Poslední strážce věčnosti
John C. Wright
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41323/bmid_valka-snu-posledni-strazce-vecnosti-mu6-41323.jpg
3
34
7
Mladý Galen Waylock je posledním strážcem snové brány, za níž vyčkává prastaré zlo lačnící po světě lidí. Galenova rodina ji střežila po tisíc let a snášela posměch světa, který tuto hrozbu pustil z hlavy coby pouhý mýtus. Nyní se v hlubinách probouzejí přisluhovači Temnoty a dlouhé, předlouhé roky služby jsou u konce. Zdá se, že Galenova trpělivá oddanost se vyplatila. Ale vše je jinak. Novodobé ideály lidské důstojnosti a svobody se takzvané Moci Světla nezamlouvají. Ať už v konečné válce mezi temnotou a světlem zvítězí kdokoli, lidstvo bude odsouzeno buď ke shovívavému, anebo zlovolnému područí. A tak Galen volí třetí možnost: nechá spící Bojovníky Světla dřímat. Zapovězených čarovných zbraní se chopí on sám se svými společníky. Následují zrady, vraždy a pohromy. Smrtelníci musí čelit houstnoucí Temnotě bez pomoci. Poslední strážce Věčnosti je ambiciózní a překrásně napsané hrdinské dobrodružství, jež Johna C. Wrighta představuje jako výrazného spisovatele žánru fantasy. Jedná se o pouhý začátek příběhu, který je zakončen druhým svazkem s názvem Mlhy Věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
The last guardian of everness , 2005
více info...
Přidat komentář
Knížka je velmi dobře psaná, na můj vkus asi až příliš složitě - mnoho jmen, mnoho příběhů jenom spomenutých jednou, dvěma větami... Ale chápu že první díl musí dát základ univerzu série a proto si autor potřebuje vytvořit podhoubí. Mně to ale odrazovalo, a knížku jsem dočetl z povinnosti.
Pěkně napsané, na můj vkus až příliš přeplácané a snové. Po naprosto geniálním Zlatém věku od téhož autora velké zklamání.
Je vidět, že pro spoustu autorů prozaický mág a spisovatel Roger Zelazny nikdy nezemřel. Fyzicky možná ano, ale jako literární múza rozhodně ne. Minimálně u Johna C. Wrighta bych za to dal ruku do ohně. Jeho svět, vytvořený pro román Poslední Strážce Věčnosti, se totiž v mnohém podobá kultovnímu Amberu. Je podobně fantaskní, snový i reálný. Jenže kde u Zelaznyho funguje svébytná imaginace, tam u mě Wright selhal naprosto ve všem. Tomu dost napomohlo časté opakování již jednou řečeného, díky čemuž jinak prostinká zápletka nabyla zbytečně na objemu. Tenhle druh zábavy zkrátka není nic pro mě, nedokážu se tak snadno odpoutat od osidel reality, takže jsem se průběžně ztrácel v tvůrčích popisech fantaskna. Na svou obranu však musím říct, že ani autor nedělá moc proto, aby čtenáři věci nějak ulehčil. Jeho vyprávění má sice neoddiskutovatelné kouzlo, ale na můj vkus bylo maličko moc pohádkové, melodramatické a chaotické. Ovšem kdo rád otevřený i skrytý symbolismus, určitě si přijde na své.
Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…
Tohle je přesně ten styl fantasy, který nemusím. Na čtenáře se chrlí obrovské množství různých názvů míst, historických postav, kultů, zvyků a podobně bez jakékoliv návaznosti. Tím nemyslím, že by kniha byla moc složitá na zapamatování těchto věcí. Autor prostě něco pleskne. Vyrobí názvy postav míst a předmětů a pak už se k nim nikdy nevrátí. Takovouhle fantasy bych mohl psát taky. Tohle si teď vymyslím, sledujte: "A do místnosti vstoupil mocný Afgan, v rukou třímaje jeho meč Lorfazol ukovaný ve výhních Barvoldu v dobách před Arciánem". Tak a teď už bych ani jedno z těchto slov v knize nikdy nepoužil :-) Takovýchto výlevů je bohužel na každé stránce asi pět. KInihu zavírám ve čtvrtině. A to vypadal popis na přebalu knihy tak lákavě. Škoda...
Trochu zklamaná a trochu vyvedená z míry. Tak si připadám po otevření této knihy. Jen co jsem začala číst prvních pár stránek, bylo mi jasné, že autorův styl psaní a já kamarádi nebudeme. A navíc to, jak popisoval, ale nevysvětloval, obracelo můj svět vzhůru nohama. Musím se přiznat, že knížku jsem nebyla schopná dočíst do konce. Ale ten, kdo má rád výzvy, skočte na to a pak mi napište, jak to dopadlo ;D
Autorovy další knížky
| 2007 |  Zlatý věk |
| 2010 | Fénix Vítězný |
| 2010 |  Poslední strážce věčnosti |
| 2012 | Mlhy Věčnosti |
| 1995 | Ostrovy pokladů: Úchvatný svět pirátů, ukrytých pokladů a jejich hledačů |
Kniha Poslední strážce věčnosti je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 42x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 5x |
Válka snů je pro mě nejhorším příspěvkem do edice Moderních děl fantasy. Měl jsem co dělat, abych se tím prokousal. Autorův styl mi vážně neseděl. Hned z počátku na čtenáře vychrlí hromadu jmen a údajů, aniž by to nějak zopakoval... a pak ať se v tom všichni vyznají. Snový svět mě ničím nezaujal a přiznám se, že jsem se hodně často neorientoval v ději. Nejhorší je, že se ještě budu muset prokousat dalším dílem.