t_gon komentáře u knih

Tak jak mi Knaakův styl psaní a vyprávění high fantasy příběhů seděl v podstatě od nepaměti a proto jsem se k němu vracel jako ke stálici a neřešil, do kterého univerza zrovna zavítám, tak zde jsem dostal první facku. DragonLance znám minimálně a začít rovnou trilogii o hrdých minotaurech nemohl být špatný nápad. Omyl. Anotace slibuje „klasické“ fantasy o boji proti nespravedlnosti zasazené do bohatého a živého světa. Stručný prolog nastíní absolutně nudnou a repetetivní historii Minotauří říše (aneb dobyvatel/otrok/hrdina/dobyvatel/otrok/zlobři/otrok), která nemá čím zaujmout a v hlavě nezanechá kromě hromádky jmen a střídání vítězných stran žádný větší dojem. Hned poté se rozjíždí události krvavé noci, která ukáže hrdé a mocné minotauří bojovníky v tom nejlepším možném světle – jako zbabělce, kteří za pomoci intrik a magie vraždí děti, ženy a starce, protože jsou hrdinové a nebojácní dobyvatelé. Pak už to jde z kopce, pár přeživších masakru uteče, nahání je různé skupiny, do toho se intriky balí do dalších intrik, teleporty a rádoby geniální strategické akce se dějí spolu s klasickými deus ex machinami snad každou kapitolu a do konce příběhu nás opustí těch pár postav, které něčím zaujaly, a měly potenciál. Konec knihy pak absolutně nenaláká na pokračování a navíc se kniha odehrává společně s trilogií Válka duší, jejíž události údajně ovlivňují a mají dopad na průběh minotauřích válek. No díky moc Knaaku, ale další dvě (potažmo pět) knihy ve společnosti těchto „hrdých“ válečníků rád oželím s naději v tvé zlepšení v trilogii Válka hříchů ze světa Diabla. Tihle Minotauří jdou z mé knihovny do exilu

13.12.2023

Čenda vyšle Conana a jeho bandu odpočívat na další ostrov v okolí Vilajetu, kde se chcou ztratit králi Yeldizovi a to by v tom byl černokněžník nejčernější zakopaný, aby z toho nebyla pořádně brutální a krvavá řež, kterou si málokdo z místních užije. Klasicky Čenda dává průchod zvráceným a bestiálním choutkám místní magické smetánky (malá zrůdná panna a čaryfuk Buras), jež dostane tip od místní vědmy, že by jejich staletí trvající krvavé hrátky mohl utnout modrooký obr, který se blíží k břehům jejich panství se svoji družinou. Standardně „jiný“ Conan tak rozjíždí krasojízdu po moři, po souši i pod mořskou hladinou, kterou s povděkem přivítá staletí deptané obyvatelstvo, jež je masakrováno neskutečně sadistickým způsobem (dívky zejména). Nově jsou zde hojně využity prvky jako by vypůjčené z Pirátů z Karibiku nebo Lovců lvů a příjemně tak okoření Čendův styl. Svižné tempo, chytlavý děj a dobře fungující tým se postarají při četbě o dobrou zábavu.

*** „Ty si opravdu troufáš jít se mnou zabít čaroděje, cizinče? Žasl mladý kníže. „Já jsem Conan z Cimmerie, mladíku. Nemám rád kouzla a nemám rád čaroděje. Bát by se měl Buras!““ ***

K sérii: jelikož je zde Kamálí zmíněna zatím snad ze všech knih nejméně (ve smyslu, „jo ta paní vím o ní, ale nezájem“), tak ji dějově řadím jako 1. v sérii od Čendy. V Krvavých slzách má už na Conana pořádnou pifku (:

13.12.2023

Peklo v Inferiu bylo v podání Bureše originální, skvělé a funkční a perfektně sedlo k dalším skvostným variantám téhle nedobrovolné dovolenkové destinace na věčnost od Kopřivy či Kulhánka. Epilog věnující se záchraně goril v budoucnosti, sliboval zajímavé věci v případném pokračování. A hle, pokračování skutečně vzniklo, ale tak trochu ignorující epilog a místo toho pokračující v ději po prvním díle (což je však díky velkému časovému skoku ke gorilám i logické). Úvod není vůbec špatný, kdy relativní výprask jednotkami SS, rozjede v Pandemoniu zbrojení na plné obrátky, ať jsou démoni na případnou další nezvanou invazi dobytka lépe připraveni. A nejen na ní, protože politikaření je v pekle ne denním pořádku stejně, jako domácí grilovačky dobytka.

Jelikož jsme, hádám uprostřed trilogie, musíme vybudovat vesmír a tím pádem představit další hráče, kterými se stávají andělé. A to je problém, protože samotný nový svět je zajímavý, pravý opak pekla, ale ten popis a strašná spousta zbytečné omáčky kolem, včetně putování Rónana po našem světě se táhne knihou déle, než měsíc před výplatou. Neskutečné utrpení, které spolu s nezáživnou a dekadentní společností andělů, politicky rozpolcenější snad více, než banda kolem satana, brání knihu číst jedním vrzem. Další osobní pohled, nyní jsou všechny strany tak nějak charakterově a motivačně zkriplené, že vlastně celou dobu nevím, komu fandit a proč už si ti snílci nejdou konečně pro výprask, na který nejsou ani zbla připraveni.

Čekat na něco, co je vám cca 500 stran jasné a pak to dostat (jak Grohlinka níže zmiňuje) odfláklejší a chudší než smažák na vlakáči, to prostě zamrzí. A jediné poselství, respektive zajímavá část i pro věci příští, se pro mne stává část snad o temnotě zmíněná těsně před koncem:

***Ten třesk byl tak ohromný, že o pár desetiletí později dolehne do vzdálených koutů hyperprostoru a vzbudí tam pozornost prastarých bytostí, o jejichž existenci neměli andělé ani démoni ponětí.***

Výsledek vzhledem k perfektnímu Inferiu zamrzí. A jako bonus/facku jsme dostali snad nejhorší fyzicky vydanou brož od epochy. Tahle cihla se sazbou a papírem snad pro téměř slepé byla utrpení a člověk si při každé stránce musel krk vykloubit, pokud nechtěl každou stranu lámat na sílu. Tohle patři do kategorie fraška.

3 15.03.2023

***Conan tiše vylezl zpod vozu, popadl nic netušícího muže ze zadu a položil mu ruku na ústa, aby utlumil výkřik, který by mohl upozornit stráže. Pak ho strhl k zemi a chtěl ho omráčit, ale zahradník se obratně uhnul a byl to Conan, kdo narazil nosem do hlíny.***

Conan bez Conana, respektive s x-Conany ve vedlejších rolích. Ti zdárně suplují nemehlo v hlavní roli, které Sean A. Moore omylem (jinak si nedovedu představit, kdo k tomuhle smetí svolil) poslal dělat ostudu pravému Conanovi do Hyborie. Příběh se snaží obsáhnout spoustu oblíbených premis klasického Conana, respektive heroic fantasy (temné mágy, dungeony s obludnými obyvateli temnot, stará božstva, pouště, chrámy), ale je to tak strašně špatně napsané a neuctivé k předloze, že prokousat se knihou do konce je vskutku úkol hodný odměny z rukou samotného Croma.

***Conan se shýbl pro meč a nešťastnou náhodou přitom stoupl do smyčky otěží***

Můj první odpad pro Conana, kdy jsem si myslel, že po cirkusákovi Conanovi z Pramenů Černé řeky mě už nic tak bolestně nepřekvapí. Má to však i pozitiva, protože díky těmto laciným absolutním brakům parazitujících na Howardově díle jde snáze docenit jeho genialitu a um s jakým Conana stvořil. Conana v podání Moora už nikdy více.

***Otřel si tvář právě včas, aby viděl, jak se k němu blíží rozzuřený zahradník s hrozivě zaťatými pěstmi Zahradník zvedl pěst jako kyj a praštil jí Conana přímo do tváře. Conanova čelist sklapla a jeho hlava odlétla dozadu, poháněna neuvěřitelnou silou úderu. Jak široký, tak dlouhý se roztáhl na tvrdou zem a myšlenky zmizely v temnotách.***

V roce 1997 vyšla na svou dobu famózní tahová strategie Spellcross, která si vzala na paškál tehdy aktuální téma konce milénia a s ním spojenou apokalypsu. A ve hře skutečně nastala, ale ne tak, jak si různé Y2K počítačové viry asi představovaly, ale mnohem romantičtěji, kdy k nám přes magické portály přitáhli draci, Orkové, černokněžníci a další temná verbež, která nás s pomocí magie chtěla vyhladit ze světa. Vojenská technika slavila absolutní neúspěch a destrukci na všech frontách. O tom byly sepsány mnohé příběhy, jejichž útržky jsme mohly číst v přiloženém manuálu ke hře. Dokázaly přivodit depresi, zmar i husí kůži na minimalistickém prostoru.

A ten prostor/námět dle mě mistr Žamboch vytěžil parádně a postavil na něm jeho vlastní fantaskní svět, který se dle mnohých útržků v knize velmi často prolíná s naší realitou. Nebýt občasných nadlidských výkonů (klidový běh 10 km lesem pod půl hodinky apod.) a zakomponování magie, tak se příběh z vojenského prostředí na pohraničí válečné zóny mohl klidně odehrávat někde na blízkém východu.

To co do knihy všechno dostal, je poctivě namíchaný koktejl hardcore military, mysteriózní detektivky, romantiky, krvavých rituálů, tajemna něčeho velkého v pozadí a sympatických postav. Prostě parádně funkční svět, se svými zákony, logikou, bytostmi, kde se po staletích relativního klidu připravuje nová doba temna pro lidské obyvatele. Úplné pohlazení po duši, nejen pro milovníky stařičkého Spellcrossu. Skvělé to drží pohromadě a vygraduje to nekompromisním finále, které byť příběh pro zatím uspokojivě uzavírá, tak i zároveň nechává prostor a smysl pro již vyšlou budoucí trilogii. Absolutní paráda a jde se číst manuál ke hře (:

2 15.03.2023

Bylo nás pět a šli jsme nakopat prdel peklu a skoro zpět. Jiná variace na peklo, jiná zápletka a typ úkolu pro naší ústřední pětku a opět neskutečná zábava. Kuffenbach a jeho banda, to nejsou jen tak obyčejní žoldáci, kteří skáčou, jak anděl píská. Kdeže, na to jsou hoši jinak stavění, aby své staré kosti nechali dobrovolně jako základy nové magistrály v pekle. A když už, tak se rozloučí ve velkém Rambo stylu, že se z toho peklo dlouho nevzpamatuje. Celý tým funguje na jedničku, jako perfektně promazaný stroj. Žádný charakter neruší, je skvěle příběhově vybarven pro potřeby akční řeže a funguje i díky vnitřním monologům, které jsou častější než požáry v Kalifornii, na jedničku. Kniha často působí jako skvělá buddy komedie v pekelných kulisách. Nejen čas, ale i odporní záporáci, v čele s ďábelský skvělým Chorozonem, zatápí pod kotlem týmu brutálním způsobem a tahle cihla přeplněná adrenalinem, perfektními hláškami a akcí uteče rychleji než jednání vlády o snížení valorizace důchodů. Skvost!

*** Holofaust kopne do dveří. Hody hody doprovody, hajzle! Ve jménu Ježichova zombievstání! Otevři! Gestapo! Vy jste se snad úplně posra-, začne démon a pak jeho žlutý pohled zčistajasna ze špehýrky zmizí a nahradí ho jiný, zelený. Heslo. IDDQD. ***

11 15.03.2023

(SPOILER) Ubohému malému Šninklovi naložili Hamme s Rosińskim na hrb osud celého Daaru (Světa) a aniž by mu řekli, jak s tou moci a zodpovědnosti naložit a kudy se vydat, tak ho vykopli na dlouho a strastiplnou pouť. Pouť po světě, který se motá mezi biblickými obrazy, Morií, Temným krystalem, Willowem, Výpravou za ptákem času a spoustou jiných, kde se od nepaměti v nekonečných krvavých střetech vyvražďují armády tří nesmrtelných bytostí. V tomto světě kdysi svobodný národ Šninklů, nyní v otrockých okovech, čeká věky na vyvoleného, který tomu všemu má utnout tipec a nastolit mír. Bude to právě „U´nem“ vybraný J´on (Frodo), jehož představa o nově nabité svobodě vypadá rozhodně jinak? J´on putuje světem a nepřeje si nic jiného, než spokojeně a v klidu žít s milovanou G´wel (a možná i konečně strávit společnou noc), ale tlak světa ho nutí jít jinou, strastiplnou, a utrpením dlážděnou cestou. Na jejímž konci se dá bolestí, steskem a depresí snadno zalknout. Sice dle Hamma se jedná jen o skutečnou pravdu, žádný pesimismus či negativní konec v tom není, ale je jen na nás, co si z toho vezmeme. Rosińského kouzlení s obrazy a Grazino barvení vyloženě vtáhne do děje, nakrmí naši mysl veškerými pocity, které na vlastní kůži zažívá J´on a nechá nás žasnout nad tímto dílem. Je úchvatné, jak obrazy dokáží přenést takovou dávku pocitů, jako nadšení, touhu, chtíč, naději a mnoho jiných. Další perfektní kousek v MDEK řadě, kde však o to více při zkoumání jednotlivých oken zamrzí, že tohle nemá skutečně impozantní formát po vzoru polských edic, které si právě Šninkl beze sporu zaslouží. Skvostná kniha, kterou uzavírají rozhovory s tvůrci. Tohle by mělo patřit do komiksových knih povinně....

9 15.04.2022

Tady se dost budu rozcházet s ostatními, ale tahle „netradičně“ zpracována manga od Hanami dost vyniká mezi „davem“ (myšleno Crwackých kousků). Jednak fyzickým zpracováním ale také samotným obsahem, který pojednává v jediném příběhu o historických postavách a událostech na počátku 17. století ve feudálním Japonsku. V této době se jako jindy intrikuje mezi příznivci císařského režimu a nově založeného Šogunátu a je jen na hrstce věrných ochránit tradice a hodnoty dané doby. Ty chce za každou cenu ochránit vynikající šermíř „Yagyū Jūbei Mitsuyoshi“, kterému k tomu má dopomoci historický artefakt. Je zde spousta jmen (nejen postav, ale i umění a bojových stylů jednotlivých klanů) a díky kresbě a historickému vzezření postav se v tom může leckdo ztratit a určitě to není vstřícné, jako běžné mangy. Ale kdo si dá tu práci, bude pozorný, tak si vyloženě vychutná tuto historickou exkurzi, jež ho odmění skvělým příběhem, který má přesah i do dnešních dní. Navíc, jako bonus, je tohle o postavě, které skládá poctu vynikající anime Ninja Scroll. Co víc si přát? Snad jen rychle sehnat knihu „Nebeský orel“ a doufat, že spojení dvou „nejromantičtějších“ historických období dopadne výborně.

2 15.04.2022

Začít novou edici (Jiné světy) takhle zářivou hvězdou, která nestudí, ale hřeje u srdce každého sci-fistu, to se Epoše náramně povedlo. Obsahem bohatá, příběhově košatá, různorodá na všechny aspekty vesmírných dálav a každým coulem depresivní, často až do posledního kvarku v těle. Víceméně každá povídka nechá čelist vykloubenou do kořán s dírou větší, než aktuální "po-covidový" státní schodek a dá anotaci nový význam - tady bychom opravdu s účastníky neměnili. Ne všechny povídky byly excelentní a držely si stejnou kvalitu, ono taky v přeskakování mezi filozofickými úvahami o směrování vývoji lidstva a nerovném hororovém pekle s vetřelci, se to dalo čekat, ale i tak je to trefa vyloženě do černého. Snad se edice dočká brzy dalšího přírůstku, nekonečné dálavy hlubin vesmíru toho jistě nabízí mnohem více…

13 02.02.2022

*** „Conane, ty ženám rozumíš? Myslím, jestli víš, proč dělají to nebo ono?“ „U Croma!“ zachechtal se Conan. „To neví žádný chlap, proto je na světě tolik zábavy“ ***

Když se Čenda pustí s Conanem a jeho věrnou družinou do putování kolem Vilajetského moře, tak tím automaticky slibuje divoké a rychlé dobrodružství na všech možných i nemožných místech (např. "nově" je zde Conan nucen do vysokohorské turistiky, která si dle vyprávění nezadá s expedicí na K2) a místním obyvatelům dopřává nepříjemné chvilky, končící brutálně krvavými orgiemi ve jménu bohyně Kamálí (ta se zde terpve představuje jako tajemná dáma v pozadí, o jejichž morbidních manýrech se teprve dovíme v dalších knihách). Sadistických kněží má Čenda vždy plný rukáv a to nevěstí místím bohužel světlé vyhlídky do budoucna. Tohle jsou jeho základní ingredience, kterých se drží a jdou mu příjemně vysypat na papír. Číže my víme, co dostaneme, s jakou sestavou to dostaneme (opět díky známým postavám Dakši a Kudrovi) a taky víme, že se to čte téměř samo. Nebýt Conana, jedná se o klasické D&D fantasy story, které je perfektním odpočinkem pro ztrápenou mysl. Conan a jeho charakter zde působí místy velice mimo (např. jeho postoj ke starším) a celá zápletka točící se kolem meče Dakši je zde vystavěna dost nešikovně (aneb vyhnout se Conanovi tím, že ho "pozvu" na dvůr z jiných ostrovů je přesně tak blbá, jak tenhle příběh potřebuje), ale je to pořád Čenda s jeho zábavným a „jiným“ Conanem. A tenhle standard pořád dost baví.

PS. Protože se všechny (co mi zatím rukama prošly) knihy od Čendy s Conanem točí kolem téhle trojky (Conan, Kudru, Dakša + Vilajetské moře), je tam i návaznost, tak je fajn v tom držet při čtení "linku". Proto zakládám sérii (Conan - Břetislav Čenda) pro lepší orientaci. Snad nebude nikdo proti…

3 02.02.2022

Spojení irské historie, brutálního barbarského řezníka a artušovské legendy sliboval nevšední zážitek. Výsledek však zhořknul v hubě stejným způsobem, jako Conan a prameny černé řeky. Upřímně nechápu a divím se, na čem staví všechna ta srovnání s Conanem a podepisuji vše od Diabela. Slaine je absolutně nesympatický, jeho poskok úplně zbytečný, stejně jako role bohyně, vysílající ústřední dvojici na krvavou výpravu napříč věky pro podporu a zachování pohanství. Vizuál jako by nevěděl, zda chce servírovat transcendentní halucinogenní zážitky jako z jiného kosmu, nebo raději přímočarou jednoduchou barbarskou řež. Tohle byl pro mě od poloviny Artuše nepřekonatelný oříšek a předpokládám díky umístění téhle dvou příběhů v řadě MDEK, že se jedná o to nejlepší. Což mi jako referenční vzorek stačí k tomu, abych se tomuhle tvrďákovi i nadále vyhnul a raději zamířil kdekoli do Hyborie, kde má barbarství rozhodně co nabídnout. Přeji všem, ať jsou s tímto spokojeni, mě vsak může Slaine vyloženě políbit břit…

5 02.02.2022

Snaha o trilogii v závěru ztroskotala a to co mělo působit jako završení formování dračí země, které zahájili Vraadové v čele s Druem v Zahalené říši, zde bylo smeteno pod koberec a pod tisíciletým prachem, který na koberec usedal, se nyní prochází „další Bedlam", jehož potomek toho v budoucnu bude mít jistě hodně co říct. Nerozumím tomu rozhodnutí, poskočit v ději o tisíciletí, bez návaznosti na relevantní a známé postavy, vytáhnout "jeden" z mnoha fantasy příběhů o mocné věži s gnómem uvnitř a rozjet hru o vykradení tajemství z této věže pomocí nových hráčů na hrací desce. Jejich původ, motivy a často i osud se mnohdy nedostaví a my tak trajdáme po dračí říši v doprovodu "nijakých" postav, kdy setkání s okolními "NPC" postavami vypadá často lákavěji, než hlavní děj (Aviani, Quelové, Dru, Sharissa, Benton Lore, Vládci mrtvých…) a to nemluvím o nulové zmínce o temném koni). Ano, klasický Knaak se dobře čte, ale zde ta četba šustila papírem, jehož poslední stránka byla s povděkem vítána. Smutný konec nadějné trilogie.

3 18.11.2021

Věž kosmonautu sice stojí za přečtení, pokud má čtenář chuť na netradiční sci-fi, ale shrnutí od zimela seče do živého. O druhé dějové lince anotace neříká zhola nic, proto se jde zpočátku jednoduše v příběhu ztratit. V obou dvou. Dvě linky, které nemají téměř nic společného, kdy jedna sleduje politické uspořádání nového světa po třetí světové válce a druhá odehrávající se v daleké budoucnosti, popisuje, jak funguje meziplanetární obchod mezi mnoha rasami bez zjevně větší zápletky a dopadu na příběh na Zemi. Než se však obě linky spojí, uběhne téměř 220 stran, které nedokážou pořádně vytěžit ani jednu z linek. Tím pádem poslední třetina knihy má co dohánět, ale znatelně ji chybí prostor. Je zde spousta zajímavých myšlenek a jako space opera je kniha pojata velmi netradičně. Škoda však, že se zde mnohem více politikaří a pletichaří, místo toho „space“ prvku. MacLeod píše jiným způsobem, což mi došlo po prvním setkání v povídce Soulad vyšších sfér ve sbírce Plameny hvězd. Na malém rozsahu je to v pořádku, ale na ploše celého románu to už může být bolestivé. Samotný závěr pouze pootvírá dvířka k tomu, co teprve přijde. A my víme, že „TO“ už nepřijde. To zamrzí, nebuď další dvě knihy této trilogie (Engines of Light) slibují velké věci. Celkově by to však chtělo méně „věže“ a více těch „kosmonaut“ věcí ve vesmíru. Takhle je to rozporuplný průměr, který si horko těžko najde své milovníky…

6 24.10.2021

Ani 50 let starý zub času se nepodepíše na kvalitě vyprávění příběhu Barbara Conana. Vizuál sice postrádá velkolepost větších formátů a barvy, ale zde je důležitý obsah který má neskutečný říz. Povídky jsou krátké stručné a hlavně úderné, což je základní esence barbarových příběhu. Vedle moderních zpracování příběhu Barbara Conana vypadá tahle kniha jako chudý příbuzný, ale o to tady nejde. Důležitý je obsah a ten píše. Osm krátkých povídek vycházející z originálu Howarda, je zpracována dokonce i jedna jeho báseň. I když si vizuál nedrží stejnou kvalitu v rámci celé knihy (větší detail u jednotlivých povídek), tak se tyto drobné chybky dají odpustit a užit si původní příběhy v archaickém provedení do syta.

*** „ Ani nyní nemůže Conan vysvětlit, co ho sem táhne… a snaží se zachránit život dívce, kterou sotva zná… nebo při tom pokusu zemřít… ale její mladé rty byly měkké a teplé… její smích jako stříbrné zvonky…“ ***

6 24.10.2021

Téměř vše bylo řečeno. Dokonce i věci, které se v průběhu přípravy knihy nehodily (výkřiky a negativa na netu). To jsou však Staré pověsti České a nyní se jde už pouze těšit z tohoto špalku. Autorského kompletního špalku, který je přeplněn vynikajícím čtením a jako bonus přidává přes 100 stran bonusů. Ale bonusů s velkým B (žádná standardní galerie obálek, ale komplet "analýzu" všech hlavních postav, které tahají štětcem v pozadí, abychom my mohli třímat v rukou takto skvělé dílo, všechny procesy tvorby (např. náhled na Zackova tabule plánu děje je něco, co bych např. očekával u Martina při tvorbě kronik Západozemí…)) a mnoho dalších. Neskutečná paráda a troufnu si tvrdit, že tohle na našem komiksovém rybníčku nemá obdoby.

Přístav perfektně ukazuje, jak je hodně blbý nápad udělat si z naší krásné modré planety meziplanetární benzínku pro kolemjdoucí obchoďáky z "galaktického cechu obchodníků" a jaká negativa to může výměnou za skok na "Průmysl 5.0" přinést. Aneb zamávejte budoucí svobodě a střežme se rozmarů turistů z dalekých končin galaxie, kteří likvidaci obyvatel a měst nechápou jako nutné zlo (zde silná připomínka na Schindlerův seznam a ranní procvičování ve střelbě). Funguje to perfektně, ta hrozba někde na pozadí skrytá za dobrými úmysly, kterou vláda potlačuje a propaguje veřejnosti mírněji s nadějí na zisk. Jediné, co mi zde nějak "chybělo", bylo globální zapojení jiných vlád a států. Těžce se pracovalo s myšlenkou, že pouze ESA rozhoduje za všechny zvěrstva páchané gildou po celém světě a nezodpovídá se nikomu. Kresba sedla, postavy také a nejvíc mě tak mrzí cliffhanger na konci. Sice může slibovat další exkurzi do tohoto světa, ale dokázal bych si představit dovětek v podobě jednoho/dvou sešitu, kdy v krátkém časovém okně vidíme, jak naše nepodvolení se mimozemšťanům, nedopadlo dobře a nyní si "užíváme galaktického nevolnictví". Holt ne všechny návštěvy končí happyendem. Uvidím, zda se Zack do přístavu ještě vrátí.

Zatmění je další parádní žrádlo, které servíruje depresivní četbu. Aneb co se stane, když naše životodárné Slunce přepne do režimu RAW grilování. Délka potěšila, opravdu něco jiného než všehršel okolních "žiletek" a člověk tak dostane pořádně rozsáhlý příběh, který nenudí a zaujme. Jak bylo zmíněno, chvíli trvá, než se rozjede hlavní linka, ale beru to jako klidný úvod představení světa, postav a podmínek, za jakých lze v tomto novém světě přežít a fungovat. Co mě neskutečně překvapilo a snad jsem zaregistroval poprvé v komiksech je sekvenční způsob vyprávění na velkých panelech, což jednak dodá "filmový" záběr na panely, ale zároveň skutečně "rozpohybuje" postavy a dodá dynamiku do vyprávění (např. 551, 567 nebo 575). Společně s technikou změny fokusu (rozostření) na detail postav (např. 671) to dělá netradiční dílo, které jako by umocňovalo to peklo, které Slunce rozpoutalo. Ono ostatně i panely na vyprahlé krajiny, jsou prezentovány "chcíple" bez barev, kdežto podzemní části jsou často až přesaturované. Tyhle rozdíly jen ukazují, že v příběhu máme světa dva. Naprostá paráda, ke které se budu rád vracet.

Kolem a kolem je to parádní dílo, které po všech peripetiích, bylo radost podpořit a určitě MB děkuji za jejich práci. Na takové kousky je na našem trhu jistě místo a věřím, že i hlad a nyní, po této těžkopádné rozcvičce, kdy si MB vyzkoušely, kde na ně číhá banda škrten (či Dobby, který hází klády pod nohy), se může proces zrychlit a vy tak prosím do nás perte takových knih několik ročně. Dekuji

6 03.06.2021

Dracula je pojem a silná osobnost, která se z knih dostala i do jiných médii a zpracování. I v komiksu se již objevil mnohokrát, mám tedy důvod sáhnout po dalším zpracování? Mohl by komiks dobře zachytit podstatu příběhu, způsob chování, mluvy, tradic, izolovanosti vzdálených koutů světa v dané době a další prvky? George Bess se o to pokusil a naservíroval téměř výborný počin. Už jen způsob původního románu by šel velmi těžce převést do grafické podoby (deníky, telegramy, chronologická roztříštěnost), proto došlo k určité redukci děje, způsobu vyprávění a taky menšímu upravení závěru, kdy dojde na splacení dluhu se samotným hrabětem. Nutno říci, že tenhle konec mi přišel možná lepší/efektivnější vzhledem k obrázkům, než v původní knize. Nicméně to, kde Bess exceluje a dodává neskutečně mistrovské věci, jsou jednoznačně exteriéry (Karpaty, plavba Deméthera, hřbitovy), kde mistrně míchá gotické prvky s melancholií a vše podtrhuje fantasy podkresem (doporučuji při četbě pustit Nox Arcanu, to je četba úplně jinde). V komorních scénách už je to trochu slabší, nicméně pořád nadstandard, kdy je schopen perfektně vykreslit do detailu i nejmenší emoce postav. Zkrácení některých pasáží zamrzí (plavba), protože zde bych více panelů uvítal, ale co už je horší a co neskutečně kazilo kochání z panelů je "vynikající" nápad "orámovávat" panely. Což úplně hyzdí ty pompézní výjevy (př. epický přechod dvojstrany s lebkou na str. 23 a pak prasácké linky přes hřbitov str. 12 - 13). Tohle rozhodnutí by se mělo trestat, protože při prvním uvědomění si těchto linek, je člověk do konce knihy nepustí. I tak se však kniha povedla a i díky velikosti se dá příběh Draculy vychutnat do syta i tam, kde jsou barvy úplně zbytečné.

8 03.06.2021

Chápu rozporuplné komenty tady kolem. Jako mou prvotinu od "Číny Mývala" jsem možná nezvolil úplně dobře, protože prokousat se první třetinou knihy, která byla nezáživná a prostě zvláštní (což je vzhledem k zasazení do světa Kolejmoří asi účelné), byl běh na hodně večerů. Když však člověk dostane pod kůži některé postavy, svět se rozšíří i mimo koleje a začne vyprávět mytologii světa na pozadí honby za pokladem, začne to být pořádně zajímavé. Ano, Mýval míchá všechny funkční ingredience klasických románů, ale okořeňuje to vše originálním "KolejoSvětem", který začne být hodně zajímavý a čtenář si s chutí užívá dobrodružnou jízdu ve skrytu parních a fúzních lokomotiv, které často končí na jídelníčku okolních zvířecích obyvatel "meziKolejí". Skvěle dobrodružství, kterému trvá, než nabere dech, okořeněné prvky hororu a hlavně obrovskou imaginací autora navozuje ten správný klukovský "feeling" při čtení. Zvláštní závěr (ve smyslu "zaplaťte dluhy vašich otců zdegenerovaným redneckům“) nijak knize neuškodil a navodil myšlenky, zda by takto mohla dopadnout někdy Země, nebo naše vzdálená kolonie tam ve hvězdách. Moc bavilo, znaky v abecedě si člověk rychle osvojí, číže četbu neruší a za zmínku stojí jistě překlad p. Žáčka, který si zde musel zažít spoustu lámaní jazyka. Tahle honba za krtkem sedla.

7 03.06.2021

Bezejmenný jezdec bez bázně a hany… a bez pořádného pozadí, pronásleduje bandu fanatiků, drsnějších než břitva v oku, kteří své brutální jednání maskují nevyhnutelnými politickými změnami. Tohle pozadí dává knize hlubší přesah a je to odklon od standardních „one man show“ příběhů víc než příjemný, ale i když je prostředí skvěle nastaveno a kresba je na vynikající úrovni, tak se s hrdinou nejde moc sblížit a užívat si jeho nadpřirozené investigativní pátraní na maximum. Westernu je u nás poskromnu, takže každé další dílo je vítáno, ale na maximum si to po vzoru např. Sykese nesáhne. Je potřeba počkat, co s příběhem předvedou Rufiáni a jak nám bude tajemný jezdec rozvinut s jeho tajuplnou minulostí…

6 26.05.2021

Když má Knaak o čem psát, je to radost číst. Druhý díl trilogie a formování světa konečně servíruje konzistentní příběh, který má jasně politicky rozestavěné strany, postavy hrají své party, tajuplná a dosti nejasná minulost tvůrců dostává reálnější kontury a děj má tak body, odkud a kam nás má provázet. Poctivá a svižná fantasy exkurze do nyní zajímavějšího světa (z pohledu dočtení dvou knih), kdy zadostiučinění dojde mnoho postav, cestování po novém světě představí ten pravý epický přesah lokálních půtek z Kodexu a zároveň nastíní věci budoucí. Jen škoda některých urychlených linek, zatlačení Drua do pozadí (jeho postava zde naprosto zbytečná) a otevření vrátek k novým světům a postavám, které zde vyklidí prostor stejně rychle, jako se na scéně objevili (a je to škoda, neb mají co nabídnout a dle informací k Dračí říši se zde jen představili, aby se jejich integrace do světa vytáhla v knihách mimo tuto trilogii). Takto prostřední díl mohl být epičtější, popř. fungovat samostatně s hlubším dějem. Odskok od 1. dílu v podobě 15 let je totiž jediné napojení na úvodní Exodus, čímž se koncept trilogie úplně nenaplnil a zároveň se rozumně uzavřel vše podstatné, bez otevřených vrátek. Tak uvidíme, co nás dále čeká…

1 26.05.2021

Druhý svazek kronik nás přibližuje ke známější a hmatatelnější (díky WII) historii světa Azeroth, což funguje mnohem stravitelněji a známěji. Není to však pouze o 1. a 2. válce, ale přibližně 1/3 knihy se věnuje zrodu a tvarování Draenoru, který si ve své komplexnosti a epičnosti může s Azerothem podat směle ruku. Možná mě i tahle část bavila v rámci WarCraft světa více, než doba, kdy přivandrovali Orkové a začli dělat bordel dle machinací Sargerase. Tam se totiž velice opakoval prvek „Deus Ex Machiny“, kdy co stránku čelí některá strana nevyhnutelné zkáze a vyhlazení, ale jako lusknutím prstu se běh zvrátí ve prospěch těch „zlých“. Číst tohle po 56 za sebou není zábavné, spíše ubíjející a těžko tak jde knihu přelouskat na posezení. Tahle drobná výtka však patří nejenom Orkům, ale i jejich předchůdcům. Některá pády civilizací a ras jsou pak ke škodě letmo zmíněny a odbyti velmi krátce, což zamrzí.

Mimo tuhle výtku se však standardně jedná o vymazlené dílo, které těžko hledá konkurenci v našem malém rybníčku na poli fiktivních dějin. Zpracování knihy, ilustrace, mapy, papír, to vše je prvotřídní a i kdyby někomu byla historie WarCraftu putna, tak i jen pro pokochání zraku poslouží kniha skvěle. Fandům pak doplní některé mezery (např. putování jednotlivých vojsk severními královstvími během 2. války je skvělá) a navnadí tak už na snad ne poslední svazek, kdy se začnou zúročovat všechny plány a přípravy Sargerase…

3 26.05.2021