Měsíc nad sídlištěm

19.12.2023

Tak já se snad na starý kolena dám ještě na poezii!
Nalákal mě název, páč jsem ujetá na paneláky a autor byl zárukou i nějaké té srandy. Ale to jsem ještě netušila, jak moc úžasně si umí hrát se slovy a významy, no prostě básník:

...za plyšovej drát...

...když leze nebem fosforovej rohlík a svítí hlava nehlava...

...tvé oči, párek guillotin, mě setnou svými víčky...

...plní pokoj nepokojem...

...když se k sobě vlci tulí,
levý voní levandulí,
pravý voní pravandulí.
Spí a spí a spí. ...

...gramotný lidi jsou tak samotný...

No, je toho tam prostě spousta. A jak píše pode mnou Sněžková, taky mě kolikrát mrazilo. A obzvláštní pozornosti p.t. čtenářstva doporučuju báseň Ponurá chvíle:

Dobabral sem se ke štěstí,
tak aby bylo evidentní,
když na mě padla bůhvíproč
ponurá chvíle a dekadentní:
Hopsa, hejsa, hopsa,
náladu mám pod psa.

Prý na mě působí magické vlny,
kosmické záření, sluneční skvrny.

Tak vylezu na balkón a zaspílám slunci,
jak mizerně plní svou skvrnitou funkci,

co je to nedělí,
než začně hřát,
než ledu zavelí:
Zastavit - tát!!!

Slunce však hicuje, spějeme k dubnu,
jenom já, miláčku, blbnu a blbnu.

To je tím, že už Tě nevídám zblízka,
to je tím, že se mi to Tobě stýská.

To se mi stýská po vláskách
jemných jak ruka po mechu,
jak tráva v lesních jahodách,
jak pampelišky po dechu,
jak heboučká srst slunečnic.
To se mi stýská z plných plic.

29.01.2021

Jiřího Dědečka jsem kdysi dávno objevil, když vystupoval ve dvojici s Janem Burianem. Jan Burian vyčníval hudebně, Jiří Dědeček textově/literálně. Oba společně byli na úrovni Suchého a Šlitra, nepřeháním. Ne nadarmo je dnes pan Dědeček šéfem české pobočky Penklubu.

25.03.2019

Zprvu mě sbírka příliš nebavila. Dobrá práce se slovy, ale náměty pro mě nebyly zajímavé. Postupně jsem ale objevila několik až dětsky žertovných básní, které se mi líbily. Vybírám jako ukázku tři celé básně a jeden úryvek.

Vánoce na marsu
Káždej má asi občas život těžkej
a kapr ho má nejtěžší,
každej se těší na vánoce, kapr se netěší.

Kapr se totiž nemá na co těšit,
jen doufá, že snad po roce
odletí odsud třeba na Mars,
kde neznaj vánoce.

Já taky doufám, i když nemám ploutve,
že jednou někam doplavu,
tak proč by kapr nemoh vzlítnout
nad zimní Vltavu?

Zkrátka se vznese a poletí k Marsu,
jak velí jeho kapří pud.
A těžko ňákej rybář najde
takovej dlouhej prut.

***

Pes, Franta a Kant
Zarachotil zámek,
zavrzal si pant
a do světa vyšli
pes, Franta a Kant.

Franta si čte Kanta,
oči nešetří;
a pes podřimuje,
sem tam zavětří.

Co pes nosem spatří,
Kant Frantovi nepoví;
spatří toho za tři,
za tři takový.

Spatří toho kvanta,
zírá z plných plic,
ale chudák Franta
furt nevidí nic.

Tak mu četbou Kanta
zemdlel duch i zrak,
že si koupil brýle
a začal číst brak.

Proč pes nechce brýle?
Protože má čich.
Čenichá bez cíle,
čenichá an sich.

***

Hroch
Soukal pavouk, soukal sítě
nejpevnější jaký moh,
aby se mu do nich lapil
– inu ano, s prominutím –
hroch.

Totiž v koutě nad kredencí,
kde se stýká se zdí strop,
vyskytlo se sedm hroších
– inu ano, s prominutím –
stop.

Mít na stropě hroší ťapky,
ach jak je to trapné,
rozvěsíme hrocholapky,
snad se časem lapne.

Hroch je totiž stálým zdrojem
infekce a nákazy,
plní pokoj nepokojem,
zaneřádí obrazy.

Začne-li se v bytě množit,
je to velmi plodný druh,
brzy ho tu bude jako
– inu ano, s prominutím –
much.

Ve snu vídám hejna hrochů:
všichni jako jeden mrož
atakují odpadkový
– inu ano, s prominutím –
koš.

Mám na hrocha alergii
jako nikdo z hochů,
zakoupím si v drogerii,
odpuzovač hrochů.

Umlátím ho denním tiskem,
umučím ho hlady,
vzhůru, vzhůru za hrošiskem,
než vyvede mladý!!!

***
...
Běží vlk podoben stínu
z Vlkoviště k Vlčatínu.
V puse nese berana,
beran třepe nohama.
...
Když se k sobě vlci tulí,
levý voní levandulí,
pravý voní pravandulí.
Spí a spí a spí.
(Vlčí gramatika)