovi zavolat sám.
Ale Zdeněk to nikdy.
Neudělal."

Celá kniha je psána tímto stylem a děj se koná touto formou - zmatenými myšlenkami namyšleného blbečka, který má jakože prachy, tak se povyšuje.
Námět knihy o dnešní době není špatný, je to ale otřesně psáno. Stylem řeči hrdiny to evokuje puberťáka, ne muže 42 let starého.
V anotaci je, že tak niha nezklame... no mě zklamala okamžitě.

No, opravdu super námět, psát o styku čtyřicítky, které hrabe, s náctiletým klukem - svým žákem.

Ano, opravdu, fantasmagorický odpad. Patrně se to dědí.

Cuketa s jablkem, slepovaná nutellou?Cuketa k bramborům , které polijeme " omáčkou" z cibule, česneku, citronu a kopru?
Guláš, který je z masa, cukety a hořčice?
Rizoto, kam přidáme i játra???
Guláš se sterilovaným hráškem??
Proboha to jsou blafy a ne recpty!
Něco mezi Babicou a Hruškou.
Pro pobavení z těch hrůz jedna hvězda.

16.08.2015