Svářeč

Přečtené 263



Kletba
? - prosinec 2020
Kletba 2019, Vladimír Šlechta


Padající Archanděl
? - prosinec 2020
Padající Archanděl 2020, Vladimír Šlechta

Mám docela rozpačité pocity. Na jednu stranu mám Oggerdovu sérii rád a bylo fajn se zase vrátit k oblíbeným postavám do známého světa. Na druhou stranu to bylo vlastně trochu o ničem… Minimálně první polovina je šíleně nudná, Gowery a spol. pořád někam chodí a kují pikle, je tam pár ne úplně podstatných odboček. Navíc jsem měl dost problém se vůbec zorientovat, na co vlastně kniha navazuje. Příště by možná nebylo od věci umístit na začátek shrnutí předchozích dílů, po roce a půl už si fakt nepamatuji vůbec nic (seznam postav nestačí). To by podle mě mělo být standardem u všech sérií na pokračování a nechápu, proč tomu tak není. V druhé půlce se to trochu rozjede a finále už je napínavé, ale celé to působí spíš jako dvě, tři kapitoly příběhu, než jeden kompletní díl. V podstatě jsme na konci třetího dílu z pěti a člověk má pocit, že má za sebou jeden dlouhý prolog. Celkově nakonec OK, ale příště už by to chtělo, aby se příběh konečně rozjel, závěr v tomto ohledu naštěstí působí slibně.


Yarminův syndrom
? - prosinec 2020
Yarminův syndrom 2020, Petr Heteša

Přetechnizované Baltimore budoucnosti a spiknutí, do jehož středu je vržen bezradný hrdina, který si kolem prstu omotává ženy se stejnou lehkostí, s jakou skáče z jednoho průšvihu do druhého. Tohle shrnutí sedí na 90 % Hetešovi tvorby a tahle kniha není vyjímkou. Jasně, pořád je to relativně čtivě napsané, ale sebevykrádání vlastní tvorby už tady začíná být trochu neúnosné, viz. koncept "několika levelů" města, kdy nahoře je normální svět, dole žije spodina a úplně dole je skoro až mytické podsvětí, který byl dle mého názoru mnohem lépe zpracován v Sex, drogy a Cyb'n'roll. Prakticky totožná zápletka s mimozemšťany už byla také zpracována v Tahle Chvíle není poslední (nebo to bylo Nezkoušej na mě zapomenout? Už mi to začíná splývat). Ostatní neduhy Hetešovi tvorby, např. fakt, že se postavy místy chovají jako naprostí blbci (přičemž to nemá být jejich charakterovým rysem), pak o to více bijí do očí. Takže sice jako oddechovka na zabití času OK, ale další totožnou knihu už bych asi nepotřeboval.


Skrytá rizika kvantové démonologie
? - prosinec 2020
Skrytá rizika kvantové démonologie 2019, Petr Heteša

K Hetešovým knihám se obtížně vymýšlí obsáhlejší komentáře, než že je to prostě klasickej Heteša :) Tahle kniha má poměrně zajímavý námět, kdy jsou přinuceny spolupracovat dvě nadpřirozené entity - umělá inteligence a astrální svět - aby vyřešili malér a pokud možno přitom neprozradili svou existenci lidem. Jenže tento nápad zůstal do značné míry nevytěžen, protože v jádru je to prostě klasická hetešovka. Hrdina, který jde od nakládačky k nakládečce, postupně si skládá střípky a kam přijde, tam mu kolem krku skáčou krásné ženy. Konec opět poněkud antiklimatický, ale aspoň dává smysl. Bavilo mě to, ale nic světeborného, prostě klasický Heteša :)


Taranitový triptych
? - srpen 2020
Taranitový triptych 2020, Leonard Medek

Sbírka tří provázáných povídek zpracovaných poněkud neobvyklým formátem – všechny mají stejného hlavního hrdinu, který však ani v jedné z povídek není vypravěčem. Úvodní příběh – Vražda v transpolárním expresu – je asi nejslabší. Oproti své předloze je sice méně předvídatelný, nicméně ani tak není zápletka bůhvíjak zajímavá, navíc prostředí transantarktického tunelu příliš zajímavé není. S dalšími dvěma příběhy to ale jde postupně nahoru, poslední, odehrávající se v Londýně je asi nejlepší – zejména díky nejzajímavějším hlavním hrdinům. Trochu mi ale nebylo pochuti, že z Herberta Smithe-Powella, který v prvních dvou povídkách působí jako největší borec, je najednou nedůvtipný jouda. Jinak ale bez výtek, Medek se opět projevil jako mistr v navození správné atmosféry (v tomto případě se zdráhám říci dobové), klidně bych si dal druhý díl.


Ostravská mystéria
? - červenec 2020
Ostravská mystéria 2019, Marek Skřipský

Být to o něco kratší, asi bych hodnotil jinak, ale takhle se to občas trochu vleče. Některé povídky (např. Rudá a bílá) jsou výrazně slabší a méně zajímavé než jiné. Paradoxně jindy jsem měl pocit, že je kniha poněkud zkratkovitá – to kvůli autorově podivnému stylu, kdy má ve zvyku některé události přeskakovat a pak je pouze retrospektivně popsat. Ani v těch silných povídkách ale kniha není bez chyby. Postavy se místy chovají trochu nelogicky a proti svému charakteru, kniha je taky plná podivných deus ex machina, respektive okamžiků, kdy hlavní hrdnové tak nějak z ničeho vyvěští nějakou informaci důležitou pro další děj. V prvním příběhu to vypadá, že kniha bude mít určitou ústřední zápletku a hlavního záporáka, ale ten se znovu objeví až v poslední povídce a navíc je konec poněkud antiklimatický… Nicméně atraktivní prostředí prvorepublikové Ostravy a sympatická trojka hlavních hrdinů to táhnou nahoru. Celkové dojmy spíše pozitivní. Škoda, že se autor nedržel na uzdě s tím rozsahem, aby kniha trochu lépe odsýpala.


Žádná chvíle není poslední
? - červenec 2020
Žádná chvíle není poslední 2018, Petr Heteša

Klasický Heteša - poněkud šovinistický hrdina (tentokrát ale překvapivě nedůvtipný) uprostřed masivního spiknutí, spousta hlášek, pěkných žen (které se hrdina pokouší sbalit) a akce. Už mi Hetešovi knihy začínají poněkud splývat, protože většina z nich je opravdu jak přes kopírák. Ale co naplat, Heteša umí psát velmi zábavně, takže i když už mám pocit, že již po několikáte čtu tu samou knihu, pořád se u toho bavím. Bohužel ale nechybí i další častý nešvar Hetešovi tvorby - nepovedený a uspěchaný konec, který je tentokrát opravdu hodně špatný a nelogický a za který musím jít s hodnocením hodně dolů. U mnoha Hetešových knih mi přijde, jako by autor měl dobrý námět, ale už jaksi netušil, kam chce příběh vlastně dovést.


Ďáblova obrazárna
? - červenec 2020
Ďáblova obrazárna 2017, Leonard Medek

Další dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.


Zima v Thonnierice
? - červenec 2018
Zima v Thonnierice 2018, Vladimír Šlechta

Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věci nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).


Společné chromozomy
? - červenec 2018
Společné chromozomy 2017, Jiří Wittek

Opravdu hodně nepovedený pokus o imitaci stylu Petra Heteši. Má to všechny propriety většiny hetešovek – bezradný hrdina, který se najednou ocitne uprostřed konspirace, prvky cyberpunku, femme fatale, hodně akce, humor (respektive pokusy o něj), ale vůbec to nefunguje. Příběh je směšně jednoduchý a sotva dává smysl, hrdinové bezvýrazní, prakticky nic nevíme o jejich charakterech, motivacích. Kniha obsahuje spoustu „balastního“ textu, zejména popisů a podivných úvodů do kapitol, důkladný editor by ji byl schopný bez problémů zkrátit o desítky stran. Autorův uspávací styl mě ubíjel a ke konci jsem již přeskakoval celé odstavce. Dočetl jsem to, ale těch 250 stran mi subjetivně přišlo jako dvojnásobek. Být to delší, tak bych se určitě nenamáhal to dočíst.


Padesát odstínů tymiánu
? - červenec 2018
Padesát odstínů tymiánu 2018, Zdenka Pšeničková

Sympatická kniha. Taková jednoduchá, s přímočarým příběhem a jednorozměrnými postavymi, svět je taky jenom hodně letmo načrtnutý, přitom bych se o něm rád dozvěděl více (jak funguje svět mimo království? Proč království dobrovolně zůstává ve středověku? Ví zbytek světa o čarodějích? Nevíme…). Ale je to napsané čtivě, rychle to uteče a hodně to zachraňuje humor. Ne že bych se při čtení nahlas smál, ale párkrát mě autorka pobavila. Celkově slušná oddechovka.


Zlato Arkony II
? - leden 2018
Zlato Arkony II 2013, Juraj Červenák


Válka s běsy
? - leden 2018
Válka s běsy 2006, Juraj Červenák


Krvavý oheň
? - leden 2018
Krvavý oheň 2005, Juraj Červenák


Ocelové žezlo
? - leden 2018
Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák


Zjizvená
? - leden 2018
Zjizvená 2011, Elizabeth Bear


Služebník temného boha
? - leden 2018
Služebník temného boha 2012, John Brown

No nevím, nic moc. Něco mi tam prostě chybělo, jako by to nemělo šťávu. Nedokázal jsem se do toho vůbec začíst, nebavilo mě to. Přitom fakt nevím proč, protože ten nápad není špatný, svět taky ne, hrdinové docela v pohodě. Ale prostě mi to nějak nefungovalo, vůbec to na mě nepůsobilo. Nejdřív jsem si říkal, ok, trochu nudnější úvod, to občas bývá, ale pak jsem byl v polovině a furt nuda. Nedočetl jsem to… Ale uvidím, až vyjde druhý díl, ještě tomu šanci dám, vysloveně špatné to není.


Květinová zkouška
? - leden 2018
Květinová zkouška 2010, Jay Lake


Rychlost temnoty
? - leden 2018
Rychlost temnoty 2007, Tracy Hickman


Stín Xel
? - leden 2018
Stín Xel'Nagů 2005, G. Mesta (pseudonym)


Křížová cesta
? - leden 2018
Křížová cesta 2005, Jeff Grubb


Rozdělení
? - leden 2018
Rozdělení 2006, Richard A. Knaak


Duše démona
? - leden 2018
Duše démona 2010, Richard A. Knaak


Studna věčnosti
? - leden 2018
Studna věčnosti 2005, Richard A. Knaak


Poslední strážce
? - leden 2018
Poslední strážce 2004, Jeff Grubb


Vládce klanů
? - leden 2018
Vládce klanů 2004, Christie Golden


Den draka
? - leden 2018
Den draka 2003, Richard A. Knaak


Libyjská suita
? - leden 2018
Libyjská suita 2008, Leonard Medek


Dobrodruh
? - leden 2018
Dobrodruh 2004, Leonard Medek


Soumrak
? - leden 2018
Soumrak 2011, Christie Golden

Důstojný závěr trilogie, přesto se musím přiznat, že jsem čekal trochu víc. Na můj vkus se tu totiž hodně mluví a málo koná. Nejde vysloveně říci, že by mi ty dlouhé rozhovory a lehce filosofické pasáže vadily (koneckonců byly i v předchozích dílech), jen jsem čekal, že konec trilogie bude více... epický, bombastický? Nevím... Každopádně konec (cca posledních 50 stran) je fakt výborný a musím se přiznat, že mi až vyhrkly slzy do očí :) Abych nějak zhodnotil celou trilogii: přes drobné mušky, kterými Sága Temných templářů trpí, jsem zatím nic lepšího z prostředí PC her asi nečetl.


Stínoví lovci
? - leden 2018
Stínoví lovci 2011, Christie Golden

Už Prvorození se četli skvěle. Natož pak Stínoví lovci, v nichž je snad všechno ještě lepší! Méně flashbacků, méně vaty, více akce. Navíc Christie Golden potvrdila, že postavy jsou její silnou stránkou - tady je to navíc vidět o to víc, že od knihy podle PC hry by propracované charaktery čekal málokdo. Zatím se tahle trilogie vyvíjí skvěle, tak doufám, že třetí díl bude pokračovat v kvalitativním růstu. Byla by škoda, kdyby to Christie nějak zazdila, protože dosavadní dva díly patří mezi nejlepší knihy podle PC hry, co jsem zatím četl (a nebylo jich málo)...


Prvorození
? - leden 2018
Prvorození 2011, Christie Golden

Přijde mi to jako takový prolog - úvod do většího dění, které na nás čeká v dalších dílech. Občas mi ten příběh přišel zbytečně roztahaný, určitě šel zpracovat i na menším počtu stran. To však neznamená, že Prvorození jsou špatná kniha - naopak (jinak bych ji nepřečetl za jediný den). Nejzajímavější mi přišli asi hlavní hrdinové - u knihy tohoto typu bych čekal nepříliš propracované figurky, ale zejména třeba R.M. má docela hloubku. Ještě štěstí, že další dva díly mi leží na poličce nad postelí, protože se vážně těším, až se začtu do dvojky. Ten příběh ještě ani pořádně nezačal a už mě chytnul...


Tanec ve stínech
? - leden 2018
Tanec ve stínech 2011, Alexej Pechov

Na konci první dílu to už vypadalo, že dvojka bude standartní putovací fantasy. Jenže není... První dvě třetiny se opět odehrávají ve městě, poslední třetina na cestě. Tudíž vlastně stejný model jako u jedničky, což ale vůbec nevadí. Proč měnit zaběhnuté pořádky, když stále mají co nabídnout? Navíc když to znamená, že Tanec ve stínech patří mezi nejlepší klasické fantasy poslední doby. Knihu táhnou zejména sympatické postavy a humor, kterého je zde vážně hodně (možná občas až příliš), příjemný je také rozsah - na kl. fantasy docela malý - takže příběh pěkně odsýpá bez sebemenšího klopýtnutí. Jak jsem řekl - oproti prvnímu dílu žádný posun, mě to však nevadí ani v nejmenším. Těším se na ukončení trilogie.


Vyhlídka na věčnost
? - leden 2018
Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

Možná trochu horší než geniální Stroncium (které já osobně považuji za vrchol Kulhánkovy tvorby), pořád ale o několik tříd lepší než přeceňovaný Noční klub (který jsem ani nedočetl). Hlavně ten dlouhý (přes 120 stran) "pekelný" flashback uprostřed je výborná část, závěr je taky skvělý (hlavně díky panovi L - výtečná postava). Zápory snad skoro nejsou, snad jen - narozdíl od bezchybného Stroncia, které bylo jízdou od začátku do konce - mi tady chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetl (cca 100 stran). Hlavní hrdina mi taky přijde horší - to ale kompenzují vedlejší postavy. Jinak je to ale neuvěřitelná jízda - přesně jak jsem od Kulhánka čekal.


Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům
? - leden 2018
Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům 2011, Michael Bronec

Dvě excelentní povídky, řada nadprůměrných, jedna průměrná (paradoxně vítězná) a jen jedna podprůměrná povídka - to je více než vynikající bilance na soutěžní sborník. Povídky Žlebka a Matouškové mě dostaly a až na závěrečný text Radovana Kolbaby zde není jediná, která by mě nějak neoslovila, minula. Závěrečný teoretický text Leonarda Medka má také svou kvalitu a narozdíl od loňské práce o upírech mě i zaujal (hlavně si dovedu představit, že napsat něco takového, to už chce sakra velký přehled). Kdybych měl letošní ročník porovnat s loňským (který jsem ani nedočetl), tenhle je o několik tříd lepší. 85%


Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války
? - leden 2018
Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války 2011, Jan Dobiáš

Autorův styl psaní mi sedl, humor také (i když za břicho jsem se nepopadal). Musím však souhlasit se snopem, že anotace je naprosto mimo. Postavy jsou sympatické, celkem jsem si je oblíbil, nějaká hloubka se jim však (až na jednu, dvě vyjímky) vyhýbá širokým obloukem. Příběh je vcelku prostý, trochu zbytečně roztříštěný - normálně rychlé střídání dvou dějových linií zvyšuje čtivost textu, zde je však spíše na škodu. A zase tak zajímavý ten příběh taky není. A nějaká slova o hádance, střípcích a detailech, to už mi vyloženě přijde, že autor anotace dělal z knihy něco, čím není. A čím tedy je? Klasickou fantasy, čtivou, zábavnou a trochu jinak podanou, stále však především klasickou fantasy. Abych to shrnul - příběh slabý, hrdinové sympatičtí, Dobiášův styl psaní výborný. Nakonec mám z knihy celkem dobrý dojem, i když bůhvíjak na větvi z ní taky nejsem. 70%


Příchod noci
? - leden 2018
Příchod noci 1993, Isaac Asimov

Popravdě ani nevím, proč jsem si tuhle knihu kupoval, scifi tohoto typu normálně moc nemusím. A kdybych si nejdřív přečetl kometáře tady nebo na Legii, ani bych se na ni v regálu nepodíval. Každopádně o to víc jsem překvapen, jak se mi Příchod noci líbil. Postavy jsou sympatické, nápad docela zajímavý a líčení světa po zatmění taky docela uvěřitelné (i když O. Neff to ve své Tmě podle mě zvládl o něco lépe - byť jsou ty dvě knihy jen těžko porovnatelné, především díky rozdílnému charakteru katastrofy). Problém jsem však měl s prostřední částí, které trochu chybí spád, ten příběh přešlapuje na místě. Navíc mě docela překvapilo, že postavy občas hovoří o soumraku nebo svítaní, přestože mají v podstatě permanentní den. Nicméně - nevím, jaká je povídka, nečetl jsem ji, tahle kniha mě však velmi bavila. 75%


První v boji
? - leden 2018
První v boji 2011, David Sherman

Velmi dobrá military sci-fi. Prvních cca sto padesát stran je jen tisíckrát převařený základní výcvik, autoři jej však dokáží podat docela zábavně. Především postavy jsou velmi sympatické, oblíbil jsem si je již na začátku. Poté sice ještě hodně dlouho trvalo, než jsem se dočkal první akce, ale čekání stálo zato. Opět velmi čtivě podaná, dynamická, autorské duo si rozhodně nebralo servítky - což je vlastně samozřejmost, ještě jsem nečetl military scifi, ve které by se autoři nějak cenzurovali :) Celkově vzato se nejedná o žádné převratné dílo, na pokračování se však celkem těším - ještě štěstí, že mi leží na nočním stolku :) 75% Edit po měsíci a půl: Druhý díl jsem ani nedočetl, fakt neuvěřitelný, jak je možné se propadnout s kvalitou...


Mrtví muži netančí
? - leden 2018
Mrtví muži netančí 2011, M. Linc (pseudonym)

Čekal jsem od téhle knihy hodně, opravdu hodně, výsledek mě však zklamal jako již dlouho nic. Příběh na stokrát obehrané téma "o cestě tam a zase zpátky" mě nijak nezaujal. Osud hrdinů mi byl celkem lhostejný, ačkoliv je autor docela solidně vykreslil, jak jejich charaktery, tak minulost (flashbacky do jejich minulosti jsou dost dlouhé, možná až příliš). Vůbec celkově mě tahle kniha nechala chladným, dočetl jsem ji a řekl si "hmm, dobrý..." s tím, že za pár dní mi vyšumí z hlavy. Prostě když to srovnám se Stínem černého hvozdu, tak obrovské zklamání... Proč tři hvězdy, když jsem to tu takhle sepsul? Linc dokázal skvěle vykreslit atmosféru hvozdu i les samotný, což částečně všechny zápory vynahradí. Ale vážně jen částečně... Edit: Tak po pokusu o druhé čtení snižuji na dvě hvězdy, sorry. Opravdu nuda a proti Stínu černého hvozdu, který mě bavil i podruhé, hodně velký propad.


Dědičné právo
? - leden 2018
Dědičné právo 2011, Richard A. Knaak

Obrovské zklamání, po kterém už od Knaaka vážně nebudu nic čekat. Hlavní hrdina je vysloveně nesympatický venkovský balík, který hovoří otravnou nespisovnou mluvou (o některých jeho nelogických myšlenkových pochodech se radši ani nebudu zmiňovat), vedlejší postavy jsou taky dost nevýrazné (jejich osud mě nechával zcela chladným). Příběh je vlastně obyčejná road story, plná šíleně předvídatelných zvratů, postrádá jakýkoli náboj nebo atmosféru. Pointu odhalíte asi tak po první třetině (spíš dřív). Prostě miliontá variace na téma "skupina hrdinů putuje změnit svět". Subjektivně mám pocit, že ta kniha má nejmíň 500 stran, protože takhle se vlekla. Druhý díl už snad ani nebudu kupovat...


1 ...