Terinka-ka
komentáře u knih
Dcery dvouhlavého draka: příběh „ženy pro útěchu“
William Andrews
Přečteno za dva dny. Dlouho jsem nečetla něco tak silnýho a čtivýho.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Klasicky tajemná atmosféra s jednoduchým příběhem. Od začátku do konce jsem chtěla vědět, co se teda stane a všemu přijít na kloub. Bavilo me to!
Objevuje se hodně filozofování o smyslu života.
Četla jsem anglickou verzi, takže nevím jak moc zdařilá je verze česká. Obecně se mi ale líp čtou Mutakamiho knížky v angličtině, má to lepší atmošku:))
Dílo je hodně podobný Norskýmu dřevu.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Ačkoliv mám Coelha ráda, tak tuhle knížku jsem vzala do ruky už několikrát a ani jednou se mi ji nepodařilo přečíst.
Strašně nudnej začátek, přes kterej se prostě nepřekoušu..
Únava materiálu
Marek Šindelka
Krásná kniha. Miluju Šindelky poetický jazyk, který dělá knihu zajímavější než samotný příběh.
Místy mi vadily dlouhé popisy, ale i tak stojí určitě za přečtení a patří mezi moje oblíbené.
Slon
Martin Suter
Super příběh, velmi čtivě napsanej.
Trochu to připomínalo knihy od Michaela Crichtona.
Borovicové ostrovy
Marion Poschmann
Nádherný přebal, zajímavé téma, moje oblíbené Japonsko-všechno znělo nadějně, dokud jsem nezačala číst.
Ačkoliv mám ráda poetické texty, tento styl psaní mi vůbec nesedl- nekonečné filozofické věty, plné poetických obratů, až se v tom člověk ztrácí. Několikrát jsem si musela věty přečítat dokola a leckdy mi pointa stejně utekla.
Dějově originální, ale vůbec se to nerozjelo.
Láska v době globálních klimatických změn
Josef Pánek
Skvělý styl psaní. Nekonečné věty, které jsou tokem myšlenek a unášejí vás ve strhujícím rytmu a musíte číst dál a dál.
Od děje jsem čekala trochu víc a stále se opakující myšlenky o rasismu mi nepřišly zas tak hluboké, spíš banální.
Nejvíc mě pobavila část o Islandu.
Problémy zazobaný holky
Babe Walker
Je to děsná ptákárna a stupidita, ale Babe stejně miluju.
Kniha se musí číst samozřejmě a nadsázkou. A taky tak v době, kdy je vám 17-19
Tohle jsem měla napsat v přítomném čase
Helle Helle (p)
Já pořád nevim. Pořád jsem čekala, co se bude dít a nedělo se nic. Zároveň je v tom příběhu “něco”, co vás nutí číst a přemýšlet...
Podle mě musí být na tuhle knihu ta správná chvíle. Takže po ní určitě ještě sáhnu..