t_gon komentáře u knih

Anotace nevím proč naladila na depresivní epickou sci-fi z konce věků. Tu jsem v knize víceméně nenašel, ale zato jsem byl odměněn mnohem více. To co Tchaikovský servíruje je mistrovská krmě o nespočtu chodech. Z počátku mi trvalo přijmout pravidla, která vedla ke stavu světa a zániku toho, co považujeme za "Zemi". Žádný posun směrem ke hvězdám, kam od pradávna vzhlížíme, nýbrž převážně pod zem a pod stromy, což je s počtem ubývajících stránek víc než jasné a tíha tohoto konce na čtenáře relativně dost dopadá. Anti utopie diriguje poslední město, degradace základních lidských vlastností a schopností, devastace lidí z pohledu fyzického "inženýrství" (pokud se těm vylepšením v knize dá takto vůbec říkat), diskriminace založena na kastovním systému a předání štafety "pánové zbylého tvorstva" za stěny měst nejen Macatharům, to jsou základní stavební kameny. Přidejme k tomu stěžejní část knihy z dob nevolnictví a "trpěné" rebelie v podzemí a máme rozumně a logicky vystavěny svět, ve kterém je radost sledovat počátek konce lidského rodu. Tohle vše podává Adrian neskutečně poutavým způsobem z pohledu hybatele děje Stefana, jemuž zdatně sekundují ostatní charaktery, kdy i ten největší parchant pod sluncem, je vykreslen do posledního puntíku a působí tak lidštějí, než bych kdy očekával (Gaki a Maršál si zaslouží knižního Oskara). Neskutečná lahoda, kterou nijak neruší spousty nezodpovězených otázek a načrtnutých linek, i když spin-off se Sergejem a jeho putováním bych si dal hned. P9 se s provedením knihy taky pořádně vytáhla, i když ten těsnopis by zvládl o trochu větší formát knihy. Depresivní vyhlídka na budoucnost, kdy ne všechny cesty ke hvězdám končí kolonizaci Solu, ale mohou znamenat zpětný chod proti Darwinismu…

7 21.03.2021

Alchymie je skvělá věc, takové bylinkářství, kdy se házením různých přísad do kotle čeká na výsledek. Ten může být otřesný, někdy však výtečný. A Tony je díky hadovi pán Alchymista, který z mnoha ingrediencí neudělal paskvil, ale bravurní dílo, jehož "kontury" vyzdvihuje impozantní kresbou, jejíž disproporce umocňují vizuál nad ostatními komiksy. Tahle surrealistická cesta Malého Prince do Faunova Labyrintu, kde jej očekává věrné komando obránců (jako vystřižené z mangy Claymore), jež je připraveno bránit pravoplatného krále do posledního zubu (vyloženě) by měla nadchnout každého milovníka netradičních děl. Tohle byla laskomina, která bude cortex cerebri trápit po dočtení stejnou měrou, jako káča na konci Nolanova Počátku. Zpracování knihy v podání CC do podoby kolosální semišové nádhery, by si zasloužilo ocenění samo o sobě. Skvost a pohlazení po duši náročnějšího čtenáře.

9 21.03.2021

Pokud bych měl knihu hodnotit optikou "hard-scifisty" tak se člověk pohybuje kolem absolutní nuly. Ten malý kluk, odkojený "ABíčkovskými" komiksy by šel zase s hodnocením až za horizont. Je tedy fajn, že se po 5 průletech skrz Sagittarius oba dohodly na průměru a svým způsobem si četbu užili oba. Není vůbec nutné znát předchozí eskapády posádky, protože decentní poznámky doplní mezery a to, kde logika a skoky v ději (prázdné a zbytečné kapitoly nemá smysl řešit) drhnou, tak vše vynahradí skvělá kresba (místy škoda jejího rozložení, např. v morovém období vazba knihy celkem zakryje to nejdůležitější), již by slušel důstojnější formát. Nicméně tohle skákání galaxií je při dobrém rozpoložení ideální pro ztrápenou mysl, která si chce odpočinout od všech těch relativit a kvantových mechanik a nechat se chlácholit čistokrevnou dětskou idylkou.

9 21.03.2021

Shindo vystihl podstatu příběhu svými pocity víc než trefně. Samuraj není příběh určen pouze milovníkům dálného východu, ale i všem těm, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku procesu šíření křesťanství mezi „barbary“ z východu, kteří víc než na duchovnu lpí na materiálně založeném bytí a pro všechny, jež vzhlíží k tomu ošklivému ukřižovanému muži, mají jen pohrdavé úšklebky. Příběh točící se kolem historické postavy samuraje Cunenagy Hasekury z počátku oslavuje Japonskou mentalitu a jejich tradiční způsob života na počátku 17. století. Jakmile však započne samuraj diplomatickou misi s otcem Velascem v rámci otevření Japonska světu, jejímž cílem se stane samotný Vatikán, začnou se pohledy na druhou stranu a životní situace jednotlivých postav přehazovat na „miskách vah“ a nejeden charakter si projde vnitřní proměnou, kdy ušlechtilé způsoby a cíle, nebudou tak jasné jak se zpočátku zdály a tradiční dělení (dobro/zlo, bílá/černá) se otřese v základech. Neskutečně dlouhá cesta z pohledu dnešních měřítek (samotné putování z jednoho konce na druhý se táhne roky) dokáže totiž rozvrátit pod tíhou zážitků a životních zkušeností i to nejsilnější přesvědčení, vžité způsoby života a tradic a dokonce i náboženské vyznání. Navíc dokáže vnést do pohledu milovníku historie země vycházejícího slunce další smítko na jejich ušlechtilou minulost a opět jen potvrdit, jak rozdílná je tahle kultura vůči okolnímu světu. I tradiční milovníci Japonska, jejich historie a zejména hodnot budou často na vážkách, zda si historické Japonsko přeci jen moc neidealizují.

Jakmile se diplomatická cesta začla vracet zpět k domovu a chýlit se tak ke svému konci, bylo mi těch postav líto, za vše, co museli během cesty vykonat a zažít a zejména pak za to, jak se jejich osudy blížili k cíli, který nemohli nijak ovlivnit. Závěr jen podtrhne to, co je z děje patné a zakončí tak příběh velmi silnou tečkou.

Endó napsal neskutečně silný příběh, který dá člověku vcelku emočně zabrat. Ale zároveň ho odmění silným zážitkem, skvělými postavami, barvitým popisem Japonska, detailním popisem plavby mezi kontinenty a dalšími lokalitami. A náhled pod pokličku neshod mezi Pavlovci a Petrovci, jež měli šířit křesťanství, byl pro mě novým zjištěním, který jsem neznal a který vnesl do příběhu další skvělý element. Úžasné dílo.

*** „Co bylo před čtyřmi lety považováno za dobré, se musí, pokud to dnes není k užitku, považovat za špatné. To je ušlechtilá cesta vládnutí!“ ***

Audio: nejpříjemnější audio na poslech, co jsem doposud slyšel. Hlas střídmý, klidný, vyrovnaný, podtrhuje melancholii celého příběhu, který bravurně doplňují tematické hudební podkresy na konci kapitol. Ba dokonce místy krákorají racci, či vrže lanoví. Tohle umocňuje poslech a při plném soustředění „přenáší“ posluchače téměř na palubu k posádce. Neskutečná paráda.

8 20.02.2021

Nadšením bych zde zrovna nehýřil, protože k tomu není žádný důvod. Chronologicky nevím, zda je tahle kniha rozjezd pouze série nebo rovnou celého světa DragonRealm. Ať tak či onak, je to rozjezd velmi pomalý, nezáživný, nic moc popisující a tematicky „nudný“ (nabízí se srovnání s epickou Knaakovou trilogií Válka prastarých z WarCraft světa, která uvádí genezi fantasy světa vynikajícím způsobem).

Díky malému rozsahu knihy se dá kniha (pokud se jedná o úvod, neboť závěr knihy je pěkně uzavřen a ničím neevokuje potřebu dalšího pokračování do podoby trilogie) rychle přelouskat, Knaakův styl psaní je dobře čtivý, takže zde problém není. Ale samotný svět nemá čím zaujmout, žádný pořádný popis jak světa, tak jeho obyvatel (pokud se nespokojím s tím, že Vraadové jsou prostě „Vraadové“), napojení na okolní říše v rámci světa zcela chybí, motivace jiných ras včetně strážců není pořádně vysvětlena a celé to působí jak mišmaš děcek na pískovišti v mateřské školce, kde si každá skupinka jede svoje „bugy“ bez relevance k ostatním „obyvatelům“ hrací plochy.

Samotné téma exodu (krásná paralela na naše nepřizpůsobivé občany), kdy hamižně a sobecky vyplundrujeme zdroje našeho světa a jakmile je vyčerpaný na kost, tak těsně před klinickou smrtí, půjdeme o svět (dům) dál je zajímavé, ale zpracováno velmi fádně. O úplně „z konceptu vytrženém“ prologu s Cabem je taky škoda mluvit, z anotací předpokládám, že se jedná o něco, co bude v dalších knihách.

Kolem a kolem nic zásadního, ale díky Knaakovi a vyloženě „high“ fantasy žánru, dá kniha krásně odpočinout od všeho kolem, kdy se mozek nemusí trápit jako u jiných složitějších nejen fantasy kousků a záležitostí reálného světa. Jako oddechovka posloužila výborně a i díky tomu se do dalšího dílu pustím velmi brzy. On ten Dru byl vcelku postupně sympatický a jeho osud a formování nového světa má jistě co nabídnout…

2 23.01.2021

*** „Brány se přesunuly,“… „Admirále, právě jsme přišli o dvě brány. A za jednou z nich byl celý svět plný lidí.“ ***

Téměř po 10 letech jsme se konečně dočkali zapojení další strany do stále expandujícího vesmíru téhle série, která nepoužívá „modrý hasák“ ani nepochází z naší soustavy. A tahle strana byla od začátku tajemnější než hrad v Karpatech a všichni věděli, že byla i mocnější, než dosluhující McDonald v bílém domě s jeho prstem na červeném tlačítku. Samotný vesmír a kolonizace nejen naší soustavy, ale díky prstencům také vzdálených koutů naší galaxie, je v každé knize minimálně perfektně zpracován, ale samotná epičnost galaktických proporcí tam pořád nějak chyběla. A konečně ji ti z „meziprostoru“ dodali v míře neskutečné. Za tohle všechna chvála autorům, jakým způsobem je jejich vstup na scénu představen a zpracován. Vše v rámci „uvěřitelnosti a fyziky“ dává rozum a působí to reálně. Navíc to sérii expanze vystřelí do nových výšin, protože tahle entita ukáže lidstvu, jak naivní jsou jejich plány typu „Oko za oko“.

*** „Odpálilo to tu největší zbraň, jakou je možné s ohledem na fyzikální zákony našeho vesmíru vyrobit.“ ***

Co už dopadlo o poznání hůř a zkazilo to celou „auru“ geniality konzula Duarta a jeho vize v nesmrtelné lidské impérium, je celá část, věnující se dění na Lakonii ať už pod vedením Duarta či Treja. Jakkoli geniálně působil Duarte se svým plánem v předchozích knihách, jako osoba, která byla jediná schopna nastavit mír v celém Solu bez jediného výstřelu, zde degradoval na arogantního diktátora, který přes své ego zahazuje celý dosavadní vývoj do koše. A to celkem bolelo. On v podstatě „nebyl špatný“ a jeho vize má své opodstatnění i v rámci předchozích knih (s čímž samozřejmě ne všichni souhlasí – jak ji mám rád ze všech postav nejméně, tak zde admirál Nagata otravností a s geniální válečnou strategií vycucanou z prstu, mě její scény bavili nejméně), ale zde je jeho kouzlo pryč, plány vyloženě spáleny na prach (nejen díky pubertě) a další osud Lakonie vzhledem k tomu, co se v Tiamatě stalo je „nejistý“. A opět, to zamrzí, protože Duarte byl „záporák“ jak řemen, který by mohl tajemné entity pořádně potrápit.

*** „Mně to přijde jako poměrně jasný důkaz, že tohle je naprosto mimo naši váhovou kategorii a že bychom měli přestat kopat kolem sebe“. ***

Celkově však jde pořád a skvělý díl, který kromě předchozích výtek dodá nezapomenutelné okamžiky (Bobie jako „Valkýra“, Typhoon v pomalé zóně, Amos…). Nezbývá než doufat, že nám Triton dodá poslední díl co nejdříve, protože vyvrcholení bude snad epické. A vůbec bych se nezlobil, kdyby došlo na Amosova slova. To by byl konec jak řemen.

*** „Pak celý vesmír explodoval.“ ***

5 23.01.2021

Vyprávění příběhu formou deníkových zápisku a telegramových vzkazů z pohledu několika aktérů, způsob mluvy archaický, gentlemanský a starý téměř jako hrabě sám, způsoby a společenské mravy času dávno minulých a hrdinství čistší, než český křišťál. Spolu s poctivou detektivní prací, kdy si hrdinové pomocí tehdejších výdobytků doby musí poradit s téměř všemocným nepřítelem, který staletí plánoval svůj návrat na „výsluní“, kdy jeden z mnoha jejich nepřátel je vzdálenost a čas, který potřebují informace k putování mezi postavami a hrají tak do karet hraběti. Mrazivá a tíživá atmosféra, kdy víte, že česnek, kříže, hostie ani největší modlitby možná nebudou dost proti absolutnímu zlu. Nejen tohle jsou základní ingredience, které z nesmrtelné klasiky dělají netradiční čtenářský zážitek. Jen škoda toho klidného a velmi komorního finále, které jakoby „postrádalo účast“ samotného Drákuly. Po takhle strastiplné cestě jsem přeci jen čekal větší katarzi. Všehovšudy však úchvatný počin.

Nalajnované koleje svatbou jsou dány a dvojka v nich pevně jede. Základní kámen příběhu o cestě za pomstou a spravedlností v kulisách temnějšího středověku okořeněném prvky fantasy by v podání Joda a Lia mohl vytvořit famózní zážitek. Místo toho se vše dobré, ale hlavně špatné ze svatby přenáší i zde snad v mnohem větší míře. Neskutečně nesympatické, od narození zparchantělé postavy, které se snad trénují na soutěž „ultra svině“ stěží zaujmou a získají plusové body. Kapitola sama o sobě je král Alvar, který idiotismus zvedá na úplně novou úroveň. Navíc věci, které platily ve svatbě, zde jaksi neplatí (viz mrtví pozorovatelé) a aby fantasy nebylo málo, přimícháme do tohoto mišmaše klasické „klanové války“ z Underworldu. Vznikne neskutečný bordel, který zachraňuje Liova kresba, která mnohdy evokuje pocity listováním Serpieriho Druuny či děl mistra L. Roya. Takže ano, stejně jako svatba se jedná o vizuální žrádlo, které však při bližším omaku smrdí až na kost a nechává v hubě po konzumaci zkyslou pachuť promarněné šance, kterou ani jeden hodný „vlček“ nespasí. Tohle dílo se mi v knihovně ani vedle artbooku jiných mistrů nemůže zabydlet a proto pomaže jako ho*** z lopaty vykládat historii trotla Alvara o knihovnu dál…

1 20.12.2020

*** „To mě podrbej na koulích ocelovým kartáčem…“ ***

Petr Mlejnek to je sekáč a neskutečný sympaťák, od kterého bych se dobrovolně drbat nenechal. Ono v budoucí Praze se drbání vylepšenými lidmi většinou neslučuje s životními funkcemi, proto je lepší se jim vyhýbat a ty, kteří mermomocí drbat někoho chtějí (ideálně pak do kompletního vydrbání xichtu na kost) je potřeba poslat na rekreaci za katr. Jenže co když se lidé vrací hromadně z takových rekreací, i ti, kteří by měli být vyrekreování na total a začnou dělat ještě větší maras, něž kdysi, navíc vše se sadistickým úsměvem na rozkošné tvářičce a „legálně“? To by v tom byl upgrade těla zakopaný, aby si na ně Mlejnek s pořádným arzenálem neposvítil a ve společnosti věrné družiny (klasická sestava „ajťáckých geekovských špiček“ a sexy „teenek“) nezlikvidoval půl Prahy v honbě za mrtvými super teroristy. Zápletka originální a svěží jak citrón v podání Kotlety má říz jako kapalný dusík, údernost větší než kdejaký Nářez a uteče rychleji, než Spider z vykradené banky. Mlejnek je holt frajer a nezlobil bych se za jeho další výlet mezi super padouchy, aby se jim pohrabal nejen ve střevech. I když…

*** Ten chlap má na prdeli díru velikosti Mexika a kdoví, co ho pan superpadouch naučil za rošťárny“ ***

8 20.12.2020

Možná jsem si nevšiml v komentářích níže, ale jediný snad Norri popisuje to, co mi z téhle pastvy pro oči kazilo nejvíc požitek z četby. To kdo koho kopíruje a zda někde na pozadí běží soutěž o „nejvíc zvrhle zvraty“ v rámci jedné knihy/komiksu, to neřeším, ale k čemu mi je překrásně naservírovaná pochoutka, která smrdí a je vevnitř prohnilejší, než půl roku přejeté srnka? O umění Lia není pochyb, to je kouzelník s barvami, ale ten scénář je problémovější než stavba tunelu Blanka. Jakkoli mám rád Jodowers Incalu a obecně fantasy ságy, tak tohle bylo utrpení. Většina i vedlejší postava se zde chová jako největší zmr**, strany a své povahy mění v rámci jednoho panelu asi dle rozmaru větru a celkově tak konzistence knihy jde někam do kopru. Fantasy prvky se zde objevují jak se které (mrtvé) postavě zrovna hodí a směrování ostatních postav v rámci osudu a kletby je o to hůře stravitelné. Druhý díl má víceméně cestu nalajnovanou a jsem zvědavý, zda dokáže příjemněji překvapit. Protože ze svatby jsem odešel příjemně najezený, ale s bolestmi břicha a pachem hniloby...

4 01.11.2020

*** Ty doby, kdy sis válel šunky na prérii, už jsou fuč! ***

Doby jsou sice fuč, ale nejenom díky pánům Gastine a Félix (pane Vybíral, poprosím o expres dodání dalších skvostů z divokého západu) se do těchto dob můžeme pod drobnohledem podívat, jak mohla umírající éra kovbojů vypadat v očích stárnoucího kovboje a předáka Rusella. Ten si posledním kšeftem tyhle turbulentní změny, které se ženou ve skrytu páry lokomotiv uvědomuje čím dál více a je rozhodnutý po vzoru ostatních vše přijmout, kolty pověsit na hřebík a pokusit se o farmaření. To by v tom byl ale zakopaný bizon, aby šlo vše hladce a dle jeho představ. Následuje temná, depresivní a smutná výprava do dob dávno minulých, kdy se pravda a spravedlnost, stejně jako dnes, dala prodat za pár zlatých a optimistické vyhlídky do budoucna, kdy se s kovboji nepočítá.

Kresba naprosto famózní, panely beze slova vystihující všechna ta kouzla a romantizmus drsné a špinavé doby a je úplně jedno, zda se příběh přes den prohání prériemi, nebo v noci bojuje o život sličné divy v horské divoké řece. Paul Gastine je neskutečný mág a vyzdvihuje perfektní scénář na velmi realistický zážitek. Tady jde smeknout klobouk až na zem a políbit jejich ušmudlané ostruhy. A ten závěr skutečně jede až do posledního… dechu. Ten působí trpce a hořkosladce a přinese sebou myšlenku, kolik podobných osudů skutečných „hrdinů“ leží v lesech ukrytých pod prázdnými kameny…

*** Přežití celýho západu záviselo na chlapech, jako jsem já... ale... kovbojové nemají žádnou budoucnost. ***

7 01.11.2020

Šeherezáda sbalila svých šest pětek praktické léčitelky a vydala se za moře do Saudské Ará… tedy Maréše, aby svou cestu a štěstí bez královských povinností našla. Po cestě si „koupila“ a do domácích prací zapojila Spartaka s Conanem a za doprovodu jemného brnkání strun citery si vybírala, ke kterému ze dvou bratrů si na trůn sedne. Příběh naivní a prostý jak vývoj covidu ve světě, s fantasy to nemá téměř nic společného (občasné „levitace“, vnitřní bariéry a zrak to zrovna nevytrhnou) a „epičnost“ boje o trůn je v rozsahu dvou „hašteřících“ se vesnic o dvaceti lidech. Hlavní hrdinka Filen je po většinu času sympatická a nelze proti ni nic vyloženě mít, ale její občasné „zkraty“ v chování jsou fakt na pěst a evokuje to pocit předávání autorské štafety mezi dvěma puberťačkami, kdy jedná si libuje v pohádkách o princeznách s princem na bílém koni (monogamistky by se radovaly), kdežto druhá prošla pubertou a chystá se rozkopnout dveře do „dospěláckého“ světa s plnou parádou (ta nebude nadávat na Singalský svatební slib). Hlavní postavy mají titulů a jmen víc než kdejaký docent, takže se občas ztratí nit, o kom je řeč, teleporty postav po fiktivních zemích jsou na denním pořádku, chování (často idiocismus) je taky občas „mimo“ vývoj postav a některé náznaky o bočních linkách by si více prostoru zasloužili. Už jen proto, aby se Filen více vykreslila a byla čtenáři trochu bližší.

Chápu, že před lety to na domácím rybníčku mohlo být fajn a jakožto začínající čtenář bych uražený nebyl, ale když je už něco načteno, tak to žádné terno není. Ale jak bylo zmíněno, po všech epických ságách o tisících stranách je tohle příjemná a hlavně jednoduchá jednohubka, která dodá ztrápené mysli jednoduchý příběh, který uteče stejně rychle a hladce, jako poslední zrnko písku v přesýpacích hodinách…

3 26.10.2020

*** „Himmel Herr Gott, Herr Bezzemek, ani nevíte, jak rád vás vidím. Jsme totiž až po krk v parádních sračkách a s námi celá tahle planeta.“ ***

Gerhard pravdu dí, neb kartoni se do toho pořádně opřeli a v závěru trilogie si už nechtějí nechat srát na skafandry. Tak po vzoru starých osvědčených STB praktik rozjíždí bratrovražedné práskání na jakýkoli odboj, na kterém by se skinhead Fred Johnson mohl se svým vercajkem vyřádit. Prostoru, tajných skrýší a spojenců „Lidové frontě…“ ubývá a není čas na malicherné akce. Je potřeba pořádně kopnout do vrtule a jednou provždy vzkázat vesmíru, že Země už své pány má.

*** Je na čase, aby malí žlutí zmrdi poznali na vlastní kůži blahodárné účinky jaderného štěpení. ***

Je si toho vědom jak Herr Pozemek, tak i Kotleta, který „jako by dospěl“ a rozhodl se konečně, kam se která postava posune. Dostaneme tedy menší porci „Bravíčkovského koitusu“, méně „tepláren“, které by brzdili příběh a naopak nám postavy dospějí a začnou se chovat skutečněji vzhledem k jejich dosavadní cestě. Za to velký potlesk, protože v závěru trilogie vše konečně sedne na své místo a člověk tak ví, zda postavě držet pracky (pokud ji nějaké zbyly) nebo chtít propleskat ideálně knihou samotnou. To se pak mnohem lépe pracuje i s emocemi, které nás v knize čekají mnohokrát. A další pochvala za menší zvrat v polovině děje, kdy je konec tak trochu neočekávaný (tedy alespoň cesta, jak se k němu dojde).

Závěr trilogie za mě řádně epický, drsný, místy srdceryvný… ano, tohle lze směle zařadit na výsluní vedle krále Kulhánka. Kotleta je king… Jo a Vaněk je stejně zmr*.

*** „Budiž jim vesmír lehký,“ dodal Gerhard a ze všech vrávoravých sil vyrazil za mnou ke dveřím. ***

8 26.10.2020

Andyho popis jde podepsat víceméně doslova s výjimkou těch hvězd. Což je stejně subjektivní, takže koho by to trápilo? No koho - toho, kdo má za sebou víc než jeden artbook a už tedy ví, co za své nemalé dukáty chce dostat.

Aby to nevyznělo blbě, tak kniha je na naše poměry výborná a „splňuje“ všechny parametry poctivého artbooku. Tedy na omak je příjemná (pevná vazba na křídě), na „očuch“ voňavá a do knihovny vyloženě výstavní (hutný počet stran spolu s rozměrem A4 by dokázal i menší sele umlátit). Tohle se vyloženě povedlo a je radost knihu zařadit k dalším, leč zahraničním titulům.

Problém je však v obsahu, kdy jde velmi ocenit nejen výtvarnou stránku, ale také jistý „punc“ dějepravy a historické studie, kdy jsme v malých dávkách doučování o historickém pozadí hry v souladu s naší historií. Za tohle potlesk celému týmu. Ale jak Andy popisuje, po pár desítkách stran se člověk v popisu měst a vesnic ztratí a je mu více méně jedno, zda se pohybuje ve Skalici, nebo genericky podobné Úžici o 100 stran dále. Hru jsem ještě nehrál, ale velice mi zde chybí část o nepřátelích, detailnější UI a dalších segmentů hry, které by si jistě zasloužili více prostoru. A přitom mnoho herních artbooků nejen z dílen DarkHorse ukazuje funkční vzory.

Nicméně je to drobná „výtka“, kterou spíše uvidí „zkušení“ artbookáři, než fanoušci hry, pro které je tohle primárně určeno. Tahle poctivá česká cihla se v knihovně rozhodně neztratí. A k jejímu čtení mi více než poslech OST ze hry sedl se svými slovanskými motivy perfektně OST prvního Zaklínače. Správně vybraná hudba požitek ze čtení nejen artbooku vždy pozvedne na vyšší úroveň.

2 17.10.2020

Moje první kniha ze série NSO a hned skvělý výběr. Rozsah povídek je ideálně vyvážen (svým rozsahem nabídnou dostatečně rozumný obsah a zároveň nestihnou nudit), jejich počet a zaměření pokryjí všechny chuťové pohárky každého scifisty (od podmořského šnorchlováni na dně měsíce Europy, přes vesmírné bitvy kolosálních bitevníků až po procházky v sousedních galaxiích) a představí často neznámé autory, kteří si pozornost rozhodně zaslouží.

Větší detail pro osobní budoucí navigaci jsem prásknul k jednotlivým povídkám (aneb jak po letech „objevit“ tuto funkci), ale tenhle „souhrn ze souhrnů“ mi řekne, že kromě Reynoldse se pro dobré (ba vynikající) sci-fi mohu podívat k pánům jako Ch. Stross nebo P. J. McAuleymu a zároveň sledovat bedlivěji nakladatelství Laser kvůli podobným edicím. Z toho co jde v edici NSO sehnat, se díky této sbírce velice těším na další knihy a zároveň zamrzí, že mnohé ohlášené sbírky se nikdy z ploten tiskáren nedostaly na světlo nejen naší skromné galaxie…

5 24.09.2020

Ve velmi skromné a malé vesničce, která leží na severu u úpatí Anladských hor, dělá někdo místním obyvatelům pořádný bordel na polích. A jelikož je na tento úkol rychtář krátký, sežene si na pomoc ze vzdáleného Enderonu partičku dobrodruhů, kteří by se škodné mohli mrknout na zoubek (pokud jim nějaký v hubě zůstal). Na pořádný příběh je zaděláno a nyní se díky této skromné „knížečce“ můžeme vypravit na rozšiřující dobrodružství po vzoru D&D ke hře Stín meče. Pravidla jsou srozumitelně popsána, jednotlivé postavy, rasy, jejich denní činnosti, vztahy mezi rasami (elfové, goblini, vesničani…), to vše zde každý správný dobrodruh najde a zbytek, pokud se rozhodne misi přijmout, bude už cistě na jeho rozhodnutí, kudy bude svou družinu za vytouženým cílem, tedy osvobození vesnice od škodné na polích, směrovat. Příjemně jednoduché RPG „DLC“ k papírovému hraní na hrdiny, které potěší i dětskou vizualizací jednotlivých příloh a celkově je jednodušší než čtvrteční nákup v Lidlu.

1 31.08.2020

Po ohňostroji v severním Polsku si zbytek „vampýrů“ hraje na schovku s Kartony v Brazílii a volné chvíle si krátí pozorováním místní komunity. Růžové komunity. A nejen díky počasí a komunitě v sukni jim bude sviňsky teplo. Naštěstí se díky pečlivě plánované akci, která zahrnuje demolici komunikační základny žluťásků (ne, Číňani to nejsou) se lodí vydáme na objevování nejen Albánské pohostinnosti. Což je skvělé, protože ten přiteplený úvod se velmi dlouze a nezáživně táhl.

*** „Stejně vypadáte jako idiot, Herr Generál“, prohlásil jsem. „A vy zase jako někdo, kdo je spíš sám transvestita, než kdo je sem přišel balit, Herr Bezemek,“ odfrkl si vztekle. ***

Po prvním útoku, menších ztrátách a pořádných jatkách už následuje klasicky skvělá jízda, která kromě rozšiřování odbojové základny (Lidová fronta pro osvobození planety Země od kartanské okupace potřebuje nové členy jak sviňa drbání) taktéž rozšíří mytologii kolem geneze upírů, jejich komunity a také doplní nudné hodiny dějepravy o podstatné detaily ze života Českých králů.

*** A vedle něho stáli pánové Dino a Piero. Slovo „kurva“ v mé mysli zaznělo snad tisíckrát. Ale tady bylo na místě. Tady by kurvoval i papež. Co papež, sám Buddha by křičel: Mrdat všechny zasraný egyptský zmrdy do prdele ostnatým drátem! ***

Kotletovy jde sypání hlášek a sarkastických rýpaní výtečně, málokdy utne slovem vedle, jen ten detailní koitus v některých pasážích bych čekal spíše v Bravíčku v sekci „Ona hledá sebe a řádně ji jebe“. Příběh má pořádný spád, repetetivnost obsazování základen a haluze, kterou Pozemek má v rukávu taky zatím neomrzela plus výprava Sagot slibuje velké věci do budoucna (taková Kotletovská Cesta krve). Takže zatím skvělé a pojďme do finálního aktu…

*** „Změřili jste mu teplotu?“ řekl mutant. ***

8 19.08.2020

Vaněk je zmr*, Gerhard sympatická mašina na zabíjení, „křehčí“ (což ve spojení s upírským šrotem v krvi definuje křehkost v novém světle) část Slovanské rodiny je k zulíbaní (všechny slova na oje*** už vypotřeboval Janek) no a samotný Tobi… tedy Jan Pozemek je na roztržení mezi držením palců a vražením pěsti. Jako by se nemohl známý Bruntálský řezník rozhodnout, zda je to opravdu staletím bitev, chlastáním a przněním všemožných evropských selek neskutečně zkušený historický Rambo stroj (tedy žádný programátor ze Štvanice), nebo opravdu Český Honza, který ani chleba v prackách neudrží.

*** „Jste banda vylízaných čuráků, a proto vás odsuzuji k trestu smrti. Nějaký dotaz?“ ***

Beru to nicméně tak, že se série rozjíždí a žádný zkušený krvesaj z operačního stolu nespad. Samotný příběh je povedený, po vzoru Kulhánka zde do tradičního trojúhelníku přimícháme orientální koření (zde však místo pekelné dimenze sáhneme do hlubin kosmu) a zamícháme starodávnou klasickou dobrou zradou. Příběh jak řemen, který se prožene nejen naší kotlinou, přibere zajímavé figurky (vysmažený Uhřík válí) a nastíní zajímavou genezi vzniku krvesajů, aby příběh ukončil relativně krásným endingem v záři zapadajícího atomového hřibu. Kulhánek to není, ale tahle Kotleta přišla kure*** k chuti. Sem s nášupem.

*** „Herr Bezemek , myslím, že je to začátek krásného přátelství“ ***

9 18.08.2020

*** Rúžáka kulka srazila na zem a mozek, zasažený směrem od podbradku, vycákl roztříštěnou lebkou. O podrážky mých bot něco plesklo. ***

Další z místních „Kulha-like fiction“, která je zbytečně schovaná někde v koutě. A přitom má rozhodně co nabídnout. I když jak se to vezme. Kniha trpí „rozdělením“ na dvě poloviny, které jsou dějově a žánrově dost rozlišné a to se podepíše dost na kvalitě. První půlka nás seznámí s celkem nezajímavým Arthurem, který maká jako „nájemná síla“ pro tajnou agenturu (popř. toho, kdo zaplatí víc než štědře) a zrovna dodělal kšeft tykající se italského mafiánského bosse Canossiho. Než však skončí soudní přelíčení, dostane Arthur pořádný kopanec a kulky se na něj začnou sypat odevšad. Je frajer trénovaný a dobrý programátor, takže to ho moc netankuje. Horší už je to s tím, že jeho pronásledovatelé po dávce ze samopalu ne a ne zhebnout.

Následuje celkem přiškrcený popis naší Pražské kotliny a „postapo“ světa, kde se děj odehrává a to je první kámen úrazu. Jako by kniha nevěděla, kam patří. Máme tu jasně vykreslený svět, kde proběhl „Exodus“ (o němý se více nedovíme) a následně se zformovaly vlády, nové verze EU a jednotlivé gangy plné vylepšených lidí a podobné sebranky. Takový CyberPunk. Arthur se v tomhle světě pustí do pronásledování svých lovců a skáče příběhem a světem jak ožralá kulička v pinballu - není to špatné, ale ani nijak extra dobré.

Zlom přijde v druhé půlce, kdy dostane nakládačku od Švédských upírů a před nepěknými pokusy ho na poslední chvíli vykopnutím dveří (takových deus Ex macine tam bude nespočet) zachrání novodobá verze Gimliho a Legolase. Arthurovi je ve střípkách vysvětlen zcela nový svět se svými obyvateli (zde se snad dostaví i Opičí král, Shang Tsung a další…) a je na něm, aby v rozehrané partii bohů odehrál svůj part, nebo natáhl brka na jednom z operačních stolu. Tahle část je z ranku „Vládci strachu“ a potěší každého, kdo si rochní v takových brakových četbách. Mluva je řádně ostrá, vtipů přehršel (i když některé jsou víc než mimo a dávat přirovnání za každou druhou větu je někdy dost otravné) a člověka načrtnutý svět chytí a chce se o něm dovědět více.

***“Je-je-je tu hro-hrozná zima!“
„Tak leť rychlejc, ať se zahřeješ!“***

Což je za mě největší problém této knihy, protože byť avizuje a tváří se jako první díl a stejně tak i končí (na konci je „Cliff“ jak prase), tak druhý díl nikde není a vzhledem k době vzniku první knihy pochybují, že kdy vyjde. Na úvod by se hodilo varování, že je to s příběhem a jeho ukončením jako s hodně špatně přerušeným sexem, kdy musíte zdrhat nasr*** oknem pryč…

**Lo-Pan stál za mnou v nějakém svátečním habitu. Vypadal jako buzík z čínskýho komiksu. ***

1 14.08.2020

Předpokládám, že oslavná hodnocení níže, vychází spíše z lásky k předloze a místu narození tohoto komiksu, něž k jeho kvalitám. Je skvělé, že u nás dokáže vzniknout komiks vycházející z takhle populární a brutální předlohy, avšak ten si z předlohy bere jen opravdu vykastrovanou kostru příběhu a dle ní se valí do cíle rychlostí střely z Desert Eaglu. „Klíčové“ a pro příběh vcelku důležité události přeskakuje, nebo jen velmi vlažně zmiňuje, velmi střídmý počet stran taky na zážitku nepřidá (za to však přidá na ceně) a samotná kresba by spíše sedla k nějakému dětskému dílku, než k takové brutalitě (nic proti J. Kiliánové). Takhle mi ten „cartoon-look“ spíše než hustý nářez evokoval sledování Dexterovy laboratoře. Jako obšírnější „anotace“ ke knihám doprovázena ilustracemi by to bodlo, ať člověk ví, zda do toho světa více zabrousit, nebo jít o jatka dál. Jako samostatná kniha to však moc nefunguje…

5 14.08.2020