Svářeč komentáře u knih

Co říct k téhle naprosté klasice a legendě české scifi? Robert Fabian mě strhnul už na první straně a nepustil až do konce. Celých 600 stran jsem přečetl jedním dechem, ani mi to nepřišlo až tak dlouhé... Co mě možná trochu zklamalo (zatímco ostatní to považují za klad, protože se tím kniha v podstatě odlišuje od Cameronových Vetřelců) je "lidské" řešení záhady na stanici. Člověk se tak nějak podvědomě těší na nějaký mimozemský šmejd a on je za tím "jen" starej dobrej strýček Sam :) Co se týče bonusů, jsou kvalitní stejně jako román, nicméně kromě Carpe diem jsem nečetl nic z autorovy ostatní tvorby, takže se nemohu zbavit pocitu, že mi něco uniklo.

2 02.01.2018

Z posledního dílu tetralogie jsem dost rozpačitý a přiznám to - zklamaný. Tam, kde předchozí tři části byly sice jednotvárné ale svižné, je čtverka prostě jenom nudně zdlouhavá. Celý děj by se dal shrnout tím, že hrdinové někam jdou, tam se to posere, přijde záchrana deus ex machina, zas někam jdou, opět se to posere, další bůh ze stroje a tak dál a dál až do zblbnutí. Celá kniha je přesycena akcí, která po chvíli ztratí šmrnc. Přijde mi, že veškerá akce je tady už jen pro akci samotnou, nikoliv aby něco vyřešila, někam posunula děj. Autor kolikrát s příběhem nějak úplně zbytečně odbočí, jen aby vzniklou situaci o chvíli později vyřešil, no ano, čím jiným než nějakou přestřelkou. Navíc jestliže byl předchozí díl šílený, ale pořád tak nějak v mezích, u psaní Probuzeného pekla už asi autor musel být něčím zdrogovaný, protože tohle už je někdy absolutní wtf. Tečkou za velkým zklamáním je konec - jestli něco nesnáším víc než konce špatné, tak jsou to konce, u kterých se pořádně neví, jestli plán hlavnímu hrdinovi vyšel nebo ne. Jako by měl následovat ještě další díl, kde se všechno uvede na pravou míru. Ale další díl nebude... Škoda, přeškoda, protože tahle série byla rozjetá fakt výtečně, jenže Heteša místo aby ji ukončil nějakým bombastickým, velkolepým, ale promyšleným finále, jako by najednou nevěděl, co dělat, tak to takhle postupně zazdil něčím, co ho zrovna při psaní napadlo... Úplně špatná kniha není, je tu pár dost čtivých částí, ale jinak bohužel dost slabota.

2 02.01.2018

Příběh je dost jednoduchý a dal by se zpracovat na dvojnásobně menším počtu stran. Tak, a to je jediný zápor téhle skvělé knihy, který jsem si navíc vlastně uvědomil až teď, takže mi čtenářský požitek ani v nejmenším nezkazil. Pratchett dokázal, že i po desítkách napsaných knih stále dokáže vytvořit výtečný a originální román, aniž by vykrádal sám sebe. Největší klady: 1) Opět spousta humoru, který na mě ani jednou nezapůsobil jako sranda za každou cenu. 2) Výtečné postavy a to nejen mágové z Neviditelné Univerzity. 3) Příběh je sice jednoduchý, ale už od začátku vás Pratchett lapí do své sítě a pustí vás až na poslední straně. 4) Fotbal mám osobně celkem rád (i když fanatik nejsem) a tahle kniha ho paroduje takovým dost milým způsobem, který se musí líbit každému, kdo fotbal trochu sleduje. Prostě jako vždy super kniha...

4 02.01.2018

Kniha je originální ve dvou aspektech. Tím prvním je svět, v tomto případě nikoliv středověký, ale jako vystřižený ze steampunku. Nicméně samotný steampunk dnes až tak originální není a tak je mnohem důležitější ta druhá věc. Tchaikovsky přišel s neotřelým nápadem propůjčit obyvatelům světa (pouze lidem, elfy apod. nehledejte) některé hmyzí vlastnosti, například Brouci jsou poněkud těžkopádní a vynikají v obchodu a řemeslnictví, Kudlanky jsou výteční bojovníci muže proti muži, atd. Počet ras je nemalý, narazíme ještě na Mravence, Vážky, Můry, Vosy (ty jsou důležité, jakožto hlavní záporáci), Motýli, Mouchy, padne zmínka o Včelách, Cvrčcích, dokonce i Slimácích (!!!). Jakkoli to zní bizarně, je to tak mazaně vymyšleno a podáno, že nebudete mít nejmenší problém tento fakt přijmout a s hlavními hrdiny (mimochodem velmi sympatickými) se ztotožníte velmi snadno. I přes svou originalitu je ale Impérium "jen" poctivou dobrodružnou fantasy, plnou bitek, napětí i humoru... což je jen dobře. Autor má talent a kniha se i přes pomalejší rozjezd a občas trochu kostrbaté větné konstrukce čte jedna báseň. Pro fandy dobrodružné fantasy (jako jsem třeba já) je Impérium černé a zlaté povinností, pro ostatní dobrou volbou.

1 02.01.2018

Chtěl jsem to dočíst, vážně jo, ale nešlo to... Tahle kniha je fakt neskutečný blábol. Když pomineme, že až do poloviny knihy nevíme, o co jde, tak je text pořád hrozně zmatený, autor nás zasypává různými pavědeckými nesmysly, přičemž nedává čtenáři možnost trochu si utřídit myšlenky v hlavě. Možná je chyba na mé straně, ale mám pocit že ne. Navíc pokud je stylistika Sichingerových překladů stejně otřesná jako v jeho knize, nedivím se proč dostal anticenu Skřipec. Když nedokážu dočíst dílo, které nemá ani dvě stě stran, to už je co říct...

Úvodní líčení světa po elektrické smrti je bravurní. Neff mě skrz svůj text přenesl do svého světa a já vše cítil na vlastní kůži, viděl na vlastní oči. Na tomhle je vidět, že Neff je opravdu PAN spisovatel. Bohužel ve druhé třetině se to docela rozplizne, některé postavy na dlouho zmizí, jen aby se ve třetí třetině objevili, poté co na ně čtenář skoro zapomněl. Navíc dost věcí už začalo být docela wtf (viz v jednom z komentářů zmiňované naražení Václava Klause na kůl) a já se nemohu ubránit pocitu, že autor se musel u psaní smát až se za břicho popadal... Takže první třetina excelentní, druhá nuda, třetí taky, konec to zase trochu vylepšil. Celkově ale spíše zklamání.

2 02.01.2018

Knihu jsem dočetl už včera, takže jsem měl čas si v hlavě trochu urovnat dojmy. Je to Abercrombie, jak ho známe. Neuvěřitelně čtivý, zábavný a sarkastický. Mnohdy mě svým humorem dostal do kolen. Z postav není žádná vysloveně dobrá ani špatná, hlavní hrdinové jsou v podstatě lumpové, možná kromě Třesavce. Všechny jsou celkem vybarvené a sympatické, přičemž Abercrombie se nebojí provléct hrdiny i tím nejhorším bahnem. Dokonce mu odpustíte i ten šíleně přímý děj, kniha je skutečně celá jen o cestě za pomstou. Co mě však přinutilo srazit jednu hvězdu je (ne)provázanost s Prvním zákonem. Ano, v knize vystupuje pár postav z trilogie v roli více než jen vedlejší, další se zde mihnou jako takové malé cameo. Jenže když se všude psalo, že Best Served Cold se odehrává ve světě Prvního zákona a že se dozvíme více o osudech různých postav, a tak dále, čekal jsem, že nám Abercrombie řekne, co se v třeba takovém spojeném království stalo za těch pár let, jak to vypadá na severu, jak to vlastně dopadlo s hlavními postavami trilogie a jak si vedou (Psí čumák, Logen, apod). Abercrombie se však omezil na pár velmi neurčitých zmínek, čímž mě, přiznávám, trochu zklamal. Ale možná na to budou mít ostatní jiný pohled, každopádně kniha je to skvělá, výborně napsaná a nejen pro čtenáře Prvního zákona must have záležitost.

02.01.2018

Ne. Sorry, ale to se fakt nedá. Po slušném prvním díle z toho mohla být zajímavá - a dobrá - epická fantasy, vzniklá situace se přímo nabízela. Ale Lenka hnízdilová řekla ne! Namísto toho udělala z knihy svoji osobní duševní masturbaci, celý děj utopila v k uzoufání nudných citových výlevech postav a pro mě, jako čtenáře, co má rád odsýpající děj a pokud možno i nějakou akci, z knihy udělala nečitelnou záležitost. Nedokázal jsem to dočíst... Opravdu velmi špatná záležitost. Škoda.

První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty "abstraktní" části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Nakonec je to s přimhouřenýma oběma očima na tři hvězdy, ale tak tak. Jsem celkem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.

02.01.2018

Antologie nemusím. Čtu maximálně tak povídky od svých oblíbených autorů se známými hrdiny. Když nepočítám Město přízraků a Zrození modrého měsíce, což jsou tématické antologie z Asterionu (a to první vlastně antologie ani není), byli jediné dvě antologie, které jsem si kdy koupil, Memento Mori a Žoldnéři fantasie. První mě zklamala, druhou jsem nedočetl, ne snad že by se mi vysloveně nelíbila, ale po ruce bylo lákavější čtivo. Takže s Draky jsem dosti váhal. Byl jsem zvědavý, ale byla tu nemalá pravděpodobnost, že se mi nebudou líbit, přičemž nejsou nejlevnější. Nicméně po brigádě jsem byl docela bohatý, takže budiž. Šel jsem do nich. A nelituji toho. Texty Jůzlové, Pavlovského, Kuglerové, Lince, Kočího a Antonína mě nadchly, pak je tady obrovská kopa těch nadprůměrných, pár průměrných a jen dvě povídky balancující na hranici průměru a podprůměru (Němec, Rečková), když tedy nepočítám báseň Leonarda Medka. To je, řekl bych, přímo vynikající bilance, když uvážím počet povídek a množství relativně neznámých autorů. Co se mi obzvlášť líbilo, byla různorodost, člověk tu narazí na ty klasické fantasy s nebojácnými hrdiny a draky, ale taky na originální povídky, které se snaží prozkoumat nové vody. Takže za mě určitě oba palce nahoru, takovéto antologie vznikají jednou za uherský rok. Kdybych měl zprůměrovat svá hodnocení povídek, vyjdou mi tak čtyři hvězdy, nicméně tahle kniha jako celek si tu "pětku" zaslouží, nejen za vymazlenou úpravu.

02.01.2018

Po slabší dvojce zase nářez jak se sluší a patří. První cca třetina, která se odehrává v naší realitě, mě bavila stejně jako Hetešovi Démoni jsou věční nebo Nevermore Baltimore, tím nábojem a atmosférou to tyhle dva kousky dost připomíná. I když nevím proč, protože jinak pro to žádný objektivní důvod není, Cybrain jako takový má mnohem blíž k Šesti diamantům než ke zmíněným dvěma románům. Asi za to vážně může ten fakt, že se to prostě odehrává v naší realitě, jak jsem řekl, ta atmosféra a náboj... No, s příchodem do zruinovaného Cybrainu se to pak rozjede v adrenalinový nářez, jaký autor předvedl v jedničce. Opět spousta akce, šílených nápadů, dialogů a dost překvapivých zvratů, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Těším se s čím autor přijde ve čtvrtém díle.

2 02.01.2018

První třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát... Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.

02.01.2018

Stejně jako Conana nelítostného jsem si Svatyni démonů koupil pouze díky tomu, že ji napsal Červenák, jinak Conana nevyhledávám. Po dočtení svatyně mám ale chuť pustit se do dalšího Conana. Krátký, perfektně odsýpající příběh, sice prakticky dopředu víte, kdo je ve spiknutí zapleten a autor s žádnými překvapivými zvraty nepřichází, ale skvěle se to čte a doslova jsem to zhltnul. Conan je pořád jen takový ten chytrý bouchač, přesto sympatický a i vedlejší postavy jsou v pohodě. V kontextu jiných Ďurových knih snamozřejmě na spodních příčkách, ale samostatně skvělá oddechovka.

2 02.01.2018

Po pomalejším začátku ve filmovém stylu "něco se děje a čtenář neví, o co jde" a absolvování několika seznamovacích briefingů se to pěkně rozjede. Spousta povedené akce, neméně povedených intrik a humoru, který občas působí jako humor za každou cenu a určitě jsem se nepousmál vždy, kdy autor chtěl, jindy jsem se ale zase zasmál nahlas. Jedinou větší výtku mám k příběhu, který je tak spletitý, že po dočtení je velmi těžké si ho zpětně vybavit, zavzpomínat, o čem kniha vlastně byla. Rozhodně se nejedná o čistokrevnou oddechovku, jak se může zdát, pokud nebudete dávat pozor, ztratíte se v tom. Příště by to chtělo trochu zvolnit, v jednoduchosti je přeci krása, jak dokazuje třeba výborná obálka.

4 02.01.2018

Je fakt, že to celé vypadá jako záznam nějaké hry Dračího Doupěte, každopádně Jan Č. Galeta a Zbyňek Holub si s tím dokázali slušně poradit a uvařit z tohoto materiálu slušnou dobrodružnou fantasy. S postavami se moc nevymazlili, jsou sice sympatické, ale nějaká propracovanost se jim vyhýbá širokým obloukem, oba autoři však mají čtivý styl, díky kterému příběh velmi rychle ubíhá. Nejsem nadšen, ale ani zklamán. Každopádně malé plus u mě má nakladatelství Zoner Press, když už celou knižní řadu Asterion přebrali Strakám na vrbě, dali si aspoň tu práci, aby kniha měla stejný formát, vazbu a sazbu.

1 02.01.2018

No, rovnou řeknu, že mě tahle kniha zklamala. První třetina je dost nuda a když už jsem si v hlavě dával dohromady nějaký ten posměšný, šťavnatý komentář, tak se to sice trochu rozjelo, nicméně na Kulhánka to určitě nemá. Postavy nejsou moc zajímavé, zvlášť hlavnímu hrdinovi bych nevěřil, že pochází ze středověku, působí na mě jako takový "rutinní" drsňák, kterých je literatura plná. Sex v přiměřeném množství neuškodí, ale tady je ho vážně dost (a někdy je dost odvážně popsaný). Ten děj a postavy mě prostě nedokázali strhnout tak, jako třeba v Kulhánkově Stronciu nebo Divokých a zlých. Za uši by zasloužil i korektor, pokud nějaký vůbec byl (v tiráži neuvedený), na jaké chyby nebo překlepy v té knize narazíte, to je neuvěřitelné... Co mě však bavilo byl autorův humor, jeho přirovnání, narážky a odkazy se mu vážně povedly, bez nich bych šel s hodnocením ještě o trochu níž. Hlavně pak ta HODNĚ povedená reklama, u poslední Pevnosti jsem se vážně bavil. Pokračování zkusím, ten potenciál v tom je, nicméně euforické výkřiky (byť trochu s nadsázkou) o nové hvězdě české fantastiky a nástupci Kulhánka jsou dosti přehnané...

1 02.01.2018

Po výtečném Zrodu hordy velké zklamání a dokonalá ukázka toho, jak se dá špatným zpracováním pohřbít skvělý příběh. V první třetině sledujeme Arthasovo dospívání a jeho lásku s Jainou Proudmoore. Absence zápletky je však znát až příliš. Když už se děj rozběhne, uhání kupředu závratnou rychlostí a nedává čtenáři šanci vydechnout. Autorka se křečovitě drží herního příběhu, který je však uzpůsoben potřebám hratelnosti hry. Například: Když v mrazivé pustině uprostřed ničeho narazíte na žoldáky, ve hře se nad tím ani nepozastavíte, v knize to ale bije do očí. Chybu ale udělal už Blizzard, když zadal Christie Golden maximální rozsah. Příběh Warcraftu III (části jehož příběhu je tato kniha adaptací) je tak bohatý a rozvětvený, že zpracovat ho kvalitně na třech stovkách stran snad ani nejde. Spousta důležitých událostí je shrnuta v jednom souvětí a velké bitvy pak na několika stranách, přičemž ta nejvelkolepější část je sfouknuta jednou větou. A co je epická fantasy bez epických bitev? Překlad OK, ale co má proboha znamenat to přechylování ženských jmen? Jaina Proudmoorová nebo Sylvanas Windrunnerová trhá uši...

02.01.2018

Moc příjemná akční fantasy. David Gaider má prostě talent a tuhle knihu je prostě radost číst. Akce je v ní dost, ale autor vás s ní nezahlcuje na každé stránce, postavy jsou do jedné sympatické, atd. mohl bych pokračovat do večera. Akční fantasy v té nejlepší možné formě. Nejlepší je, že kdybych to nevěděl, tak ani nepoznám, že se jedná o knihu z herního světa, což zase určitě potěší běžné čtenáře.

1 02.01.2018

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

1 02.01.2018

Šílené, nicméně pořád v mezích, aby to nepřešlo do nečitelné blbosti. Autor využil tradičního souboje mezi Nebem a Peklem, nicméně na původním motivu nezůstal kámen na kameni. Antonín si Nebe i Peklo upravil k obrazu svému, takže například v Pekle bydlí v panelácích, v Nebi mají demokracii a úředníky... Nebyl by to Antonín bez pořádného humoru, proto i tentokráte mnohdy nezůstalo u pouhého pousmání. Popravdě, vážně nechápu, kde autor na ty nápady chodí. Těch nápadů je tam tolik, že některým autorům by to vystačilo na celý život, Antonín to narval do jedné knihy, potažmo trilogie. Prostě čtenář nemá šanci, Antonínovu stylu naprosto propadne a vysvobozením je až konec knihy, kdy se budete modlit, abyste měli po ruce další dva díly. Nicméně i taková výborná kniha jako Daemonica má své zápory. Podobně jako v Zelené, ke konci pomalu humoru ubývá, naopak přibývá akce a erotiky (ne že by ta v Zelené byla). Obojího je možná v závěru až příliš. Dobrý dojem z knihy to ale nemůže pokazit a doufám, že další díl vyjde co nejdříve.

2 02.01.2018