Termaap
komentáře u knih
Psáno s nadějí
Aly Martinez
První díl jsem četla už před půl rokem a byla jsem z něho nadšená. Na druhý díl (mimochodem, taktéž se přidávám k těm, kteří úplně nepochopili rozdělení příběhu do dvou samostatných knih) jsem se tím pádem těšila moc, ale po dočtení cítím zklamání, bohužel. PSÁNO S NADĚJÍ jsem četla na můj vkus hrozně dlouho, vůbec jsem neměla tendenci vrhnout se na knihu při každé možné příležitosti. V půlce jsem dokonce uvažovala o odložení, i když zvědavost nakonec zvítězila. Vím ale, co mi na knize nejvíc překáželo; hlavní zápletka mi vůbec nedávala smysl, nechápala jsem emoce a jednání hlavních hrdinů. Přišlo mi to celé takové zbytečně natahované a jedinou částí, kterou bych ráda pochválila, je pro mě nečekané závěrečné rozuzlení.
Nebezpečná hra
Camilla Läckberg
Na knihy Camilly Lackbergové jsem si brousila zoubek už nějakou dobu. Respektive na jejich audioknižní zpracování, jehož se dočkala poměrně velká část autorčiny tvorby. Začala jsem (jak už je mým zvykem) tou z kategorie hůře hodnocených, ještě navíc takovou jednohubkou, kterou jsem doposlouchala za jedno uklízecí odpoledne.
A mé hodnocení? Asi hodně prozradím, když napíšu, že se určitě chystám koupit další knihy od autorky. Bavilo mě téma, postupné odkrývání tajemství hlavních hrdinů a celkově mě příběh držel v pozornosti od začátku do konce.
Až se zamiluju
* antologie
Povídky jako žánr nevyhledávám. “AŽ SE ZAMILUJU” jsem si ani sama nekoupila, ale dostala se ke mně a nejspíš i v příhodnou dobu, protože jsem na ně najednou měla velkou “literární chuť “:).
I já si v teto útlé knížečce našla povídky, které mě zaujaly méně a rovněž mám i své favority. Kupodivu (a co jsem si zde četla, tak nejsem jediná) mě nejvíce bavila povídka od Hany Lasicové, kterou jsem doposud jako autorku neznala. Její povídka byla “správně prdlá” a moc by mě zajímal můj výraz při jejím čtení.
Jako správná romantická duše hodnotím kladně i příspěvek od Markéty Hejkalové a v neposlední řadě oceňuji tvorbu Ireny Hejdové, kterou jsem si zprvu oblíbila jako autorku dětských knížek.
Povídky, jenž mě neoslovily, jmenovat nechci. Negativního toho bylo v předchozích komentářích už tak akorát a hlavně mi to kritizování ani moc nejde “přes klávesnici”:).
Tajnosti vdaných žen
Carol Mason
Co je správné a co už je za hranou? Jak se k nastalé situaci postavit jako kamarádka, jako manžel, jako manželka či jako matka? Je lepší mlčet či promluvit? Nebo zkrátka neexistuje žádná ideální cesta a obě varianty tak jako tak někomu ublíží? Opravdu zajímavé nahlédnutí do mezilidských vztahů, které jsem pro napětí jen těžko odkládala.
Medvědín
Fredrik Backman
Posloucháno jako audiokniha.
Na konci každého roku se ohlížím za přečtenými knihami oněch uplynulých dvanácti měsíců a následně vybírám maximálně deset nejlepších. Někdy je jich opravdu deset a ještě bych přihodila, někdy méně, ale doposud byla v mém výběru vždy alespoň jedna kniha od pana Backmana. Letos to je tedy o fous (pomalu se blížíme ke konci listopadu), ale mám takový dojem, že jednu příčku onoho žebříčku zaplní právě “MEDVĚDÍN”.
Ze začátku jsem, pravda, měla trochu potíže zařadit si všechny postavy, přišlo mi, že se jich spousta jmenuje dost podobně, ale po krátkém čase jsem se chytla a na vlně spokojenosti a zaujetí poslouchala až do konce.
Druhá polovina knihy pro mě byla extrémně dechberoucí; na hlavní zápletku knihy je pohlíženo z pohledu tolika postav a je opravdu zajímavé vžívat se do nich jako čtenář.
A jak už jsem u autora zvyklá, opět byly v příběhu popsány situace takovým stylem, že jsem se smála i plakala zároveň. Zkrátka a dobře další perla z pera mého švédského oblíbence.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Kniha se mi hodila do výzvy a jelikož vyhledávám hlavně současnou literaturu, přiznám se, že jsem k tématu “kniha od autora, který prožil 1.světovou válku” hledala něco opravdu útlého. “MUŽ KTERÝ SÁZEL STROMY” jsem si nakonec pořídila jako audioknihu, hlavně kvůli interpretaci Marka Ebena, jehož přednes je opravdu parádní.
Příběh jako takový je moc milý a pozitivní, hlavní myšlenka pozoruhodná, ale nějak ze mě úplně nesrší to všeobecné nadšení jako z komentářů níže. Nejsem zklamaná, to ne, ale kniha mě nezasáhla tak, jak jsem očekávala. Možná to ale ani není potřeba; těch třicet minut s Elzéardem Bouffierem považuji za dobře strávený volný čas:).
Milý Edwarde
Ann Napolitano
Knihu s podobným tématem jsem ještě nečetla, takže za mě velmi originální už jen námětem. Propojování současnosti a minulosti z letadla a jejich postupné odkrývání způsobilo, že jsem se do příběhu opravdu ponořila a několik stránek schytalo i slzičku.
Vším ostatním, co mám na srdci, bych prozradila část děje, takže si ji kupte, vrhněte se do čtení a prožijte si ji sami:).
O čem se nemluví
Kelly Rimmer
Děkuji svým oblíbeným uživatelům zde na databázi (Mandlevest, Šánka) za jejich recenze ke knize, které nakonec vedly k její koupi. A koupě to tedy byla zatraceně dobrá.
Takovéhle knihy, kde se pátrá po rodinné minulosti, kde se odkrývají tajemství ukryté pod hustou vrstvou prachu času a kde ona minulost ovlivňuje dění v současnosti, to je něco pro mě. Občas bývá v obdobně laděných knihách jedna časová linka nějakým způsobem zajímavější než druhá, ale zde jsem byla zvědavá na obě stejně.
Celý příběh je velmi emotivní, atmosféra vykreslená tak parádně, až máte pocit, že jste se ocitly na místě hlavních hrdinů. Budu určitě doporučovat dál.
Teď tedy zbývá zjistit jediné: co to ta Kelly Rimmerová ještě napsala:)?
Najdi mě
Anne Frasier (p)
Autorčinu předchozí sérii jsem nečetla, ale na “NAJDI MĚ” jsem se na základě recenzí těšila moc. A po přečtení? Nemůžu napsat, že ve mně hloubá přímo zklamání, ale hodnotím knihu jako průměrný thriller. Četlo se to dobře, bylo to přiměřeně napínavé, ale v té záplavě neustále nově vycházejících thrillerů je myslím těžké přijít s něčím extra originálním.
Na dotaz na dobrý thriller bych “NAJDI MĚ” nejspíš nedoporučila, na druhou stranu od ní čtenáře rozhodně neodrazuji.
Ovšem
Karel Kovy Kovář (p)
Posloucháno jako audiokniha (hodila se mi do audioknižní výzvy), na které oceňuji interpretaci samotného autora; jeho historky by myslím od nikoho jiného nevyzněly tak autenticky.
Kovy… ačkoli je mi věkově blízký, svět YouTube mě úplně minul a mám takový pocit, že se to do budoucna nijak nezmění.
Kniha mě upřímně nijak zvlášť neoslovila (omlouvám se), ale po přečtení jsem si na Kovyho udělala určitý názor. Mám dojem, že je Kovy opravdu moc milý mladý muž, který ve velmi mladém věku dokázal velké věci. Při poslechu jsem si často říkala, že by bylo moc fajn, kdyby takových mladíků běhalo po světě víc.
Jak jsem už předeslala, YouTube nejspíš sledovat nezačnu, ale pokud Kovyho zahlédnu v televizi či uslyším v nějakém jiném informačním kanálu, přidám zvuk a ráda mu budu (opět) věnovat svou pozornost:).
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Posloucháno jako audiokniha v podání Dany Černé.
Toyen… přiznám se, že jsem o Marii Čermínové věděla opravdu hodně málo (hnidopich uvnitř mě by možná namítl, že to bylo spíše nic než moc), ale v knize HRDINKY, kde jsem si o ní četla, mě nějakým způsobem zaujala. Zájem, společně s čím dal větší touhou číst knížky, ze kterých získám určité informace/vědomosti, nakonec vedl i ke koupi této audioknihy.
Musím říct, že informací o Toyen samotné nebylo v téměř 15 hodinové audioknize o mnoho více než v pár odstavcích na jedné stránce v již zmíněných HRDINKÁCH, ale na druhou stranu jsem zase získala pár zajímavých střípků o dění v minulém století.
Kolem Manky (tohle oslovení se mi zalíbilo asi nejvíce) panuje stále mnoho nejasností a kniha se tou nejistotou ani netají. I když bych si od knihy přála ještě více odpovědí, dokážu se smířit s tím, že určitá část Mančina života zůstane už navždy tajemstvím.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Má již čtvrtá přečtená kniha od autorky a i zde už chápu to všeobecné nadšení. Ke knize nemam sebemenší výtku, je skvělá přesně tak, jak je.
Nejvíce si na ní cením toho, že je příběh zasazen do skutečných dobových událostí; ne poprvé zde píši, že přesně takovéhle knihy jsou mnohem lepší “učebnicí” než ty opravdové a povětšinou velmi nudně zpracované učebnice ve školách. MUSÍM TE ZRADIT bych doporučila všem studentům dějepisu a krom nich vlastně úplně všem lidem bez rozdílu věku.
Za mě opravdu jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla.
Nalezenec
Stacey Halls
(SPOILER) Kniha mě nalákala hezkou obálkou a po přečtení musím uznat, že se pod ní skrýval i velmi hezký příběh. Bavil mě popis tehdejšího Londýna a života v něm, stejně tak střídání vypravěček. Čtenář tak snadněji pochopí jednotlivá jednání hlavních hrdinek. Konec možná trochu pohádkovější, na druhou stranu bych si ho přesně takto přála.
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Tak jsem si konečně přečetla RODINU ODVEDLE; knihu, díky níž se podle mého názoru autorka dostala do všeobecného podvědomí českých čtenářů a od té doby se zde myslím těší velké popularitě. Její “TCHYNĚ” a “HODNÁ SESTRA” byly skvělé a “RODINU ODVEDLE”, ačkoli má zde na databázi nižší hodnocení, můžu směle popsat stejným superlativem, i když, pravda, vnímám, že se autorka s každou další knihou vyvíjí. Asi tedy nepřekvapí, že se už nemůžu dočkat další její knihy.
Na konci října
Lawrence Wright
Posloucháno jako audiokniha, kterou interpretoval můj oblíbený Jan Šťastný.
Přiznám se, že jsem se knihy trochu obávala. Zdravotnické a epidemiologické terminologii rozumím pramálo, politiku řeším jen velmi okrajově a celkově se vlastně politickým tématům v literatuře vyhýbám. Vše zmíněné odeme vyžaduje více pozornosti, což je ještě složitější právě v audioknižním podání.
Některé pasáže jsem si musela pouštět opakovaně a moc zábavy mi i tak nepřinesly, většina ale můj zájem získala a celkově si z knihy odnáším pozitivní dojmy.
Pařížská švadlena
Natasha Lester
“SKŘÍŇ PLNÁ DIORA” od Natashy Lesterové byla úžasná, řadím ji určitě mezi to nejlepší, co jsem kdy přečetla. Nepřekvapivě jsem si tedy koupila i další knihy autorky a asi jsem měla moc vysoká očekávání, ale z “PAŘÍŽSKÉ ŠVADLENY” mám smíšené pocity. Nejsem zklamaná, to určitě ne, ale myslela jsem si, že mě děj pohltí mnohem víc.
Nedokážu úplně přesně říct, co tenhle můj celkový dojem způsobilo. Možná jsem ji četla v nevhodné době; hodně práce, málo času na čtení a tím pádem jsem nemela tolik prostoru se do příběhu naplno položit? Nebo byl příběh prostě slabší a nemela jsem nutkání vracet se k němu? Ať tak či onak, stále je to skvělá kniha od skvělé autorky, která rozhodně stojí za pozornost.
Jeho banán
Penelope Bloom
Asi teď nemam právo knihu příliš kritizovat; už podle názvu bylo jasné, že to nebude vrchol literatury a já si ji i přesto koupila (hodila se mi do audioknižní výzvy; kniha, která vás zaujme svým názvem).
Takže asi takhle: čekala jsem oddechovou blbůstku a tu jsem taky dostala. U knih tohoto žánru se obcas podaří, že cítíte takový ten náboj mezi hlavními hrdiny a to jiskření se přenese i na vás čtenáře, ale tady se to opravdu nepovedlo a veškeré lechtivé scénky byly vyloženě legrační.
Další knihu autorky si už s velkou pravděpodobností nekoupím a až budu potřebovat nějakou oddechovku, sáhnu opět po svých oblíbených Bridgertonech:).
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Posloucháno jako audiokniha.
“VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH” je už mou druhou přečtenou knihou od autorky. Tou první byly tolik vychvalované “ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ” a i když je to už delší dobu od přečtení, stále si pamatuji jejich originální námět a obsah, bohužel ale také to, jak jsem se do čtení musela nutit. A s Gertou to bylo stejné; opět velmi oceňuji výběr a dokonale zpracované neotřelé téma (rešerše k jejím knihám musí stát šíleně práce a kopu času), ale ten styl psaní mi prostě nesedí.
Ke Gertě: začátek knihy mě kupodivu vtáhnul do děje velmi rychle, ale postupně se mé nadšení vytrácelo, do konce jsem doposlouchala už vlastně jen ze zvědavosti, jak to s hlavními postavami dopadne.
Mé okolí si teď povětšinou chválí autorčin současný bestseller “BÍLÁ VODA”, ale já vím, že se do ní v horizontu několika let určitě nepustím, možná si jen nechám převyprávět její děj, neboť se opět věnuje něčemu v literatuře doposud málo zmapovanému.
Matky
Brit Bennett
Přečetla jsem před pěti dny a musela jsem se teď hodně zamyslet nad tím, o čem vlastně byla. To asi není úplně dobré znamení, že?
Od autorky jsem četla “POLOVINU TEBE” a z té jsem byla nadšená hodně. Psala jsem, že až vyjdou “MATKY”, hned si je koupím, byla jsem vážně natěšená a ach ta očekávání.
Knihu jsem přelouskala poměrně rychle (asi to bude i tím počtem stran) a což o to, čtivá je, ale já jsem všechny ty nesnáze s hlavními postavami prostě nějak neprožívala. Tolik mě děj nepohltil a ani žádná slza se nekonala (a že já jsem plačka veliká!).
Co bych ale chtěla vyzdvihnout, je ta nádherná obálka!! Ta se povedla!
Ztracena v bílém šumu
Javier Castillo
Knihu jsem nějaký čas odkládala kvůli tématu. Přijde mi totiž, že autoři thrillerů se poslední dobou snaží čtenáře co nejvíce šokovat a mnohdy v popisu zachází do takových ohavných detailů a brutalit, že už to zkrátka a dobře ani číst nemůžu. Trochu jsem se bála, že kniha o unesené tříleté holčičce bude spadat přesně do této kategorie. Naštěstí jsem se ale mýlila! Všeho tam bylo tak akorát.
Četla jsem si zde komentáře a v mnohých jsou pro nesrozumitelnost kritizovány časté skoky v čase. Nevím, zda je to tím, že mě příběh úplně pohltil, ale ani jednou jsem se v ději neztratila, ono střídání časových období mně osobně vůbec nepřekáželo. Oceňuji také, že byl celý příběh uvěřitelný a z nějakého důvodu se mi moc líbí název. Zkrátka a dobře; spokojenost veliká.