Sněžková komentáře u knih

Krásná kniha o krásném člověku.
Mám moc ráda DJC a pana Čepelku pro schopnost podat často i nepříjemné věci příjemným tónem. Moc se mi líbí jeho styl vyjadřování.

5 14.09.2018

Je mi smutno, když vím, že o Graciánovi a Mefistofelovi už si nikdy nic nepřečtu, měli potenciál...
Poslední knížka pana Pratchetta... Chvílemi temná, chvílemi poučná, pro mě stejně dobrá jako byly všechny ostatní. Je těžké být kritická k autorovi, kterého milujete. S bohy, sire Terry!

7 20.08.2018

Pan Páral má pro mě kouzlo. Jeho příběhy se čtou hladce, slova kloužou jako užovky v mokré trávě.
Příběh Agaly, planety, která je schopna nabídnout úplně všechno a taky úplně všechno vzít, je sice trochu scifárna, ale ukazuje, co všechno jsou lidé schopni udělat. Ať už v tom dobrém nebo ve zlém. A taky dokazuje, že lidstvo je sice zkažené, ale když je potřeba, semkne se a vytrvá.

3 30.07.2018

Tenhle člověk má neuvěřitelný cit pro jazyk a je schopen s ním pracovat tak, že mě při čtení občas zamrazilo...

3 17.06.2018

Kniha pro každého tvora, který má v krvi alepoň trochu sarkasmu a dokáže se zasmát (nehen) sám sobě. I když vznikala už dávno, mnohá hesla jsou aktuální a ještě dlouho budou.
Díky tomu, že je to „slovníkové“ vydání, od A do Z, není potřeba číst knihu postupně. Stačí zkrátka někde otevřít a věřte mi, že se od ní hned tak neodtrhnete.

2 31.05.2018

Mrzí mě to, ale musím označit knihu za průměrnou. Nejsem si jistá, zda je to tím, že znám severské mýty z Eddy nebo zda šlo o divný překlad.
Na druhou stranu vysekávám Neilu Gaimanovi poklonu za to, že dokázal z trochu zmatených, pro Čechy jazykově složitých a roztržitých básní napsat příběhy, které mají hlavu i patu a netápe se v nich právě tak, jako v Eddě.

31.05.2018

Kniha napsaná zcela s citem a obdivem k Terrymu Pratchettovi. Komplexní rozbor Zeměplošských knih od člověka, který je četl a má k nim vztah. Stejně jako k autorovi.
Člověk, který nikdy od pana Pratchetta nic nečetl, bude asi ztracen po několika prvních větách, ale mně se tato kniha líbila moc. Nejedná se o zaslepenou chválu toho, co Terry Pratchett stvořil, ale o názor člověka, který jeho knihy četl a udělal si o nich svůj obrázek.
Některé kapitoly mě velice bavily, jiné zasmušily a rozesmutnily, ale takový je život. A hlavně - želva stále kráčí dál, i když s námi pan Pratchett už není.
Takže - až bude příště Ručníkový den, vzpomeňme i na šeříky. Je vtipné, že tak obyčejné datum, jako je 25.5., každoročně spojí dohromady tolik fanoušků Stopaře i Zeměplochy.

6 31.05.2018

V této knize mě Tonička opravdu nadchla. Ano, měla co dělat, aby se srovnala jak sama se sebou, tak se Zimodějem, ale zvládla to opět mistrně. A musím říci, že je to pro mě zatím asi nejlepší Fíglovská knížka. Nechám se překvapit, co bude v těch dalších.

2 28.03.2018

Druhá kniha pana Pratchetta, se kterou jsem měla problém. Tou první byla kniha Dámy a pánové, která se mi zdála neuvěřitelně roztahaná. Ale Obléknu si půlnoc na mě působila jako Kladivo na čarodějnice. Hned chvíli po začátku se Tonička dostane do situace, kterou bych od pana Pratchetta zrovna nečekala. Fakt ošklivá situace. A to bylo poprvé, kdy jsem přemýšlela, zda má cenu knížku číst. Ale Tonička a Fíglové jsou podle mě skvělí, tak jsem vytrvala. Pocit bezmoci a omezenosti lidí, který znám z Kladiva, se během Půlnoci ještě jednou vrátil. Ale děj byl na druhou stranu výborný, jen jsou témata, na která jsem asi citlivější a nečekala bych je od tohoto autora.
Nakonec Fíglové opět nezklamali, u psí nohy, a dávám jim 4 z 5. A překvapil mě návrat jedné z postav z počátku Zeměplošské série, ale nebudu říkat které, přečtěte si to sami.
V pořadníku na mě ještě čeká Pastýřská koruna, tak uvidíme, jak to s Toničkou bude ještě dál. Rozhodně jí držím palce.

2 28.03.2018

Pány Grossmanna a Šimka mám ráda pro jejich úžasně jednoduchý a přitom inteligentní humor. Ano, občas mi lezou na nervy přeháněním, ale kdo nepřehání. Povídky znám z Návštěvních dnů ze staré audikazety, takže když na mě knížka koukala z knihobudky, neváhala jsem a ihned ji ukořistila.
Exkurze do ZOO u mě jednoznačně vede, hlášky jako: „Nadechni se, Milovský, to je krajta!“ nebo „17:05 je tu hroch“ už asi patří do klasiky.
Jak už ale psal Kmenicka komentář trochu níže, trochu mě mrzí, že je neustále oslavován pionýr, ROH, budování - holt, nedá se svítit. Na humoru to ale neubere ani kapku.

4 08.03.2018

Co o knížce říct? Ptáci, to je klasika. Ale co ty další? Alibi se mi moc líbilo. Ale vyhrává Jabloň. Na plné čáře. Dokázala bych si představit tuto povídku jako krátkometrážní film. Myslím, že by byla ještě magičtější a temnější, než celosvětově známí Ptáci.

3 11.02.2018

Další z knih, která nejen, že je vtipná, ale taky se v ní něco dozvíte. Ano, byla jedna část, která mě nudila. Ale pro lidi, kteří se rozhodují, zda psát nebo ne, je to další možnost, jak si zrekapitulovat svá literární rozhodnutí. Podle mého je nejcennější rada, že chceš-li, prostě se do psaní máš dát. Chytit se ho jako buldok a nepustit. Pracovat na sobě. Nevzdávat se svého snu. Prý jen stačí chtít...

4 11.02.2018

Do této knihy jsem se zamilovala. Je to náhodný nález z Knihobudky a už tam knihu nevrátím.
Hlavní hrdina je vlastně zcela průměrný mladík, který chce v životě dosáhnout alespoň toho, že ho bude milovat děvče jeho snů. Ne, to není málo. Je to nadlidský úkol. A zvláště tehdy, má-li tak bujnou fantazii.
Sbírka rozmanitosti lidských povah, životních drobností a neuvěřitelného humoru. Knížka vhodná na konec prázdnin, ve kterém se vlastně i odehrává. Horko, koupaliště, hormony a nelehký úkol spasit romantický svět ve svém vlastním těle.

2 18.01.2018

Nemohu než opět dát plný počet. Absurdnosti pokračující po prvním díle knihy se stupňují. Marvin je depresivní čím dál víc. Zafod tápe, Artur je Britem do morku kostí a Ford? Ford na všechno ke konci už jen nechápavě zírá...
Čtu tuto knihu po několikáté a budu se k ní opět ráda vracet.

„Život, co vy víte o životě...“
Výborná kniha. Čtetla jsem ji už několikrát, ale letos znovu, protože jsem ji dostala k Vánocům od kamaráda z práce. Jako by tušil, že můj Stopař skončil asi před patnácti lety v kufru spolužačky, která si ho odvezla do Ameriky a už tam zůstala i s knihou.
Artur je úžasný. Přesně ten typ mě, když se ráno vzbudím. Jenže on tak funguje celý den. A má rád čaj. Zafod - typický sebestředný blondýn (blondýni prominou), akorát že má dvě hlavy. Trillian, krásná a inteligentní, vražedná kombinace. Ford? Kamarád do nepohody, který přesně ví, kde má svůj ručník, prostě frúd. No a Marvin, prototyp robota s lidskou osobností... škoda, že zrovna depresivní.
Občas se ráno koukám z okna od umývadla, jestli náhodou neuvidím bagr. Něco z té knihy ve mně prostě zůstalo už od prvního přečteníí před těmi patnácti lety. Garfield hlásí, že nesnáší pondělky. Já jsem přesvědčená, že pondělí jsou strašná, ale na čtvrtky by si měl člověk obzvlášť dávat pozor. A vždycky mít po ruce svůj osobní ručník...

9 11.01.2018

Knížka mě nebavila. Je napsána zajímavým způsobem přemýšlení jedenáctiletého kluka, ale příběh ani doba mi nic neříkají.

28.11.2017

Další úžasná knížka o Zemi pod vlnami, o Fíglech, o životě na Křídě i v horách a o tom, že život je někdy docela jiný, když se na něj kouknete z jiného úhlu pohledu. Třeba ze hřbetu koně. Který tak trochu vypadá jako kůň, ale vlastně se jedná o jeho podstatu...

2 20.11.2017

Další fantastická kniha páně Pratchetta, dej mu Smrť správně ohoblovanou houpačku ve své říši.
Fíglům jsem se docela dlouho vyhýbala, protože Patricij je prostě Patricij a Hlídka Hlídka. Ale Tonička - a její úžasný pohled na svět - neměla být odstrkována tak dlouho. A její pánev taky ne.
Další ze skvělých zeměplošských příběhů. Kelda, Roland, Králka a hlavně pokřik „Kristusmaríjá!“. To všechno mě dostalo opět do kolen a smála jsem se v autobusu i v metru jako blázen. A bylo mi úplně jedno, že se na mě spolucestující jako na toho blázna opravdu koukají. Už pokračuju Kloboukem s oblohou a Zimoděj se mi rýsuje pod vánočním stromem stejně jako naděje, že pan Pratchett neupadne v zapomnění. To by totiž svět skončil.

2 07.11.2017

Fantastická snůška blábolů. Ale proč si je nepřečíst, že?

6 23.10.2017

Nebyla to tak špatná knížka. Trvalo docela dost dlouho, než se začalo něco dít a nedivím se, že mnoho čtenářů přirovnává Jema Merlyna k Heathcliffovi. Oba jsou takové nešťastné, nabubřelé a samorostlé povahy.
Ano, příběh zajímavý, farář mi přišel dokonale zapadající do celého kontextu, ale jeho role nebyla od začátku zcela jasná. A permanentně vystresovaná teta Patience mě začala štvát už po několika stranách, které jsem o ní přečetla.
Celkem mě to bavilo, ale vracet se k této knize nebudu, přišla mi jednoduchá a celkově nijak moc záživná.

2 22.10.2017