Teron komentáře u knih

Text jsem měl k dispozici v rámci nakladatelovy žádosti o betaread a v podstatě to byl jediný důvod, proč jsem ho dočetl. Fádní zápletka s fádními postavami v nezajímavém prostředí, absence nějaké jiskry, která by více vtáhla a způsobila, že čtenář chce vědět, co dalšího se objeví nebo bude s postavami dít. Už si ani nepamatuju, jak se tam kdo jmenoval...
Někde mezi jednou a dvěma hlavně za perfektní obálku

1 07.01.2018

Tohle je jedna ze tří sérií, na kterou jsem se roky chystal a po dlouhé době jsem něčím naprosto nadšen. Pravda, s autorem máme společnou jednu filosofku, takže i to hraje roli a já si užívám nuance psychologie, vztahů i etiky vnitřního jednání, které jsou tu naprosto perfektní a hlavně podrobně rozvedené.

Drobné výtky se najdou - styl je lehce kostrbatý (hlavně opakování slov) a ústřední linie i hlavní záporák jsou zatím poměrné ploché, což je ovšem pochopitelné vzhledem k době vzniku. Zde je to vyrovnáno velmi pečlivě strukturovaným pozadím světa a jeho vlastností, které dává tušit mnoho dalšího k objevení.

Co se mi hrozně líbí je využití známých prvků novým způsobem - například prosté červené jablko.
Perfektní pasáže: Kahlan a Richardův bratr, "kastrace davu", první aféra s jablkem, Zeddovo rande, přivítání Bahenního lidu (takhle jsem se dlouho nezasmál), druhá aféra s jablkem.

2 05.01.2018

"Jste příliš hloupí na pochopení vědy? Zkuste náboženství..."

Tahle útlá knížečka, kterou mi její autor daroval kdysi na brigádě v Makru, je kbelíkem pojmového, strukturního a argumentačního průjmu. Autor míchá jedno s druhým bez jakékoli organizace a text nesplňuje ani minimální podmínky pro to, aby ho bylo možno brát vážně, natož pak vědecky. Svazek je tak technicky na úrovni jím omílaných internetových diskusí, kde si může tvrdit kdokoli cokoli, a obsah na tom samozřejmě není o mnoho lépe včetně oblíbených argumentačních klamů a zcela prázdných frází - "je všeobecně známo", "mnohé studie jsou v rozporu", "mnozí vědci došli k názoru", "ve skutečnosti je to úplně jinak".

Problémem kreacionismu je za prvé naprostá slepota k čemukoli, co se mu nehodí do krámu a mohlo by ohrozit jeho závěry, za druhé pravidelné kritizování něčeho, co věda nikdy netvrdila, což jen svědčí o prostém nepochopení základních mechanismů toho, o čem autor tvrdí, že není pravda. Za třetí pak to, že na začátku jakékoli "argumentace" stojí Bible a cokoli dalšího je jí jako premise podřízeno.

Zatímco kdokoli s minimálním i laickým zájmem o vědecké si většinou rád přečte i věci mimo jeho obor (ekonom filosofii, přírodovědec ekonomii), kreacionisté si zásadně vybírají jen informace potvrzující jejich dohady a točí se tak v perfektním kruhu.

Předně upozorňuji, že jsem s hrou X COMem neboli UFO: Nepřítel neznámý od Microprose strávil několik velmi plodných herních let, vím naprosto přesně, jak funguje její systém a co všechno obsahuje, mnohé pasáže si pamatuju dodnes. Stejně tak jsem o románu slyšel dost zkazek už před jeho vydáním a četl i nějaké ukázky.

Nakonec se ale vzdávám na 40. stránce...

Pokud by kniha byla o jakémkoli ději spojeném s X Comem a invazí cizáků na Zemi, neměl bych s ní zřejmě problém. Jenže tahle záležitost je totální průser jako formou, tak dějem – který totiž v první řadě neexistuje.

Představte si situaci, kdy máte poměrně široký záběr toho, co zkoumáte, čtete a čím se zabýváte – matematika, fyzika, esoterika, filosofie, výklady snů, historie. Pak vás napadne napsat příběh podle hry, jenže začnete tento příběh psát do jednoho souboru se všemi předchozími tématy a skáčete mezi tím bez ohledu na jakoukoli logiku nebo stavbu tak, jak se zrovna vyspíte a co vás zrovna napadne.

Na prvních stránkách se dovídáme o NBN, nukleární bitvě národů, která byla jen tak mimochodem asi spojena s neúspěšnou snahou zlikvidovat UFO. Nějaký letopočet, kdy se událostí odehrávají, je zmíněn jen tak bokem o cca 5 stránek později poté, co autor citoval z tajných souborů směsku technických informací o projektu proti cizákům. Furt není jasný, co se vlastně stalo, co se momentálně děje a co se má dít dál a tento stav zůstává i nadále.

Pak už začne střídání nicneříkajících deníkových záznamů jakéhosi neznámého protagonisty (jméno neznáme a je to ich forma), jeho snů (totální dadaismus motivů, prostředí a úvah od Einsteina přes Osirise až po šamanismus) a občasné dialogy s jakýmsi velitelem a jakýmsi profesorem.

Ano, děj a motiv je shrnut v anotaci knihy. Ale doprdele tohle má bejt jasně řečený hlavně uvnitř!!!

Děj? Vývoj? Pohyb od něčeho k něčemu nebo aspoň jedna scéna dávající nějak reálně smysl? Prosím, aspoň atom...ne. Většinu místa zabírají esoterické a další úvahy, takže člověk má pocit, že obálka a obsah knihy si naprosto nerozumí, a má pravdu.

Čistě formálně chybí odsazení odstavců, vydělení přímé řeči, najdou se i naprosto nové termíny (odborkyně místo odbornice), a další a další.

Pokorná Vrbo, rozmysli se v první řadě, CO chceš vlastně psát...
Jedna za obálku...

6 14.12.2017

No, nakonec to nebyla až taková kravina, jak jsem čekal. Jo, je tam několik dobrých postřehů, ale ty se dají shrnout na tři stránky a upřímně, kdokoli se trochu zabývá osobním rozvojem, ten je obvykle zná, protože jsou na tisíci jiných místech.

Příběh je klasika esoteriky míchané s new age do líbivé kombinace, která utěší všechny citlivé dušinky. V tomhle ohledu zcela naplňuje předpoklady pro úspěšnost v daném tématu. Serviruje rádoby moudré poučení, které se vyskytlo už milionkrát předtím a zaobaluje ho do cool hábu Pánaboha, Bojovníků světla, Duše světa, Osobního příběhu a dalších blbinek, na které samozřejmě ctitelé ezokravin zabírají. Pokud chcete něco podobného, ale mnohem vtipněji a sebeironičtěji podaného, přečtěte si Werichův Splněný sen.

Problém je, že v osobnímu rozvoji (pokud knihu beru z tohoto motivačního úhlu), Alchymista selhává díky své všudypřítomné pozitivnosti, povrchnosti a chybějící rozhodnosti. Ono se tu za filosofii vydává něco, co nevyžaduje výraznější duševní úsilí. Jenže pravá filosofie musí trochu bolet, musí vás donutit se měnit a pátrat v sobě samém stejně, jako když se vám po posilovně cukají svaly, protože jste jim dali pořádně do těla.
Tohle Coelhovi schází, přitom je to nejdůležitější moment jakéhokoli posunutí lidského vnímání - tedy to, co vás donutí zvednout prdel a místo očekávání Božího zásahu a Vůle světa se sebou něco dělat - hlavně věci, který se vám zoufale dělat nechce. Motivace zvenku je totiž jako smrad a vyvane chvilku potom, co knihu zaklapnete Pak akorát chcete novou, protože když ji čtete, máte ten příjemnej pocit, že se vlastně někam posouváte jenom čtením, což je největší blbost.

Výsledek?

Pokud zůstanete jen u Alchymisty a jemu podobných svazků, jste tak trochu ve friendzone osobního rozvoje - budete kolem něj poskakovat jak kolem hezký holky, ale na 99% se jí do kalhotek nedostanete, pokud nezměníte přístup.

Pokud jste četli nějaký pořádný věci o osobním rozvoji, tak se tu nedovíte nic novýho a pravděpodobně už víte, co se sebou máte dělat.

4 07.12.2017

Se subžánrem kulhánkovin je problém. Vzhledem ke své dlouhé tradici a bohatému zastoupení už dosahuje od tvůrčího psaní spíše k prostému copywritingu - přidejte klíčová témata, klíčová slova a postupy a máte to v kapse. Plus samozřejmě skutečnost nulového překvapení - magor se schopnostma jde proti dalším magorům se schopnostma, někdo to bohatě cvaká, vydatně se souloží a střílí a odehrává se to v Česku. Zííííííííívvvvvv....

V případě Frosta jsem se na začátku občas i trochu pousmal, ale čím později, tím se to četlo hůř. Za prvé proto, že text postupně sklouzává čím dál víc do samoúčelnosti včetně otravných Frostových promluv za každou cenu, za druhé proto, že jemu ani jeho týmu za celou dobu nehrozí reálné ohrožení. Prostě to někde vykosí, utrousí pár hlášek, přebije, zapálí si, jede jinam a postup opakuje, bez jakýchkoli vážnějších škobrtnutí. Tohle je jako jít v Diablu s postavou na 80tým levelu na Andariel na normální obtížnost. Výsledek je, že si ani nestihnete přečíst jména protivníků, protože padnou na první ránu. Jednou je to sranda, podruhé to uděláte jen z totální nudy, potřetí už je to dětinský...Zííííííívvvvv

Takže sorry, tohle bylo fakt slabý...jedna hvězdička za Wolfiho, druhá za geniální scénku na policejní služebně a závěr s babkou a psem.

8 06.12.2017

I když mi osobně vadí některé stránky Muskova přístupu, jde asi o nejinspirativnější svazek od doby, kdy jsem četl Zdroj Ayn Randové, a to je co říct.

Dosud jsem měl na vrcholu oblíbených miliardářů Richarda Bransona, ale asi je sesazen. U Muska se mi hrozně líbí schopnost propojovat různé obory, znalosti a postupy a vidět tato spojení tam, kde by je nikdo nehledal. Stejně tak popření mýtu o tom, že znalost více oborů vede zákonitě k povrchnosti v jednotlivých.

3 27.11.2017

DragonLance po česku, které neurazí a nenadchnou. Vyhovují všem pravidlům a pozadavkům žánru, prostředí i systému, ze kterého vycházejí. Díky tomu ale nenabízejí naprosto nic překvapivého a první dva příběhy se navíc hrozně vlečou (četl jsem je měsíc, třetí Štvanici jsem měl asi za dva dny a mezitím jsem učetl třetinu prvního Meče pravdy).

Podotýkám, že jsem na Dračím doupěti vyrůstal, ale systém považují v mnoha ohledech za nelogický, omezující a hloupě navržený. Pravda, mnohé z toho zdědil od svých západních otců, abych mu nekřivdil.

Pozitivem plynoucím z přepisu reálných dobrodružství je rozhodně přirozenost vývoje družiny i děje, úmrtnost postav, realističnost prostředí a vnitřní rozhádanost. Postavy netáhnou za jeden provaz jako družstvo skautů, mají vnitřní konflikty, piklí proti sobě a vlastně stále oscilují na hraně toho zůstat s družinou nebo se vydat někam na vlastní pěst. V tomhle ohledu se jedná o parádní práci.

Pravda, trochu se mi tluče celkové vyznění svazku a záměr Gorgony vydávat "inteligentní, nekonvenční fantastiku, která posouvá hranice žánru". Sorry, ale tady nic takového nenacházím, což vychází už z povahy projektu. Nelze se ale divit vysokým hodnocením, čtenáři chtějí hlavně to, co důvěrně znají.

Pobavilo mě klidné použití jména Toran jako názvu města. Stejné město je už dlouhá léta součástí Magnamundu z pera Joe Devera, kde se odehrává celá série Lone Wolfa, a sídlí v něm pokud vím Bratrstvo křišťálové hvězdy. Nic proti použití v amatérské RPG hře, ale v oficiální publikaci?

Plus za stylovou tiráž, příjemně měkkou vazbu a třetí příběh, který má konečně švih, dostatečně se škorpící družinu a větší míru využívání herních prostředků.

1 06.10.2017

Platí stejný komentář jako u Slovácka sa súdí aj nesúdí

24.09.2017

Platí stejný komentář jako u ostatních děl autora:-)

1 24.09.2017

Kus, ke kterému se v rodině vracíme stále a znova, známě ho prakticky nazpaměť, používáme hlášky postav i v běžné konverzaci a nikdy, nikdy, nikdy neomrzí...

4 24.09.2017

Nejdřív mě to hodně, zaujalo, pak mi to hrozně lezlo na nervy, pak to příjemně překvapilo a nakonec cítím slušně rozčarování.
Hrozně se mi líbí hlavní motiv a trochu si říkám, jestli by k něčemu podobného typu měl vůbec "koule" zahraniční autor, protože mi přijde krásně politicky nekorektní a špionsky velmi odvážný a realistický.

Včela je v mých očích částečně špionážní thriller, částečně osobní příběh, částečně pro mě hrozně stupidní vztahovka (pravda moje vnímání vztahů je dosti racionální, pragmatické a cynické), chvíli velmi zdařilý přechodový rituál a nakonec mi vyznívá silně do ztracena stručností závěru a absencí jakéhokoli silnějšího "yess" momentu zadostiučinění.
Tahle vrstevnatost zaujme určitě hodně lidí, problémem je kolísavá funkčnost v jednotlivých ohledech (hlavně tom politickém), přílišná "hladkost" cca dvou třetin knihy, tedy absence výraznějších překážek a všechno jde nějak příliš jednoduše.

Čistě formálně jsem narazil na několik míst, kde se brutálně opakují slova, například "sprcha" třikrát na třech řádcích, což mě praštilo do očí. Několikrát jsem měl i pocit, že popis událostí je příliš důkladný v samozřejmých detailech, které stačí zmínit jednou nebo vůbec.

Přes všechny výhrady si hlavně kvůli Verčině erudici, nasazení a zkušenostem říkám, že při dalších výpravách tímhle směrem můžeme mít i u nás thrilleristku zahraničního formátu. Takže Včelu beru trochu jako průzkumný krok.

17.09.2017

Odkládám znuděně někde kolem stránky 50, protože u toho usínám.

Úlohou koření je zvýraznit pokrm. Pokud ale z koření učiníte samotné jídlo, obvykle to stojí za prd po pár soustech a při větším množství je vám zle. Humor, drsné hlášky a další projevy hrdinů jsou kořením knih, ale pokud to na nich jednostranně postavíte, máte problém.

Marcel by byl výbornou složkou něčeho obsáhlejšího, například akčního nebo průzkumného výsadku, kde by okolní dění OBČAS glosoval svými projevy. Problém je, že tady je hlavní náplní, což omrzí poměrně rychle. Jeho projev sestává z neustálého přirovnávání, hustodrsňáctví, který mu nevěřím a konstatování toho, jak je mu vlastně všechno u prdele. Nope...korunu tomu nasadil vtip z dloubáním z prdele, který by třeba u trochu fungoval, ale autor se v něm začne nimrat a vysvětlovat ho, čímž ho pohřbí.

Aby nedošlo k omylu, mám rád humorné věci. Ale ten humor musí mít nějakou základní sofistikovanost a taky míru. Pokud někdo rve trapný vtip do skoro každé věty a každé promluvy, velmi rychle to znudí a unaví, protože v knize prakticky neexistuje normální projev. Pokud navíc Marcel deník diktoval, pochybuju, že takovýhle blbeček bude mluvit spisovně, nebo že se bude extra obtěžovat s gramatikou i při ručním zadávání. Spisovná forma je tím pádem spíš na škodu než k užitku, například škrtance nebo záseky by byly oživením.

Ano, chápu, že má jít o knížku na totální mozkový výplach. Jenže mozkový výplach nemusí znamenat nutně jeho vypnutí. A ano, nejsem cílovka (což jsem tipoval a nakonec jsem si to potvrdil), protože i na vypnutí si beru věci, u kterých je potřeba trochu přemýšlet, naposledy například přednášky Mel Robbinsové...

Jedna hvězda za těch cca 5 scének, kdy jsem se trochu uchechtl.

1 17.09.2017

"Na dva díly vodíku
na jeden díl kyslíku
to je nápoj pro bohy
postaví tě na nohy...
Co to bude? Kdo se podá?
Pitná voda, pitná voda.."
(Stvoření světa)

PS: X meni se můžou zahrabat, protože tenhle tým je přechcal o deset dýlek:-)

2 27.08.2017

Pravda, musel jsem se trochu prohrabat stránkami Podmoří, aby mi některé věci docvakly...ale to vůbec nevadí, naopak vítám, že mi nejsou informace podávány polopaticky a musím na čtení dávat pozor.
A co jinak? Podmoří mě zaujalo v Hladových přáních, ale tohle byla po dlouhé době tuzemská věc, která se mi fakt líbila. Mám rád vlastní světy se vším všudy, které fungují, a tady jsem to našel všechno. Včetně postranních motivů, mocných, ale zranitelných postav a zapleteného neprvoplánového humoru. Potěšila nevtíravá sexualita, naturalismus a spousta drobností typu drog, biochemie a další drobnokresby, která dovoluje se do Podmoří opravdu vžít.
A co dál? V knihovně jsou ještě Děti vánice a čekám na doručení Dnes se neproměňuj a Branou snů;-)
Jak si tak čtu komentáře o zmatenosti nebo nejasnosti událostí - četli jsme stejnou knihu? Já s pochopením neměl problémy a to jsem začal Podmoří vlastně od třetího dílu...

1 01.08.2017

Bez výraznějšího zaujetí končím na 101. stránce a jdu se věnovat něčemu dalšímu.

Je milé, že to nezačíná toulavým rytířem nebo žoldákem, ale normálním obchodníkem někde na tržišti. Pak ale přichází problém absence zájmen a synonym, který u prvopisů zachytávám opakovaně. Pokud máte v jednom odstavci 4x slovo zboží (dvakrát dokonce v řádcích nad sebou), máte stylistický problém. Po technické stránce to tímto nekončí. Styl psaní je na tom stejně, zaměnitelný s mnoha dalšími svazky nebo ebooky. Nekloní se k humoru, básnictví nebo něčemu podobnému, co by výrazněji zaujalo. Jména jsou naskládána v obrovské míře obvykle na malém prostoru, není čas vytvořit si k ním jakoukoli vazbu, nenesou žádný náboj.

Jednou za čas kopne opravdová bota - opakující se předložka, nesmyslné rozdělení vět, rozdělení slova uprostřed řádku, matoucí odstavce, které komplikují přiřazení konkrétní promluvy k mluvčímu.

Jména - záplava měst, pohoří, šlechtických rodů a dalšího by nebyla zvláštním problémem, protože během čtení ji člověk stejně částečně vypustí a soustředí se na ta, která nějak souvisí přímo s děním. Ale pokud má každý název v sobě X vlnovek, oušek nahoře a dalšího balastu, díky kterému si na něm zlomí jazyk, je to další mínus. Ne tím, že by šlo o mizernou cestu vytváření názvů cizích zemí, ale protože je to opět stejný způsob jako u X dalších knih. Jejich výslovnost nepatří k běžné znalosti a tenhle postup už patří mezi klišé.

Samotné prostředí neurazí, ani nenadchne. Křížky šlechtických rodů, nedávná katastrofa, pohromy a nájezdy barbarů, démonů či pekelníků (pojmenujte si je jak chcete, furt jsou to ti samí). Svět bez výraznějších rysů, které by ho odlišily od armády dalších.

Příběh je směskou očekávatelných motivů i zvratů, od osvojení dítěte, proroctví o dědicích, vědmách, hoře učitelů a přechodových rituálech nebo záchranách nečekaných cizinců. Been there, done that.

Oceňuji ale přítomnost reálií na webu a dohledatelnost mnoha údajů jako pozdravů, platidel a dalších pojmů. Druhá hvězda za obálku hezky evokující dávný orientální grimoár. Už podruhé zažívám obrovskou záplavu reálií a údajů o světě nesenou fádním příběhem.

3 21.06.2017

Snad jediný mě známý případ fungujícího spojení fantasy a detektivky, který obě složky dobře proplétá, aniž by jedna byla jen doplňkem druhé - tady jsou to rovnocenné partnerky.

2 15.06.2017

Když to člověk poprvé otevře a všimne si vlastně jen tři kapitol - anatomie spiknutí, anatomie stíhání a anatomie zabití, možná ho napadne, že má v ruce něco výjimečného. Po dočtení to už lze jen jistě konstatovat. Forsyth dosáhl dokonalého spojení politického thrilleru, kterým navíc zručně proplétá historická fakta tak, že je člověk hltá stejně napjatě, jako samotnou zápletku. A užívá si každý detail a řádek, i když od začátku ví, jak to skončí. Ale je kniha, která se nečte kvůli pointě, ale kvůli mistrovství Pana vypravěče.

3 15.06.2017

Perfektní sonda do myšlení a historie těch, o kterých se zase tolik neví, ačkoli svou roli v technologické historii určitě měli. Mezi řádky hodně vyplývá, že nejde o apriorní rebelii, ale hlavně neukojitelnou zvědavost a touhu po porozumění funkcím, technologiím a možnostem.

15.06.2017

Zatím asi nejlepší hackerská kriminálka, jakou jsem měl v ruce. Jako člověk počítači celkem odkojený oceňuji využití principů a zároveň vysvětlení, které plynule prochází celým svazkem, aniž by rušilo přednáškovým stylem.

1 15.06.2017