TheCiko5 komentáře u knih

Pohádky a pověsti, které chtě nechtě vtáhnou i čtenáře, který v životě ani nohou nezavadil o Valašský kraj. Chtělo se mi zaplakat, zatnout obušek do nejbližšího stromu a jít na zboj. Na brutální protipřistěhovalecký a protizbohatlický zboj. Brát bohatým a chudým dávat. Sobě si nechat jen na přežití. Kniha by mohla a měla motivovat čtenáře k boji nejen za nějaké levné a obyčejné dobro. Ale za trvalé dobro. Dobro, které bude trvat v naší krajině a v našich srdcích, dokud nevyschne Vltava... Omlouvám se za možná trochu přemštěný patriotismus, ale tato kniha mě v něm zkrátka podporuje a nedá mi jinou možnost.

1 09.09.2016

Drobná novelka popisující komicky propletený osud několika novinářů a lepé děvy. Dnešní čtenář by se mohl na dílko dívat skrz prsty a ještě si na něm docela lehce vylámat jazyk. Poláčkova čeština totiž patří mezi jazyky lámavé a krkolomné, ale přitom lehké, zpěvavé a svěží. Je tedy nabíledni, že touto knížkou Poláček zamýšlel se jaksi předpřipraviti na dílo ještě větší a obtížnější, takže pracoval s materiálem jemu důvěrně známým, tedy autentickým prostředím novinové redakce, denního i nočního klubu a samozřejmě i ... lehkých žen... Ideální kniha pro seznámení s Poláčkovým jazykem.

1 25.02.2016

Faber zde vypouští vražednou skotskou mlhu z jiné galaxie, která pohlcuje všechno živé a stopující. Obrácené vnímání "zvířat", která čekají v kotcích na svojí "nadrasu", až jim dá krmení, spoustu vnitřních monologů hlavní hrdinky, ne úplně povedené popisy skotské vysočiny a ne úplně vkusná parodie na Hamleta... Příběh je napsaný s takovou sebejistou samozřejmostí, která ve mně vzbuzuje tušení, že Faber látku čerpá ze svého strachu z nějaké pseudovelkovýrobny jídla typu KFC. Jenže srovnání vodselí farmy s potravinovým řetězcem v dnešním světě mi přijde jako porovnávat středověkou latrínu a postříbřený bidet. Autorem zamýšlené připodobnění se totiž dá vyložit různě a nutně nemusí jít o negativní kritiku zmíněných řetězců. Pořád nad hlavním mottem knihy přemýšlím a možná právě to byl autorův záměr.

1 26.10.2015

Márquez čtenáře zavádí do zapadlé zasmrádlé a zkorumpované kolumbijské vesničky a prostřednictvím krátkých výměn názorů a zdánlivě nepodstatných dialogů mezi jednotlivými obyvateli přináší obrázek o kolumbijském venkově. Z každé věty v textu je cítit obrovské apatické vedro v kontrastu s ostražitostí, kterou se prezentuje každý obyvatel vesničky. Nikdo totiž neví na čem je a zda mu místní starosta spolu s jeho strážníky nevyrazí dveře domku a nevystřílí celou rodinu. Dobré náladě a optimismu vesničanům rozhodně nepřidává ani anonymní vylepování hanopisů. Autentické dílo a celkově výborná příprava Márqueze na Sto roků samoty.
"...život je vlastně jen souvislý sled šancí zůstat naživu."

1 09.08.2015

Dílo Josefa Čapka mě vždy přivede k jedné myšlence - že se dnes čte příliš rychle. Nejde ani tak o krásu a atmosféru knihy, jde spíš o jednoduchost, přímočarost, žádné zbytečné okliky, pestré postavy a akční děj. Málokdo (samozřejmě kromě stařších ročníků) již dneska umí číst knihy, povídky, prózu a eseje například od Josefa Čapka. Tento hloubavý autor se nebojí psát pouze o pocitech, o malých věcech, kterých si my dnes ani nevšimneme. Umí navodit skvěle tichou a soustředěnou atmosféru v mojí duši. Například Chlapec, Opilec nebo Severus jsou úžasně hluboké texty. Člověk se k nim musí propracovat duševně a ikdyž mi to dalo hodně úsilí, myslím, že se mi to podařilo.

1 08.06.2015

Dozvěděl jsem se, že americká veřejnost knihu hodnotí vesměs velmi kladně, ale ruku na srdce... nepochopil jsem proč. Příběh je vystaven příliš profesorsky, stroze a nezajímavě. Jakoby autor jen popisoval případ, který si náhodně vybral z policejního archivu a jen ho přet'ukal do knihy pod hlavičkou Román. Příběh není protkán žádným nápadem, zvratem, chybí emoce postav a nějaký autorův konkrétnější rukopis. S postavami nedýcháte a už vůbec se s nimi nedá ztotožnit. Nevím. Jediné, co mě oslovilo a oproti jiným detektivkám můžeme hovořit o něčem navíc,je pouze "krátkost" knihy,spolu se skutečností, že vám toto dílo příliš nezatíží mozek.

1 25.05.2015

Při čtení jsem si představoval dobu, kdy pařížským bulvárům a kavárnám vládl Boris Vian a marně jsem dumal, kde bral to obrovské množství energie pro svoji práci v tolika uměleckých oborech.
Povídky jsou sarkastické, tajemné, ironické, na první pohled jakoby komicky nesmyslné, ale mnohdy až vizionářské, plné absurdit, neotřelých gagů a přirovnání... ale hlavně nasycené autorovou elegantně barevnou fantazií. Ten člověk byl génius.

1 23.04.2015

Velmi příjemně mě překvapila Bukowského "nestručnost". Omezil svoji minimalizaci textu a nebál se rozepsat, v novinových sloupcích se nezalekl ani špetky filozofického přemítání. Téma mě samzřejmě nepřekvapilo, když jdu číst Bukowského, tak nic jiného ani nečekám :-)
Paráda !

1 20.04.2015

Zajímavé zpracování slova Groteska. Příběh založený na zkaženém dětství dvou přerostlých sourozenců. První je génius, literární vědec a budoucí prezident USA a druhý je zakomplexovaný analfabet, který začíná nesnášet svojí rodinu. Více či méně humorný (nicméně velmi čtivý) příběh pozvolna přerůstá v americkou apokalypsu, kde mizí rozdíl mezi jednotlivými státy, které jsou nahrazovány "rodinami", mající každá své specifické prostřední jméno.
Nevím, jestli je Groteska přímo oslavou stylu grotesky Laurela a Hardyho, nicméně kdyby kniha nesla jiný název, bral by ji například jako oslavu zvláštně melancholicky úsměvného stylu Kurta Vonneguta Jr.

1 22.03.2015

Nenápadná autorova prvotinka, která nám připomene naše ranné lásky,mnohdy neúspěšné. Bez příkras,obyčejně,ale přesně a poutavě popsán vztah,který snad musel zažít každý mladý člověk. Lásku,kvůli které jste schopni jeden rok všeho nechat a zorganizovat si svatbu na Havaji, a druhý rok té samé osobně nepřijít na jméno. Přesně takhle to funguje. Je vtipné si o takhle smutné životní zkušenosti přečíst v pěkné knížce...

1 28.02.2015

Příjemná odpočinková netěžká knížka, jejíž děj jsem si sice musel trochu domýšlet a představovat, nicméně na literaturu z roku 1805 se jedná o výjimečně vyspělý text. Zpočátku jsem neustále musel listovat dopředu na graficky znázorněný rodokmen obou rodin, zvláště, když se syn jmenuje stejně jako otec. Po pár dopisech jsem se ale do toho trochu vpravil a pokoušel jsem se i rozeznat drobné stylistické změny v jednotlivých "rukopisech".
Škoda jen, že autorka si nemohla pomoct a na úplný konec doložila několikastránkové vyprávění (nikoliv dopis) děje, který následoval po ukončení korespondence. Dle mého by šel nahradit např. dopisem někoho cizího... Proč se autorka nedržela formátu "dopisový román"? To se asi nikdy nedozvíme...

1 10.02.2015

Fanteho styl je mi velice blízký. Krátké přehledné kapitoly,dialogy s minimem slov ale s o to větším obsahem. Je zajímavé se zamyslet nad figurou Bandiniho. Autor se sice do této figury s úspěchem vtěluje,jenže mi nejde na rozum,že ji nevykresluje pouze ve světlých barvách. Bandini,přesto,že o sobě s jistotou tvrdí,že je skvělý spisovatel a básník,ve svém vystupování na veřejnosti za tímto tvrzením zaostává velmi daleko. Pije,je vulgární,ač milovník ženského pozadí, k ženám povrchní (samozřejmě s výjimkou Helen) ... Na druhou stranu nemá rád nečinnost,irituje ho,že dostává 300$ týdně za to,že si jde občas sednout do kanceláře a vypít kávu.... Potřebuje psát,tvořit,bobtná v něm touha zavařit psací stroj...ale když pak příležitost dostane,nedokáže se jí chopit a můza ho s ironickým úsměvem jen tak lehoučce pohladí po tváři... Zkátka: moc mě baví si za Bandiniho dosazovat Fanteho a domýšlet si,do jaké míry se autor do své postavy adaptoval a nakolik se v ní vzhlížel.
Beru si ponaučení: "Někdy je dobré se smířit s tím,že výsledek mé scénáristické práce se scvrkne na 'Ou' a 'Hijéé'" ...

1 26.11.2014

Velmi vtipné zpracování největšího japonského problému. Chvilku mi připadalo,že čtu japonskou verzi Pulp fictionu,chvilku mi úsměv na tváři ztuhnul při pomyšlení,že to jednou všechno může být pravda...

1 07.09.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

1 13.08.2014

Moje první knížka od Kinga. Nevím,jestli se tématu dá říkat thriller,detektivka,nebo snad dokonce horor,nicméně mi vyprávění přišlo v 90% poklidné a místy až pohádkové. Samozřejmě,King má neuvěřitelný cit pro jakési podvědomé napětí. Čtete pozvolný, zatím nic neurčující text z pohodlí své postele,ale někde mezi třetím levým a čtvrtým pravým obratlem Vás bodavě mrazí. Celkově ale nevím,jestli tento pocit stačí k plnému hvězdičkovému zisku,ale mě zatím moc ne. Ale až přečtu dalšího Kinga,třeba své hodnocení pozměním.

1 13.08.2014

Věru nevím kde začít. Jsem toho názoru,že literární dílo,charakterizované jako román, by mělo obsahovat alespoň stopy děje. Jistě,příběh tu je,ale v případě,že mi k jeho shrnutí stačí čtyři věty,jedná se (alespoň pro mě) o děj naprosto plochý a až zoufale předvídatelný. A ještě navíc od tohoto už beztak chatrného příběhu vedou slepé uličky v podobě nepodstatných osudů (jak sama autorka přiznává - "ten a ten je pro Palův příběh zcela nepodstatný"). Nejsmutnější je ale,že se o "nepodstatnosti",či spíše naprosté zbytečnosti osudu postavy dozvíte až po jeho dočtení. Autorka Vás pěti stránkami navnadí na vedlejší linku a na konci páté stránky se dozvíte, ..."že to vlastně není až tak důležitý..." Připadalo mi to,jakoby se sama autorka ubezpečovala uprostřed knížky,o čem chce vlastně psát. Co se týče postav,připadalo mi,že hlavní hrdina Pal má snad všechny vlastnosti,které existují. Je mužný,dětinský,ostrý,sexy,vysoký,sentimentální,starostlivý,sobecký,okouzlující,egocentrický,puritánský,otcovský,něžný... prostě úplně cokoliv Vás napadne,tak to je Pal. Normálnímu člověku,který by měl tolik charakterových vlastností by praskl mozek,ale Pal ještě k tomu přednáší a bádá na univerzitě v Oslu.
Dál mi přijde,že "román" byl napsán především z pohledu univerzitního profesora a ne spisovatele,nebo alespoň vypravěče. Schopností vyprávět tedy paní Uri rozhodně neoplývá. Bohužel. Krásné téma,ale absolutně "nevymláceno". Přehršel odborných názvů oborů,jazyků,předmětů,přednášek,výzkumů,jak už jsem zmínil prve,na úkor děje. A to mi u románu vadí nejvíc.

1 17.07.2014

Spolu s životopisem Charlieho Chaplina se jedná o nejlepší biografii v mé knihovně. Je zajímavé dávat si do souvislostí situace,ve kterých se Bukowski ocital a co zrovna při tom psal. Čtenář tak dojde k zajímavým závěrům... Přišlo mi,že autor trochu psal i ve stylu Bukowského,což považuji za zajímavý prvek. Doporučuji nejen fandům Bukowského,ale i fandům dobrých životopisů.

1 22.06.2014

Knihu jsem četl na střední a jednotlivé charaktery mě natolik upoutaly,že jsem chtěl hru okamžitě zdramatizovat,což se mi bohužel nakonec nepovedlo. Mrzí mě to,protože kniha je dramatická, čtivá a srozumitelná i mladšímu čtenářovi.

1 21.06.2014

Mé první fantasy spolu s Kevinem z Locksley a nemohl jsem si vybrat lépe ! Přečteno nejméně čtyřikrát a doufám,že číslo není konečné !!!

1 21.06.2014

Je spousta knih, jejichž příběh je natolik specifický a vymykající se běžným lidským představám, ale Cucuiova Paprika tento rámec nejenom přesahuje, ale vlastně i popírá. Všechno, co se začne dít v druhé části knihy, si nezadá s kombinací Kerouaca, Viana a Burroughse, kteří společně vyšňupali platíčko paralenu.
I přes neuvěřitelně komplikované snové sekvence, které prožívaly hlavní postavy byla kniha lehce čitelná, jelikož Cucui nezvolil příliš komplikovaný jazyk a všechen důraz kladl na barevnost a výklad dané látky. Mám problém s určením žánru, o který se autor pokoušel. Musím strávit nejen všechny popsané psychedelické výjevy, ale také klid, s jakým autor vyprávění vede. Zajímá mě: co dělá Cucui normálně přes den? Pracuje? Jde na kávu? Vynese odpadky? Pomiluje ženu? A pak napíše Papriku?
Doporučuji pouze s nemalým množstvím lehkých opiátů a rekreačních drog.

22.05.2024