La Loba
Alan Russell
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307510/bmid_la-loba-ZCl-307510.jpg
4
271
109
V rozmezí tří let se v hlubinách zmrzlé Aljašky ztratí dvě mladé ženy. Tváří v tvář nehostinné krajině je ruka zákona liknavá a nedůsledná, ale sewardský seržant Hamilton a Greg Martin, manžel první zmizelé, mezi oběma případy vidí jasnou spojitost. Společně jdou po stopách tajemného Grizzlyho Adamse, drsného zálesáka skrývajícího se v divočině. Mezitím se Nina, druhá žena násilím držená v pustině, připravuje na největší klání svého života, v němž zvítězit znamená přežít. Z hlavního proudu žánrové literatury tento thriller vyděluje prostředí Aljašky, v níž se snoubí nedotčenost přírody s extrémní izolovaností. Americký stát s nejnižší hustotou zalidnění se stává jedním z protagonistů příběhu a kromě zábavy tak čtenáři poskytuje i řadu fascinujících reálií.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , Kniha ZlínOriginální název:
A Cold War , 2015
více info...
Přidat komentář
Jádro zápletky patří mezi cca tři nejčastější v tomto žánru a zápletka jako taková je děravá jak řešeto. Zajímavé na knize ale je líčení života na Aljašce a všelijaké ty trapperské pozoruhodnosti. Díky tomu si ji nejspíš budu pamatovat mnohem spíš než jiné i zdařilejší kousky z tohoto žánru. Konec překvapil přestože byl svým způsobem předvídatelný. Ale nevím proč jsem od knihy čekala něco sofistikovanějšího než zrovna tohle - asi že kvůli tomu polárnímu prostředí jsem podvědomě knihu řadila po bok Simmonsova Terroru, což byl můj naprostý omyl.
Vyslechnuto jako audio, které bylo velmi vydařené hlavně kvůli podání Mattvyeda. Nevylučuji, že číst to klasicky, hodnotila bych to hůř...
Pro mě tohle bylo skvělé počteníčko, u kterého jsem si fakt lebedil :))). Většina komentářů tady sice kritizuje závěr knihy, ale já jsem byl spokojený. Jako jo, mohlo to skončit jinak, jenomže to by musel knihu napsat někdo jiný. Takže asi tak. Howgh! :)
by som rád spoznal toho vydavateľa, ktorý dovolil, aby Russell túto skvelo rozbehnutú knihu nakoniec tak zmrvil...
Škoda, že děj nekončil záchranou Niny. Bylo by to na pět hvězd.
Další kapitoly byly nadbytečné, celkově rozředily ten mrazivý pocit z děje. Psychologie postav a naprostá absence empatie vás připraví o veškerou naději. Krásná, drsná příroda Aljašky vám vezme dech.
(SPOILER)
Tohle bylo hodně obtížné hodnocení.
Souhlasím s ostatními tady: nebýt těch posledních cca 4 kapitol, tak by to bylo na jasných 100 %. Postavy byly výborně vykreslené, Nina mi na záčátku připadala jako rozmazlená fouňa, ale pak si to u mě spravila, úplně jsem cítila to zoufalství a hrůzu a na úteku jsem jí celým srdcem fandila.
Tak proč si, prokrista, autor pokazil takovou snůškou nesmyslů na konec? Z Niny se stal neohrožený Zorro mstitel s vlčí maskou :-D - wtf?? :-D. No a ten překombinovaný Greg na konci ... no prostě 100 % si to díky tomuto nezaslouží.
Skvělá kniha, trochu psycho triller, trochu survival...a hodně zoufalosti a bezmoci. Kniha která přes svůj nezvratně nutný konec nepůsobí kýčovitě, ale realisticky.
(SPOILER)
U téhle knihy mám trochu problém s úplným začátkem, zkoušel jsem ji začít poslouchat asi natřikrát a pokaždé mě odradily ty verše. Nakonec jsem je prostě přeskočil a o nic jsem nepřišel, stejně se v knize opakovaly ještě tolikrát, až to bylo fakt otravné a stálo ji to min půl hvězdy.
Jinak zajímavá thriller na zimné období, uvěřitelní hrdinové, zajímavá zápletka i rozuzlení. A v neposlední řadě ta příroda.
Jen ten konec mi nějak nesedl, resp. po návratu mi to přišlo trochu rozplizlé a překombinované, takže na plný počet to není. Ale nebýt těch veršů, uvažoval bych nad tím.
Tento thriller, odohrávajúci sa na mrazivom území Aljašky, som plánovala prečítať už dlhšiu dobu. Takže v rámci vianočnej výzvy mojej čitateľskej skupiny - "Kniha, ktorá má na obálke lesné zviera" - predstavovala La Loba jasnú voľbu.
A bolo to vskutku napínavé čítanie.
Na jednej strane príbeh unesenej Niny a jej zúfalý boj o prežitie. Na druhej strane vytrvalá pátračka seržanta Hamiltona a Grega Martina, manžela Elesy, ktorá zmizla dávnejšie za podobných okolností.
Pre mňa najsilnejšia časť knižky bola práve tá, počas únosu. Moc ma bavilo prostredie nehostinnej Aljašky, primitívne podmienky prežitia, Ninino "prepojenie" s Elesou.
Scény "po" mohol pokojne autor vypustiť. Teda to som si hovorila až po záver, ktorý bol až nad mieru šokujúci...
Na 5 hviezdičiek to nebolo.
Knižka však za prečítanie určite stojí.
P.S.: Kto by si chcel prečítať skutočne výnimočný príbeh, odohrávajúci sa v podobnom prostredí, odporúčam knižku od Stef Penney - Vlčí něha.
Co to bylo? Vůbec jsem nevěděla jak knihu po přečtení ohodnotit ... Mínus sedm posledních kapitol bych dala jasných 5*. Říkala jsem si, co asi tak se bude dít dál a bylo mi jasné, že konec se mi nebude líbit. No stalo se. Více překombinovaný jsem snad nikdy nečetla a ubírám za něj 2* ..... taková škoda :o(
Překvapila mě přímá dějová linka i popis přírody a postav - vše bylo tak surové a syrové, jednoduché a účelné, tak prvotní. Potud krása. Aljaškou to mělo skončit. Bohužel přišel překombinovaný, k neuvěření překvapivý konec…a bylo po kráse.
Silné čtení.
Po knihách Davida Vanna a Dany Stabenow mě Aljaška vylíčená ve světle krutého a nelítostného prostředí nepřekvapila; krásná ano, ale nemilosrdně spravedlivá a k lidskému osudu netečná. A to se týká nejen přírody, ale do jisté míry i lidí. Jako ztělesnění té přírodní krutosti vidím postavu Mattvyeda, člověka, který jako by se zbavil veškerého civilizačního nátěru a dělá jen to, jak mu velí přírodní instinkty, bez slitování, bez empatie, zato racionálně, vše děláme pro přežití, na soucit nebo cit není místo, když zabíjíme, tak jen z nutnosti.
Boj s touhle krutou přírodní filosofií, musela Nina podstoupit, nic jiného jí nezbývalo, byla vedená stejnou touhou přežít, o to víc tento zápas fascinoval.
A samozřejmě nádherná, byť studená a lhostejná aljašská příroda, když se ji člověk naučí znát a pochopí ji, má šanci zvítězit… Ať už to byl Mattvyed, Nina, anebo i v pasti uvězněná vlčice. A síla ženy, která bojuje nejen za sebe, ale i za své děti; ne nadarmo je zde symbolem síly a touhy po svobodě vlčice, nikoliv vlk.
Závěr překvapil jen částečně; vzhledem k tomu, že autor v úvodu knihu věnoval „těm, kteří na podzemní železnici pracovali v 19. století a těm kteří na ní pracují dodnes“, bylo zřejmé, že téma zápasu o svobodu, které prostupuje knihou od samého začátku, bude mít nakonec širší vyústění. Odkaz v textu na Harriet Tubmanovou mi připomněl mou oblíbenou knížku z dětství „Dráha na svobodu“ Hildegady Hoyt Swift, už od dětství jsem měla povědomí o legendární dráze - železnici na svobodu pro jižanské otroky, takže mě závěrečné vyústění knihy tolik nepřekvapilo. Je fakt, že pro našince to asi není nijak známé nebo závažné téma, zvlášť ten přesah do současnosti.
A poslední zvrat? Buď to beru jako přehnanou snahu o ještě překvapivější pointu, která mě moc nebere, nebo i zde je možné vidět určité vyústění, že ať je příroda sebenemilosrdnější, lež, klam a mamon najdeme spíš v civilizaci než v přírodě.
Váhala jsem nad hodnocením, nakonec přece jen nejvyšší, až na pár výhrad na mě kniha nesmírně zapůsobila, dost jsem o celém příběhu a motivech jednotlivých postav přemýšlela. Vyzdvihuji ještě výborný překlad.
*
„Než přijela na Aljašku, byla vždycky pánem situace. Měla svůj život pevně v rukou, nebo jí to aspoň tak připadalo. Teď s námahou dokázala přežít jediný den. Tady a za těchto okolností dokonce ani nebyla na vrcholu potravinového řetězce. Ta myšlenka ji děsila. Vůbec nebyla ve svém živlu. V prostředí, kde každý chybný krok znamenal smrt, si připadala velice zranitelná.“
Tohle mohla být tak skvělá knížka, jenže...
Když opomenu ten zcela šílený konec (autor musí vědět, kdy příběh skončit), tak nápad to mělo skvělý - Aljaška, odlehlé místo, množství zajímavých informací o přírodě a přežití. Ale náboj byl tak nějak opačný, než měl být - s padouchem se dalo sympatizovat, hlavní hrdinka byla vcelku otravná, o 'sestřičce' radši pomlčím a vyšetřovatel byl praktick zcela postradatelný. Bohužel no..
Rihatama napsala velmi výstižný komentář. Kniha má velmi chytlavý a napínavý děj, leč závěr v duchu amerických trillerů, zbytečně připlácnuto něco navíc, co celý příběh posunulo k lehčí literatuře, škoda.
Celý příběh na mě působil opravdu mrazivě. Ne jen tím, že se odehrává na Aljašce, ale i tím dějem. Byla jsem napnutá ,vyděšená, znechucená i překvapená. Moc se mi to líbilo.
Russell oživil starou indiánskou legendu o ženské síle a propojil ji s divokou přírodou mrazivé, nemilosrdné Aljašky. V úvodu knihy jsem byla spíše skeptická, jak dlouho mě takhle pohádka o Popelce může bavit. Příběh však postupně nabral na naléhavosti a intenzitě chladného dramatu, jakým se vyznačují kvalitní survival romány. Závěr knihy je skutečně "trochu" nečekaný, nadto možnosti a schopnosti přerozené mstitelky se mi jevily spíš nereálné. Ale proč ne? Jako pohádka to začalo i skončilo... Mimochodem, znáte své totemové zvíře?
La Loba si ma získala hneď od začiatku hlavne svojimi autentickými opismi krásnej a nespútanej Aljašky. Neviem, ale mala som pocit, že autor všetky dominanty, či vrtochy tejto krajiny pozná veľmi dôverne. Úžasne sa mu podarilo zachytiť kontrast spočívajúci v spôsobe života v drsnej a mrazivej pustatine, kde je to najdôležitejšie mať vždy zabezpečenú obživu a aké také teplo, čo je naopak v modernej civilizácii automatický považované ako samozrejmosť.
Rovnako drsný a temný je aj samotný príbeh s dobre vyprofilovanými postavami, kde sa dokonca priznám, že zo začiatku som aj trochu sympatizovala s hlavným zaporákom. Stále som však viac vnímala skôr atmosféru a opísané prostredie, ako samotnú zápletku.
Môj celkový dojem, tak ako aj iným čitateľom tu na DB, pokazil až záver, ktorý pôsobí dosť nekompaktne v súlade s predchádzajúcou cca trištvrtinou knihy.
Kráska a zvíře, resp. princezna a neandrtálec a dále mstitelka a psychopat. Další z "thrillerů" pro ženy s nelogickým škobrtavým dějem, hromadou zbytečných vycpávek, nereálnými postavami a křečovitými jakože-zvraty. Atraktivní prostředí Aljašky to samo o sobě rozhodně nezachrání.
„Napadlo vás někdy, jestli za sebou zlo zanechává stopu?“
Z tej zimy mi tuhla krv v žilách a z Mattvyeda mi behali zimomriavky po celom tele...
'Hviezdičku' uberám, pretože po odhalení na konci vlastne neviem, čo sa stalo s havkami...
'V slunci půlnočním muž někdy spáchá čin podivný, když o zlato se rve. Tajemné zkazky zní na stezkách polárních, z nichž v žilách tuhne krev.'
La Loba
Autor napsal detektivní příběh z mrazivého prostředí rozsáhlého území Aljašky. Ponořila jsem se do tragického osudu unesené Niny, vytržené z lehkého moderního prostředí do tvrdé reality mrazivé divočiny. K zachování života a přežití jí pomohly zápisky předchozí oběti. Podařilo se jí uprchnout a "vypořádala" se se svým trýznitelem. Závěr příběhu už byl trochu slabší, stala se z ním neohrožená zachránkyně žen, ba i "prokoukla" nekalé úmysly svého přítele. Popis drsné Aljašky se mi líbil.