Stromm komentáře u knih

Mám z toho dost rozporuplný pocity. Úvod je vyloženě navnazující, pak to ale začne dost ujíždět především v té moderní dějové linii. Tak pořád čtete a čtete, na konci to do sebe teda celkem pěkně zapadne, ale stejně se nevyhnete pocitu, jestli se tohle téma nedalo odvyprávět trochu jinak. Závěr byl dost vláčnej. Takže s tím hodnocením to za mě bude někde kolem středu.

10.05.2023

Celkem nesourodá směska, ale nic tam není vyloženě slabýho. Za mě vedou Údolí ztracených, Soudcův dům, Příběh ze školy a Žluté znamení, pro odlehčení pak Přízračný koráb. Jednotlivé povídky jsou skvěle doplněny informacemi o autorech a souvislostech v rámci žánru.

14.10.2022

Moje druhá dánovka, když jsem se po o dost lepším Rudém kapitánovi rozhodl začít od začátku, ale... start je to nic moc, hlavně to ústřední duo mně přijde jako poněkud stereotypní, polovina času na scéně jsou u nich popisky kolik toho kde vypili a kolik bab se jim samo vrhlo do náruče. Samotný vyšetřování není až tak zajímavý, proto to tím víc bije do očí. S Dánem to zkusím i dál, ale nebude to bez jistýho váhání.

4 14.10.2022

Nakonec teda celkem slabota, příběh je odhadnutelnej, chybí v tom nějaký větší napětí a to vyprávění dětskýma očima z toho dělá takovou zdlouhavou limonádu. Asi je to tím geografickým odstupem, ale prostě mě to neoslovilo. Nic moc forma tady zabila jinak velice závažnej a slibnej obsah, nic víc, nic míň.

1 15.06.2022

I když je to z převážný části propálený filmovýma zpracováníma, která jsem viděl ne jednou, pořád je to pěkná horrorová jízda, jen co je pravda. Hlavně jsem zvědavej na další části, ty filmový stály za prd, tak tady snad nemůžu být zklamanej.

27.04.2022

Po poměrně slabým Marcovi tohle byla zase jednou plnokrevná jízda s pečlivým vyšetřováním a zajímavým námětem, kde všechno někam vede a konec opět jednou stál za to. Tohle jsem si užil, i to prostředí bylo pěkně neokoukané, byť trochu už jsme něco podobného zažili u Vzkazu v lahvi. Palec nahoru.

Tohle mně teda vůbec nesedlo, únosce je totální asociální ťunťa a jeho nucená spolubydlící zase afektovaná přemoudřelá blbka, z jejíchž hystericky ražených mouder se o mě místy pokoušely mrákoty. A hodiny a hodiny pak číst, jak se tihle dva exoti vzájemně popotahují kvůli svým pomateným myslím a jeden druhýmu nadávají do podivínů, to je z mýho pohledu až příliš surrealistický kafe. Kniha má jen dva plusy - celkem kulantní začátek a poměrně mrazivý úplný závěr, ale ta tuna pseudofilozofování mezi tím, tak to teda za mě ne děkuji.

2 01.04.2022

Takový nadčasový příběh, barvitý jazyk a především z toho dýchá dobová atmosféra časů dávno minulých. Je to ale kniha pro náročnější čtenáře, žádná oddychovka.

5 12.02.2022

Několik celkem banálních zápletek propojených do spletitého příběhu - a všechno dohromady to dává jeden perfektní příběh, z něhož je radost číst každou jednu stránku. Prostě krása, Hailey ukázal, že má pořádný vypravěčský talent.

13 11.12.2021

Je to dobré jenom v několika pasážích, celkově moc průhledné a takové přeslazené. Chybí tomu temnější tóny a závěr je už hodně mimo. Snad budu s dalšími díly autora spokojenější.

2 11.12.2021

Dvě třetiny perfektní, ale ta poslední... hlavu jsem si mohl ukroutit. Russell asi musel dostat lopatou po hlavě... já si tak aspoň připadal. Nedávalo to smysl, škoda to dál rozvádět.

3 30.10.2019

Úžasné dílo, naplno ukazující, jak krutě se západní prokumunistická inteligence spletla, a také plně dosvědčující, že obě totalitní ideologie se lišily pouze v detailech. Původně přesvědčená komunistka naprosto ztratila iluze a mohla tedy vše vylíčit na rovinu a bez autocenzury. Povinnost pro všechny nadšence pro historii 20. století a především pro ty, kdo tvrdě odsuzují nacismus, komunismus je jim ale přitom sympatický. A vůbec kniha pro všechny, kdo mají sklon k nekritickým postojům a vidí svět černobíle.

1 14.04.2014

Když nebudeme trvat na objektivitě a naopak budeme naprostou subjektivitu autora považovat za výhodu, bude pro nás Tažení v Rusku 1941 - 1945 dechberoucím zážitkem. Autor si sice nejspíše leccos poupravil a má sklony k idealizování, kniha je však velice poutavá a o vojenském životě pojednává strhujícím způsobem, kdy i negativně naladěný čtenář musí uznat, že Degrelle a jeho muži byli opravdu tak stateční a odhodlaní, že by se tyto paměti mohly používat jako povinná četba pro vojáky světových armád. A to i přesto, že bojovali z historického hlediska na té nesprávné straně. Zápory knihy: přílišné množství popisu krajiny, nekritický postoj k nacistům a nacismu a despekt pro nepřátele. Ale na výpověď člena Waffen-SS nic překvapujícího a v mnohem menší míře, než by čtenář čekal.

6 14.04.2014

Klaus Mann sice píše poměrně poutavě, ale jeho černobílé vidění světa, sklon k lamentování a přehánění a místy až zarážející naivita bohužel knihu celkově o několik tříd sráží. Někdy je lépe, když se autor věnuje raději fikci a nesnaží se vehementně vyjadřovat vlastní názory k reálným událostem. Autorův sklon k agitátorství a persvazi čtenářů nepovažuji za vhodný k tomu, jak referovat o dějinných událostech, byť z vlastního pohledu. Někomu takový přístup možná nevadí, já jsem na podobné postupy poměrně háklivý. Co je naprosto zarážející, je fakt, že na mě střízlivěji a objektivněji působily paměti Léona Degrella, byť ty mají také jisté nedostatky. Mnohem stravitelnější formou podává o obdobných událostech svědectví například Margarete Buber-Neumannová v knize Zajatkyní Stalina i Hitlera.

14.04.2014