ThrisaManx
komentáře u knih
Co je špatného na světě
Gilbert Keith Chesterton
Zajímavá a čtivá kniha. Někdy byla i vtipná, někdy až děsivě mrazivá tím, jak je pravdivá. S některými myšlenkami jsem nesouhlasila, některá přirovnání mi přišla zvláštní a tak trochu vynucená, ale jinak to byla fajn kniha a já ji doporučuji.
Mráz nebo noc
Sara Raasch
Z knihy Mráz nebo noc mám hodně rozporuplné pocity. Začátek byl slabý, rozjezd pomalý a opět se zde neustále opakoval ten samý nešvár jako v předchozích dílech. Meiřiny myšlenky. Stále a stále dokola ty samé typu "musím udělat to a to a pokud se stane to a to, tak to bude mít takové a takové následky a pokud...a jestli...a kdyby...". Dokolečka. Naštěstí se to potom zklidnilo a kniha dostala grády. Bylo tam napětí, akce, romantika, bylo to dojemné a smutné a četlo se to hodně dobře a já od knihy nemohla odtrhnout oči. I když se zde Meira projevovala jako neskutečně hloupá holka, protože věci, které mi byly jasné od prvního dílu, jí došly až teď a celkově její chování bylo dost nelogické.
Ale konec? Tím to autorka úplně zabila. Nudný, psaný jakoby už to autorku nebavilo a chtěla to mít za sebou. Hodně si protiřečila a to, co nedokázala vysvětlit nebo nevěděla, jak z které situace ven, tak to zaplácla nějakým hloupým nelogickým vysvětlením.
Průměr, nejslabší díl ze série.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Mám ráda knihy, které se více než na děj nebo zápletku soustředí na vnitřní svět a pocity postav.
Autorka krásně líčí maloměstský život, mentalitu, usedlost a pomluvy maloměšťanů. Na druhé straně je dívka, která jaksi do těchto standardů nezapadá. Je osamělá, straní se společnosti, je "praštěná" a mezi ostatními je vnímána spíše jako jakýsi přízrak, víla. Příběh je také o destruktivních účincích závislostí.
Vyprávění hlavní hrdinky obestírá temná bolestná atmosféra.
Bohužel je celé vyprávění velice monotónní, postava se nijak nevyvíjí, příběh se nijak nemění, je popisováno stále to samé dokola. A ani na konci nepřijde žádné vyvrcholení. Takže ačkoli jsem se na začátku do knihy zamilovala, brzy mě to omrzelo.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Nejslabší kniha Jodi Picoultové. Příběh pojednává o rasismu, který je v dnešní době o to horší, že si ho málokdo přizná a uvědomuje. Příběh byl skvělý, četl se dobře, byl dojemný a i přesto, že Turk Bauer byl na první pohled jednoznačně zlý záporák, v kapitolách z jeho pohledu ho v určitých věcech začnete chápat. Za co srážím hvězdy je to, že jsem se do příběhu dlouho nedokázala začíst. Některé situace a postava Ruth mi přišly někdy dovedené až do extrému. A tak naivní konec? Ten nevídáme snad ani v romantických filmech pro teenagry. Ale nechci spoilerovat. Kniha za přečtení rozhodně stojí, člověk si při ní sám možná něco uvědomí. A najde tam krásné myšlenky.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Této sérii jsem se dlouhou dobu vyhýbala, protože má úplně škaredé obálky, které mě odrazovaly. Jsem ale ráda, že jsem se k tomu nakonec dostala. Příběh je vyprávěn er formou, což obecně mám mnohem radši. Jsou tam věci, které mi svou nelogičností vadily. Např. nejlepším vrahem v zemi je 18letá holka i přesto, že je tam tolik obrovských mohutných silných chlapů. Ok.
Nejnebezpečnější vražedkyně se pak ocitne na hradě, kde nosí krásné šatičky, kamarádí se s princem a jen tak si tam sama běhá. A my zjišťujeme, že je to vlastně citilivá a velice hodná dívka. Opravdu?
Taky je tak vychrtlá, že ji údajně lezou žebra a hned na to je tam zmíněno, že má hezké křivky. Jo, to asi ne.
Příběh byl ale i přesto neskutečně čtivý, všechny postavy, zápletka a celý svět (který mi připomínal Narnii až podezřele moc), to bylo úžasné a já se do toho prostředí a příběhu zamilovala.
Do černého
Dick Francis (p)
Detektivky miluji od malička a Dick Francis je v nich mistr. Sice to není Agatha Christie, ale drží se v jejím těsném závěsu. Příběh je velice čtivý a postavy jsou sympatické a živé. Až na asi dvě výjimky jsem si je všechny zamilovala a rvalo mi srdce vědomí, že jeden z nich nejspíš bude vrah. Vraha jsem ale neodhalila. Co mi tam chybělo byla nějaká pořádná akce. Takže za to strhávám půl hvězdy.
Propast času
Roman Bureš
Tato kniha se mi jen těžko hodnotí. Děj zpočátku nudný, rozjelo se to až kolem strany 60. Nápad perfektní, promyšleno skvěle, zpracování pokulhává. Milostná dějová linka těžce uvěřitelná. Hlavní hrdinka byla téměř na každé straně z nepochopitelných důvodů nahá. A nejen ona, ale i ostatní postavy. Na co druhé straně popisovány erekce, masturbace, sex, nahota. A to se do tohoto typu knih nehodí a je to zbytečné. Hlavní hrdinka neskutečně sexy zrzka s dokonalým tělem a převratnou inteligencí, umí asi deset jazyků a vyklube se z ní úžasná superhrdinka s bisexuálními sklony. Ne, díky. Jedno přečtení fajn, závěrečná bitva extrémně nudná, dál pokračovat nebudu. Hvězdy za nápad, celkovou promyšlenost a až na některé vyjmenované chyby i zajímavý děj.
To prší moře
Radka Třeštíková
Má první a poslední kniha od Radky Třeštíkové. Vadilo mi střídání ich formy a er formy. Vadilo mi neustálé skákání v čase, kvůli němuž jsem se zpočátku v ději ztrácela. Vadila mi hlavní hrdinka, neskutečně protivná a s nelogickým chováním. Také docela velké množství nesympatických a divných postav a málo těch, které bych mohla mít ráda. Spíš ani jedna postava, kterou bych si mohla oblíbit, kromě koček. Autorka také často používala některé věci tak často, až začaly být otravné. Příběh byl často docela o ničem. Přitom ale nemůžu tvrdit, že bych se u knihy začala byť jen na vteřinu nudit. Kniha byla velice čtivá a i přes všechny vyjmenované chyby byla mi byla četba příjemná a já si ji užila. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, i tak to stálo za to. Četlo se to snadno a poměrně rychle a nejednou jsem se u knihy zasmála. Nebylo to něco, z čeho bych byla vyloženě nadšená, ale špatné to rozhodně nebylo. Takové to neurazí, nenadchne. Průměr.
Moje sestra Jodie
Jacqueline Wilson
Knihu jsem si z nostalgie po několika letech přečetla znovu. Ani nevím, kolikrát jsem ji už před tím četla. Jako malá jsem u toho nikdy nebrečela, nebo si to alespoň nepamatuji. Ten konec mi přišel totiž dost neuvěřitelný. Za to teď jsem si mohla oči vyplakat! Takto už jsem se dlouho u žádné knihy nerozbrečela. Jacquelin rozhodně umí psát, její knihy miluji už od malička a vracet se k nim můžu i teď a stejně mě pořád baví.
Výber zo spisov V - Kvapôčka putovala, Šťastlivé Vianoce, Peterko, Tuláci, Splnená túžba
Kristína Royová
Doteď si pamatuji vůni knížky, ke které jsem jako malá tak ráda čichala! A ty krásné ilustrace. Příběh už si bohužel moc nepamatuji, ale obrázky a aroma knihy mi v paměti zůstanou už navždy.
Láska a boj
John Eldredge
Naprosto perfektní kniha, kterou jsem rozhodně nečetla naposledy. Její myšlenky a tolik upřímné svědectví manželů Eldredgeových si musím ještě mnohokrát připomenout. Ach, jak se mi ulevilo, když jsem si během čtení tolikrát mohla oddechnout: "Tak nejsme v tom sami, takto to nechodí jen u nás!" Z celého srdce doporučuji.
Znuděn krásou hnusu
Henry Spencer
Žádná jména, ale spousta postav. Žádné názvy, ale spousta míst. Zvláštní, zmatená kniha o ničem. A díky tomu je tak autentická, tak uvěřitelná. Velmi čtivá a vážně dobrá.
Příběhy slávy a zapomnění - Znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka
Tomáš Valeš
Během čtení jsem měla pocit, jako by kniha vznikla z nutnosti. Byla zcela jistě vyčerpávající a zajímavá, četla se ovšem hodně špatně a spousta informací v ní mi přišla nadbytečná. Pokud bych se tímto tématem chtěla zabývat blíže, zcela určitě by mi kniha mohla býti přínosem, jelikož se o to ale podrobněji nezajímám, jen stěží jsem ji dočítala. Naprosto nečtivá a na můj vkus skutečně málo přehledná.
Kafka
David Zane Mairowitz
Kafka je jeden z mých velkých oblíbenců a tato kniha byla první, která mě uvedla do jeho světa, světa plného strachů, psaní a myšlenek. Úžasná.
Iluze optimismu
Tali Sharot
Perfektní kniha. Ke konci se to už hodně opakovalo a v podstatě už to bylo jen o tom samém, ale větší polovina byla vážně zajímavá a čtivě napsaná. Pět hvězd.
Zpověď Maxe Tivoliho
Andrew Sean Greer
Pěkná čtivá kniha, přečetla jsem ji už dávno, ale líbila se mi. Na první pohled se mi to zdálo jako blbost, ale nakonec z toho vyšla vážně dobrá kniha. Snad se k ní ještě někdy vrátím.
Konec legrace
Peter Hahne
Zajímavá kniha. Na první přečtení mě nezaujala a měla jsem problémy ji strávit, na druhé přečtení lepší, zajímavé, dobré. Pravdivé a znepokojující.
Příběhy lásky… které se skutečně staly
Gary Chapman
Krásná kniha, která ukazuje, jakými různými způsoby se láska projevuje a koná. Skutečné lidské příběhy mám vždy moc ráda a tato kniha byla inspirativní a poučná. Dodatečné komentáře autora pod každým příběhem mi přišly zbytečné, vždyť každý může příběh pochopit po svém, svým způsobem si jej vyložit a vzít si z toho, co chce.
Zlaté ruce
Cecil Murphey
Jeden z mých oblíbených příběhů. Velmi inspirativní a silný příběh. Vždy, když potřebuji motivaci nebo povzbuzení, sáhnu po této knize.