Až přijde noc

od:

Až přijde noc

Blízký příběh z dalekých končin světa i lidské duše. Působivý a skvěle odvyprávěný příběh o těch životních okamžicích, které nás změní, a o těch, které nás spasí. Po útěku z pevniny se měl jejich život obrátit k lepšímu. Ale Isle a jejímu bratrovi připadá, že vším prosakuje matčin smutek a studená, vlhká šeď hob... celý text

Blízký příběh z dalekých končin světa i lidské duše.
Působivý a skvěle odvyprávěný příběh o těch životních okamžicích, které nás změní, a o těch, které nás spasí. Po útěku z pevniny se měl jejich život obrátit k lepšímu. Ale Isle a jejímu bratrovi připadá, že vším prosakuje matčin smutek a studená, vlhká šeď hobartských kamenných ulic.

Potom, jednou ráno, spatří Isla červenou loď. Ta barva jí rozzáří celý den. A když se námořník z té lodi spřátelí s její matkou, začne jim všem vyprávět své příhody – z Antarktidy, z rodného Dánska, ze života na lodi. Jako buřňáci černobílí, kteří snášejí drsné podmínky na nejchladnějším místě planety, se tahle osamělá dívenka z konce světa dozvídá, že může jet kamkoliv, být kýmkoliv. Ale stejně tak poznává, že stejně snadno to všechno může ztratit. Dvě dlouhá léta převrátí Isle život naruby. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/332170/az-prijde-noc-IBJ-332170.jpg 3.89
Originální název:

When the Night Comes (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Práh
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Šárka_D
31. července

Milostný příběh maminky a námořníka, který v knížce vůbec není vysloven. Vzájemná láska dvou sourozenců, kteří mají hlavně jeden druhého, pocity osamělosti a jedna krásná červená loď. Nádherná Antarktida, melancholie, hudba a vůně z lodní kuchyně. Neobyčejně příjemná a hřejivá kniha.

Jizi
05. května

Lyrické, imaginativní obrazy z australské Tasmánie, kterou má asi většina z nás spojenou maximálně tak s tasmánským čertem a já jsem, nevím ani proč, vždycky myslela, že tam musí být strašlivé horko. Opak je pravdou... Vzduch je v knize chladný a počasí lezavé, domy studené a život prostý, těžký a plný drobných radostí a bolestí. Je to život chudých, tvrdě pracujících lidí. Až přijde noc není tradiční vyprávění, jsou to obrazy vnitřního světa malé Isly a velkého Bo. A také Nelly Dan, která se ve stínu obřích ledovců zdá být jen malou, červenou lodičkou a jež byla pro všechny námořníky, kteří se na ní - mnohdy i mnoho let - plavili, mnohem víc.
Pokud ke spokojenosti potřebujete, aby bylo řečeno A, pak B a nakonec C, aby vše bylo vyřknuto doslova a bez nosného příběhu pro vás není kniha knihou, pak se Parrettové vyhněte. Jestliže se rádi necháváte při čtení zajmout slovy, pocity a imaginací, vypravte se do daleké Tasmánie i o něco bližšího Dánska. Bude se vám tam líbit.

"V mrazu se těžko dýchalo, každý nádech pálil v plicích - pod promrzlýma nohama jsem cítila tvrdý kámen a beton.
Brávala jsem bratra za rukáv a táhla ho za sebou po liduprázdných ulicích Battery Pointu. Nejdřív jsme šli rychle. Všude vládl obvyklý klid - byli jsme tam sami. Námraza na oknech zaparkovaných aut, silná a neprůhledná.
Mona Street, Francis Street, Hampden Road. Na konci Kelly Street vedly schody do temnoty, zadní trakt Salamanky, zchátralý a pobořený. Hrany kamenů zakulacené, obroušené. Kamenná pevnost, brána, kterou jsme museli projít.
Utíkej, utíkej - Kellyho schody.
Některé schody byly ohnuté a flekaté. A ty skvrny připomínaly starou zaschlou krev, která časem vybledla do oranžova. Krví nasáklé kameny. Pokaždé jsme scházeli schod po schodu, co nejrychleji to šlo. Dolů, dolů a usilovně jsme se snažili nedívat se dopředu do tmavé uličky. V chladném dlážděném přítmí na úpatí schodiště nám přesto tahali duchové za šaty, snažili se nás popadnout za vlasy a kamennou ozvěnou nám šeptali.
Můžeš mi pomoct?
Vidíš mě?
Nenechávej mě tady.
Vždycky jsem bratra pevně chytila za ruku a běželi jsme a běželi, bez dechu, dokud jsme nevyběhli ven. Dokud jsme nebyli na druhé straně..." (s. 15-16)

JanaDor
29. dubna

Kniha je psaná smutně. Isla se cítí sama. Bo jí pomáhá svým vyprávěním o životě na lodi. Vše vyznívá melancholicky. Autorčin styl je lehký, umí pracovat se slovy. Díky tomu jsem knihu dočetla. Také jsem stále čekala, že se dozvím něco, co mi objasní osudy hlavních hrdinů. To jsem se nedočkala. Celkově je to hezké literární dílo, ale nesmíte čekat děj. Je to spíše o pocitech v netypických podmínkách.

soukroma
23. března

Těšila jsem se na knihu moc - australská Tasmánie a zásobovací loď pro antarktické stanice (plující nejen mezi Hobartem a Antarktidou, ale občas až do domovského Dánska), pro mě neodolatelná kombinace. Ale ve výsledku jsem docela zklamaná: ani zážitky na lodi nebyly nic moc, z Antarktidy vůbec nic, převažoval rodinný příběh, který byl tak nejasný (a depresivní), že vše zabil. Přeskakování v čase i mezi vypravěči a místy děje bylo na tak krátký román velice nepříjemné a znemožnilo to jakýkoli ucelený dojem.
Nejzajímavější a nejautentičtější jsou pak v doslovu slova lidí spojených se skutečnou lodí Nella Dan (ale zase je čtenář ponechán na pochybách, jaký vztah k lodi přesně měli). Autorka získala zajímavé stipendium, aby napsala příběh této lodi, což jí zajistilo cestu do nejjižnějších končin a jiná dobrodružství, ale pro mne jako čtenáře z toho moc zajímavý literární zážitek nevznikl.