Písek ve větru
Alexandra Pavelková
Fantasy román odehrávající se v Maréši, nejbohatší zemi severního pobřeží, ale zároveň zmítané intrikami a temnou magií čarodějnice Zindy. Po nejasném úmrtí krále Ádela by se měl ujmout vlády nejstarší syn Avalbari. Matka druhého syna však upřednostňuje potomka své krve a navíc se mezi oběma bratry objeví krásná cizinka s nevšedními schopnostmi. Záleží na ní, ke komu se přikloní, zda pomůže právoplatnému králi získat zpět jeho trůn, nebo naopak ... Napínavé čtení okořeněné magií a kouzly nepostrádá poetiku ani vtip.... celý text
Přidat komentář
Rychle odsypající, celistvý příběh. Svět písku a magie, který poznáváme na pozadí vykreslených charakterů postav, zákonitostí a magie, mě bavil.
Příjemná jednohubka. Rozhodně mě Autorka upoutala. Žádné zbytečnosti navíc a žádné zabředání.
Čtivá jednohubka o lékařce s moderním morálním kodexem ve světě inspirovaném hrdými pouštními kmeny.
Úprimne, nemám rád žáner fantasy. Ale keď sa mi dostala do rúk kniha od slovenskej autorky, zvedavosť zvíťazila. Bude to totálna kravina? Nebola. Napriek pomerne strohému a málo popisnému štýlu je príbeh pútavý a to navzdory svojej jednoduchosti a skromnému deju. Na poli slovenskej literatúry konca deväťdesiatych rokov minulého storočia je to dielo jedinečné a zároveň ojedinelé. Ako celok to vo mne zanechalo priaznivý dojem a hodnotenie je niekde na tri a pol hviezdičky. Keďže zaokrúhľujeme pätku smerom nahor, moje hodnotenie je o niečo veľkorysejšie.
Piesok vo vetre je prvý pôvodný slovenský román žánru fantasy. V slovenčine vyšiel v časoch, keď sa u nás fantastika vôbec nevydávala - v roku 1997, neskôr bol prepracovaný a preložený do českého jazyka ako Písek ve větru (2005).
Autorovy další knížky
| 2018 |  Údolí lilií |
| 2005 | Písek ve větru |
| 2011 | Farby strachu |
| 2006 | Prísaha: Príbehy o Vimke |
| 2003 |  Zlomená přísaha |
Šeherezáda sbalila svých šest pětek praktické léčitelky a vydala se za moře do Saudské Ará… tedy Maréše, aby svou cestu a štěstí bez královských povinností našla. Po cestě si „koupila“ a do domácích prací zapojila Spartaka s Conanem a za doprovodu jemného brnkání strun citery si vybírala, ke kterému ze dvou bratrů si na trůn sedne. Příběh naivní a prostý jak vývoj covidu ve světě, s fantasy to nemá téměř nic společného (občasné „levitace“, vnitřní bariéry a zrak to zrovna nevytrhnou) a „epičnost“ boje o trůn je v rozsahu dvou „hašteřících“ se vesnic o dvaceti lidech. Hlavní hrdinka Filen je po většinu času sympatická a nelze proti ni nic vyloženě mít, ale její občasné „zkraty“ v chování jsou fakt na pěst a evokuje to pocit předávání autorské štafety mezi dvěma puberťačkami, kdy jedná si libuje v pohádkách o princeznách s princem na bílém koni (monogamistky by se radovaly), kdežto druhá prošla pubertou a chystá se rozkopnout dveře do „dospěláckého“ světa s plnou parádou (ta nebude nadávat na Singalský svatební slib). Hlavní postavy mají titulů a jmen víc než kdejaký docent, takže se občas ztratí nit, o kom je řeč, teleporty postav po fiktivních zemích jsou na denním pořádku, chování (často idiocismus) je taky občas „mimo“ vývoj postav a některé náznaky o bočních linkách by si více prostoru zasloužili. Už jen proto, aby se Filen více vykreslila a byla čtenáři trochu bližší.
Chápu, že před lety to na domácím rybníčku mohlo být fajn a jakožto začínající čtenář bych uražený nebyl, ale když je už něco načteno, tak to žádné terno není. Ale jak bylo zmíněno, po všech epických ságách o tisících stranách je tohle příjemná a hlavně jednoduchá jednohubka, která dodá ztrápené mysli jednoduchý příběh, který uteče stejně rychle a hladce, jako poslední zrnko písku v přesýpacích hodinách…