TheRaven komentáře u knih

Komiksové zpracování posledních dvanácti let života H. P. Lovecrafta se tematicky jeví jako velmi slibná látka, ale výsledek, jenž má lehce přes sto stran, za oprávněnými očekáváními pokulhává. Kresba sice není špatná, ale scénář toho ze života mistra navzdory lákavé předmluvě mnoho nenabízí. Patrně nejzajímavější jsou pasáže, kdy se dostane na úryvky z Lovecraftových povídek, leč těchto vložek je velmi pomálu a nedokážou komiksu propůjčit alespoň trochu temnější či osobitější atmosféru, zkrátka něco, díky čemu by se dala kniha považovat za něco víc, než jen stručný výtah z Lovecraftova života převedený do komiksové podoby. Celkově tak ryzí průměr, který neurazí, ani nenadchne.

5 06.02.2020

Nečekaně poutavý úvod do oboru kvantové biologie, o němž jsem měl dosud, tak jako patrně většina čtenářů, představu přinejlepším mlhavou. I když se to na první pohled může jevit jako nesmysl, stále jasněji se ukazuje, že kvantová mechanika nějaký význam pro život přece jen má, zbývá však ještě neskutečně mnoho práce, než odhalíme, jak velký ten význam je. Jak už to tak u čerstvě narozených vědeckých oblastí bývá, má i kvantová biologie ambice rozpoutat revoluci, nicméně odpověď na otázku, jestli se takové očekávání naplní, je ještě hodně předčasná. Krom několika podloženějších příkladů se autoři Života na hraně musejí v mnoha ohledech uchylovat k více či méně uvěřitelným spekulacím, což ale na kvalitě knihy nijak neubírá. Své domněnky a hypotézy se snaží teoreticky podložit co největším množstvím, byť leckdy nepřímých důkazů, a díky tomu čtenáři představí řadu zajímavých koutů biologie i života samotného. Každopádně jsem zvědavý, jak se bude tahle oblast dál vyvíjet.

5 08.01.2020

Veskrze průměrná sbírka, která vychází ze speciálního vánočního vydání časopisu All the Year Round, jež coby editor zaštítil Charles Dickens. Už jeho uvozující příběh je neslaný nemastný a povídky, za nimiž stojí řada osvědčených viktoriánských autorů tomu, moc nepomohly, nehledě na to, že vánoční tematika hraje v celé antologii takřka nulovou úlohu. Za lehké vypíchnutí stojí groteskní „třaslavý“ Duch v dvoupokoji G. A. Saly, do poslední chvíle napínavý Duch v pokoji s příborníkem Wilkieho Collinse či bezútěšný Duch v zimní zahradě Elizabeth Gaskellové. Potěší však zasvěcený doslov Zdeňka Berana, který shrnuje téma Vánoc v Dickensově díle i vznik předložené sbírky.

1 21.12.2019

Ať chceme, nebo ne, Charles Darwin svou celkem jednoduchou, avšak dobře podloženou teorií přírodního výběru naprosto změnil naše nahlížení na živou přírodu. Všeobecně se ví, že zásadní roli ve formování jeho názorů hrála cesta kolem světa (hlavně však po Jižní Americe), kterou ve třicátých letech 19. století absolvoval na lodi Beagle, což čtivě popsal v dodnes pozoruhodné, leč pro mnoho čtenářů patrně přespříliš obsáhlé knize Cesta kolem světa. Tuto slavnou výpravu se nyní rozhodli komiksovou formou představit francouzští tvůrci Fabien Grolleau a Jérémie Royer a nutno dodat, že výsledek je překvapivě zdařilý. Výtečný komiks, který zachycuje klíčové momenty Darwinovy cesty, formování jeho názorů, a vlastně i Darwina jako člověka – anglického gentlemana a humanistu, který odmítá otroctví a uvědomuje si rovnost všech ras, přesto se nedokáže oprostit od představy západní kultury jako té nejvyšší a nejpokročilejší.

4 11.11.2019

Vcelku podařená publikace, která nestojí ani tak na textu (informace o programu Apollo a samotném přistání na Měsíci jsou docela stručné), ale spíše na bohatém ilustračním doprovodu (některé fotografie uvolněny NASA dokonce až letos!), který v kombinaci s psanou částí tvoří čtivý a pro všechny zájemce určitě zajímavý celek. Pro mě osobně nejzajímavější kapitoly o českých stopách v programu Apollo a o podílu českých firem na současném vesmírném výzkumu, byť autor tato témata už trochu vytěžil ve své předešlé knize.

1 11.11.2019

Jak představit zajímavé otázky moderní fyziky i mladším čtenářům a neunudit je k smrti? Což takhle připravit směs, která nabídne napínavý příběh využívající některých nejnovějších fyzikálních poznatků, ať už je to teorie relativity či kvantová mechanika? Martinu Sodomkovi se v Mimoprostoru přesně takovou směs namíchat podařilo, a to navíc ještě okořeněnou o báječný ilustrační doprovod.

4 11.11.2019

Joseph Lister byl bezesporu jednou z klíčových postav medicíny devatenáctého století, a i proto je možná trochu zarážející, jak málo je jeho přínos k revoluci chirurgie připomínán. Díky prozíravosti i odvaze postavit se zástupu vlivných kritiků se mu podařilo zachránit miliony životů, a nejen to – úspěch jeho antiseptických metod byl i výraznou podporou pro Pasteurovu mikrobiální teorii. Umění řezničiny, které Listera nevykresluje jako nějakého nedosažitelného nadčlověka, ale spíše coby inspirativního lékaře a člověka z masa a kostí, je výtečným, čtivým a fakty nabitým dílem, které ne náhodou získalo cenu za nejlepší popularizační knihu (PEN/E. O. Wilson Literary Science Writing Award) pro rok 2018. Rozhodně doporučuji.

4 11.11.2019

Jan Evangelista Purkyně je bezpochyby jedním z historicky nejvýznamnějších českých přírodovědců a snaha představit jej mladším čtenářům je rozhodně záslužná. Jaroslav Hořejší se do toho pustil proškrtáním celkem obsáhlé monografie /Jan Evangelista Purkyně: jeho význam pro současnou i budoucí medicínu/, což je sice jedna z možných cest, ale potíž spočívá v tom, že nestačí jen zkrátit obsáhlý text, ale je potřeba jej také přizpůsobit cílovému čtenáři, to jest nenechat v knize haldy odborných termínů a věnovat náležitou pozornost ilustracím, protože ty jsou základem úspěchu. Výsledek je tedy informačně bohatý, avšak jaksi suchý, školometský, což je škoda. Purkyně by si zasloužil mnohem víc. Za sebe doporučuji alespoň skvělý titul Purkyně ve Vratislavi.

2 10.11.2019

Že kniha nemá v českých dinosauřích vodách obdoby, je naprosto bez debat. Jedná se o velmi kvalitní monografii, která T. rexe představí opravdu do detailu a v nejširších ekologických a evolučních souvislostech. Na druhou stranu si nejsem úplně jistý, nakolik svazek zaujme čtenáře s ryze laickým zájmem o dinosaury (ač se tak prezentuje), protože pro ně to nejspíš bude dílo poněkud suché a ne zcela snadno stravitelné. PS: Rimbalovy ilustrace tradičně vynikající.

3 10.11.2019

Podobně jako řada dalších čtenářů mám z Mengeleho zoo poněkud rozporuplně pocity, nicméně přesně tak to autor nepochybně chtěl. Upozornit na palčivá témata, ale nedat čtenáři nic zadarmo. Zpočátku jsem byl přesvědčen, že si s námi Nygårdshaug tak trochu hraje, že chce ukázat, jak snadné je se alespoň na chvilku ztotožnit s bestiálními zabijáky, kteří zastávají podobné myšlenky jako mnozí z nás, kteří jsou dokonce v mnoha ohledu stejní jako my, jen se rozhodli vydat trochu radikálnější cestou. V závěru si ale nejsem vůbec jistý, jestli autor přece jen s činy svých hrdinů nesouzní až příliš (už jen vzhledem k jejich extrémně idealistickému vykreslení – krásní, mladí lidé, dospělí v době, kdy se ostatní chovají jako děti, neuvěřitelně sečtělí, hloubaví, uvědomělí, atd. – a extrémně dehonestujícímu vyobrazení všech jejich protivníků – přízemní, hloupí, neschopní, oškliví lidé ovládaní systémem). Závěr už vyloženě přestřelený, a třeba dovětek, jak se v hroutícím se kapitalismu Friedmanovi žáci přidávají na tu správnou (komunistickou) stranu, páchají sebevraždy, nebo končí v ústavech pro choromyslné, vyloženě vtipný. Přesto každopádně kniha, které má co dát. Hodně se mi líbí výstižné komentáře uživatelů iška: „Taková studie, jak si svým chováním vychovat teroristy,“ a zorka „typ knihy, kde hlavnímu hrdinovi odpustíte všechno, včetně zabíjení, a dokonce mu fandíte a přejete lepší život.“ Řekněme 70%, ale obhájit by se dalo 100%, stejně jako odpad.

2 08.11.2019

Co se detektivní stránky týče, spíše průměr. Sem tam sice zábavné a čtenář díky indiciím tak nějak tuší, kdo bude vrahem (až se spíš nechce věřit, že je to tak jednoduché), nicméně motiv ani závěr nijak oslňující nejsou. Pro zasvěcené čtenáře by mohla být zajímavá ona satira na současnou angloamerickou komediální scénu, viz například TJ Martinez alias střevícový honimír (patrně odkaz na Louise C.K., která má v knize i „poděkování“), ale jelikož k takovým nepatřím (ani nejsem žádný velký fanda stand-upů), nejsem schopný tuhle stránku knihy úplně docenit.

2 28.09.2019

Tentokrát trochu příběhový komentář:
I stala se nemilá příhoda, že jsem nastoupil do metra a zjistil, že jsem si sice vzal čerstvě ořezanou tužku (dokonce dvě) na vypisování poznámek, ale knihu už ne. Představa, že budu dvě dlouhé cesty bez čtiva, mě naprosto vykolejila, a v návalu paniky jsem vystoupil hned v další stanici, vběhnul do nedalekého antikvariátu a rychle se snažil něco vybrat. Do oka mi sympatickou obálkou i matně povědomým jménem padli právě Mravenci. (Přiznám se, že Vianovo jméno jsem sice znal, nicméně kdo to byl nebo jaký typ literatury psal, jsem netušil.) Po návratu do soupravy jsem se začetl a zprvu trochu překvapen expresivním stylem a tempem vyprávění dospěl k názoru, že to to nebyl zrovna šťastný výběr. Pak ovšem přišla pointa první povídky, význam, přesah, prostě to, co se skrývalo za tou šílenou změtí slov. Na chvilku jsem překvapením zalapal po dechu a rovnou se pustil do další, jestli třeba neuhodí dvakrát. A taky že jo. Zase ten divný, bizarní svět, břitká pointa, podivné vrstvení vět, hrátky s jazykem i s očekáváními čtenáře, která dostávají neustále na frak. A do toho podivuhodná schopnost úsporně, přesto barvitě evokovat i ty nejšílenější obrazy. Zkrátka, postupně jsem Vianovi, s nímž jsem se setkal takovouto trochu neobvyklou, byť možná symptomatickou cestou, začal přicházet na chuť a rozhodně to nebylo setkání poslední.

10 20.09.2019

Docela rozsáhlá sbírka (18 povídek), která, jak už to tak bývá, kvalitativně trošku kolísá. S řadou textů se pravidelní čtenáři tohoto typu literatury navíc mohli setkat už v jiných souborech, ale zopakování si leckterých z nich spíše potěší než naopak. K nejlepším kouskům určitě patří Jasan, který skrývá jedno nepěkné tajemství, Mezzotina, příběh o hodně zvláštním obrazu, a dost možná i vůbec nejlepší povídka sbírky, či Martinův korec, povídka složená převážně ze soudních zápisů, pozoruhodná svou potemnělou, bezútěšnou atmosférou. Potěší i řada dalších textů a neurazí ani ty průměrnější, byť se mi ke konci zdálo, že některé náměty se lehce opakují. 70 %.

3 11.09.2019

Autorka najatá k sepsání prequelu k seriálu odvedla přesně to, co se od ní očekávalo. O nic víc, o nic míň. V rámci žánru příjemné čtení, které neurazí ani ty, kteří televizní předlohu neviděli. Nicméně zábavnější určitě pro znalce seriálu, byť budou samozřejmě od začátku vědět, jak to dopadne. To je však paradoxně spíše plus, protože to poněkud posouvá i celé vyznění příběhu. Pokud se Temný experiment na trhu prosadí, nelze pochybovat, že se zanedlouho dočkáme další knihy z téhož vesmíru.

1 03.09.2019

Moje druhé setkání s autorem (před mnoha lety čteny Cesty moudrosti, ale vzpomínky na ně už jsou jen mlhavé). Určitě nečíst primárně jako detektivku, byť se případ vine celou knihou a poutavost se mu upřít nedá. Podstatnější jsou dialogy rozvíjející různá společenská témata, jak koneckonců naznačuje už anotace (od společenského uspořádání či naší živočišné přirozenosti po trest smrti). Za pozornost stojí zajímavé, nečernobílé charaktery i vztahy mezi nimi. Velmi pozvolný děj, který se obejde bez náhlých zvratů, ale možná i v tom je kouzlo Krycí barvy.

1 27.07.2019

Další parádní antologie z Pandaemonia, tentokrát na téma ženské vědeckofantastické povídky na přelomu 19. a 20. století. Přestože dvě nebo tři povídky slabší, zbytek pobaví a několik je vyloženě dokonalých. Nechybí klasické náměty jako vyšší prostorové dimenze (Pokoj pro služku), upřednostnění vědeckého poznání nad lidskostí a morálkou (Modrá laboratoř, Nejdůležitější přísada), problematika pokroku, který není vždy krokem vpřed (Manželka na zakázku), či vykající výpravy do budoucnosti, navíc okořeněné úvahami o smyslu člověka (Zázrak s lilií). V průběhu samozřejmě spousta narážek na tehdy nové a přelomové objevy (radioaktivita či objevování nových chemických prvků). Celkově velmi příjemné čtení, tradičně vyšperkované doslovem Ondřeje Müllera.

4 21.06.2019

Historie medicíny trochu ve stylu letem světem. Gordonova kniha podává spíše základní přehled o vývoji jednotlivých odvětví medicíny, a to obvykle s notnou dávnou suchého britského humoru (většinou zdařilého) a nadsázky, proto bych ho raději ve všem nebral úplně vážně. Vzhledem k době napsání autor přirozeně v podstatě nereflektuje vývoj lékařské genetiky a vzhledem k místu napsání se text výrazně zaměřuje na Velkou Británii a její problémy v době, kdy vznikal. Celkově však zábavná knížka a dobrá inspirace k další četbě. Osobně mohu doporučit třeba výtečný svazek Špinavé ruce (Argo, Dokořán, 2005) o Ignáci Semmelweisovi a horečce omladnic.

2 14.06.2019

Prvních padesát stránek Poseidonia docela baví, ať už neotřelým stylem, odkazy na všelijaké technické vynálezy, či sem tam nějakou tou lechtivou scénkou. Poté však začíná děj poněkud stagnovat a dopředu se posouvá opravdu jen velmi pozvolna, a to jen když se mu zrovna dostane prostoru mezi stále četnějšími sexuálními výjevy. V jednu chvíli už dokonce vypadá, že pro samou díru se už příběh ani neobjeví, a vzhledem k vší té samoúčelnosti i nudě bude mít patrně nejeden čtenář chuť nechat hlavní hrdinky, ať si dělají, co chtějí, a knihu odloží. Pak se ovšem tempo zase zvedne a posledních sto stran je sice natahovaných, nicméně docela zábavných. Samozřejmě potěší hezky steampunkové využívání všelijakých technických vymožeností, od vzducholodí po jaderný pohon. A něco do sebe mají i debaty protagonistů o eugenice/rasové hygieně, nerovnosti ras, sociálním darwinismu či kapitalismu a válce, byť kloužou jen po povrchu.

2 08.06.2019

Od Mendelovy zahrádky a eugeniku přes zmutované octomilky a objev struktury DNA po rozluštění genetické informace a snahy o její cílenou manipulaci. Tak by se dala hodně stručně shrnout historie genu od roku 1865 po rok 2015, kterou Siddhartha Mukherjee v plné šíři představuje. Podle mě jde o knihu naprosto fenomenální, neskutečně důkladnou, čtivou a snad i docela pochopitelnou také pro čtenáře, kteří se genetikou nijak extra nezabývají. Obdivuju nesmírnou pečlivost autora a práci, kterou musel na napsání „Genu“ vynaložit, protože dílo je to vskutku velmi rozsáhlé, byť se to podle počtu stran českého vydání zdát nemusí. Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce dozvědět, co je to gen, jak se měnily představy o něm, co je genová terapie nebo kterak souviselo nepochopení a dezinterpretace konceptu genu s největšími hrůzami minulého století. Ale abych se neopakoval, blíže k mému názoru viz recenzi v záložkách.

8 02.06.2019

Velmi solidní výběr a sázka na jistotu, i když přinejmenším polovičku příběhů budou příznivci žánru znát už ze starších antologií. V podstatě žádná povídka není vyloženě špatná, byť Strašidelný dům či Lady z Rosemountu mi v paměti asi dlouho nezůstanou. Tradičně potěší Maupassantova klasika Horla, Doyle či Poe (zejména Fakta o případu monsieura Valdemara, s kteroužto povídkou jsem se zde setkal nejspíš poprvé). Jak už ovšem naznačili ostatní komentující, jedním z vrcholů sbírky jsou bezpochyby Tolstého Vlkodlaci, ke kterým se rozhodně ještě vrátím.

2 13.05.2019