tanulda komentáře u knih

Od autorky jsem četla kdysi Tiché roky, tato knížka se mi celkem líbila, takže bych i uvažovala o koupi její nové knížky - ALE. Narazila jsem na recenzi, ve které se píše, že je kostra příběhu pravděpodobně nepřiznaně převzatá (recenze je zveřejněná i tady v odkazech, podívejte se) a to mě dost znechutilo :-( Stejně tak mě znechutila i reakce nakladatelství Host na tuhle kauzu. Tuto knihu proto přenechám jiným, kterým to třeba nevadí.

(SPOILER) Jde o mojí třetí knihu od tohohle autora, po šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) a p. Konvalinkovi (Spánek rozumu plodí příšery). I tahle kniha na mě udělala velký dojem. Dost mě zasáhly příběhy paní Jany a paní Sieglinde. Na rozdíl od některých jiných rozhovorů mi nepřišlo, že by si samy něco namlouvaly. Kromě toho mám také sama německé předky, doteď vlastně nevím, co se s dědovou babičkou (mojí praprababičkou) stalo, děda o tom nikdy nemluvil. Výlety do pohraničí (ať už Šumava nebo severní Čechy) na mě vždycky zapůsobí, z krajiny dýchá historie, bohužel dost smutná. Na paní Sieglinde obdivuju, jak dokáže popisovat svoje prožitky bez jakékoli známky hořkosti ("Jsme tomu zkrátka vydáni" - s. 213). Jinak zjistila jsem, že už jsem se vlastně s pí Sieglinde "setkala" před cca rokem v rozhovoru u Lucie Výborné (a i tehdy mě rozhovor s ní zasáhl). U některých dalších protagonistek mám upřímně trochu obavy o jejich další osudy, hlavně tedy u paní Apoleny. Zkusím se podívat, jestli se p. Palán nezmínil o něčem v nějakém článku, od sepsání knížky uběhly přeci jen už dva roky. I když mi uvažování některých protagonistek nepřišlo vždycky úplně pochopitelné (popř. jsem měla pocit, že si samy sobě něco namlouvají), uvědomila jsem si, že nemám vůbec právo je soudit, neprožila jsem si to, co ony. V knize mě jinak také zaujal i takový detail - všimla jsem si, že se občas protagonistky vyjadřují (asi nezávisle na sobě?) ke stejnému tématu (např. existence karmy, ale i jiná témata), ale každá na to má jiný pohled. -- K technické stránce – bohužel jsem v knize narazila na několik překlepů, což mě trochu mrzí, chtělo by to lepší korekturu. "Loser" se píše s jedním o (několikrát na str. 17-18), "jsemw" místo "jsem" na str. 145. ---- Jinak jsem ale knihu přečetla jedním dechem a určitě o ní budu ještě dlouho přemýšlet.

5 19.10.2022

Skvělá knížka, která mě opravdu chytla. O některých případech jsem v knize slyšela poprvé (a hodně překvapená jsem byla, když jsem z knihy úplnou náhodou zjistila, že znám potomka jedné z obětí u jednoho případu). Je ale smutné pozorovat, jak občas nefunguje spravedlnost a jak vyšetřování některých případů bylo (možná) zameteno pod koberec i po roce 1989.

Potřebovala jsem si přečíst nějakou oddechovku a to tahle kniha splnila, přečetla jsem ji během dvou dnů a dočítala v noci. Nicméně - žádný literární zázrak to není, postavy se chovají nelogicky (nejen hlavní hrdinka, ale i další - nebudu rozepisovat, abych neprozradila zápletku, nicméně na to určitě přijdete taky). Chování hlavní hrdinky mi nebylo sympatické, zejména co se týče zbytečných lží a nelogického rozhodování. Podle mě nemá smysl knihu kupovat, spíš doporučuju si ji půjčit v knihovně (já ji našla v knihobudce).

Knížku stejně jako předchozí diskutující jednoznačně doporučuju, komentář @jaroiva jednoznačně vystihuje i můj názor.

4 03.10.2022

Přiznám se, že můj první dojem o autorce, který jsem získala z jednoho přečteného rozhovoru s ní v MF nebyl zrovna valný, zásadně ho ale změnila návštěva cestovatelské přednášky. Souhlasím s ostatními komentáři, že je tato kniha zase v něčem jiná, než knihy od Jakuba Čecha a Moniky Benešové. Pro mě osobně je užitečný i pohled do světa/života extroverta, což je něco, co na vlastní kůži nezažiju. Dále se mi v knize podařilo pravděpodobně narazit i na zmínku o jednom známém, který PCT absolvoval v loňském roce. Další věcí, která se mi líbí je, že autorka netlačí na ultralight výbavu a nedívá se skrz prsty na lidi, kteří třeba část treku přeskočí (zcela opačného dojmu jsem bohužel nabyla po jedné cestovatelské přednášce Petra Koska). V neposlední řadě mě tato kniha spolu s dalšími knihami o PCT a pěší turistice inspirovala k tomu, vyrazit samotná aspoň na krátký vandr po Čechách.

4 06.11.2019

Patřím k těm, kterým kniha bohužel nesedla. Vadilo mi moralizování hlavní hrdinky a udílení rad různým lidem, aniž by k tomu měla příslušné vzdělání; navíc některé názory (např. braní/nebraní antidepresiv - s. 242) můžou být vyloženě nebezpečné, jiné další jsou naopak v dnešní době trochu zastaralé. Po knížce jsem sáhla kvůli jejímu tématu - knihy - ale musela jsem se vyloženě nutit, abych to dočetla (knihu jsem rozečetla už před rokem asi do půlky, a až teď ji tedy trošku se skřípěním zubů dočetla, poté, co mi tu dlouho jenom ležela). Tipy na různé knihy, které hlavní hrdinka dává, nejdou moc do hloubky, oceňuju ale aspoň seznam zmíněných knih na konci. Celkově jsem ale z téhle knížky moc radost neměla.

3 01.06.2022

P. Konvalinku mám ráda, jeho názory jsou mi velmi blízké, ve většině věcí s ním souzním. Jeho životní zkušenosti jsou inspirativní. Jedna z mála věcí, se kterou bych asi v knize nesouhlasila, je jeho názor na vývoj češtiny :) (později v knize nicméně přiznává, že se vyjádřil i k věcem, kterým rozumí jen částečně - oceňuju, že to p. Konvalinka s pokorou přiznává, takže mu to s tou češtinou asi odpustím :-) ). Kniha se jinak velmi dobře čte a ačkoli vypadá, že je "tlustšího rozsahu", tak každá druhá dvoustrana jsou fotky - budete tedy mít přečteno rychle. Ještě jedna poznámka - kniha byla napsaná už v létě 2020, od té doby se tedy samozřejmě okolo epidemie stala spousta věcí, ale nepřišlo mi, že by to bylo pro mě při čtení rušivé.

(SPOILER) Kříďák mě tedy upřímně bavil víc, tuhle knihu jsem se trochu musela nutit dočíst :-( Jednotlivé postavy nebyly moc vykreslené, takže se i těžko pamatují jména. Taky jsem se v průběhu knihy trochu bála, že jde o další thriller, kde se nakonec zjistí, že je vypravěč psychicky nemocný a všechno jsou to jeho halucinace. Tak to sice nebylo, ale stejně...Překvapivý konec oceňuju, ale přišel mi spíš až uměle vykonstruovaný.

3 20.09.2020

Po přečtení knihy mám pocit, že musím okamžitě vyrazit na nějaký vandr. Oceňuju, že kniha srovnává CDT s PCT, a to i co do hodnocení výbavy. Doufám, že vyjde i kniha o Appalachian Trail, kam se autor podle jeho Instagramu pravděpodobně chystá letos.

3 28.02.2020

Veřejné dopravě a tramvajím hlavně fandím už dlouho, kdysi ve svých "teen letech" jsem pravidelně četla web Plzeňské tramvaje. Autorku sleduju na sociálních sítích, knihu jsem měla "v merku" na svém seznamu knih, které si chci pořídit, nakonec ale rozhodla náhoda a knížku jsem vyhrála od iRozhlasu :-) Což mi udělalo velikánskou radost. Knížka se dobře čte, já ji četla u vody a (jak jinak) v MHD :-) Knížka splnila moje očekávání, dozvěděla jsem se mj. zajímavosti ze "zákulisí" z tramvajového provozu, nechyběly ale ani osobní informace ze života autorky. Oceňuji pěkné ilustrace.

Šest hvězdiček z pěti! :) Stejně jako první díl, i tahle knížka mě nadchla. Hrozně se mi líbilo, že majitelé chatiček často dbali na udržitelnost a popisovali, jak při stavbě využili už jednou použitý materiál. Nádherné fotky. Plánuju si celou knížku znovu projít a vypsat si různé tipy, které mě zaujaly, plus si dohledat (pokud to půjde), jak je to s publikovanými chatičkami pár let od vydání knížky. Jinak ještě jedna věc, při čtení jsem si často říkala, že by bylo dobré vědět víc do detailu, jak to majitelé měli se stavbou po administrativní stránce (zda bylo potřeba stavební nebo jiné povolení). Často jsem přemýšlela, zda by taková stavba byla dneska proveditelná i v ČR, právě kvůli různým povolením. Celkově moc inspirativní knížka.

2 05.06.2023

Knížku jsem dostala jako dárek, neměla jsem žádná očekávání (p. Třeštíka jsem neznala, jenom dokumenty jeho ženy) a knížka mě příjemně překvapila :) Je to taková oddychovka, uklidňující, dobře se čte třeba i v tramvaji a přečtete ji rychle :) Dozvěděla jsem se z knížky i různé pro mě nové věci o umění, zaujalo mě také to o sběratelství. Knížku hodnotím pozitivně :)

Mám moc ráda tipy na bydlení na stránce https://www.ikea.com/cz/cs/ideas/, už první díl knihy mi přišel napsaný stejným stylem, u tohohle dílu je to podobné. Nemůžu úplně říct, že bych se dozvěděla z knihy něco extra nového (to jsem ale ani moc nečekala), u čtení jsem si nicméně odpočinula, kniha je taková "uklidňující", nebo jak to napsat :-) Bavilo mě si číst a prohlížet, jak má kdo doma uspořádané pokojovky a jaký k nim má vztah. Občas jsou tyhle příběhy proložené krátkými tipy, např. jak se u péče o pokojovky odreagovat a trochu zpomalit. Stránku "Urban Jungle Bloggers" na instagramu sleduju, moc se mi líbí tenhle styl v domácnosti (spousta pokojovek, starý nábytek ideálně z druhé ruky, občas nějaká dekorace, za kterou se skrývá příběh). Knihu celkově hodnotím pozitivně, přinesla mi zklidnění a dobrou náladu, což je v téhle době rozhodně potřeba :)

A ještě edit: jak se psalo tady v jiných komentářích, tak s těmi krystaly a ezo věcmi mi to nepřišlo zas tak hrozné. Taky tyhle věci moc nemusím, ale tady mě to nijak extra nerušilo.

1 21.10.2022

Moje druhá kniha od tohohle autora, ještě jsem četla "Nad propastí", obě v originále. Tahle mi utíkala trochu rychleji, četla se dobře, podle mého subjektivního dojmu byla trochu méně popisná než "Nad propastí". Za mě dobrá oddychovka, vhodná do tramvaje, do vlaku...

Takhle - kniha nebyla špatná, ale ve druhé polovině mi přišla trochu rozvleklá. Navíc mi některé věci/teorie z vyšetřování nepřišly reálné, spíš trošku postavené na vodě (jo, vím, není to dokument a je to jen detektivka, na druhou stranu jsem "vyrostla" na E. S. Gardnerovi, který si podle mě na takových detailech dal záležet).

1 28.07.2022

Knížka je čtivá a celkem se mi líbila, hlavně doporučení z praxe, ale občas mi přišlo, že si některá doporučení protiřečí - ale záleží samozřejmě na konkrétní situaci (př.: komunikovat až moc x nekomunikovat dost). Užitečná by mohla být i doporučení na další knihy (na konci najdete seznam).

Knížku jsem si koupila v originále, takže se přiznám, že mi trvalo delší dobu, než jsem se začetla. Knížka se mi ale moc líbila, bylo pro mě strašně uklidňující/osvobozující po dlouhé době vidět někde názory na toto téma, se kterými souzním (např. ohledně způsobů těžby, nutnosti chránit celý ekosystém, apod.). V českém prostoru bohužel v poslední době ekologie a ochrana klimatu vzbuzují strašně moc emocí a vyvolávají nevoli napříč většinou politického spektra, u konzervativců i populistů. Hodně věcí je v knize k zamyšlení.

Na druhou stranu - nedokážu osobně posoudit věrohodnost všech citovaných výzkumů. Schválně jsem si o autorovi hledala další informace a někteří odborníci údajně na autora koukají trochu skrz prsty, viz např. tento článek: https://watershednotes.ca/2017/11/29/on-accuracy-in-science-storytelling/

Takže je knihu podle mě nutné brát radši i s určitou dávkou skepse/kritického myšlení - nemyslet si, že vše prezentované v knize je automaticky pravda.

Knížka (v českém překladu) mi přišla jako dárek k objednávce u Dobrovského, neměla jsem tedy žádná očekávání. Byla to pro mě oddychovka, dobře se četla, hodí se ke na čtení i na "rušnějších místech" typu tramvaj/vlak. Dobře vykreslené mi přišly pocity hlavní hrdinky (samota, prázdnota...), jedna věc mě ale v knize rušila, je možné, že to bylo překladem. Konkrétně - celý děj knihy (část v minulosti) se v podstatě odehrával během jedněch jediných letních prázdnin, ale když se Evie vracela na ranč, bylo to v knížce popsané, jako kdyby ranč znala roky.

Nebudu hodnotit procenty, ale ráda bych aspoň ke knížce napsala pár poznámek/postřehů, které mi utkvěly v paměti. Ke knížce jsem se dostala tím, že se stejně jako autorka zajímám o pokojové rostliny (s čímž jsem začala ještě v době, než to začalo být "cool" ;) ). Četla jsem ji v českém překladu. Pozitivně hodnotím, že jsem se z knihy dozvěděla pro mě úplně nové věci, o kterých jsem nikdy dříve neslyšela (např. o kapradinovém šílenství). Při čtení mě trochu "hendikepovalo" to, že až tak neznám britské reálie, do detailu londýnská ne příliš známá místa a parky, apod. (ačkoli jsem Londýn navštívila už 2x). Tomu, kdo o těchto věcech přehled má, se jednoznačně bude kniha číst lépe. Na druhou stranu se při možné příští návštěvě Londýna budu moct v knize inspirovat :) Potěšila mě narážka na seriál "Keeping Up Appearances", který u nás asi nebude moc známý, my jej ale kdysi sledovali na hodinách angličtiny (závan nostalgie). Kromě toho - stejně jako autorka patřím do mileniálské generace a stejně jako jí mi není cizí "upcycling", využívání věcí z druhé ruky, apod. Přiznám se, že jsem se (hlavně v pozdějších kapitolách knihy) trochu ztrácela - kapitoly byly pojmenované podle měsíců, zároveň se ale "dění" v dané kapitole netýkalo jen jednoho konkrétního měsíce v konkrétním roce. Autorka v čase dost přeskakovala, takže jsem si nebyla úplně jistá, kdy danou věc prožila. Květiny (aspoň ty ne běžně známé) by také bylo dobré mít zobrazené na fotce, aby člověk nemusel při čtení dohledávat na internetu. Jinak je kniha (podle mě) takovou kombinací deníčku s postřehy o rostlinách.

1 14.04.2022