Sybelle komentáře u knih

Poučná publikace, která člověku pomůže více porozumět svému tělu. Dost rad je použitelných v praxi a nezní ani komplikovaně. Krásně se doplňuje s knížkou „Proč spíme“. A je možné, že některé návyky z této knihy mohou člověku trochu ulehčit život. To už je, ale na vyzkoušení. Něco z toho člověk zná v podobě doporučení z jiných zdrojů, ale tady autor i vysvětluje, proč to tak funguje.

Terry Pratchet i z vánočního příběhu dokáže vykřesat něco originálního a vtipného s příměsí něčeho k zamyšlení. Mám ráda knižní předlohu i film. Smrť v podání otce prasátek má velmi svérázný přístup k dárkům pro děti a zaběhnutým tradicím. Knížka určitě stojí za přečtení. A Albert byl v roli vánočního skřítka dokonalý. Z pozice boha kocoviny bych pro některé lidi udělala putovní práci, aby si to užili pořádně. Rozhodně by to bylo velmi poučné.

Citáty:
„Dovolil byste, mistře, abych vám trošku poradil? Já jsem vyrostl ve stejné chatrči, jako je tahle.“
A PŘI VZPOMÍNCE NA TO CÍTÍŠ, JAK SE TI VKRÁDAJÍ SLZY DO OČÍ?
„Spíš krabička sirek do ruky, mistře, poslyšte…“


„Tak se na to podívej takhle,“ řekla a v duchu se zhluboka nadechla. „Když jsou lidé tupí a nemožní….a když, podle skutečně velmi mírných měřítek, mají pozorovací schopnost malého kuřete během hurikánu a pátrací schopnosti jednookého švába…. a kdekoliv jsou lidé pošetile lehkověrní, pateticky závislí na jistotách dětského pokoje a schopni pochopit reálno fyzického vesmíru asi tako jako ústřice horolezectví…pak ano, Tyldo: Otec prasátek existuje.“

Pěkná a čtivě napsaná oddechovka. Příběh je v podstatě jen úvod k dalším dvěma dílům. Zde se hlavně seznámíte s postavami a cílem celé této série. Tím, že se autor soustředil na postavy a děj samotný bez zbytečných odboček je příběh dosti přímočarý, ale to není vůbec na škodu. Právě proto se kniha dá tak rychle přečíst a pro fanoušky série je to i návrat do příběhu. Jsou zde i odkazy na známější postavy z předchozích dílů nebo her. Celkově hezké oddechové čtení, které je občas potřeba mezi náročnějšími díly.

Hezky napsaný příběh o lidských nezpracovaných traumatech. Je jedno v jaké žijete době vždy člověka něco poznamená a musí se s tím vypořádat. A když k tomu máte ještě své vlastní potíže je to výzva. Autorovi se povedlo hezky ukázat a vysvětlit psychické potíže, které se někdy těžko chápou. Zvláště, když s nimi nemáte osobní zkušenost. Ale zároveň od čtení neodejdete s pocitem, že z toho máte vlastní depresi. I přes hlavní téma je to pěkně napsaný příběh o naději.

Vítejte zpět u hlídky. Tentokrát v trochu jiném kabátě, ale policajt je policajt. Samuel Elánius proti svému přesvědčení má další titul z jehož pozice může nečekaným způsobem zasáhnout do blížící se války a být tak osinou v zadku smetánky města. Jelikož je to hlídka nechybí případ k vyřešení. Příběh vás zavede mimo Ankh-Morpork a budete obohaceni o seznámení s krásnou Bětou. Také si užijete víc v akci i lorda Vetinariho. Je to další povedený díl do zeměplošské série.

Druhý díl ukazuje, jak moc není tahle knížka jen pro mladší čtenáře. I když hlavním postavám je 12 let. Sérii jsem četla před lety a některé věci mi prostě unikaly. Určité postavy máte rádi z prvního dílu a další nesnášíte ještě víc než předtím. Děj ubíhá plynule a dostanete i konkrétní informace o plánech lorda Asriela nebo Lyřině osudu. Přesto zůstává pár nevyřešených otázek, které čekají na třetí díl.

Na tomto díle je krásně vidět, že hlídka může vždy nabídnout něco nového. Vývoj nezastavíš a hlídka má před sebou novou výzvu a boření několika zažitých představ. Ať už u hlídky nebo mimo ni. Například čarodějky obecně jsou zaměřené na svůj vlastní okruh a nereflektují tolik změny ve světě, pokud se to netýká elfů nebo celkově okruhu jejich zájmu. A příběhy s hlídkou ukazují měnící se život v Ankh-Morporku. Což zahrnuje rasovou a druhovou (trpaslíci, upíři, vlkodlaci, trolové) snášenlivost a další aspekty života, kde se tato etnika střetávají. A Nohy z jílu do toho přidávají ještě Golemy.

Výsledek je stále vtipný příběh s podtextem k zamyšlení. Protože ačkoli se to může tvářit jako fantasy mají v sobě knihy Terryho Pratchetta velký kus našeho světa.

K této knize by se toho dalo napsat mnoho. Ale vezmu to minimalisticky v duchu knihy. Krásné kresby a myšlenky o životě. Doporučuji číst jen po kouskách, i když se by knížka dala přečíst za chvíli, nebyl by to ten správný zážitek.

Knížka spíše pro mladší čtenáře, ale moc pěkná a užila jsem si ji i jako dospělá. Nemá jasný závěr a jasný happyend "a žili šťastně, až do smrti", což mě také zaujalo. Zůstalo i dost nezodpovězených otázek. I když Coralina překoná nástrahy druhého světa, tak ji stále zbývá žít v realitě, které se nakonec váží více i když není dokonalá. Za mě určitě pěkný příběh.

Pokračování dobrodružství čarodějek ani tentokrát nezklamalo. Vydají se hledat novou čarodějku přímo do Ankh-Morporku. Tématicky je děj zasazený do prostředí opery a jelikož se v tomto směru moc nevyznám určitě mi uteklo hodně odkazů a vtipů. Ale to nevadí, protože i tak je knížka skvělá a humorná. Bábi Zlopočasná a stařenka Oggová jsou sehraná dvojka. Mají spory, které řeší svým vlastním způsobem a funguje to dobře. A jak se ukáže i bábi Zlopočasná dokáže stařenku Oggovou stále překvapovat. I v oblastech, kde by to nečekala. Je to další skvělý díl ze série Zeměplochy.

Další pěkný díl se slečnou Marplovou. Z kontextu informací a povídání se pomalu rýsuje případ.
Opět je k řešení použitý velký kus psychologie, který teprve potom podpoří důkazy.
V tomto případě platí, že filmová verze je o dost romantičtější než knižní předloha. Ale doporučuji obě.

Po letech (příběhově i vydáním) se Mrakoplaš opět vrací na scénu. Ne, že by o to stál. Po svém posledním zmizení si žije v klidu stranou a je za to rád. Tentokrát je vtažen do revolučních událostí Achátové říše (vyvažovacího kontinentu) a asi ve čtvrtině knihy vám dojde, komu za to vděčí. V knize se k tomu velmi výstižně vyjadřuje a bylo by pěkné napsat to sem, ale to by byl spoiler.
Mrakoplaš v kombinaci s barbarem Cohenem a jeho stříbrnou hordou hodně zamíchají zažitými způsoby říše. Opět je to vtipná jízda, která také poukazuje na vážnější témata.

Ani třetí díl nezklamal. Vesmírné dobrodružství plné vtipů a dobrodružství pokračuje. Lister je už i trochu dospělejší a Rimmer má také svůj vývoj. Sice je to stále Rimmer, ale zjistíte, že má i dobré vlastnosti, které ještě neumřely. Příběh je naprosto jiný než v seriálu. Ten si z něj bere spíše velmi volnou inspiraci. Proto i pro fanoušky seriálu bude knižní předloha něco zcela nového, co skvěle doplní některé informace do pozadí seriálu. A zároveň si člověk může užít i tuto verzi červeného trpaslíka aniž by znal konec.

Krátké a pěkné dobrodružné čtení. Všechny povídky tvoří dohromady jeden celek. Tuto knížku jsem četla před lety a když jsem na ni narazila na Dni knihy bylo jasné, co půjde se mnou domů. Příběh se točí, jak napovídá příběh okolo klubu sebevrahů a intrik kolem něj. Do těch se princ Florizel připlete při jednom ze svých dobrodružství. Je to klasické dobrodružné čtení s originálním přístupem hlavní postavy.

Tuto sérii jsem četla jako dítě, ale teď je to jiný zážitek. Na začátku kniha působí jako dětské dobrodružství, ale v půlce už se to mění a co si pamatuji další díly jsou už jen temnější. Velikostně není úplně vhodná na přenášení, ale dá se to. A příběh se dobře čte i poslouchá. Je to jedna z těch pěkných sérií, které stojí za přečtení.

Před knihou jsem znala jen filmové zpracování, kde zachovali základ a pozměnili dost věcí. Libí se mi obě verze, ale ta knižní o něco víc. Ke slečně Marplové se dostávají informace prostřednictvím vyšetřování mladého manželského páru, který se nedal odradit a chce prošetřit jednu starou zapomenutou vzpomínku. I sama slečna Marplová se přidá k vyšetřování. Opět je zajímavé sledovat vývoj případu a jak se to všechno rozmotává.

V tomto případu působí slečna Marplová hodně jako šedá eminence. I v jiných případech je to tak trochu šedá eminence, ale stále se v příběhu objevuje a zasahuje do něj. V tomto případě se ve většině knihy nevyskytuje a informace získáte skrze jinou postavu. Přesto tam je a do vyřešení případu hodně přispěje. Slečna Marplová je prostě jinak koncipovaná a její metody jsou hodně psychologické. Ono je dost těžké si představit starou paní jako slečna Marplová, jak pobíhá po lidech a tahá z nich informace. Agatha Christie uměla prostě napsat výbornou detektivku.

Druhý díl série je samostatný příběh, ale oba spojuje jedno místo a události okolo něj. Opět je psaný z pohledů více osob, ale tentokrát jich je méně a skoky mezi minulostí a přítomností jsou méně časté a ucelenější. Takže je to takové uhlazenější než u prvního dílu. Tentokrát nejsou ve hře duchové, ale jiná entita. Zatím to vypadá, že série bude mít širší záběr, co se paranormálních jevů týče. A nedivila bych se, kdyby se některé postavy objevili opakovaně v dalších dílech. Určitě je to zdařilé pokračování.

Ke knize jsem se dostala, když jsou venku už další tři pokračování. Je to začátek zajímavé série a další díly ukážou, jak dobré. Do hororů bych to neřadila. Spíše do takové lehčí duchařiny spojené s vyšetřováním a pátráním po minulosti. Ne, že by to místy to nebylo napínavé. Příběh je psaný z pohledu několika různých osob a autorka to dávkuje tak, aby nevyložila všechny karty na stůl moc rychle. Takže i když máte nějaké teorie musíte si chvíli počkat na konec.

Krátká a pěkně napsaná povídka o tom, jak si některé věci snadno splést nebo vyložit jinak. Pěkné připomenutí, aby člověk nedělal příliš rychlé úsudky.